chamonix

Když bývalý závodní skokan na lyžích přijíždí ze studií domů jako trenér mládeže, upoutá ho parta dětí, která si skáče vedle městského skokanského areálu na obyčejných lyžích na vlastním můstku uplácaném ze sněhu. Talent je vidět především u Saši Lavrova, kterého tedy Viktor Sergejevič přemluví, aby začal skákat v jeho oddíle. Už prvním pokusem na „dvacítce“ Saša překonává dosavadní rekord, jenže má taky obrovské sebevědomí. Nechce se plácat na dětských můstcích, chce rovnou na velký. A když ho popichují i ostatní jako rekordového „wunderkinda“, jednou na něj vyrazí – bez povolení a bez dozoru. Skončí to pádem, zlomenými dvěma žebry a distancem do příští sezony. Saša se cítí trestem ponížený a ani jeho reakce není adekvátní: „Když mě nenechají skákat tady, uteču jinam, za polárním kruhem je stejně sníh 9 měsíců – takže delší sezona na můj sport.“ Naneštěstí ho chytili už ve vlaku, a tak definitivně musel čekat na návrat na lyže dalšího půl roku. A ten návrat je mnohem těžší, než si představoval.

Film natočený podle archivních materiálů z vyšetřování skutečného případu z r. 1927. Ve druhé polovině 20. let už občanská válka i boje s islámskými nacionalisty ve střední Asii skončily, ale ve stínu velkých bojů se rozbujel zločin. Čekisté z Taškentu žádají Moskvu o kádrové posílení pro boj s vlnou vražd, přepadení i sérií loupeží v klenotnictvích. Vyšetřováním vychází najevo, že hlavou vysoce nebezpečné kriminální skupiny je bývalý carský četnický důstojník a válečný zločinec z občanské války, stejně jako to, že hledá spojení na rozptýlené basmače. Navíc vzhledem k tomu, jak rychle banditi reagují na všechna opatření vyšetřovatelů, se zdá, že má v milici svého člověka...

Když se Janko dostal do dětského domova, teď dokonce podruhé, pochopil, že nejdůležitější je neumřít nudou. Rošťárny, které oživily jednotvárné dny dětem i personálu mu ale měly brzo přinést problémy. Z domova si ho odvezla žena, kterou nikdy dřív neviděl. Před dvěma roky si ho osvojil nový tatínek. Shodou okolností byl taky otcem dospělé Jany, ale jí o něm neřekl. Teď jim oběma umřel a Jana se Janka musela ujmout. Je redaktorkou módního žurnálu, ale jak ji poznal, je to doslova chodící ledová královna. Žije bez úsměvu ze strachu z vrásek, polyká pilulky, aby jí (chraň pámbu) do života nevstoupily děti a snídá mixované zeleninové blivajzy. Ani jedno se mu nelíbí. Krom toho ve svém životě už vyhrála matematickou olympiádu, soutěže o královnu krásy i spoustu firemních badmintonových zápasů a teď se rozhodně chystá vyhrát letošní anketu „Ženy roku“. A Janko jí v tom překáží. Jenže ten, mají-li spolu žít, je rozhodnutý: buď Jana změní své chování k němu, nebo bude mít válku. Mámy se mají chovat jinak!

V r. 1941 se v týlu postupujících Němců vedle spousty dalších obklíčených vojáků Rudé armády pohybuje také nemilosrdný mstitel s náramně přesnou muškou. Už si vysloužil i vlastní přezdívku – Rudý přízrak.

Skutečný příběh Hrdiny Sovětského svazu Ivana Pavloviče Seredy, aneb co se stane s Němcem, který rozlije kuchařovi pohankovou kaši.

Iráčani útočí, místy už protrhli frontu směrem na Chórastán a začínají obsazovat iránské území. Mobilizují se další zálohy a do armády se zapisují tisíce mužů. Po islámské revoluci je jedním z úkolů velitelů i vysvětlovat brancům, že „Alláh je sice velký“, ale před kulkou neochrání, je potřeba se ukrývat a po zranění se nechat ošetřit. Učit nové vojáky střílet nemusí, zato nasazovat plynovou masku ano. Když se blíží k frontové linii, nejprve míjejí prchající civilisty a kamiony evakuující raněné, ještě dál už to jsou tábory těžce raněných a obětí zpuchýřujícího yperitu. Stačí jediné nefunkční auto a na silnicích se utvoří neprůchodná zácpa, takové nakupení lidí a techniky je hned napadáno letadly. Přesto se nakonec Ali, Chalil, Hasan a další z jednotky Ammara dostali do místa soustředění posil. Situace se zdá být téměř beznadějná, údolí Abú Ghrajb dnes dobyla irácká obrněná brigáda a oni nemají proti tankům žádnou těžkou výzbroj.
Film je natočen jako pocta hrdinům velkého vítězství v posledních dnech krvavé íránsko-irácké války, vojákům batalionu Ammara z 27. divize. Pět dní po ukončení bojů v údolí bylo na základě rezoluce č. 598 uzavřeno příměří. Celý konflikt shrnuje jedna věta z filmu: „Ve válce není vítězů, vyhrává jen ten, kdo prodává zbraně.“

Před lety měl Numa Tempesta (Marco Giallini), známý z titulních stránek společenských i finančních magazínů, problémy s placením daní a dnes ho i přes celou armádu advokátů za tyto daňové machinace odsoudili. Boháčovi nabídli alternativní trest – práci dobrovolníka v centru pro bezdomovce, jenže součástí trestu bylo i odebrání pasu, což je problém, protože v Kazachstánu zrovna rozjíždí miliardový realitní byznys. Práce v neziskovce má tvrdá pravidla, například nesmí opustit během pracovní doby její budovu, a tak se snaží vést své obchody do té doby nepředstavitelnými způsoby. Půjčuje si telefon od klientů, diktuje své sekretářce skrz záchodové okénko během čištění toalet... Přesto problémy jeho společnosti bobtnají. K tomu stejně rychle, jako se mu vzdaluje kšeft ve střední Asii, rostou, zdá se, Numovy sympatie k chudým. A navíc to vypadá, že jeho přezíravé chování vůči návštěvníkům zařízení pomáhají jejich návratu do normálního života lépe, než modlitby a odborná péče vedoucí centra.

Na konci války je v Pobaltí obklíčena velká skupina německých vojsk. Plánovaný ústup po moři už pro sovětskou rozvědku tajemstvím není, nicméně neznají podrobnosti. V té době Rudá armáda rozdrtila prakticky do posledního člověka další nepřátelskou divizi, do zajetí padl kromě několika vojáků už jen kapitán Rückert. Pod jeho identitou vysílá za nepřátelské linie rozvědka svého člověka, aby odhalil evakuační plány Němců.

Z tábora válečných zajatců jede do školy Abwehru skupina bývalých rudoarmějců. Němci je naverbovali pro výcvik na diverzanty v sovětském týlu. Tři z nich tam ale jedou po výběru táborovým podzemním výborem a s tajným úkolem. Mají po výcviku a po seskoku ve vlasti informovat o táborech i o špionážní škole. První akcí je spojit se se zbylými dvěma kolegy a zkoordinovat svou činnost. Jeden z nich se ovšem sesypal a zradil. Po jeho odstranění rozšířili zbylí dva svůj plán. Chtějí získat před odletem dokumenty všech zdejších frekventantů.

Film natočený na motivy románu Beppe Fenoglia „I ventitré giorni della città di Alba“ („Třiadvacet dnů města Alba“). Na přelomu let 1943/44 se konají velké hony na dezertéry a na ty, kdo se ukrývají před odvody. To všeobecně donutilo mnoho mužů utéct na venkov a do hor k partyzánům. Stejně tak Giovanniho, studenta anglické literatury, nazývaného všemi Johnny (Stefano Dionisi). V kopcích nejdříve narazil na komunistický oddíl, ale v prvním boji zahodil pušku a utekl. Další, koho potkal, byli monarchističtí autonomisté. Polepšil si, měli podporu z anglických letadel, méně se bojovalo a více hodovalo. Přesto i zde nakonec okusil válku ze všech stran. Když obsadili město Alba, zažil euforii vítězství. Po fašistické ofenzivě pak přestřelky na ústupu i útěk, skrývání a ztrátu jednoho přítele a spolubojovníka za druhým.

Cesare (Luigi Lo Cascio) je bývalý pašerák. Než ho chytili, moc si zboží nevybíral, přes hranice vodil i lidi. Vězení ho však zlomilo. Zatímco byl zavřený, zemřela mu žena a dnes žije na samotě jen se psem a vydělává si prodejem kožešin, dřevořezbou, zkrátka vším možným, zato poctivě. Do byznysu kdysi zaučil i synovce, jenže ten už začal do Francie nosit i drogy. Když ho jednou našel v potoce prostříleného, pro policii byl prvním podezřelým právě on. Nicméně Cesare začal po vrazích pátrat i sám.

Obyvatelé malého sicilského města jsou už unavení z korupce a nezákonnosti úřadů a vybrali si nového starostu – tak poctivého, jakého svět nikdy neviděl. Nově zvolený vedoucí administrativy vzápětí vyhlašuje v souladu s předvolebními sliby boj všem nešvarům ve městě, a tak se objevili strážníci s pokutami za špatné parkování a naopak zákaz vybírání parkovného na bezplatném městském parkovišti. Začali se kontrolovat magistrátní úředníci, zda jsou během pracovní doby  v zaměstnání, stejně jako uklízení psích exkrementů. Taky se zdvojnásobily poplatky za odvoz komunálního odpadu z dvoupodlažních domů a další a další.
Jenže změny, které občané chtějí, se stanou obvykle objektem nenávisti ve chvíli, kdy se negativně dotýkají i jich: „Jaképak špatné parkování? Jen jsem si na hoďku, maximálně hoďku a půl odskočil.“ „Proč mám platit za druhé patro? Přece ani nikde na papíru neexistuje, přistavěl jsem ho ilegálně!“ A když už je nucen platit daně ze svého hotýlku i místní farář, staví se do čela hnutí za svržení starosty církev a má podporu dokonce z Říma – nedej bože, aby se tahle morálka rozšířila po celé Itálii: „Je na čase skončit s tímhle virem čestnosti!“ Jeden by řekl, že starosta bude mít oporu aspoň v rodině...

Ezechiele Annicchiarico (Claudio Gregori) je vysokoškolským profesorem genetiky. Celé dětství byl šikanovaným otloukánkem a ani v dospělosti se to příliš nezměnilo. Dnes už sice neodevzdává nikomu svačinu a kapesné, jako když byl ještě prvňáček, ale na chodbách fakulty i v posluchárně si přijde doslova neviditelný. Běžně do něj vrazí student a ani se neomluví, za katedrou přednáší sálu, kde ho nikdo neposlouchá. Dokonce i doma se k němu žena s dětmi chovají jako k obtížnému hmyzu. Přitom coby vědec zrovna finišuje ohromný experiment. Podařilo se mu zaměnit DNA mezi dvěma subjekty. Poprvé u myši a kanárka a jedna teď mrská předními tlapičkami, aby na bidýlku poletovala, druhý běhá v kolečku, až se mu čechrá peří. Když potká dávného tyrana ze základky, který na svém chování dodnes nic nezměnil, rozhodne se pro nový pokus. Osobně a právě s ním. Bude tvrdej! Drsnej! A konečně si ho budou vážit!

V předvečer odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu se velitel rozvědky dozvěděl od místního spolupracovníka o další karavaně mudžáhidů. Jenomže tentokrát mají být jejich nákladem nejen obvyklé zbraně pořízené za americké peníze, ale také drogy, které chtějí povstalci pašovat dál do Sovětského svazu. I když má směrem k informátorovi v této převratné době jisté pochybnosti, co se týče jeho loajality a tedy i důvěryhodnosti, přesto organizuje poslední bojovou akci. Plánem je dostat oddíl na místo předpokládaného střetnutí s islamisty nepozorovaně pomocí jakoby havarovaného náklaďáku – a účastnit se mají tentokrát jen dobrovolníci.

Když rozstřílejí samopalem děvče, co se miluje v autě, nevíme ani proč se to stalo, ani s kým v tom autě byla. O 15 let později se seznamujeme v alžírském vězení se Sergiem a ten tam není ani mezi dalšími odsouzenými, ani u dozorců příliš populární. Po jednom napadení spoluvězni ho navštíví neznámý advokát a nabízí mu – za malou úsluhu pro klienta, kterého zastupuje – prezidentskou milost. A návrat do Itálie, možnost uvidět opět svou dceru i finanční odměna je příliš mnoho lákadel, aby tu službičku odmítl. Jako bytový zloděj s dlouhou kariérou se má vloupat do jednoho domu – nic co by nezvládl. Už když kouká přes plot, cítí potíže, obyvatelé téhle vily jsou doma. Ale na telefon mu opakovaně přichází vzkaz: „Jdi dovnitř!“

Krátký příběh o tom, jak by pro Miguela, grázlíka z jihošpanělského ghetta, mohl dopadnout a jak pro něj ve skutečnosti dopadl zátah policie.

Stepi Kazachstánu terorizují basmači. Když jejich náčelník dokonce poníží i zástupce sovětské vlády, musí nová moc konat, aby se banditi nakonec nestali v zemi pánem. Velení posílá rázného rozvědčíka, místního rodáka. Hamid (Doschan Žolžaksynov) má k ruce jen malý oddíl krasnoarmějců, zato odvahu a odhodlání má za deset band, jakým je na stopě. A má i hlavu na správném místě. Ví, že když odstraní velitele, budou ostatní jak stádo ovcí bez pastýře, a tak pronásleduje především Kudreho. Zatímco ale jde po jeho stopách, klíčí v něm čím dál větší podezření, že to není tenhle polní velitel, ale ještě někdo další v pozadí, kdo je tím mozkem zdejší kontrarevoluce.

Maurice Guilby (Stéphane De Groodt) je podruhé ženatý. Má zrovna život na sestupné trajektorii: nedaří se mu jako učiteli filosofie sehnat místo v Paříži, musí trpět ve svém bytě líného, nezaměstnaného bratra své ženy, opravdového parazita, a navrch vůbec nevychází se svou rozvedenou ženou. Že mu teď hodila na krk i jejich dospívající dceru taky náladu nepozvedne. Ani to, že má teď milující ženu a s ní báječnou malou holčičku, mu nepomáhá. Tají před nimi, že je vlastně nezaměstnaný a toto tajemství přerůstá přes psychické problémy až do potíží v posteli. Do toho Claire (Isabelle Carré) dostává oznámení o smrti otce, jeho tchána. Všech šest se tedy naskládá do jejich rodinné dodávky a vyrážejí spolu na pohřeb muže, který kdysi opustil rodinu, o němž se od té doby nemluvilo a který byl vlastně pro tuto rodinu mrtvý už dávno.

V úvodu informují titulky o bezprostřední příčině občanské války v Kolumbii, jíž byla vražda prezidentského kandidáta v r. 1948. Film se však nevěnuje této události, ani vyšetřování tohoto atentátu, či objasnění jeho příčin, ba přímo naopak. Producenti naservírují rovnou bez přechodu vypjatě vlastenecké akční drama odehrávající se šedesát let poté. Čerstvý armádní důstojník přebírá velení oddílu speciálních sil a prakticky hned se se svou jednotkou účastní další z řady operací vládních vojsk proti povstalcům. Tentokrát ale začíná v džungli, kde vojáci cítí nepřítele za každým stromem a v každém venkovanovi, vše neslavně zabitím 25 vojáků a zajetím jeho nejlepšího přítele.

Film inspirovaný jednou z nejúspěšnějších akcí protifašistického odboje vůbec. V Bělorusku vystavenému brutálnímu teroru, který měl na svědomí na konci okupace celou 1/3 obyvatelstva, se partyzánům podařilo odpálit v Minsku, jenž jako město po osvobození prakticky neexistoval, v posteli velitele okupační správy Wilhelma Kubeho (ve filmu pod jménem von Kaunitz) časovanou minu. Ženě, jež pronesla nálož do domu a instalovala ji na místo výbuchu, se podařilo uniknout. Film nabízí mírně odlišný příběh, jak se tato služebná dostala ke svému zaměstnavateli. Ve skutečnosti byla Jelena Mazaniková celou dobu s minským podzemím ve spojení.