SonGokussj

Začátek spíše slabší, nyní po 249. dílu velmi povedené a zajímavé. Dá se říci, že děj graduje do svého konce. Fillery opět nepočítám, resp jsem je neviděl, protože jsou naprosto stupidní. Což platí i o nejnovějším openingu... Za začátek a prostředek tedy dávám ***, k 249. dílu prozatím ****, celkově !bez fillerů! 70%

Po shlédnutí 6. episody bych nabídl malinko rozdílný komentář, jak má zde Subjektiv. Co mě na tom udivuje ještě více je fakt, že se Danshi koukousei no Nichijou vyloženě po všech stránkách -dá- porovnat s Nichijou, které, již zmíněný, ohodnotil velmi pozitivně. Nutno říci - oproti mě :-) || Hudba || Nijak extrémně výrazná, taková vtipkující, ozvučení se mi líbí. || Grafika || Jedinou výtku bych měl možná k tomu, že dívky zde nemají v převážné většině oči. Ale neobjevují se jim ani při viditelně víc-než-jen vedlejší roli. Jinak velmi povedné. || Příběh || Neboli to, co mě zde upoutalo. Rozkouskovaný, vtipný, má samozřejmě slabší stránky, ale dle mého skromného názoru povícero silných. Stále se považuji duchem za dítě a dovedu ocenit inteligentní humor. Tomu se tu zde moc nedostává, avšak máme zde -myšlení- opravdu odpovídající mé osobě v jejich letech. Leč mnohdy i v době nynější :-) Těší mě, jak se naši hlavní hrdinové chovají a reagují na určité podněty. "Pun" neboli závěr vtipu je někdy předvídatelný, někdy ne. Ale i když je, dost se bavím. Středoškoláci na této škole dělají vše maximálně, dělají blbosti, užívají si života, nejsou tak úchylní, jak by se na první pohled mohlo zdát a zapojení středoškolaček do seriálu byl také velmi dobré rozhodnutí. Oživuje to atmosféru. U Nichijou, dle mého, bylo vše přehnané, až moc praštěné a nelogické. Zde setrváváme spíše na reálné půdě našeho světa bez výsostných absurdit. Hodnotím proto -prozatím- velmi kladně. 80% Edit: [27.3.2012] Dokoukáno: Od začátku do konce úžasný humor. Pravda, některé vtipy jsou antizábavné a naprosto nezajímavé, ale celkově... Byla to sranda! :-) A jaká. Mám chuť se na to kouknout znovu. Nichijou mě proti tomuhle vůbec nebavil. Zde to má "příběh" a ne tak "dětský", ale "tvrďácký". Každopádně - za mě určitě dobré hodnocení kvůli namačkání kvalitnějšího humoru do ne-dlouhých 12 episod. Být jich víc, hodnocení půjde dolů. Ale utli to ve správnou chvíli. 85%

Úžasně zpracované od začátku. Milá hudba, skvělý příběh, super postavy, rozuzlení, pointa, hlášky, prostředí... Prostě příběh, na který má cenu se podívat :-) 80%

Ani jsem se nenadál a Maison Ikkoku dokončil svoje vyprávění, které mělo od začátku předvídatelný konec. Což však v nejmenším nevadilo. Hlavní hrdina - Godai Yusaku, ronin, poté vysokoškolák, je zamilovaný do -slečny- domácí. I když to oba ví od 10. dílu, děj se táhne dál a skončí krásnou episodou 96 (mmj velmi dobře zpracovanou). Godai má, jak se říká, štěstí na draka. Nic mu nevychází, spolubydlící ho stále provokují, různé řeči a pomluvy ho dostávají do špatných situací, načasování si nikdy nemůže vybrat hůře a je to prostě vize naprostého chudáka bez peněz. Jediné, co ho nadzdvihuje je jeho smysl pro spravedlnost a možná i milost. Nelíbilo se mi na něm však mnoho negativních věcí. Neuvěřitelně hodný člověk (i když navenek nadává), před slečnou domácí se chová jako pes, nedokáže říci rázné NE, je neuvěřitelně nerozhodný, nedovede se poučit ze svých chyb. Abych pravdu řekl, negativních vlastností má více než těch pozitivních. Nedochází mi, co na něm Kyoko vidí. Doufejme, že pro něj budoucnost skýtá lepší časy. Otonashi Kyoko, slečna domácí, krásná a půvabná princezna, ve všem dokonalá. Až na to, že je -neuvěřitelně- zabedněná, tvrdohlavá, urážlivá, nesnaží se vyslechnout, věří v pomluvy, je lehce zmanipulovatelná, nedůvěřivá a další negativní vlastnosti, kvůli který se zdravý člověk takové ženské snaží vyhnout... Yotsuya, velký podivín, od narození v domě, neznámá práce, vyděračské tendence. Ichinose Hanae, velká - či spíše obří žvatlalka, nenechá si nic pro sebe, slepice vyslepičí a převrátí naprosto vše a nikdo jí za to snad v celé sérii nevynadal, zárodek 1/2 problémů, kterými se poté ústřední dvojice musela zabývat. Rappongi Akemi, snad jediná inteligentní bytost, která probouzí v okolí upřímné pocity, byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Bohužel kolem 30. dílu jí přestali autoři dávat průsvitný obleček a to je prostě špatně! :-) A finálně Mitaka Shun, chudák - jeden z těch inteligentnějších, bohatších a vychytralejších, nebojí se podvraťáren, aby dosáhl svého. Bohužel je až moc normální (až přes svou fóbii ke psům), a proto bylo hned ze začátku jasné, že to s ním nedopadne moc dobře. || Hudba || Velmi příjemná, i když často se opakujíc. Openingy i endingy dýchají starou atmosférou, ale líbí se mi. || Pointy || Co že se skrývá pod tímto označení? Chtěl bych zde přiblížit pointu tohoto příběhu. Snad veškeré problémy či různé kapitoly vyvstaly kvůli -nedorozumění-, které poté bylo několik episod rozuzlováno a napravováno. Poté, co bylo odhaleno jedno, vzniklo druhé, poté třetí, čtvrté, až do konce seriálu. Příběh je plynulý, nedějí se zde zvraty a nevaří se vám krev při čekání na další díl, ale přijde mi trochu smutné, že opravdu snad všechny zajímavosti vznikly právě díky nedorozumění. To bych viděl na největší negativum a nejslabší článek tohoto romantického příběhu. Od půlky si totiž začnete říkat kdo zas co provede, kdo zas koho při čem nachytá a špatně si to vyloží, co zas Ichinose-san pomatlá, ... || Verdikt || Určitě bych Maison Ikkoku doporučil těm, kteří hledají klidnější a romantický příběh. Je kvalitně zpracován, opravdu hodně-krát jsem se nasmál a naskytly se i dojemné chvíle. Největší síla spočítá v 1/3 až 1/2 seriálu. Poté se to začne ploužit a jakmile se na obzoru přestanou objevovat nové charaktery, je to jen o tom stejném (nedorozumění - náprava), ale i přesto velmi dobře zpracováno. Nejvíce mě tam bavily scény, na kterých se objevoval Mitaka i malý Kentaro (začátek). 75%

Karuta. Hra, o které jsem dosud neslyšel, jejíž pravidla mi byly neznámé a celkově i podivné. Pětičlenný tým pod vedením energické Chihayi, jejího kamaráda z dětství a dalších tří členů, se probojovává zápasy stejně jak je tomu v Go, Shogi, hře Šachy či Tenise, Golfu a dalších sportovních aktivit. || K prvnímu dojmu: || Začátek se mi velmi líbil. Byl energický (stejně tak jako Chihaya), živý, jasný a skýtal velké možnosti. Největší potenciál se ukrýval v malém človíčkovi jménem Arata. Toho však později v seriálu nebudeme téměř vídat... || Klady: || krásná hudba, animace, nápad, emoce. Chihayafuru skýtá řadu dobrých věcí, které se vám budou za začátku líbit, jakožto už zmíněná živost a celkově sršící dobrá nálada. Za nejslabší postavu bych ze viděli Chihayu, ostatní jsou velmi povedené. || Zápory: || krásná hudba (stále stejná), nápad (nerozvíjený), emoce (stále stejné až přehnané). Emoce... Ano. Jedno z největších plusů v prvních dílech se obrátí v negativní vlastnost v dílech následujících. Je až neuvěřitelné, jak může být Chihaya stále udivená z nejmenších věcí. Stále se červenající, stále s otevřenou pusou, stále usínající. Autoři si zde podkopávají půdu pod nohama tím, že postavám dali charakteristiku, která se po celý seriál mění tak max u podřadných charakterů, u vedoucích (Chihaya a spol) je stále stejná a po několika episodách snad ještě ve větším měřítku. To i Naruto se svým "budu Hokage" to nepřehání tak moc jako právě zdejší hlavní hrdinka... || Verdikt: || Skončil jsem u 18. episody, dále nemám nejmenší náladu se koukat z důvodů vysvětlených v záporech. Chihayafuru bych zařadil do takových klidnějších, nevážnějších a odpočinkových anime, na které se není škoda kouknout, když máte mraky času. Také určitě doporučuji těm, kteří hrají Karutu, nebo o ní chtějí zjistit pár věcí. 55% Edit: [27.3.2012] Dokoukáno: Chihaya konečně skončila a dostavilo se lehké "škoda". Vskutku zajímavé. Silný začátek, extrémně nudný prostředek vystřídán velmi zajímavým koncem. Ach, jak to asi zhodnotit, že. Středně. Jak jinak. Dá se říci, že jsem popsal vše, co zde můžete čekat. Ke konci je to zábavnější, ne však o tolik, aby to vynahradilo na deset-patnáct nudných episod uprostřed série. 60%

Na tento film jsem koukal v autobusu Student Agency a mohu říci, že mě vcelku pobavil :-) Začátek byl opravdu výborný a postavy ve filmu také úžasné. (až na ty velikány). Celkově to však postrádá od poloviny šmrnc a konec je více než předvídatelný, ba co hůře, nelogický... Chování hlavních postav je prostě dětinské (velikáni). 45%

Velmi zajímavý nápad. Malinko přehnaný a nelíbí se mi revoluce na konec. Ale minimálně první čtvrtka je opravdu skvostně zpracována, další čtvrtka zajímavá, poté se už jen vleče a je taková akce. Připomíná mi to dost zklamání roku "sen ve snu, neboli Inception", kde byl úžasný, úžasný začátek, zajímavý prostředek, 3/4 nic moc a konec naprosto nudný a předvídatelný. Celkově mi však připomínal myšlenku z filmu "Equilibrium", kde se také všichni podřídili systému až do doby, než jeden povstal. (O mnoho lépe zpracováno, dle mého.). Zde by si konec zasloužil méně předvídatelna a lepší vyústění. Nezmiňuji se ani o podivném otevřeném příběhu. Jak to asi dopadlo? Co se teď bude dít? No jen si to domyslete. Já už na to nemám scénář. Silnější 3* 68%

Co k tomu říci. Natsume opět klidně pokračuje ve svých putováních a objevování přátelství. Pomalu se učí otevírat své srdce nejen lidem, ale i Youkai, svěřovat se se svými problémy 2 kamarádům a snaží se i nadále pomáhat, kde jen to jde. Trpí šíleným komplexem "všichni mi pomáhají, já nikomu" :-) Toto je jedno z mála anime kde mám pocit, že kvalita pomalu, ale postupně a jistě stoupá. Je zde viditelný vývoj postav. A to jak strážné kočky, tak i dalších hrdinů. Natsume je prostě úchvatná klasika blížící se poklidem k Mushi-shi. Málokdy sedí název tak dobře, jako zde. Natsume a jeho kniha přátel(ství). 90%

Krásná vzpomínka na jedno starší anime s opravdu originální zápletkou. Je komediální, milé, překvapující, odpočinkové, klidné a mnohdy i napínavé. Každopádně jedno z těch vskutku povedenějších :-) Ta idea je prostě úžasná :-D 75%

Nisemonogatari. Pokud je něco podvrh, je to lepší než originál, stejné jak originál, nebo dokonce i lepší? Tři vysokoškoláci, exorcisti, na to mají každý odlišný názor. Můj se shoduje s tím prvním. Minimálně v tomto seriálu, které nám bylo servírováno po 11 týdnů na růžovém podnose s erotickými a slovními zákusky. Ale sladkého bylo až příliš. Nisemonogatari se nedá srovnávat s předešlou sérií, nepovažuji ji tedy za pokračování, ale spíše přes kopírák udělanou jinou variantu pro lidi, kteří milují moe, erotičnost a přílišnou vynucenou abstrakci. Klady: Shinobu je krásná, Araragi ne, Fire Sisters jsou zábavné, Hachikuji ne. Tsubasa je stále zajímavá, Senjougahara ne. Kaiky byl zvláštní, vše ostatní ne. Oshino chyběl, nic jiného ne. Zápory: Erotika na každém kroku. Je to ecchi, je to mírné hentai. Pokud celou episodu zasvětíte čištění zubů, nemůže z toho vyjít nic dobrého. Podobné gagy bych tipoval na Lucky Star, School Rumble a jimi podobné, ale ne do tohoto anime. Naprosto zbytečně moc sexuálních narážek a hlavně vizuálních požitků. To jsem se nedostal k hlavnímu problému. Pokud si pamatujete na Bakemonogatari, mluvilo se tam opravdu -velmi- rychle a trefně, dialogů tam bylo skoro jak v Sayonara Zetsubou Sensei, byly však trefné a něco říkali. Nisemonogatari toto kopíruje a dialogů má snad ještě víc. Co je však kámen úrazu - absolutně o ničem... Nisemono nudí. Nisemono spí. Nisemono se válí ve vaně a diskutuje o totálních prekérních blbostech... Nedá se to srovnávat s "předešlou" sérií. Z počátku se mi to líbilo, (Larkyho komentář) avšak v 7. dílu jsem to už nevydržel. Pokud si chcete přečíst, co se mi honilo hlavou díl-co-díl, zavítejte to diskuze. Celkově tedy seriál hodnotím velmi záporně a zklamaně ho nemohu doporučit snad nikomu, komu se líbilo Bakemono. 30%