sarulefilm

KVIFF57: Krásné rozloučení s jedním z nejlepších filmařů co kdy byli.

KVIFF57: Spolu s hlavním hrdinou prožíváme obyčejnost všedních dnů, které jsou hodně repetitivní, takže ano nuda je i součást prožitku. Ale co mě nadchlo bylo to nacházení krásy kolem nás, které hrdina prožívá. Bavila mě ta kreativita, kdy si například postavy chodí přes stíny. Hlavní postava vám svou jemností přiroste k srdci a rádi s ním prožijete 2 hodinky.

KVIFF57: Club Zero mi svou atmosférou hodně připomíná Trojúhelník smutku (2022). Máme skupinku bohatých dětí, kterým velí jedna herecká hvězda (Mia Wasikowska). Postavy prožívají absurdní situace, na čemž je založen i ten humor. Jinak to má krásnou vizuální stránku, práce s barvami je prostě potěšení pro oči. To upozornění na začátku, že film není vhodný pro kohokoliv, kdo má problémy s příjmem potravy, je určitě na místě a potřeba zdůraznit, protože některé scény se vám trochu dostanou do hlavy. Jestli vás ale bavil zmíněný Trojúhelník smutku, tak Club Zero je podobná zábavně ujetá záležitost

KVIFF57: Hlavní hrdina se připlete do nelegálního obchodu s rybami, aby měl peníze na svatbu se svou láskou. Moc hezky natočený film, který má temnou atmosféru tmavých ulic a rozbouřeného moře. Prostředí do kterých se Amir dostává jsou vzrušující, jelikož je to opravdu ta práce, kdy se musí skrývat před úřady a rybáři vlastně žijí v úplném odloučení od civilizace. Zajímavý je i ten pohled na íránskou společnost. Hlavní herec byl skvělej a film mě opravdu zaujal.

KVIFF57: Podle mě se Minulé životy jen vezou na nynější popularitě asijských filmů, ale vlastně nemají co divákovi předat ani jak ho zaujmout. Ano má to romantický melancholický nádech, je to krásně natočeno, ale jinak to postrádá kreativitu, na postavách mi vůbec nezáleželo (nejlepší postavou byl asi manžel s jeho vtipnými poznámkami) a upřímně nechápu tak velké nadšení, které film probouzí.

KVIFF57: Pohled do zákulisí života pornoherce, o kterém běžný člověk nemá valnou představu. Je to tedy vedené v dokumentárním stylu, takže se divák opravdu sblíží se životem pornoherce a zjistí, že se vlastně jedná o poměrně monotónní práci. To samozřejmě ovlivňuje i jeho prožitek z filmu, je to zkrátka celkem nuda.  U řady scén se publikum zasmálo například, když si Lalo aranžuje svoje fotky. Takže je to sice zvláštní zážitek sledovat natáčení porno scén s další desítkou lidí v sále, ale ne že by to na vás udělalo dojem. Co jsem viděla, tak řada diváku při projekci vyloženě trpěla.

KVIFF57: No co tohle bylo, to se těžko popisuje. Absolutní hysterie, šílené postavy, které na sebe pořád křičí a do toho ruční zběsile se pohybující kamera, dodávající filmu ještě větší zmatek. Slovy se těžko popisují mé dojmy, vím jen jedno: prosím už to nikdy nechci vidět.

KVIFF57: Dojemný snímek, který ve mně vyvolal vlnu emocí a je to asi nejlepší film, co jsem na festivalu viděla. Neměla jsem vlastně žádná očekávání, ale dostala jsem mnohem víc, než bych si uměla představit. Zářivě barevná atmosféra Itálie 80. let diváka okouzlí a snadno ho vtáhne do emočního příběhu. Dva hlavní představitelé jsou moc sympatičtí a záleželo mi na nich. Skvěle vykreslené je i jejich okolí, partička z města, kde bydlí Guinni a veselá rodinka Nina, které právě silně reagují na vztah dvou kluků, co se vzájemně hledali. Upřímně se mi to líbilo víc než populární Dej mi své jméno (2017),které to trochu připomíná.

KVIFF57: Film o vztahu matky a syna, kteří si snaží, navzdory nepříznivým podmínkám, uspořádat co nejklidnější život. Časové posuny dodávají ději dynamiku. Postavy jsou zajímavé a i když si nás hlavní hrdinka nikdy nepustí příliš blízko, tak rozumíme jejímu chování. Působivý snímek, který má divákovi co říct a určitě si zaslouží pozornost.

KVIFF57: Příběh o dvou bloudivých duších...které se ale setkají až asi po hodině filmu! Předtím jen sledujeme jak Adrien chodí po městě s polívkou v igelitovým sáčku. Šílená nuda, kdy dokonce takovému odpůrci biologie, jako jsem já, přišly záběry na mechy pod mikroskopem zajímavější než zbytek filmu.