Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Romantický

Recenzie (152)

plagát

Oversize Love (2020) 

Romantický film jednak s motivem jednostranné lásky mezi přáteli a druhak s motivem nadváhy, jejíž problematika spojuje hlavní postavy. Téma obezity není pro Čínu úplně vítané a akceptované, takže se mi líbilo, že je hlavní hrdinka silnější a přesto ji někdo miluje takovou, jaká je. Asi si říkáte, že je to přece jasný, ale Asie a standardy krásy…tím i film hezky končí. Romantika je tam důležitá, ale vlastně je jen okrajová mezi hlavním párem, protože hlavní hrdinka se celou dobu snaží sbalit někoho jiného. Proti tomu vyloženě nic nemám, ale bylo by fajn, kdyby od toho opustila třeba v půlce filmu. Jenže ona si až v posledních minutách vlastně uvědomí, že má ráda toho kamaráda. Film si hraje i s motivem Alenky v říši divů a vlastně se jedná se tak trochu o pohádku. Jestli jste dospělejší divák, tak vás to příliš neohromí.

plagát

Ano ko no, Toriko (2018) 

Zase film, který spadá spíš do průměru. Není tam nic vyloženě pokaženýho, ale ani to ničím nevyčnívá. I ten motiv, že zakřiknutej kluk s vlasama to očí a brýlema se najednou stane modelem, hercem a zkrátka holčičím idolem je už hodně vyčerpaný. Hlavní hrdinka byla fajn, chápu, že se jim líbila. Ale zkrátka celý film jsem prosila hlavního hrdinu, aby jí konečně řekl, že ji má rád. Ona by z toho měla radost. Ale ne, radši se s jiným klukem o ni vsadí. Kromě romantiky se hodně řeší i kariéra, zde je jedná o herectví. Není tam moc zvratů a je to trochu zdlouhavé. Z konce si asi tady nesednete na zadek a vizuálně je vidět, že je to levnější film. Ale vlastně proč ne, nemůžu říct, že by to byl špatný film, jen vás asi příliš nenadchne.

plagát

Ao Haru Ride (2014) 

Není to ta typická příjemná středoškolská romantika, ale je to deprese, jak prase. Je to pěkně natočený, herci jsou dobrý, ale ve mě to nevzbuzovalo žádný romantický pocity. Zajímavá je ta linka hlavního hrdiny snažící se smířit se smrtí své matky, kterou si neustále vyčítá, a do toho je těžké skloubit ještě romantiku. Takže to ve výsledku vypadá, že máme fajn hlavní hrdinku, která by s ním ráda chodila, ale on ji neustále odmítá. Má to svůj důvod, ano, ale potom je to takový smutný a není to tak, že byste s postavami přímo prožívali emoce a fandili jim. V nějakým momentech opravdu poznáme, že to hodně drží mangy. Mělo to velmi pomalé tempo a nějaké ty zvraty mi přišli zbytečný. Není to žádná bomba, ale nepovažuju to za podprůměrný film.

plagát

Čas (2021) 

Zatímco postavám utíká čas strašně rychle, mně naopak přišlo jako by ty dvě hodiny filmu trvaly aspoň pět. Strašně se to vleklo. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak to má vlastně skvělý originální nápad (s tím, že to vychází z nějakých grafických románů).  Ale to provedení mi vadilo. Když máme uzavřenou skupinu postav, tak by to chtělo aspoň někomu fandit a někoho mít rád, ale tady mi to vlastně bylo úplně jedno. Připadalo mi, že jsem se stejně jako postavy smířila s tím, že je to špatný a už jsem necítila žádný emoce. Navíc ty hrátky s časem jsou vážně těžký natočit tak, aby diváci nebyli úplně zmatený, což umí asi jen Nolan. Bylo tam spousta hluchých míst, která prostě nikdy nezjistíme a některé postavy mi přišly úplně mimo jako rapper a doktor. Až pak ten konec, když zjistíme, o co jde, to mě celkem dostalo.

plagát

Wo de qing chun dou shi ni (2019) 

I když mám oba hlavní herce ráda, tak pro mě film bohužel nebyl ničím výjimečným. Děj je hodně předvídatelný, ale na druhou stranu je to celkem slušný průměr, nijak nevyčnívá, ale ani vás ničím nenaštve. Je pravda že komické mi to moc nepřišlo, ale to protože ten humor je určen spíše mladšímu divákovi. Vivian Sung hraje výborně, ale Song Wei Long je trochu upozaděný a hraje tak jenom přeměnu ze šprta na krasavce. Bohužel se jim nepodařilo si mezi sebou vytvořit extra chemii. Jejich vztah se ani moc nevyvíjel a právě to, jak se hlavní hrdinka snažila neustále dát jeho dohromady s jinou spolužačkou bylo zdlouhavé a trochu zmatečné. V příběhu zůstalo i pár věcí neuzavřených a určitě to mohlo být lepší, ten děj byl trochu odbytý. Existují i lepší středo-vysokoškolské romantické filmy, ale jak říkám zase vás to sledování vyloženě nerozlobí.

plagát

Perfect World: Kimi to iru kiseki (2018) 

Neurazí, nenadchne. Přišlo mi to takový mdlý. Hodně se tam filozofuje. Zkrátka všechno, co jako divák chceme vědět nám postavy úplně naplno řeknou, nestává se, že bychom museli rozklíčovávat emoce jen z hereckého projevu. Nevím ty hlavní postavy mě moc nenadchly a herci neměli tak velký charisma, abych z nich nemohla spustit pohled. Navíc mi přijde, že jsem viděla už fůru takových filmů. SPOILER: Dost jsem se na konci bála, že se hrdina najednou uzdraví a budou spolu žít normální život, protože to by úplně narušilo myšlenku filmu. Tak jsem byla celkem ráda, že se tvůrci nevydali tohle cestou.

plagát

Love O2O (2016) 

I když vám oproti 30tidílnému seriálu může tohle připadat jako fajn jednohubka, tak opak je pravdou. Je to pořád moc dlouhý. Vlastně to trochu působí jako dlouhý seriál vmáčknutý do hodinu a půl dlouhého filmu, ale bez vyhození těch nudných pasáží. Mluvím hlavně o těch problémech, které posouvají děj, a které tu musíme řešit. Stejně jako v typickém čínském seriálu nejdřív se zabýváme romantickou linkou a když se vyřeší, tak se posuneme k profesnímu problému, který je ale šíleně nudný a je tam asi jen kvůli delší stopáži. Ani svět té hry mě moc nezajímal, byl tu potenciál, aby aspoň ta hra byla napínavá, a aby se tam odehrávali zajímavé souboje, ale ne byla to šílená nuda. Souhlasím s tím, že hlavní hrdinka byla fajn a líbil se mi její charakter. Ale herectví hlavního hrdiny se mi vůbec nelíbilo a zkrátka mi nesedl.

plagát

My Best Summer (2019) 

Nevím, čím to je. že teďka sleduju spoustu filmů, které nezačnou nijak valně, ale pak se rozjedou. A přesně tak je to i tady, ten začátek je trochu dětinskej a není to nic, co bychom už neviděli v jiných filmech. Ale pak za dospělácká část mi lámala srdce. Vážně jsem si postavy oblíbila a mají mezi sebou neuvěřitelnou chemii. Film je krásně natočen a myslím, že se může líbit i staršímu divákovi, i když se odehrává převážně na střední škole. Trochu mi to připomínalo Za mých mladých let (2015)

plagát

Harumacu bokura (2018) 

Tao Tsuchiya a Takumi Kitamura jsou dobří herci, ale na ten děj už jsem trochu stará. Díky bohu, že se objevil ten blonďatej borec a začal to trochu komplikovat, jinak se tam nic moc nedělo. Několik momentů mi přišlo nelogických, třeba rovnou začátek, kdy se neznají a hned jsou z nich nejlepší kamarádi. Tomu jsem vůbec nevěřila, takže jsem si pak nedokázala vybudovat vztah k postavám. Kdybych byla mladší, tak by se mi to asi líbilo víc.

plagát

Tapestry (2020) 

Nečekejte typickou romantiku, je to spíše realistické zachycení života, kdy se ztráta nic nevíjí jako v hollywoodských filmech. Není pro nás určen jen jeden člověk a ve výsledků se nám ani nemusí podařit dosáhnout našich snů. Takový život je a celkem to bolí, jak postavy, tak diváka. Ale je to krásný film. I když to chtělo chvíli si zvyknout na jeho rytmus. Ale když se na něj napojíte, tak vás emotivně zasáhne.