sarulefilm

KVIFF57: Vztahový film o velmi toxickém hlavním hrdinovi, který se stará jen o sebe a postrádá jakoukoliv empatii k jeho partnerům. Momenty, kdy je jeho chování už za hranou, se dobře sledují v kině, jelikož vyvolávají vlny smíchu nad zjevnou absurditou. Bohužel ale příběh nemá příliš co sdělit.

KVIFF57: Jeden z nejhorších filmů, co jsem na festivalu viděla. Chování hrdinek nedává moc smysl, v momentě kdy dorazí do opuštěného města, tak se vytratí jakýkoliv příběh a ony ztratí zábrany a rozhodnou se být jakoby zkažené. Jenže tohle nejsou Sedmikrásky. Těžko se rozhodnou, která z postav je nejvíc nesympatická. Řada scén se snaží být umělecká například scény v kostele, rabování obchodů nebo tanec s vlasy se větru. Nejhorší byly asi jejich filozofické rozhovory u kterých jsem jako divák už opravdu ztrácela trpělivost. Odcházela jsem z kina s pocitem ztracené hodiny a půl života.

Tady není o čem, je to naprosto vynikající. Kdybych mohla, tak bych zvládla vidět všechny díly za jeden den. Každá epizoda odsýpá rychle, už prvních pár minut strhne diváka a až do konce ho nepustí. Postavy jsou dobře prokreslené, herci skvěle zvoleni. Především teda Han So Hee je fantastická. Jsem nadšená, těším se na rewatch.

Seriál se proslavil hlavně tím, že je na korejské poměry odvážnější a nebojí se postelových scén. Co mě ale nejvíc zaujalo byla především atmosféra, kdy je každá epizoda jako propadnutí se do snu. Nádherná estetika, práce s kamerou s kostýmy, postavy jsou umělci, vypadá to prostě vizuálně moc hezky a ještě je to doplněno výborným Ost. Energie, chemie a emoce  jsou jednak mezi hlavními postavami, ale i u vedlejších romantických linek. Snaží se to trochu vymezovat proti běžným romantickým kdrama a je to zajímavý seriál, který bych doporučila právě i nefanouškům asijských seriálů.

Lee Seung Gi a Lee Se Young se potkali už v dramatu Hwayugi (seriál) (2017), kde mezi nimi trochu přeskakovaly jiskry. Tentokrát tvoří hlavní romantickou dvojici a za mě mají pořád výbornou chemii, která drama táhne. Bavila mě postava Kim Yu Ri (Lee Se Young), která je taková samostatná ženská, co na srdci, to na jazyku, která hlavně iniciovala romantický vztah. Když ale zvládnou zbořit konvence toho, že jen muž dělá první kroky, proč se taky nezruší kdrama konvence, například prodlužování děje díky zamotanému romantickému klišé "miluji tě, ale předstírám, že tě nenávidím". Ještě horší je už typická dobrodružná životy-ohrožující linka na konci, u které je najednou zraněná jedna z postav a drama tak začne připomínat telenovelu. Tady je třeba scéna, že hlavní postavy stojí samy na silnici, najednou se z dálky přižene auto a najede do nich. Je to už tak hloupý, že to směšný. Tyto prvky už otravují diváka a kazí mu tak celkový dojem.

Není to romantické kdrama ze kterého budete mít motýlky v břiše. Obě hlavní postavy si prochází rozchodem, který je k sobě zavede a spolupracují jako Mulder a Scullyová nebo DiCaprio s Winslet. V dramatu je dobře vykreslená těžkost rozchodu, toho jak se postavy dlouho vzpamatovávají a nemohou se posunout dál a pak jednotlivé fáze. Kvůli tomu ale chybí chemie mezi hlavními postavami. Yoon In Na dokázala ztělesnit svou postavu uvěřitelně a srdceryvně, je to hlavně její herecké přestavení. Zato Yoon Hyun Min známý z dramatu Moje Holo láska (seriál) (2020) pořád působí místy trochu roboticky. Rozčiloval mě voice over a příliš na sílu moudré citáty o životě. Bohužel drama neurazí, nenadchne, je to prostě trochu nuda.

Ooooh jak byl ten starý hollywood strašný. My to chápeme, vážně. Ale občas funguje strategie čím míň tím víc, kterou by měl režisérovi někdo připomenout. Utrpení je moc.  Marilyn Moroe neměla idylický život, to taky víme. Jenže v tomhle filmu se pohybujeme jen od utrpení k utrpení. Šílená matka-znásilnění-potraty. Postava Marilyn je nevinná oběť kolem které se kupí všechno zlo světa. Jediná část, která to za mě zachraňovala byla s jejím manželem Millerem, jelikož do toho Ana de Armas a Adrien Brody dávají emoce a hrají moc dobře na to jak špatný je to vlastně film. Občas máte pocit, že vznikl jen proto, aby si režisér splnil nějaké své umělecké ambice, ale scény s embyem a motiv otce jsou otřesný. Potom dělá režisér z diváků blbce, když nechává ožívat staré fotky, ale musí scénu několikrát opakovat, aby to pochopil opravdu i ten nejblbější. Film je peklo jak pro Marilyn, tak pro diváky

Příběh o učiteli, který mění životy studentům je už trochu ohraný idylický a pro každého, kdo prošel školním systémem neuvěřitelný. Už vím, že film alespoň pro mě velmi rychle zapadne mezi jemu podobné. Přestože stopáž není tak závratná, pro tento film je až příliš. Během děje se odehraje hrozně moc motivů/problémů, které se pak vlastně rychle vyřeší a tak vyjdou naprázdno. Jenom v půlce už má divák pocit, že to zachvíli skončí, jelikož se tam odehraje linek jak na tři filmy. Nejzajímavější jsem považovala mapování amerických dějin a určitých popkulturních milníků.

Film jsem zhlédla, protože Machine Gun Kelly přijede na letošní RFP. Přestože jsem neměla valné očekávání, tak je to bohužel ještě horší. Jedná se o další festivalový film, který je zkrátka skoro o ničem. Jde o nějaký pohled na roztříštěný život umělce, toho jak otupěle pod vlivem drog prožívá každý den a má tak vliv na své okolí. Uznávám, že to vypadá dobře, ale jinak než z estetického hlediska je to ztráta času. Příběh nudný, postavy nijaké, hudba nevalná. Pseudo umělecko-tragický a naprosto nezajímavý film.

Bohužel mi druhá série připomněla, jak moc jsem trpěla u 2 a 3 knížky Griši. Některé motivy jsou vyloženě k naštvání, bože, ten Mal, to je vážně jak pohádka pro děti, je to tak strašně hloupý. Šesti vranám se zde dostává více pozornosti a i se dozvídáme víc o jejich charakterech, což je dobře, ale je to trochu na poslední chvíli a otočení o 180 stupňů od 1 série. Tentokrát se opravdu hodně liší předloha od knížek a jsem zvědavá, jak se jim pak podaří navázat, protože spousta čtenářů je teď trochu zmatených. Upřímně si užívám mnohem víc Behind the Scenes scénky než ty v seriálu. Ale zase je to návykové, dobře to odsýpá a vtáhne vás to na pár hodin do toho světa.