chamonix

Zabit jako člen neonacistického Ruského dobrovolnického sboru (korpusu, RDK) zřízeného a řízeného rozvědkou Ministerstva obrany Ukrajiny v polovině března 2024 během přeshraničního výpadu do Bělgorodské oblast v době konání prezidentských voleb v Ruské federaci.

Po pádu Sovětského svazu v novém režimu politicky obsadil pozice ruského xenofobního nacionalismu. Uspěl v prvních volbách do Státní dumy a byl dva roky poslancem. Více se do nejvyšší politiky nedostal, zato byl v letech 1998 a 2002 dvakrát odsouzen za rozdmýchávání nenávisti k cizincům (poprvé si odseděl půl roku, podruhé mu vysoce postavené známosti zařídily ihned po vynesení rozsudku milost). V roce 2003 obdržel dopisní bombu, výbuch přežil. V pomajdanovské Ukrajině v roce 2014 otevřeně podporoval ukrajinské neonacisty, mj. vyzval vůdce Pravého sektoru Dmitro Jaroše k převzetí vlády v Kyjevu.

Bojoval jako tankista navzdory své klaustrofobii. Musel v souvislosti s vojenským zařazením překonat i svůj chorobný strach z ohně, protože už tehdy bylo známo, že popáleniny jsou nejčastější příčinou úmrtí u obrněných jednotek.

Má srbské i německé občanství. Jeho popularita mu zajistila dokonce zařazení do seznamu 300 nejvýznamějších osob Německa.

Jako student si přivydělával v komparzu různých mezinárodních produkcí už od roku 1961, jeho vůbec první role byla jezdec v těžkém brnění v jednom anglickém rytířském filmu. V pozdějším rozhovoru vzpomínal, že to pořádně chrastilo.

Až dlouho po natáčení svých indiánek navštívil dvakrát i Ameriku a původní obyvatele Ameriky (nikoliv však Apače, ale indiány ze severozápadu USA). Ti po zhlédnutí jeho filmů oceňovali snahu studia DEFA o realističnost i samotné hercovy výkony a dokonce přijali Mitiče mezi sebe do kmene. Jeho indiánské jméno bylo Vlk.

Colea Răutu je porumunštělá forma jeho jména, narodil se jako Nikolaj Rutkovskij.

Ultrapravicový radikál, který v roce 2018 opustil Rusko a na Ukrajině vstoupil do ideově spřízněného batalionu Azov. Na jaře 2023 účastník teroristických akcí organizovaných ukrajinskými tajnými službami na území Brjanské oblasti Ruské federace.

Na počátku roku 2023 byl orgány Ministerstva spravedlnosti Ruské federace zapsán do seznamu „cizích agentů“ poté, co prohlásil, že je ochotný bojovat za Ukrajinu a že je mu lhostejné, jestli z Ruska zbyde pouhý radioaktivní prach. Má ostatně na Ukrajině ideově spřízněné známé podobně jako jeho nevlastní bratr, který byl odsouzen na 19 let za rasově motivované vraždy.

Žena režiséra Mažita Begalina.

Jeho vnější vzhled byl natolik nezaměnitelný, že prý po ztrátě osobních dokladů žil celých dvacet let, aniž by si zažádal o nové. Populárního herce prostě všude v Sovětském svazu poznávali. Bez dokumentů se dostal dokonce i do Kremlu na předávání státní ceny za roli ve filmu Muž jak se patří (1977).

Jejím manželem je Chodžakuli Narlijev.

Představitel sovětských i ruských válečných hrdinů se po Euromajdanu proměnil v ukrajinského nacionalistu, příznivce mariupolského Azovu, a později se dokonce stal bojovníkem v dobrovolnickém batalionu na východě Ukrajiny.

Serhij Filimonov je ukrajinský neonacista dobře identifikovatelný svým tetováním. Rád se fotil i v „akčních“ pózách a jako majitel artefaktů třetí říše. Před svou filmovou kariérou byl proslavený hlavně v prostředí fotbalových chuligánů. Jeho parta, která si říká Гонор (transkripce ang. Honour), resp. členové tohoto gangu jsou v internetových archivech „proslavení“ např. bitím černých fanoušků Chelsea během utkání s Dynamem Kyjev v r. 2015. Ze stejného roku pochází také video, kdy hájili ukrajinský nacionalismus pro změnu zkopáním osmdesátiletého muže do bezvědomí během oficiální demonstrace (mimochodem i v tomto případě útočníci vyvázli bez trestu, zato muž, jenž je identifikoval, je ukrajinskou prokuraturou dnes nazýván vlastizrádcem).

Je manželkou Edmonda Keosajana.