Dvoje v peskach

Během armádního cvičení jsou dva vojáci vysazeni uprostřed písečné nicoty, aby řídili pohyb tankových kolon. Za velitele je určen Vasja, ale je to Igor, druhý regulovčík, kdo býval vždy přirozeným vůdcem. Skvělý basketbalista, který vyniká i v kasárnách při fyzické přípravě, ve společnosti oblíbený zpěvák, hráč na kytaru. A taky díky zkušenostem z civilu – procestoval Kavkaz, dovolené trávil u moře – „velitelem“ potichu opovrhuje.
Záhy po projetí poslední jednotky se zdvihl samum a byl to ne on, ale ten druhý vesničan, kdo zareagoval a ochránil oba před písečnou bouří. Když přešla, Igor začal sýčkovat, že je teď při zcela změněném reliéfu nenajdou a nezvládnou vyzvednout a navrhuje odejít na jih k železniční trati vzdálené pouhých 30 kilometrů. Vasja věděl, že by měli zůstat zde na postu, ale tomu sebevědomí, které projevoval Igor celou vojnu, se nakonec podrobil. Koneckonců je vše lehčí, když vezme zodpovědnost na sebe kolega.
A tak šli – slunce ještě nebylo vidět – na jih podle dun. Igor si pamatoval, že tvar dun formuje převládající směr větru a stačí se orientovat podle jejich hřebenů. Když se nakonec slunce prodralo prašným oparem, zjistili, že šli celou dobu opačným směrem, než chtěli a jsou o dvacet kilometrů hlouběji v poušti, protože Igor si špatně pamatoval tu informaci o proudění větru. A jak dochází voda v čutorách, ukazuje se, že i morální síly jsou u jedináčka, synka městského taxikáře, stejně slabé jako jeho znalosti a přežití obou začíná záviset plně na Vasjovi. (chamonix)