Glaza

V lazaretu sedí rudoarmějec, kterému zdánlivě nic není. Každou chvíli se na něj někdo utrhne, ať jde radši pomáhat. Jenže on nemůže – nevidí. Je slepý z otřesu po výbuchu granátu. Je to hrozný pocit – slyšíte, jak kolem roste nervozita, slyšíte, jak pacienty rychle odvážejí, ale sám nemůžete odejít někam do tmy. Už jsou z ulice slyšet německé motory, když se ho ujímá ženský hlas a táhne ho pryč do bezpečí. Nicméně na ulici je překvapuje střelba a voják svou zachránkyni ztrácí. Nevidí, že ji zasáhla zbloudilá kulka, jen hmatá kolem sebe, dokud na ni nenarazí. Na ni? Zdravotnice je mrtvá, tohle je jiná žena, ale sténá po zranění a teď je to na něm, aby se pokusil někoho zachránit. A tak s polomrtvou dívkou v náručí klopýtá směrem, odkud slyší zuřivou přestřelku ustupujících obránců města. (chamonix)