Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Romantický

Recenzie (152)

plagát

Matka (2009) 

Bong Joon-Ho mě dostal do asijské kinematografie a já ho vážně miluju. Z hlediska režie je to geniální. Už jen ten první záběr, na který se pak naváže ten poslední. I to jak nás celou dobu drží v napětí a vytváří takové ty falešné momenty napětí, kdy se o postavu bojíme, i když o nic nejde. Zkrátka umí si s filmem hrát a není to jen tak náhodné. Hlavní hrdinka byla úplně skvěle napsaná. Můžete ji milovat nebo nenávidět, ale věříte jí naprosto všechno. Musíte na tenhle film mít ale náladu, protože je poměrně náročný a musela jsem se k němu párkrát vracet. Jen v půlce se to jakoby dějově zastavilo a chvíli trvalo, než se to ke konci zase rozjelo.

plagát

Deobeulpaeti (2021) 

Tohle mě strašně nebavilo. Ale strašně. Máme tu dva hlavní hrdiny, kteří mají své cíle, které se ji nedaří splnit. Ale když se jim něco nepodaří, tak neprojeví ani nejmenší emoci, prostě se jdou opít. Nebyla mezi nima žádná chemie a ani žádný vývoj. Dokonce jsem od nějakýho momentu začala být zmatená, jestli spolu vůbec choděj. Nejsou tu žádný zvraty, které by příběh někam posouvaly. Vlastně tu není ani pořádnej děj ani nějaká bližší charakteristika postav. A ta poslední scéna jak se usmívá, že je na vojně, to bylo slušný utrpení.

plagát

Tokyo Revengers (2021) 

Začátek mě moc nebavil, nejdřív mi připadalo, že je to spíš pro mladší diváky. Je to podle mangy a je to na tom dost vidět. Ale ke konci mě postavy vážně dostaly. Máme tady trochu netradičního hrdinu, kterému se nic nedaří. A to dobře funguje po celý film, kdy v jiných filmech byste byli přesvědčeni, že to hrdinové určitě zvládnou, tak tady jste, jak na jehlách. Zároveň to není soustředěno jen na Takemichiho, ale z postav vyčnívá i Manjiro, jehož vývoj je důležitý pro celý děj. Zkrátka tenhle film měl vzestupnou tendenci, kdy nejdřív mi to nic neříkalo, a pak jsem si najednou uvědomila, že mi na postavách záleží a fandím jim. Takže na konci jsem do toho byla už úplně zažraná. Taky cením scény soubojů, které japonci zkrátka umí a vypadá to dobře.

plagát

A Year-End Medley (2021) 

Sice nesnáším, když se film přirovnává k jiným filmům, ale tohle byla ve výsledku korejská Láska nebeská a myslím, že i záměrně. Až na to, že je tu taková ta typický korejská deprese. Sledujeme několik romantických linek, které jsou všechny nějak propojené s jedním hotelem. Některé jsou šťastné, jiné zas tak ne. Jednoznačně nejlepší byli Lee Dong-Wook a Won Jin-A. Oba je mám už dlouhodobě ráda a překvapilo mě, jak si sedli. A kromě jejich chemie je i ten jejich příběh takový veselý, který hřeje u srdíčka. Zato Kim Young-Kwang mě celkem naštval. Jestli jste viděli On Your Wedding Day, tak víte proč. Nejde jen o to, že je to stejný příběh, ale i se stejným hercem. Je to celkem příjemná vánoční romanťárna se známými korejskými herci, ale upřímně jsem si k většině těch romantických párů nenašla vtah.

plagát

Prázdniny (2014) 

Pustila jsem si tenhle film, abych se trochu uklidnila během zkouškového, ale po několika minutách, jsem se naopak začala cítit, že hloupnu. Jestli je vám 14, tak u toho asi neumřete, ale jinak nedoporučuju. Je to sice plné takových lehkých sexuálních narážek, ale pak se všichni chovají jako v pohádce pro děti. Postavy jsou zcela ploché. A vlastně je to škoda, protože mi hlavní dvojice nepřišli jako špatní herci a měli (když na to přišlo) mezi sebou i dobrou chemii. Každopádně jsou lepší filmy u kterých si odpočinete a nebudete mít občas nekontrolovatelnou chuť se praštit do hlavy.

plagát

Bostonský prípad (1968) 

Skvělá ukázka gradace filmu až k dokonalému vyvrcholení v posledních minutách. Začátek filmu mě nijak neohromil, i když se jedná o docela vděčné téma nekončících a rychle rostoucích vražd, tak je sledujeme z velké dálky. Nemáme tak člověka, se kterým bychom se mohli ztotožnit, a proto to tolik neprožíváme. I vyšetřování vražd, kdy už jsou nám konečně představeni nějací hrdinové je ve výsledku nudné a stereotypní, moc se toho neděje a my stejně jako oni tápeme v tom, kdo je asi vrah. Ale v momentě, kdy se objeví Tony Curtis se to najednou začne pomalu rozjíždět a zrychluje to až do konce. Fonda hraje velmi umírněně, což právě ještě povzbuzuje Curtisovo herectví a my jako diváci jsme jím absolutně fascinovaní. Oceňuji i neobvyklou práci s rámováním a takové trochu surrealistické sekvence, které dokreslují duševní stav hrdiny.

plagát

Noční rozhovor (1959) 

Je to naprosto průměrná komedie, kterých jsou v tomhle žánru už stovky a vlastně bych se k němu ani nevyjadřovala, kdybych nebyla zaskočená tím, jak málo lidí ho vidělo. Zatímco jiné podobné filmy mají na ČSFD tisíce hodnocení, tady je to ani ne 200. Bude to zřejmě tím, že tento film nemá český dabing, proto ho najdou jen ti, kdo ho hledají. Ale jestli máte rádi americké romantické komedie z 50-60 let, tak byste tento snímek neměli minout. Je to sice průměr, ale celkem dobrý průměr. Jedno z hlavních témat je ženská nezávislost, kterou si teda film sám na konci pohřbí, ale i tak je tomu aspoň věnován prostor. A motiv toho, že si jedna postava hraje na někoho jiného a my jen čekáme, kdy to praskne tomu dodává intenzitu a zvědavost.

plagát

K zemi hleď! (2021) 

Podle mě nejlepší film roku. Je neuvěřitelný, že někdo, kdo zatím nenatočil nic moc světoborného, najednou přijde s touhle peckou. I když je příběh zajímavý, napínavý a vtipný, tak to stojí na skvělých hereckých výkonech a bez těch hvězd by film asi nebyl tak dobrý. Máme tu velkou hereckou škálu od momentů potlačování emocí po nechání jim zcela volný průběh. Kromě toho film výborně satiricky reflektuje nějaké aspekty dnešní doby. Vlastně jsem se smála absurdním situacím, které nejsou tak absurdní. Má to skvělý spád a visela jsem na tom od začátku do konce.

plagát

Zatiaľ spolu, zatiaľ nažive (2010) 

Je to celkem krávovina, ale naprosto účelná. Na nic si to nehraje a vlastně je to akční sranda. Mám Toma a Cameron ráda a je vidět, že je baví si ze sebe dělat prču. Chci vyzdvihnout bojovou choreografii, která je vtipná, ale i hezká na oko. Moc jsem si to užila.

plagát

Sila (2021) 

Doteď žiju v přesvědčení, že dokument má mít nějaké zajímavé téma, které divákům může prohloubit znalost o něm. Původně měly být tématem steroidy, ale to nevyšlo, tak se tam otevřelo tolik témat, která nejsou vůbec dopracovaná, že je nemůžeme brát jako nějaké motivy. Takže ve výsledku máme téma jen Kamil Fila. Což je vlastně úplně obyčejnej člověk, který sice ano, věnuje se spoustě aktivit, ale ve výsledku je to člověk jako já a vy. Proč bych o něm tedy měla vidět dokument? To netuším! A nejde jen o tu obyčejnost. Já bych radši klidně sledovala obyčejného vesnického dědu, kterej během dne nedělá nic jiného než se stará o statek, než naprosto psychotickýho Filu, který ten dokument ještě narcistně celý inicioval. Asi to existuje jen proto, že když padly steroidy a už do toho dali tvůrci svůj čas a peníze, tak se rozhodli udělat aspoň tuhle zoufalost.