chamonix

Dvoudílné historické drama popisující vznik a vývoj nacistického raketového programu a spojenecké úsilí o jeho odhalení. První díl začíná roku 1939, kdy se do rukou britské rozvědky dostávají z anonymního zdroje dokumenty o vývoji raket – tehdy jim nikdo nevěřil, považovali je za dezinformaci Hitlerových zpravodajců – a končí bombardováním raketového střediska v Peenemünde. Druhý díl ukazuje brilantní akci polského odboje, kdy Němcům před nosem ukradli celou raketu V-2, jejíž produkce je po zničení původního závodu místo baltského ostrova celá přesunuta do podzemí na mnoha místech Třetí říše. Ani tam ovšem výroba zbraně odplaty není v bezpečí, nuceně nasazení i vězni z koncentračních táborů ji za cenu obrovských obětí sabotují.

Nad fašistické Bulharsko se blíží sovětské letadlo s parašutisty, kteří mají podpořit domácí odboj. V místě seskoku ale panují nepříznivé povětrnostní podmínky a celý výsadek je rozfoukán. I muž, který vyskočil s padákem jako osmý, ztratil kontakt se skupinou. Pro tyto situace existuje náhradní plán – sestoupit s hor a spojit se s městským podzemím. Po úspěšném navázání spojení se Osmý vrací zpátky do hor a ujímá se velení partyzánského oddílu. Četnické kárné jednotky jsou jim ale stále v patách. Zdá se, že mají mezi sebou zrádce.

Žil byl parazit. Ne ten malý prvok, ale syn dvou rodičů, co se rozhodl, že cokoliv dělat je otrava a nejlepší je jen ležet v posteli. Když pohár trpělivosti přetekl a z rodného hnízda ho nakonec vyhodili, odstěhoval se do Paříže ke své dávné známé. Aby měl na nájem, vyřídil si podporu v nezaměstnanosti a i další měsíce může prokrastinovat v pohodlném nicnedělání. Kamarádka je do něj tajně až po uši zamilovaná, ale jeho rozhodnutí nic nedělat se týká stejně práce, jako i koníčků, randění či sexu. Zdálo by se, že našel životní cestu, po které je možné se ubírat až do smrti...

Doslova v předvečer vstupu Hitlera do kancléřství umlátili na dělnickém předměstí komunistu Ernsta Schiemanna. Na místě zločinu našli místní pionýři nacistické noviny s otiskem vojenské podrážky, který mohl pocházet jedině od vraha. Kvůli tomuhle plátku a vzhledem k tomu, že nad dvorkem, kde došlo k vraždě, měli zrovna v pivnici shromáždění členové NSDAP, vše ukazuje na hnědokošiláče. Takže je potřeba porovnat otisk s botami každého místního SA-mana. A musejí to udělat sami, policie už jde otevřeně na ruku Hitlerovi. Dokonce zatkli jiného komunistu, přítele ubitého a teď proti němu vyrábějí falešné důkazy. Až se najde bota s chybějícím cvočkem a sešlapanou podkůvkou, budou mít skutečného pachatele.

V Semislavce se mezi kluky všechno točí kolem hokeje, každý dům má svůj tým, ale Tygři jsou teď v průšvihu – odstěhoval se jim útočník. Naneštěstí jediný člověk mužského pohlaví, který ještě nehraje, je Ignat. Ale to je marnej jedničkář, co sportem opovrhuje. Naštěstí pro ně má sestru dvojče, která to jako krasobruslařka na ledě umí. Stačí ji jen ostříhat na kluka a když se nespletou, až na ni budou volat o přihrávku bratrovým jménem, bude vše v poho. Teď když jsou komplet, je jejich sen hrát o pohár „Zlatý puk“ zase reálný.

Během armádního cvičení jsou dva vojáci vysazeni uprostřed písečné nicoty, aby řídili pohyb tankových kolon. Za velitele je určen Vasja, ale je to Igor, druhý regulovčík, kdo býval vždy přirozeným vůdcem. Skvělý basketbalista, který vyniká i v kasárnách při fyzické přípravě, ve společnosti oblíbený zpěvák, hráč na kytaru. A taky díky zkušenostem z civilu – procestoval Kavkaz, dovolené trávil u moře – „velitelem“ potichu opovrhuje.
Záhy po projetí poslední jednotky se zdvihl samum a byl to ne on, ale ten druhý vesničan, kdo zareagoval a ochránil oba před písečnou bouří. Když přešla, Igor začal sýčkovat, že je teď při zcela změněném reliéfu nenajdou a nezvládnou vyzvednout a navrhuje odejít na jih k železniční trati vzdálené pouhých 30 kilometrů. Vasja věděl, že by měli zůstat zde na postu, ale tomu sebevědomí, které projevoval Igor celou vojnu, se nakonec podrobil. Koneckonců je vše lehčí, když vezme zodpovědnost na sebe kolega.
A tak šli – slunce ještě nebylo vidět – na jih podle dun. Igor si pamatoval, že tvar dun formuje převládající směr větru a stačí se orientovat podle jejich hřebenů. Když se nakonec slunce prodralo prašným oparem, zjistili, že šli celou dobu opačným směrem, než chtěli a jsou o dvacet kilometrů hlouběji v poušti, protože Igor si špatně pamatoval tu informaci o proudění větru. A jak dochází voda v čutorách, ukazuje se, že i morální síly jsou u jedináčka, synka městského taxikáře, stejně slabé jako jeho znalosti a přežití obou začíná záviset plně na Vasjovi.

Irina (Izolda Izvickaja) je studentka, kterou si její profesor na fakultě vybral jako ideální budoucí ženu. Navrhl jí první společnou dovolenou u Černého moře, a protože jako kádr očekává poukaz na nový automobil, posílá ji do autoškoly. Sám si udělat řidičák odmítá, protože by ho to „rozptylovalo od psaní disertace“. Děvče se na kurzu seznámilo s Nikolajem (Anatolij Kuzněcov), jenž ji pokaždé doprovází domů, neboť se do ní na první pohled zakoukal. A i jí postupně přestává být lhostejný, dokonce až tak, že před samotnou dovolenou pouští k vodě bývalého nápadníka a před odjezdem jdou na oddávací úřad s Nikolajem.
Tehdejší sovětský systém pracoval s týdenní lhůtou: nahlásit svatbu, sedm dní na rozmyšlenou a teprve poté ženich a nevěsta potvrdí své rozhodnutí a definitivně se podepíší svatební doklady. Těch několik dní chtěli novomanželé strávit na předsvatební svatební cestě. Osud jim ale cestou na Krym háže klacky pod nohy a ještě než dojedou k moři, tak to vypadá, že tahle svatební cesta bude zároveň to poslední, co spolu zažijí. Hádají se, jsou častěji od sebe, než spolu, a protože na svou dovolenou stejným směrem vyrazil i Chochlov (Jevgenij Samojlov) z univerzity, je i nové setkání Iriny a jejího ex na spadnutí.

Z letadla, které přiletělo na frankfurtské letiště ze Švédska, vystoupil muž a vzápětí mu bylo potichu sděleno, aby se obratem dostavil na jednu konkrétní adresu. Zde ordinuje soukromý doktor, ale tato lékařská ordinace funguje i jako operativní byt Bundesnachrichtendienstu a muž dostává úkol – pod falešnou identitou vyjet jakoby na služební cestu do Erfurtu v NDR. Bližší informace obdrží až ve vlaku. Nastoupil do nočního spoje Frankfurt nad Mohanem – Lipsko a zde čeká na spojku, která se má prokázat domluveným heslem: kupé rezervují jen perskému šáhovi. Jenže spojka mu oznamuje další úkol od ústředí. Má vyhodit z vlaku jiného cestujícího, který ho požádá o připálení cigarety. Muž z nočního rychlíku už dávno lituje svých činů, které ho dovedly až na výplatní pásku západoněmecké tajné služby a spáchat vraždu odmítá...

Třetí den leží u vodopádu dvojice odstřelovaček na lovu fašistického snipera, který má na svědomí za poslední dobu už několik rudoarmějců. Tři dny bez spánku, tři dny bez hnutí a stále bez výsledku – Olja už pochybuje o vhodnosti zvoleného místa a chce se stáhnout. Ve chvíli, kdy udělala první pohyb, však Němec vystřelil. A teprve nyní začíná skutečné drama, kdy nepřítel čeká, zda k sobě těžce zraněná přivolá sténáním někoho na pomoc, zatímco Věra musí s okem stále na mušce své pušky postřelenou spolubojovnici vytěsnit z hlavy a splnit úkol. A slábnoucí Olja ví, že existuje (jediná) možnost, jak jí v tom pomoci...

Existuje taková hračka, říkají jí Vaňka-vstaňka, nebo taky Něvaljaška – panenka, kterou ať povalíte, jak chcete, vždy se postaví znovu zpříma. Stejně jako boxer Ivan Žukov (Pavel Děrevjanko). Kolikrát už ho v ringu poslali k zemi, tolikrát se znovu postavil. Sice nemá za sebou ani jednu výhru, ale taky ani jedno KO. Na druhou stranu jeho šance na výhru jsou skutečně minimální, sám je lehká váha, ale boxuje s profesionály o několik hmotnostních kategorií výše. Proč to dělá? Kdysi se platonicky zamiloval do kakaové kočky, která randí jen se šampiony těžké váhy. Takže musí vyhrát v této kategorii, aby ji získal.
Jeho věčné prohry ho nicméně dovedly až na rozcestí, kdy málem se svým sportem skončil, ale nejprve potkal přítele, který se ho ujal jako trenér, a pak dívku, s níž se cítil skvěle. A oba bezvýhradně věřili jeho boxerským schopnostem. Ukázalo se, že oprávněně! Po návratu mezi provazy posílá k zemi jednoho o třicet kilo těžšího borce za druhým. Než se naděje, má nastoupit i proti americkému šampionovi a vítězství mu konečně může přinést jeho krásku z plakátu.

Mozaika příběhů o nesmyslnosti armád, o tuposti kohokoliv v uniformě od vojína po generála. A vše začíná tak prostě – příchodem k odvodu. Většina nastupuje dobrovolně po obdržení povolávacího rozkazu, ale někdo se potřebuje ukrýt před kriminálem – např. když zapálí fabriku, jiný před „kamarády“, které okradl a zbytek jde do zeleného vyloženě za trest (to třeba když svedete dceru svého profesora). Nejeden zkouší kde co, aby se té buzeraci vyhnul, ale ani spolykané prášky, simulovaná inkontinence, či příslušnost k Hare Krišna před nejvyšší vlasteneckou povinností neuchrání. A tak nakonec plyne den za dnem v rytmu nesmyslných rozkazů a šikany až do chvíle, kdy obdrží jako pěšáci svou vlastní zbraň. Což nemusí být vždy jen Kalašnikov.

Balzi Näf (Beat Schlatter) má velké finanční problémy. Kvůli velkému snu – chce postavit muzeum svému idolu, spisovateli z 19. století Gottfriedu Kellerovi – vsadil všechny peníze své, ale i svojí školy na fotbalový výsledek. Měl tutovku, vyslechl rozhovor, v němž se dohodl zfalšovaný zápas. Jenže vše dopadlo jinak, výsledek neovlivnil koupený brankář, ale naháč, který vběhl na trávník a domácí neprohráli! Má opravdu velký průšvih, s penězi na školním účtu ředitel napevno počítá, už objednal stavební firmu na nové hřiště jeho gymnázia.
Baltasarovi nezbývá, než „vydělat“ peníze novou sázkou, a to pomocí toho samého exhibicionisty, který mu překazil plány, takže se jej snaží přemluvit k novému běhu po stadionu. Ale co se nestalo, ještě před dalším zápasem si pro naháče přijela policie, a tak nezbývá, než za něj sehnat nějakého náhradníka. Zprvu pro něj běží za peníze jeden bezdomovec, ale postupně se mu daří proměnit streaking ve způsob life-coachingu a nakonec shromáždil celý tým běžců. Na sázkách proti nim (jak dlouho vydrží kličkovat na hřišti, než je pořadatelé chytí) vydělává na svůj dluh, ale policie už tuší, že vlna streakingu na fotbalových stadionech má společného jmenovatele a je organizovaná. A kolem středoškolského profesora se už stahuje smyčka.

Před dvaceti lety to bylo pět nerozlučných kamarádek ze střední školy, které si přísahaly, že nikdy nezestárnou a zůstanou navždycky spolu. Dnes se Eleonora (Antonia Liskova) živí jako životní kouč pro ženy středního věku a hlásá heslo, že vagína nemá věk. Vanessa (Chiara Francini) se i na prahu čtyřicítky stále ještě jen pokouší stát herečkou a Linda (Laura Chiatti) je fotografka. Tyhle tři jsou jediné, co se ještě vídají. Akiko (Jun Ichikawa) žije v hinduistické sektě a Chiarra se už dávno odstěhovala za velkou louži. Dnes ale přišla z Ameriky zpráva, že se vdává a svolává u této příležitosti dámskou jízdu. A bude to probíhat jako honba za pokladem, ovšem se vší parádou: ubytko v luxusním apartmá, šlechačkové šatičky pro všechny družičky, večírek s kapelou – i striptér bude. Přesto ne vše, zdá se, probíhá, jak má. Občas prasknou stará tajemství, navrch i nějaká nová, přitom Chiara tu stále ještě není a zbylé čtyři se už dopustily krádeže, únosu, ba možná i vraždy!

V lazaretu sedí rudoarmějec, kterému zdánlivě nic není. Každou chvíli se na něj někdo utrhne, ať jde radši pomáhat. Jenže on nemůže – nevidí. Je slepý z otřesu po výbuchu granátu. Je to hrozný pocit – slyšíte, jak kolem roste nervozita, slyšíte, jak pacienty rychle odvážejí, ale sám nemůžete odejít někam do tmy. Už jsou z ulice slyšet německé motory, když se ho ujímá ženský hlas a táhne ho pryč do bezpečí. Nicméně na ulici je překvapuje střelba a voják svou zachránkyni ztrácí. Nevidí, že ji zasáhla zbloudilá kulka, jen hmatá kolem sebe, dokud na ni nenarazí. Na ni? Zdravotnice je mrtvá, tohle je jiná žena, ale sténá po zranění a teď je to na něm, aby se pokusil někoho zachránit. A tak s polomrtvou dívkou v náručí klopýtá směrem, odkud slyší zuřivou přestřelku ustupujících obránců města.

Během 1. světové války Portugalsko vyslalo na straně spojenců do Flander expediční sbor o síle více než 75 000 mužů. Toto je příběh několika z nich a především vojína Milhaise. 
Nikdo nechápal, proč odplouvají do Francie, když vidí z paluby transportní lodi, že se bojuje i v Lisabonu (zrovna probíhal vojenský puč Sidónio Paise), ale nakonec se dostali až do belgických Flander a postupně zažívají všechny hrůzy války. Střelbu, bombardování, plyn i psychická traumata. Nejtragičtější boje zažili během německé ofenzivy u La Lys v dubnu 1918, kde se mimořádně vyznamenal Aníbal Augusto Milhais. Kryl ústup své jednotky a za projevenou odvahu obdržel nejvyšší vyznamenání, ale hlavně neformální poctu – úctu svých druhů, pro něž už navždy byl jedním z milionu: Soldado Milhões, Voják Milion.

Poté, co se dvě děti během hry na schovávanou ztratí své chůvě, hledá uprostřed Paříže tříletý bráška svojí sestru, zatímco tříleté sestřičce pomáhají náhodní lidé hledat maminku.

Nejmenuje se Josef Švejk, jmenuje se Míťa Agafonov, nerukuje do války, jen na základní vojenskou službu, ale nadřízeným zamotá hlavu podobně jako o tři čtvrtě století dřív jeden branec ze Žižkova.

Viktor Grišakin (Dmitrij Pěvcov) se živí jako soukromý detektiv. To může využít při vyšetřování smrti svého otce. A dostává se k mocným tehdejší společnosti.

Film o tom, za co stojí bojovat – aby si děti mohly beze strachu hrát, i o tom, za co nestálo procedit ani kapku krve. Němci stojící na prahu Moskvy jsou menším zlem, než dnešní oligarchové stojící nad zákonem.

Alichan a Sadri jsou bojovníci MMA, ale bokem si přivydělávají i jako ostří hoši u místního podsvětí. Když jim začíná být půda v Uzbekistánu horká, utíkají za vidinou velkých peněz do Turecka. Že jim cestu zařizuje islamistický verbíř, tomu velkou pozornost nevěnovali. Jenže i v Istanbulu je dohnal Interpol, takže musejí pokračovat dál a jediná cesta, která jim zaručuje svobodu, je na východ do Sýrie. Po překročení hranic už se s nimi nikdo nebaví, oba nafasují Kalašnikova a po krátkém výcviku se ocitají v řadách ISIS v ostrém boji. Bojují, protože hned na začátku jim Arabové předvedli, co dělají se zrádci. V ruskojazyčné skupině se setkávají i s dalšími bojovníky, kteří se zde octli do určité míry proti své vůli souhrou podobně zlých náhod. Všichni jsou však plni pesimismu, že odsud se dostat už nelze.