chamonix

Stejně rychle, jako se jich ujala, o péči tety Uly zase přišli a do Gdaňsku a Sopot dorazili opět sami. Jsou konečně u moře, zato znovu v situaci, kterou nechtíc už tak dobře znají – bez peněz a hladoví. Ještě ani nesnědli na sopotské promenádě svoji první zmrzlinu a už byli svědky loupeže. Do pátrání po diamantu za bratru sto tisíc se okamžitě zapojili i oni dva.

Z jasnovidky, která se na bratránky nalepila, se vyklubala královna autostopu, kterou všichni stopaři familiárně nazývají teta Ula. Dali na její rady a zbavili se v první řadě lodního kufru. Dudus také odložil sako, vázanku a své vychování. To poslední mu však vykoledovalo akorát jeho první sekec mazec v životě.

V břiše už kručí a peněženka je prázdná, je potřeba někde sehnat aspoň nějaký kapitál. Nedaleko je výkup hub, platí po čtyřiadvaceti zlotých za kilo a les je nedaleko. Jenže ten také skrývá kdejaké nebezpečí, od jedovatých prašivek po gangstery plánující vraždu mexického kmotra. Přesto se ve vězení octnou nakonec Poldek s Dudusem.

Už to vypadalo, že budou spát v peřinách a nakonec z toho byl zas hotel „Pod hvězdami“. To stopnout si plachetnici do Chelmna je naproti tomu novinka. A z Chelmna dál každý ve své rakvi – po pravdě řečeno, tohle by si bývali rádi odpustili. Jenže jak se zdá, dobrodružství se chýlí ke konci. Dva mladí Krakovani už se dostali do pátrací relace a jejich popis uveřejnili i v rozhlase.

Poté, co zůstali kvůli havárii uprostřed polí, zažil Dudus svoji první noc pod širákem. Naštěstí spánek v kupce sena nezanechal stopy na jeho nažehleném obleku a Poldek ho stále může vydávat za zahraničního turistu na výletě. Protože tak se zkrátka snáz shání odvoz, i kdyby to měl být jen žebřiňák s pašíkem. Na stopu nejsou ostatně jediní, s jednou skupinou se potkávají už od chvíle, co vyrazili z Krakova. Jinak je taky země plná dětí na pionýrských táborech a mezi nimi děvčata, která se ráda seznamují.

Dudus a Poldek jsou bratranci, ale ti dva nemohou být odlišnější. Poldek je baron Prášil, co ve škole tak tak prolejzá, zatímco Dudus je mazánek, co nosí domu samé jedničky, v sáčku a s kravatou vždycky jako ze škatulky. Jeden i druhý by společnou dovolenou považovali za trest a přesto oba letos posílají dohromady k moři na Hell. Už tohle byl tedy pech, ale jejich smůla ještě pokračovala. Nejprve je nemůže odvézt na nádraží kvůli práci tatínek, pak s nimi nemůže na vlak pro změnu kvůli milostným problémům teta a vlak, jímž měli jet do Gdynie, těm dvěma nakonec frnknul před nosem. Autostop by jim mohl vytrhnout trn z paty, ale řada dnešních katastrof ještě zdaleka není u konce.

Ve feudálním Polsku má pro své rodiny mladá žena jen takovou cenu, jak hodnotný je majetek, který vyvdá a kterému bude po svatbě vládnout jako paní domu. Ve stejné době žijí nicméně v Haliči dvě sestřenice, které takový staletími osvědčený obyčej odmítají respektovat. A složí krví stvrzenou přísahu, že ony dvě si nikdy žádného mužského nevezmou a budou navždy nenávidět mužskou rasu. Což je přesně ten krok, kterým k sobě přitáhnou pozornost svůdníka Gustawa (Maciej Stuhr). Film je kostýmní adaptací stejnojmenné divadelní komedie Aleksandra Fredry z roku 1832.

Poté, co 28. srpna 1943 zemřel car Boris III., narostla v Bulharsku prudce aktivita antifašistického podzemí. V horách se formují oddíly Národně-osvobozenecké povstalecké armády, ve městech vznikají studentské ozbrojené skupiny. Celé regiony se brzy dostávají pod kontrolu partyzánů a vládní úředníci se i v Sofii obávají vycházet bez ochrany. Regentský režim na to vše reaguje terorem a bulharská politická policie a četnické oddíly v horách i ve městech pronásledují odbojové skupiny. Čím více se blíží konec bulharského fašismu, tím jsou bitvy urputnější a boj nemilosrdnější.

Základem úspěšné bankovní loupeže je především dobré plánování! Získat interní zdroj a od něj tajné informace, pak bezpečně vtrhnout dovnitř, rychle a bez výstřelu získat prachy a beze stopy zmizet. Přesně takhle se to taky Sergiovi (Adriano Celentano) a jeho bandě povedlo. S nasazenou maskou vyděsili ředitele Národní banky natolik, že jim vydal ze sejfu celou miliardu a policii frnkli před nosem helikoptérou. Když do něčeho takového jdeš, je také neméně důležité být připravený na to, co budeš dělat pak – oni se, převlečeni za mnichy, ukryli v opuštěném klášteře. Přesně v tu chvíli se ale perfektní plán začal hroutit, protože odsud nesmějí půl roku vytáhnout paty, musejí celou tu dobu vydržet bez žen a panuje přísný zákaz utrácet nabyté jmění, a to jsou s každým dalším dnem hůř a hůř splnitelné podmínky.

Antonio Santana (Babu Santana) je typický bohabojný Brazilec. Miluje svoji rodinu, ženu a dvě děti, miluje fotbal a má rád muziku – sám hraje na bicí, dokonce si vlastnoručně odhlučnil komoru, ve které po večerech bubnuje. Se svým životem je spokojený, dokonce i práce ho baví, je zaměstnaný u městské odchytové služby. Nemohl ani tušit, že výjezd do jedné základní školy, kde více než půlmetrákový rotvajler ohrožuje místní žáky, převrátí jeho život v peklo na zemi, že bude unesen jeho syn a že přijde o ženu. Osud mu však o tři roky později nabídl příležitost k pomstě.

Poslední díl trilogie (po Krov ljudskaja - ně vodica a Dmitro Goritsvit). Ukrajinu po napadení Sovětského svazu okupují nacisté a s nimi se tu znovu objevili i petljurovci, které odsud už kdysi zdejší obyvatelé vyhnali. Okupantům a všem jejich přisluhovačům se však celý národ postavil jako jeden muž.

Na počátku 20. století znal v Gruzii kopanou jen málokdo, a tak Chviča Garckija (Vaso Nadaraia), který právě přišel do Poti z hor, byl při pohledu na dospělé muže běhající sem a tam za míčem překvapený úplně stejně, jako kdyby spatřil přistání Marťanů. Ale líbilo se mu to, a jak! Záhy se také stal členem týmu, který, jak velí zvyklosti, brzy obdržel i hrdé jméno. Nebyl to United, nebylo to Dynamo – zvolili si Vlaštovku. Šli od vítězství k vítězství, i svůj první mezinárodní mač vyhráli a vyhráli i celou řadu dalších zápasů, až jako nejlepší hráči Gruzie, o kterých se píše už i v novinách, se sebevědomím neporažených vyzvali tým ze země, kde fotbal vznikl...

Ferco (Pedro Fernández) touží jít ve stopách svého otce a být pilotem a stejně jako v jiných rodinách o něčem tak nebezpečném matka nechce ani slyšet. Vedle létání ho zajímají ještě dvě věci – baseball a spolužačka Rosalba (Greta Braniff). Hloupé je, že jeho vyvolená je o tři roky starší, a také to, jak před ní vždy, když přijde na jejich zápas, tak znervózní, že nakonec nedokáže ani odpálit. Navíc má Rosalba oči pro jiného.

Pondo (Matthew Causey) nemá štěstí u žen. Což je však slabé slovo, holky na něj totiž úplně kašlou! Ve dvaadvaceti letech je stále panic a myslí jen na jedno. Na vysoké škole dělá i s pomocí svého nového kámoše všechno možné, aby už o „to“ přišel.

Je to už více než dvacet let, co utichly boje Velké vlastenecké války, ale přesto právě dnes vyvolala horečnatá mysl Varvary Kňažičové (Alla Larionova) oslabená nemocí vzpomínky na onu těžkou dobu, kdy byla jako válečná korespondentka vyslána na frontu. Tehdy dostala za úkol vyfotografovat nový německý tank, jenže ten „tigr“, kvůli kterému ji povolali, stál po zásahu dělostřeleckým granátem uprostřed země nikoho. Za odvahu, s jakou se proplazila se svým aparátem zuřivě ostřelovaným územím, aby získala detailní snímky nepřátelského stroje, byla ihned navržena k vyznamenání. Tehdy také potkala spolubojovníky, na něž dodnes nedokáže zapomenout, nicméně spolu s nimi ji osud postavil i tváří v tvář člověku v uniformě NKVD, který jen o pár let dříve nechal zastřelit jejího muže.

Že je pro pána tohoto aulu, i když je jeho vlastní snachou, méně než dobytek, cítí Dynsema (Valentina Degbajev) každý den. Že to není normální, nebo že jinde mají chudí pastevci i ženy svá práva, to si začala uvědomovat až po příjezdu krasnoarmějského oddílu. Je jaro roku 1920 a i do Burjatska přicházejí lepší časy...

Andrea Serrano (Lorenzo Richelmy) je začínající spisovatel, na něhož se, zdá se, usmálo štěstí. Podle jeho thrilleru, k němuž čerpal motiv v márnici, kde si vydělává na živobytí při likvidaci těl obětí mafie, se bude točit film. Bohužel z toho vylezl takový škvár, že si on, představitelka hlavní postavy, její agentka, producent – prostě všichni až na režiséra – jsou vědomi, že bez zázraku budou svědky naprostého neúspěchu jejich společného díla. Zázrakům se nicméně dá pomoci... i kdyby to bylo za cenu únosu jejich hvězdy. Špatná reklama, taky reklama!

Burjatsko je na začátku 20. let 20. století zaostalý kraj, kde mají stále nad lidmi moc lámové a zdejším osadám s jejich požehnáním vládnou místní feudálové. Chudí pastevci mají právo tak akorát po kolenou se plazit ke stůpám a v dýmu kadidla prosit o lepší posmrtný život. Někteří místní vládci však neterorizují jen vlastní poddané. Mezi takovými je nechvalně proslulý jistý Hamza, největší zloděj koní široko daleko. Odehnání třísethlavého stáda, s nímž putuje k mongolským hranicím rudoarmějský oddíl, je však začátkem jeho konce. Už to, že o všechny uloupené koně přišel po pádu do propasti, pro něj mělo být varováním, jenže si svůj nevyhnutelný osud neuvědomil ani ve chvíli, kdy se po pěti letech vrátil do rodných krajů Abdaj. Ti dva byli nepřátelé už tehdy, jenže tentokrát Ajdan přijel jako zástupce velitele jednotky Rudé kavalerie, kterou Hamza okradl.

V roce 1943 se v bojujícím Sovětském svazu sice hovoří především o dodávkách zbraní na frontu, ale ty bez nových zdrojů surovin vyrobit nelze. Proto se pouští Karakum pohybuje vědecká expedice profesora Sagdulajeva. Geologové, kteří mají základnu u studny Džan-Goch, netuší, že byla právě do jejich oblasti vysazena nacistická diverzní skupina. Parašutisté mají za úkol vyhodit do povětří most přes Amudarju a tím narušit zásobování bojující armády. Je nevyhnutelné, že se geologové a místní pastevci brzy s Němci střetnou. Hitlerovci však v rukou drží tajný trumf – spolupracuje s nimi jeden místní, který už kdysi bojoval se Sověty v řadách basmačů.

Je rok 1918 a posádka trojstěžníku „Orion“ už dva roky neviděla rodné břehy. Plachetnice stále kotví v Plymouthu a britská admiralita plánuje začlenění ruské lodi do svého expedičního sboru nasazeného proti sovětům. Jako vlastenec však kapitán bojovat proti krajanům odmítá, a proto pod ochranou mlhy ještě téže noci „Orion“ anglický přístav opustil. Existuje pouze jediná možnost, jak se dostat domů. Do podpisu brestlitevského míru chybí ještě pár dní, takže cestu do revolučního Petrohradu blokuje německá Kriegsmarine, která ovládá Balt. Ani do Černého moře plout nelze – Středozemí kontrolují Angličané, přičemž proplout Bosporem kontrolovaným Turky by se dokonce rovnalo holé sebevraždě. I severní přístavy Archangelsk a Murmansk, nyní obsazené interventy, jsou jako cílové přístavy vyloučené. Zůstává jediná možnost: plavba kolem světa do Vladivostoku.
Na palubě to kvasí stejně jako v revolučním Rusku. Posádka je rozdělena především mezi bolševiky a anarchisty, monarchistickou frakci pak zastupuje převážně velitelský sbor – i když kapitán sám zachovává neutralitu – a stesk po starých časech přivádí některé důstojníky až na cestu zrady. Orion s cenným nákladem zbraní prchá po útěku z Anglie především před Royal Navy, nicméně čelit musí na moři nakonec Němcům. V duelu plachetnice a moderní ponorky se překvapivě válečné štěstí nakonec přiklání na stranu Rusů. Nejkritičtější okamžiky plavby, kdy bude posádka čelit v jednu chvíli i vzpouře, přesto prožijí až na Dálném východě prakticky na dohled svému cíli.