chamonix

Po třech týdnech už Anders rehabilituje při krátkých procházkách parkem a obersturmbannführer Maas ho připravuje lehkou konverzací na budoucí výslechy. Od zítřka profesor povolil po kontrole průstřelu krku krátké hovory. Mezitím se Heiner nechal zaměstnat u místní firmy a jako poslíček bude vozit do vily čisté prádlo. Když spolu nesli koše do patra, Anni mu ukázala korzující dvojici a Heiner mohl nahlásit, že Andersovi se už daří lépe. Na příští neděli pozval děvče na schůzku a tentokrát už oba cítí, že tam nepůjdou jen kvůli společnému tajemství. Nakonec spolu strávili nádherný půlden. Zatančili si, Anni vyzkoušela poprvé weissbier a když si spolu sedli na lavičku, je poprvé v životě zamilovaná. Heinerovi už je zatěžko vystavovat Anni nebezpečí a nakonec je to ona sama, kdo si při rozloučení řekne o vzkaz pro vězně z vily. Dostává kódovanou zprávu, ale s pokynem, že má padnout do rukou gestapákům. Je na ní zašifrován termín a místo schůzky pro Anderse od spojky, která jakoby nevěděla o jeho uvěznění. Na základě podstrčené zprávy se velení Gestapa rozhodlo v pátek ve 21.00 poslat Anderse na Gerlinský most...

Postřelený Anders zvládl opustit vilu, ale daleko se nedoplazil. Esesáci ho našli ležet v bezvědomí v parku. Byl ve stavu, kdy by převoz do nemocnice nepřežil, a tak k němu povolali do vily profesora Mantheye. Ten konstatoval ne až tak vážná střelná zranění, zato ale ztrátu krve neslučitelnou se životem. Maas to jako problém odmítl a chtěl k dárcovství nakomandovat podřízené, jenže esesáci už byli po vítězství nad SA ožralí jako prasata. Okamžitě tedy nechává přivézt vězně z městského Gestapa a doslova jejich krev do zraněného napumpoval.
Soudruzi, kteří Andersovi z povzdálí dělali zeď během jeho pokusu o vyloupení sejfu, mu sice nemohli bezprostředně pomoct, ale když viděli zatčení, přemýšlí nad možnostmi jeho osvobození. Zároveň je tu otázka – podařilo se získat kompromitující materiály nebo ne? Mladý Heiner navrhuje přeplavat jezero a prozkoumat místo, kde ležel postřelený před svým zatčením. Velení se sice zdá akce zbytečně riskantní, ale nakonec se nechají přesvědčit. Při plavání narazil na koupající se posluhovačku z vily a přesvědčil ji, aby se pokusila vyřídit pacientovi pozdrav. Odteď mají přes Anni se soudruhem spojení.

V Německu roste napětí mezi dvěma ozbrojenými složkami nacistů. Anders s kolegou Albertem jsou svědky tajné schůzky vůdců SA a SS. Celý rozhovor je plný skrytých výhrůžek a točí se kolem tajné složky – písemností, týkajících se zbrojovek a skrytého vyzbrojování. Kdo má tyto důkazy, má v rukou ohromnou moc. V tuto chvíli je vlastní SA ve vile u jezera Wan. Do vily je svolána schůzka místního velení, na programu je rozebrat politickou situaci a vymyslet, co dál.
Jenže SS je o krok napřed a začíná „Noc dlouhých nožů“. Aniž by to obersturmbannführer Maas tušil, mezi 30 SA-manů se vmísil v důstojnické uniformě i Anders, chce se sám zmocnit složky. Když nalezl trezor a vzal odsud hledané písemnosti, znemožnili mu odchod útokem esesáci. Nejprve postříleli všechny v přízemí, pak si všimli i ukrývajícího se Anderse a dvakrát ho střelili. Když podávali hlášení o úspěšné akci, zmínili se Maasovi i o jednom mrtvém důstojníkovi bez dokladů. Protože ho popisovali jak vysokého, štíhlého, s jizvou vlevo na krku, okamžitě se vydal ověřit jeho totožnost. I když si nedovedl vysvětlit, proč by měl být na konferenci SA, popis příliš připomínal nejhledanějšího uprchlíka. Po příchodu do vily bylo ale místo, kam padl zjizvený, prázdné.

Kdysi ve 20. letech se provalila aféra o obnovené zbrojní výrobě pod pláštíkem dodávek do Španělska (a o dohodách mezi německými a španělskými antikomunistickými silami). Dodnes není jasné, kdo to vynesl, ale zdá se, že tajná policie v Dessau objevila pojítko vedoucí až k současnému komunistickému podzemí. Na Gestapo přišlo udání, že se zde podezřele pohybuje Jürgen Hellmann, bývalý funkcionář Komunistického svazu mládeže. Každou středu pravidelně navštěvuje stejné místo a gestapáci ho podezřívají, že funguje jako spojka mezi ilegálním vedením a Hermannem Andersem (po něm pasou nacisti už roky), a tak na něj následující středu gestapáci přichystali past.
Pokusil se utéct, byl ale postřelen, zadržen a uvězněn. I přes tvrdé výslechy z něj nedostali žádné informace vedoucí ke komukoli dalšímu, dokonce dokázal tak neočekávaně zaútočit, až šéf Gestapa přišel o oko. Sice nic neprozradil, ale policisti objevili tajnou schránku v obojku Jürgenova německého ovčáka. Zkusili Arka vypustit, zda je nedovede k dalším členům ilegální skupiny a pes šel k paničce. U Lydie v krejčovské dílně, která fungovala jako konspirativní byt, pak čekali tajní, zda do léčky nepadne ještě větší kalibr – Anders.

Když se ještě všechno dařilo, pořídili si dům. Obrovský dům. Za 600 000 eur, takže s hypotékou až do důchodu! Po pár letech, když dcera vylétla z rodného hnízda, zjistili, že bohužel jediné, co je dnes spojuje, je dům. A atmosféra v něm houstne až k rozvodu. Jenže jak rozdělit dům, který je kvůli hypotéce neprodejný? Snad barvou a štětcem, který nakreslí ideální polovinu? Nebo raději kotoučovou pilou, která skutečně vše rozdělí?

Během útoku na bezejmennou kótu padl do zajetí poručík Klimčenko (Jurij Kuzmenkov). S Němci jej přišel vyslýchat i jeden ruský kolaborant, který se i jeho snažil přemluvit ke zradě, což poručík rezolutně odmítl. Spoutaný muž nicméně zapomněl, že měl v kapse zápisník s údaji o své jednotce, což proti němu záhy zneužili. Zrádce, vydávající se za něj, amplionem z německých okopů volá na sovětskou stranu, že pochopil, že boj je zbytečný a že vyzývá své spolubojovníky a podřízené, aby také přestali bojovat. A oslovuje je podle seznamu z Klimčenkova sešitku jmenovitě všechny jednoho za druhým. Potom dokonce vymyslel spolu s Němci za předchozí odmítnutí spolupráce ještě jednu zákeřnost – propustí ho zpátky ke svým. Co bude následovat teď, kdy si o něm všichni myslí, že se zachoval zbaběle a ochotně spolupracoval s fašisty? Takové zrádce bez milosti střílejí...

Ředitel firmy Coopex není, jak to jen říct, člověk zcela na svém místě. Vždy dával přednost tomu, že se problémy vyřeší samy od sebe, nicméně teď to definitivně došlo do naprostého extrému – telefony už prostě nezvedá, vůbec nic nepodepisuje, nechává se zapírat před nadřízenými stejně jako před vlastními zaměstnanci. A přesto se stal obětí únosu! Tři mafiózové s černými brýlemi ho vtlačili do přistavené limuzíny a odvezli do pronajatého bytu. Bez ředitele je jmenováno nové „dočasné“ vedení podniku a konečně všechno šlape, úkoly se plní, i nové zakázky se hrnou. Podnikání najednou vzkvétá. Tehdy se objevuje vyděračský dopis: zaplaťte 100 tisíc nebo vám ředitele vrátíme!

Z barcelonského přístavu vyplouvá výletní loď na okružní plavbu Barcelona – Casablanca – Tenerife – jižní Amerika. Hostí ale vedle běžných cestujících i několik podvodníků, pro které jsou odpočívající turisté jen peněženkou šustící penězi a cinkající diamanty. A v posádce je dost Poláků a jim podobných, kteří jsou za určitý peníz ochotni dodávat takovým „podnikatelům“ tipy na kavky. Už před Casablankou se zadařilo, ale když narazili na Antonia de la Hoz (Joan Pera), jako by si vytáhli Jackpot. Tenhle pekař nedávno vyhrál 161 milionů euro. Na takovou příležitost narazíš jedinkrát za život! Jenže po těch penězích netouží jen pět profesionálů, ale i pekařova rodina...

Životopisný film o velkém synovi maďarského národa Bélu Franklovi. V 18 letech odjel jako dobrovolník bojovat do světové války. Tehdy netušil, že Maďarsko už nikdy neuvidí. Dostal se postupně až na ruskou frontu, kde padl v roce 1917 do zajetí. V zajateckém táboře se seznámil s myšlenkami revoluce a také se nakonec zapojil do bojů občanské války v řadách Buďonného jezdectva. Nicméně první pseudonym si zvolil až po jejím skončení. Zůstal v Sovětském svazu a stal se spisovatelem, své knihy vydával jako Máté Zalka. V roce 1936 odjel z Moskvy na pomoc Španělské republice. Zapojil se do bojů občanské války jako Pál Lukács a nakonec v hodnosti generála velel XII. interbrigádě. Zorganizována v Albacete, prokázala hrdinství u Guadalajary, Ebra i na dalších bojištích...

Teoretický fyzik Manel (Vito Sanz) vidí zákony termodynamiky všude, i v sociálních vztazích běžného života. Důkazem jejich existence je například to, že se mu přesně dle 1. zákona termodynamiky podařilo sbalit supermodelku. Následný vývoj jejich vztahu pak probíhá a nevyhnutelně vrcholí dle pravidel termodynamického zákona č. 2 a 3.

Semjon Kalitkin je rovnej chlap a pohraničník. Žije tak, jak byl vychovaný a jak vyžaduje od podřízených. Je stejně nekompromisní k sobě, jako ke všem ostatním. I svoji ukrajinskou ženu vyhání z domu, když zjistil, co provedla. Olja je na peníze jak čert na hříšnou duši a i když ji má jinak rád, tohle jí odpustit nemůže.
Jednou nebyl poplach na čáře cvičný a praporčík Kalitkin s oddílem vyrazili proti narušitelům státní hranice. Jenže ti tentokrát použili zbraně a Semjon byl těžce raněn. S vážnými následky po výbuchu byl dokonce demobilizován. Teď bere invalidní důchod, jen se prochází po městečku, občas s někým prohodí pár slov a má pocit, že si peníze za to nicnedělání nezaslouží. Proto vyloženě uvítá nabídku, aby dělal průvodce geologické expedici. Za léta služby má tyhle hory konec konců prochozené křížem krážem. K tomu průvodcování si přibral i pátrání po zdrojích mumia, a tak vyráží, pokud ho zrovna geologové nepotřebují, do hor rovněž sám. Když jednou na takovém pochodu v zakázaném pásmu narazil na cizí batoh, ozvaly se v něm znova instinkty strážce hranice...

Léto 1986. Doug Mills (Percy Hynes White), kterému se říká Minnesota, se nedávno s rodinou přestěhoval z Chicaga do Kalifornie. Prázdniny chtěl strávit na pláži jako mladý záchranář a nejenže se mu toto přání splní, když zvládl přijímací zkoušky do výcvikového kurzu, ale navrch zjistí, co to znamená přátelství, první pivko či první láska.

Bukolický básník Palmambrogio Guanziroli (Renato Pozzetto) přijel z Cremenaga do Milána s ctižádostí vydat vlastní sbírku. Tady na severu ale přijel do hotového blázince. Demonstrace levičáků, duchařské seanse fašistů, krásky, které jsou snadno k mání, nenasytné ošklivky, feministky, co vás zbijou, zloději, homosexuálové… Kdo mu ale definitivně převrátil život naruby, to byl Klik, zuřivý fotoreportér, kterého potkal už první den poté, co vystoupil z vlaku.

Byla to kapela carské armády, ale když revoluce dorazila do jejich posádkového města, muzikanti se pod vlivem nového hornisty – a mimo to i ilegálního bolševického pracovníka – přidali do boje na straně Rudé armády.

Noviny informovaly o atentátu na důstojníka bílé kontrarozvědky a o odsouzení střelkyně Antoniny Čumakové. Tu krátkou zprávu četli nezávisle na sobě tři muži, kteří v ní poznali sobě blízkou osobu a všichni tři se ji v tu chvíli vydali do města osvobodit. Námořník Sergej Kuskov si zažádal o tři dny dovolené, aby zachránil před popravou svoji nastávající. Profesionální karbaník Fjodor Čumak vyrazil zachránit svoji sestru, která utekla z domu, když jí bylo 16, a i bílý kozák Dmitrij Čumak byl přesvědčen, že znova nalezl sestru, o níž byl až doposud přesvědčen, že ji před lety upálili spolu s jejich matkou. Tři lidé se stejným cílem v jednom městě se nemohli nepotkat, ale dilema, čí je ona uvězněná, se rozhodli odložit na později. V tuto chvíli je důležité spojit síly, aby ženu nejprve osvobodili.

Louise (Alexandra Lamy) zjistila, že ji manžel podvádí a odjela místo něj na Korsiku do hotelu, který si rezervoval původně pro sebe a svou mladou milenku. Rozhodla se, že tentokrát si nic neodepře a když se díky malému problému se záměnou kufru seznámila s atraktivním mužem, čekal na ni i báječný večer. Ze kterého si tedy vůbec nic nepamatovala – po probuzení jen spatřila spoustu vypitých lahví, rozsypaný kokain, celý svůj apartmán zničený a muže ve své posteli. Co bylo ovšem nejhorší – ten muž byl mrtvý! Policejní důstojník ji z této smrti jednoznačně viní, a tak se, když se znenadání objevila ta možnost, začíná vydávat za ženu mrtvého. Neměla naneštěstí vůbec žádnou představu, co to znamená být vdovou Korsičana či mít korsickou tchýni a příbuzné.

Pokud jsi youtuber a vylitej jak váza, spousta nápadů se zdá být super. Horší je, když je v tomhle stavu hodíš na papír a před notářem se zavážeš vlastnoručním podpisem k cestě do Vladivostoku, kde má padat meteorický roj. To by nebyl zas takový odvaz, ale ty se máš na pozadí tohoto hvězdopádu vyfotit v objetí s amurským tygrem.
Tím samým vlakem musí jet i hollywoodská hvězda, která trpí fobií z létání a jejíž kariéru notně narušenou alkoholovými a kokainovými excesy má zachránit film, jehož natáčení začíná ve Vladivostoku přesně za sedm dní. Objednává nejlepší místenku na Transsibiřské magistrále. A ve vlaku zaplněném jinak do posledního místa je to nejlepší místo ve čtyřlůžku, kde už bude cestovat krom Mily jen pomalu střízlivějící Serjoga.
Jenže Rusko – to je země příběhů, které rozumem pochopit nelze, nevíš co tě může potkat zítra. Co zítra, radši si neplánuj ani příští hodinu!

Na prázdniny přijel k tetě do rybářské vsi na břehu Dněpru její synovec Jura. Pořád si vymýšlel a na místní děti se vytahoval – on je přece z města, nicméně všechno to jeho vychloubání se mu vymstilo. Neuměl nic z věcí, kterými je chtěl ohromit, a teď jsou to kluci ze zdejší party, co na něj koukají svrchu. A bude mít co dělat, aby ho zas vzali zpátky mezi sebe.

V Sovětském svazu už dávno pracují zednice, jezdí traktoristky, do vesmíru létají kosmonautky, přesto existuje „mužská“ profese, kde ženu budete hledat s lupou a kdo ví, jestli nějakou najdete. Námořníci prostě mezi sebou něžné pohlaví nechtějí. A když nakonec přes Komsomol protlačí pár děvčat možnost dostat se na moře – a to dokonce jako čistě ženská posádka – tak právě pro tuhle loď správa přístavu stále nedokáže najít práci. A děvčata i jejich loď tráví další a další dlouhé dny nicneděláním. Věci se nakonec začínají přeci jen hýbat ve chvíli, kdy z vnitrozemí přijíždí reportér, který kvůli budoucímu článku nastupuje jako jediný neženský člen posádky tohoto remorkéru do služby v kuchyni.

Mezi rudoarmějce padlé do zajetí se brzy po napadení Sovětského svazu zamíchal i sovětský rozvědčík Sajid Islambek (Tugan Režametov). Uzbeka Němci jako příslušníka etnika ze střední Asie nepodezírají, navíc se prohlašuje za synovce nedávno zemřelého lídra turkmenské emigrace M. Šokaje, a tak se dostal až na odpovědné místo v diverzní škole SS specializované na výcvik záškodníků středoasijského původu. Zde je přímo u zdroje informací o plánovaných fašistických operacích, může hlásit do Moskvy vše o chystaných výsadcích: kde, kdy i kdo. Činnost ale rozšířil i na působení mezi frekventanty školy a dokáže mezi nimi nacházet vlastence, kterým radí, jak se hned po přistání co nejrychleji přihlásit místním orgánům.
A to se mu nakonec náramně hodí. Gestapo už tuší, že mu přímo před nosem pracuje prosovětský resident a snaží se k němu dostat vysledováním jeho spojení. Zkušený zpravodajec fungující jako Islambekova spojka si jich ale všiml. Utéci se mu už nicméně nepodařilo, gestapáci jej zastřelili na útěku a Sajid zůstal bez spojení. Proto spolehlivého vojáka z příští vysílané skupiny instruuje, aby poté, co se přihlásí na milici, požádal o setkání s pracovníkem kontrarozvědky a tomu nahlásil, že „dvacátý šestý je bez ruky“. Nikdy by se nenadál, kdo se mu později přihlásí heslem, resp. kdo mu oznámí, že mu přivezl druhou ruku! A nově navázané spojení je tím důležitější, že velení školy rozjíždí operaci doposud nevídaných rozměrů.