chamonix

Lydia jede do polního lazaretu u Novorossijska. Nedaleko slouží v trestním praporu i Heiner, kterého navštíví a předá mu pašované negativy s tím, že je nutné přeběhnout a co nejdříve je předat sovětské rozvědce. Heinera během dezerce ostřelují minomety a i když se nakonec dostal přes pásmo smrti do sovětských zákopů, umírá na následky zranění. Filmy se ale do správných rukou dostaly. Rozvědka má nicméně ve stejné době i další problémy, dělají si starosti o Pabla. Němci chtějí po každém v táboře důvěryhodného svědka pro potvrzení jejich antikomunismu a ten jeho důvěru Němců ztratil. Anders se musí co nejrychleji vydat přes hory, v přestrojení za důstojníka SS v táboře záškodníků kontaktovat Pabla a pomoci mu. Ve vile SS-Brigadeführera Maase na Wannsee si Cyrus všiml zmizení svých mikrofilmů. Okamžitě podezřívá služebnou Anni, přepadl ji v jejím podkrovním pokojíku a vyhrožuje jí. Tentokrát ale padla kosa na kámen.

Polovina roku 1944. Na východní frontě stíhal fašisty neúspěch za neúspěchem. Ani na severu Evropy už neměli Němci úplný klid, ale dost tamějších ponorkových základen stále poskytovalo zázemí Kriegsmarine, aby mohla působit škody spojeneckým konvojům v severním Atlantiku. Shodou okolností, když byl zasažen jejich dálkový bombardér, se bývalému filologovi Uzbekovi Akbaru Ibragimovovi podaří pomoci při pátrání po jedné z nich. Dokonce se v převlečení za mnohokrát vyznamenaného kapitána na této základně dostane až na palubu německého U-Bootu.

Když Rudá armáda vyhnala z Buchary bílé a jejich spojence, z vězení vyšel mezi mnoha dalšími i Čary Esenov (Dagun Omajev). Proč skončil zakovaný v řetězech? Když jeho sestře bylo čtrnáct, proběhly její zásnuby s mladým mužem ze sousedství. Nebyl to jen domluvený svazek, bylo to z lásky. Přesto k svatbě nedošlo, mladší syn vládce jejich aulu mladou Bibitač v opilosti znásilnil. Pak už vše nabralo překotný spád: zneuctěná žena se polila benzinem a upálila se, bratr se vydal pomstít její smrt a Muhammad, který ji měl na svědomí, nedožil noci. Toto ovšem není jen smrt za smrt, toto je vzepření se zavedeným pořádkům lůzou, pošlapání zákonné vlády. Alespoň tak to chápe Šamurad, starší bratr mrtvého a příští pán údolí. A jeho pomsta byla strašná, vyvraždil celý ten špinavý rod. Přežil jen Čary, který už byl na zimních pastvinách.
Ani ve vězení ale nezapomněl, co provedl Šamurad a po vysvobození se vydal po jeho stopách. Šamurad už dnes není důstojníkem velkého vojska, bílí jsou poraženi – mrtví, nebo utekli za hranice. Jen on zde ještě zůstal, ale už velí jen malé skupině basmačů, spolu loupí a vraždí. Jenže dnes už mají v patách oddíl rudé jízdy. Čary se účelově dává k nim, nicméně jako krasnoarmějec není velmi disciplinovaný. Jakmile je jeho nepřítel na dosah, opouští oddíl a vydává se ho pronásledovat opět sám. A skončí s kulkou v těle. Naštěstí ho soudruzi najdou a během rekonvalescence v sanitním voze má spoustu času na přemýšlení. Vyléčí se a může se účastnit znovu pronásledování banditů. Když je překvapili v horách, většinu z nich zlikvidovali, nicméně Šamurad zas proklouzl. Čary se vydává po jeho stopách do pouště. Pouště jejíž písek je bílý, ale měl by být už černý vší tou krví, kterou prolil Šamurad a před ním všichni feudálové Turkestánu.

Maas přebírá generálskou hodnost a k tomu rozkaz k odjezdu směr Krasnodar. Mají tam i výcvikový tábor nacistických diverzantů. Němci sebrali ze všech koutů Evropy kdejakou sběř původem z Kavkazu a chtějí je využít paralelně s vojenskými akcemi na jižní frontě. Nacionalistům slíbili autonomii, islámským fanatikům boží království a kriminálníci, emigranti či dezertéři ti se nechali prostě naverbovat za zlato. Sovětská rozvědka potřebuje v táboře svého člověka a Pablo Calvo je se svým jižanským vzhledem tím správným kandidátem.
V Německu ve vile Anni přistihla Cyruse u vysílačky a později prohlédla celou jeho skrýš. Objevila dokonce i exponované negativy s nafocenými plány operace Feuerball. Filmy je nutné okamžitě předat Sovětům. Skupina ale nemá spojení na východ jinak než rádiem, a tak se Lydia Messmer obrací na svůj kontakt z ministerstva letectví, aby jí zařídil služební cestu na jih Ruska.

Ve Španělsku fašismus přeci jen zvítězil a jen o pár let později se rozhořely plameny války v celé Evropě. V létě 1942 je Hermann Anders s Albertem na východní frontě. Albert ve štábu sovětské rozvědky, Anders stejně jako ve Španělsku na nebezpečné akci za frontou. Ve spolupráci s partyzány unesli z vojenského vlaku do Rostova kurýra s důležitými dokumenty týkajícími se plánované okupace a budoucího hospodářského využití Kavkazu, hlavně ropy. Nicméně i tak jsou nejpodrobnější plány operace Ohnivá koule právě teď v kufříku, který si veze z Prahy od Heydricha Maas. Ten už napevno počítá s generálskými ratolestmi. Má být totiž jmenován na okupovaném Kavkaze zastupujícím protektorem. Po příjezdu do vily ve Wansee chce důkladně prostudovat přivezené složky, ale Cyrus mu do čaje sype prášek na spaní, aby mohl tajné dokumenty ofotit. Anni se soudruhy mají z role Cyruse Rosenfelda stále zamotanější hlavu.

Ve vile na Wansee začíná houstnout atmosféra. Němečtí soudruzi po Anni chtějí další a další informace – o Maasovi, jeho plánech, ale nově i o tajemném Cyrusovi. Tenhle majordomus je všude a nikde, zjevuje se zcela nečekaně jako duch, odposlouchává dokonce i Maase a služce nedůvěřuje, ba dokonce ji začíná podezírat. A Anni tentokrát nemá podporu Heinera. Ten jede do Hamburku – na loď do Španělska nakládají tajemná pianina. Nebo to je alespoň napsáno zvenčí na bednách. Při pádu jednoho „piánového“ nákladu se vysypal rozebraný letoun. Je to jedna z nových stíhaček, které nacisti testují v bojích na Iberském poloostrově. Odboj už získal mnoho informací o německých nových letadlech, ale mít jedno letuschopné pro testování? Ve Španělsku se Anders pokusí jednu z dodaných stíhaček z letiště Legie Kondor Němcům vyfouknout přímo pod nosem.

I na západě Ukrajiny se stejně jako v ostatních částech Sovětského svazu slaví velké vítězství, vítají se hrdinové vracející se domů. Přesto jsou místa, kde zbytky banderovců ještě terorizují okolí. Jsou zalezlí jako vši a občas štípnou. Jako v Lubotině, tam už několikrát zničili most přes Dněstr. Tentokrát si ale místní obyvatelé pozvali na pomoc při jeho opravě skutečné mistry svého řemesla. Děd, otec a syn Daniljukové přijíždějí do vsi zrovna během pohřbu místní učitelky, i ji zavraždili banderovci. Druhý den se na zahájení stavby scházejí všichni práceschopní obyvatelé, ale jeden z nich nepřišel s čistými úmysly. Sice se tu narodil, přesto by tady každého s chutí podřezal. A v lesích čeká na jeho rozkazy pět dalších bývalých kolaborantů.

Junus Kabirov potkává u hrobu své matky mladou ženu a je to ta samá dívka, se kterou kamarádil jako malý kluk, než ho v den pohřbu maminky odvezl otec do Ruska. Je to vůbec poprvé, co tu je a je rád, že se někdo o hrob celou dobu staral. Ti dva si byli sympatičtí v dětství a náklonnost mezi nimi přetrvala celé ty roky dodnes. Bylo asi nevyhnutelné, že se po letech znovu setkali a začali spolu chodit. Nakonec ji požádal o ruku. Ani během svatby se však jeden druhému nesvěřili se svým tajemstvím. On tají minulost islámského teroristy, ona je odstřelovač protiteroristické jednotky ministerstva vnitra.

Příliš brzy hlásili do Bukurešti porážku revoluce v Bessarábii! Kotovskij se už stal národním hrdinou a jeho oddíly mají podporu celé lidové Moldávie. Přesto jejich situace není snadná, nedostává se jim zbraní a zejména munice. Šest mužů – bývalý královský důstojník, houslista budapešťské opery, ruský železničář, dva rolníci a cikán – je vysláno pro střelivo do tajného skladu ukrytého kdesi v dunajské deltě. Není to snadný úkol na území, které se hemží rumunskými četníky.

Na tohle hříbě se Marina Koševaja (Marina Djuževa) strašně těšila, už měla i vybraná jména: pokud to bude kobylka, bude to Grácie, v opačném případě to bude Grand. A nakonec to byl kluk! Jeho matka nicméně porod nepřežila, a tak se Granda ujala Marina. Nikdo jemu, ani jí nedával velké šance, přesto ho vypiplala na flašce až do krásného hřebečka. Když dorostl do věku, aby začal závodit, ukázalo se, jak moc je na ni fixovaný. Žádný žokej si s ním nedokázal poradit. A přesto je to prvotřídní kůň – jedinkrát ho jela na dostizích ona sama a dojeli třetí. Úspěch to byl obrovský, ale vedl jen k tomu, že na něj zpátky chtěli posadit zasloužilé žokeje a v Marině pomalu ubíjejí lásku k profesi. A do toho dokonce kvůli honbě za dolary přihlašují Granda do dražby koní na export.

Régis (Fabrice Eboué) pracuje na radnici na severu Francie. Jako malý byl jediným barevným ve třídě, když vyrostl byl jediným barevným v Normandii, kdo to někam dotáhl, a teď má na nemajetné, na imigranty apod. názory poněkud bělejší, než je barva jeho kůže. Joël (Thomas Ngijol) právě vylezl z kriminálu a hned okradl malou holčičku, kamarádku své dcery, protože musel platit pokutu za jízdu na černo – „Ale to je rasismus, pánové! A náboženský útlak muslimů, bratři!“ Ti dva jsou nevlastními sourozenci, ale je to už dlouho, co se viděli naposled. Nyní se znovu setkají jen proto, že přišla zpráva o otci na smrtelné posteli a že je chce vidět. Přiletěli do Karibiku, neboť jim otec chce, než naposledy vydechne, předat nejvzácnější rodinnou relikvii – fatu mata, lejstro, které uvolnilo jejich prapraděda Isidora z otroctví a udělilo mu svobodu. Oba dva si z dokumentu dělají legraci a jako bezcenný cár papíru jej roztrhají. Na Francouzských Antilách ale historická paměť nezmizela jako v kontinentální Francii. Takových dokumentů je třeba si vážit, a tak je teta, která ovládá vůdů, posílá do roku 1780, aby sami zjistili, co to znamená ztratit veškerá práva a být otrokem na třtinových plantážích.

Ivan Burlakov je už dlouho kapitánem malého remorkéru. Nedávno u něj došlo k vážné nehodě, během manipulací s nákladem spadl přes palubu lodník a těžce se zranil. Ale Fjodor nebyl jen členem posádky, ti dva byli i blízcí přátelé a Ivan si úraz klade za vinu. Nicméně práce nemůže stát a na palubu se mu hlásí nový muž. Šli ho nechat zapsat do stavu na přístavní kapitanát. Sám čekal na chodbě a nebyl u toho, když náčelník podle dokladů o nováčkovi vyjádřil jisté pochybnosti. Nepřijde mu normální, kolik už má Sergej Prasolov ve svém věku za sebou zaměstnání po celém Svazu, tím spíš, že vždy ukončil práci „na vlastní žádost“. Jenže Ivan ho obhajuje, není možné soudit člověka jen podle papírů. Brzy nicméně pozná, jaký je Sergej špína chlap!

Eva (Mille Dinesen) se dostala do středních let a manžel o ni začal nejdřív ztrácet zájem, pak jí sdělil, že si musí od sebe jen na chvilku odpočinout a nato si celkem rychle nabalil osmadvacetiletou babu. A nejen, že je o tolik mladší, ona je taky úspěšná a bohatá. I její syn, který bydlí s otcem, ji zbožňuje, dokonce i nejlepší kamarádka se do ní skoro zabouchla. Všechno se proti ní spiklo. Sama bydlí v malém bytě v domě, kde jsou zakázaní domácí mazlíčci, přitom Oli (Bertil Smith) si tolik přeje k osmým narozeninám psa! Jeho nová mladá macecha bude ještě oblíbenější, protože ta je rozhodnutá mu do jejich obrovského domu jednoho labradora koupit. A po tom, co jí mimomanželský poměr zničil manželství, objevila nevěru své nejky. A zase je až druhá, kdo to ví – Marlene (Lærke Winther) se dřív svěřila té nové jejího ex, která už pro ně zařizuje několik dnů odpočinku na konci týdne, během kterých má dorazit i odesilatel zamilovaných esemesek. Eva je odhodlaná narušit vliv Belly (Stephania Potalivo) na syna i svou kamarádku a na jejich wellness víkend se taky vnutí.

Z Jean-Pierra (François Berléand) se stal prakticky bezdomovec, když na činžák, ve kterém bydlí, přišel demoliční výměr a Martin je doma páté kolo u vozu, snacha jím opovrhuje a ani u podpantoflového syna nenachází zastání. Takže když jim Raoul (Claude Brasseur) navrhl plán na pomstu za Sergia, jejich dávného kamaráda, neměli jediný důvod, kvůli kterému by se odmítli akce účastnit. Všichni čtyři vyrůstali bez rodičů v sirotčinci, kde se z nich stala nerozlučná parta a když s věkem objevili i své přednosti – jeden je neodolatelný svůdník, jiný má umělecké sklony... – našli vzápětí také talent vydělat si peníze dohromady. A nutno podotknout, že ne zcela legálním způsobem! Sergio byl tehdy jejich mozkem. Jenže časem narazili na ještě většího podvodníka, který je napálil takovým způsobem, že to skončilo Sergiovou sebevraždou. Dnes je to už dvacet let, co se čtyři přátelé neviděli, ale na to, co jim provedl Segonzac (Aladin Reibel), nezapomněli. Aby plán zafungoval, musejí být tentokrát mnohem, mnohem chytřejší.

Robert je herec v tuto chvíli provinčního rižského divadla, jeho nejčastější vystoupení jsou však dětské besídky, dokonce i v dokladech má v kolonce zaměstnání zapsáno „Děda Mráz“. On už rezignoval na nějaké umělecké ambice a přizpůsobil se ženě, která má naopak velmi úspěšnou kariéru a jeho role doma je nakoupit, uklidit, navařit... Zdálo by se, že i režisér divadla už rezignoval na umění, jen kdyby mu jednou bufetářka nevmetla přímo do tváře, že to nejlepší v této budově zasvěcené Múzám je její pult. Prakticky řekla, že lidé se chodí do divadla jen dobře najíst. To neměla! A vlastně naopak, dobře že pronesla právě tohle. Režisér si vzpomněl na svá mladá léta a je odhodlaný opět tvořit umění. Nejprve ovšem musí najít herce, přesněji Pana Herce, pro roli Hamleta. Robert by se ani nenadál, že tomu pomůže zprvu velmi špatná zpráva, že přišel jako Děda Mráz o Sněhurku.

Zahájení bojů mezi šestou a devátou je stále ještě nepřesný údaj, a tak falešný baron čeká na upřesnění. V době jeho pobytu u Italů byl sestřelen republikánský průzkumný letoun. Pilot se zachránil na padáku, ale padl do zajetí. Nepromluvil ani při mučení během výslechu a Anders už plánoval jeho osvobození, statečného letce však ještě dřív zmasakrovali Marokánci. Nakonec přeci jen získal přesný čas útoku na Guadalajaru – začne v 7:00 – a vrací se přes frontu ke svým i s Pablem a jazykem, baron je cenná kořist.

Německý filmový týdeník o Guernice přenesl děj do roku 1937. Anders bojuje po útěku z Gerlinského mostu ve Španělsku za republiku. Po neustávajících bojích si potřebují interbrigadisté alespoň na chvíli oddechnout, nicméně k tomu potřebují znát plány nepřítele. Mají u Němců v Legii Kondor špióna, a tak se dozvěděli o služební jízdě barona Gottfrieda von Lindecka – oblíbence nacistického velitele Richthoffena – k italským spojencům. Anders se španělským soudruhem Pablo Calvem přepadli vůz, svlékli barona i řidiče a v německých uniformách sami jedou do italského tábora, kde je čekala nemilá novina. Odpočinek bude velmi krátký, italský generál sice květnatě hovoří už přes půl hodiny, ale vyznění je jasné – rozkaz k útoku bude vydán už zítra.

Po třech týdnech už Anders rehabilituje při krátkých procházkách parkem a obersturmbannführer Maas ho připravuje lehkou konverzací na budoucí výslechy. Od zítřka profesor povolil po kontrole průstřelu krku krátké hovory. Mezitím se Heiner nechal zaměstnat u místní firmy a jako poslíček bude vozit do vily čisté prádlo. Když spolu nesli koše do patra, Anni mu ukázala korzující dvojici a Heiner mohl nahlásit, že Andersovi se už daří lépe. Na příští neděli pozval děvče na schůzku a tentokrát už oba cítí, že tam nepůjdou jen kvůli společnému tajemství. Nakonec spolu strávili nádherný půlden. Zatančili si, Anni vyzkoušela poprvé weissbier a když si spolu sedli na lavičku, je poprvé v životě zamilovaná. Heinerovi už je zatěžko vystavovat Anni nebezpečí a nakonec je to ona sama, kdo si při rozloučení řekne o vzkaz pro vězně z vily. Dostává kódovanou zprávu, ale s pokynem, že má padnout do rukou gestapákům. Je na ní zašifrován termín a místo schůzky pro Anderse od spojky, která jakoby nevěděla o jeho uvěznění. Na základě podstrčené zprávy se velení Gestapa rozhodlo v pátek ve 21.00 poslat Anderse na Gerlinský most...

Postřelený Anders zvládl opustit vilu, ale daleko se nedoplazil. Esesáci ho našli ležet v bezvědomí v parku. Byl ve stavu, kdy by převoz do nemocnice nepřežil, a tak k němu povolali do vily profesora Mantheye. Ten konstatoval ne až tak vážná střelná zranění, zato ale ztrátu krve neslučitelnou se životem. Maas to jako problém odmítl a chtěl k dárcovství nakomandovat podřízené, jenže esesáci už byli po vítězství nad SA ožralí jako prasata. Okamžitě tedy nechává přivézt vězně z městského Gestapa a doslova jejich krev do zraněného napumpoval.
Soudruzi, kteří Andersovi z povzdálí dělali zeď během jeho pokusu o vyloupení sejfu, mu sice nemohli bezprostředně pomoct, ale když viděli zatčení, přemýšlí nad možnostmi jeho osvobození. Zároveň je tu otázka – podařilo se získat kompromitující materiály nebo ne? Mladý Heiner navrhuje přeplavat jezero a prozkoumat místo, kde ležel postřelený před svým zatčením. Velení se sice zdá akce zbytečně riskantní, ale nakonec se nechají přesvědčit. Při plavání narazil na koupající se posluhovačku z vily a přesvědčil ji, aby se pokusila vyřídit pacientovi pozdrav. Odteď mají přes Anni se soudruhem spojení.

V Německu roste napětí mezi dvěma ozbrojenými složkami nacistů. Anders s kolegou Albertem jsou svědky tajné schůzky vůdců SA a SS. Celý rozhovor je plný skrytých výhrůžek a točí se kolem tajné složky – písemností, týkajících se zbrojovek a skrytého vyzbrojování. Kdo má tyto důkazy, má v rukou ohromnou moc. V tuto chvíli je vlastní SA ve vile u jezera Wan. Do vily je svolána schůzka místního velení, na programu je rozebrat politickou situaci a vymyslet, co dál.
Jenže SS je o krok napřed a začíná „Noc dlouhých nožů“. Aniž by to obersturmbannführer Maas tušil, mezi 30 SA-manů se vmísil v důstojnické uniformě i Anders, chce se sám zmocnit složky. Když nalezl trezor a vzal odsud hledané písemnosti, znemožnili mu odchod útokem esesáci. Nejprve postříleli všechny v přízemí, pak si všimli i ukrývajícího se Anderse a dvakrát ho střelili. Když podávali hlášení o úspěšné akci, zmínili se Maasovi i o jednom mrtvém důstojníkovi bez dokladů. Protože ho popisovali jak vysokého, štíhlého, s jizvou vlevo na krku, okamžitě se vydal ověřit jeho totožnost. I když si nedovedl vysvětlit, proč by měl být na konferenci SA, popis příliš připomínal nejhledanějšího uprchlíka. Po příchodu do vily bylo ale místo, kam padl zjizvený, prázdné.