sarulefilm

Po technické stránce je to na český film velmi dobré. Pěkná kamera, osvětlení, kulisy, střihy i ozvučení (jen hudba je příšerná). Herci nejsou špatný, ale bohužel jsem ke konci už měla všech postav po krk. Děj se odehrává relativně na jednom místě a určitě by to fungovalo líp jako hra něž film. Protože je to určitě víc intelektuální než běžné tuzemské filmy, ale vlastně ohromně nudný a nijak originální. Jsou tam sice zvraty, díky kterým má děj nějaké tempo, ale ta klaustrofóbní šílenost je typická pro všechny podobné filmy. Na českou tvorbu to ale není nejhorší.

Konečně jsem se dostala k On Your Wedding Day, kterým se inspirovala spousta dalších filmů. Tento typ romantiky je v Asii celkem populární a já se ani nedivím, že se dělají stále nové verze zrovna tohohle filmu, protože je překrásný. Má působivou atmosféru, hlavní dvojice spolu má silnou chemii a dynamiku a vážně fungují vtipně jako trpaslík a žirafa. Park Bo-Young je výborná a dokáže do každého svého projektu přinést něco speciálního. A i když Kim Young-Kwanga moc nemusím, tak tady byl super. Dokázali spolu uvěřitelně interagovat od dětství až po dospělost. Často se opakují podobné momenty v průběhu života postav, které jednak příběh hezky cyklí, ale také dodávají jejich vztahu historii, kterou znají jak postavy a mohou se nad ní pousmát, ale i my jako diváci, takže máme pocit nějaké vzájemné blízkosti. Film hezky pracuje s žánry, na rovině romantiky je to dojemný, má to skvělý humor, ale je to i velmi smutný příběh, který trochu bolí. Myslím, že je to určitě jeden z nejlepších korejských romantických filmů, který se vyrovná i těm zahraničním a je pro všechny srozumitelný, díky skvělému příběhu.

Jane Campion mám spojenou s dobrou hudbou, hezkou estetikou, osobitými postavami, feminismem a emocionálním dramatem. Síla psa je natočená podle knižní předlohy, kde zřejmě něco muselo Campion zaujmout, aby se rozhodla pro zfilmování. A já vážně nechápu co, protože je to hrozný. Film je trošku složitější, objevuje se tam hodně motivů, které diváka nutí přemýšlet, co přesně se děje. Spoustu věcí je jen naznačeno, ale nevysvětleno. Ale i kdyby se vám povedlo všechno rozklíčovat - jak je to s kůžemi, co bylo zaplétáno do lana, čí byl šátek, zemřel otec na sebevraždu nebo to bylo jinak - tak to přesto bude špatný film. Hodně to vsází na hru na umělecký film, ale i tak je pro něj vyprávění důležitější než formát. A právě na ději o úplně ztroskotalo. Celou dobu panuje velmi temná atmosféra s pochmurnou hudbou a pomalým tempem děje a jakoby nám naznačuje, že ke konci něco přijde, nějaké drama, ale nic. Neměla jsem z filmu žádnou katarzi. Nuda od začátku do konce, surový děj a postavy, vlastně mi to nic nedalo a sledování bylo jen ubíjející. Ani ta hudba není dobrá. Když už máme dvě postavy, které hrají na hudební nástroje, tak jsem od Campion čekala víc. I když nevím jestli to nemyslela jako vtip, když si hrdinka sedne za piano, a divák si říká: Aha! a ona pak zahraje dětskou melodii. Myslím, že i ty menšiny si akademie, takto nepředstavovala. protože homosexuálové jsou úplně nejhorší postavy v celém filmu. Jediné, co se mi líbilo byla kamera. Přečetla jsem také nějaké zajímavosti a je mi líto, že se herci kvůli tomuhle tak nadřeli.

Ono není úplně typické navázat na sérii po 6 letech, navíc, když původní trilogie skončila vcelku uzavřeně. Chápu, proč musel vzniknout prequel, který velmi oceňuji. Tomoe je přece jen pro Kenshinův příběh důležitá a ve filmové sérii chybělo vysvětlení jeho druhé jizvy. Ale Konec v předchozích filmech pokračuje a zakončuje je, což mi přijde trochu zbytečný. Vlastně bych byla mnohem radši, kdyby tento díl nevznikl. Zkrátka protože je tak jiný, že si ho nedokážu spojit s ostatními filmy. Už od prvního momentu nás ten Netflix praští do očí svojí digitalizací a estetikou. I souboje spoléhají víc na triky než práci herců a působí díky tomu příliš uměle. Přitom jsou právě souboje pro celou sérii nesmírně důležité. Film sám o sobě není zas tak špatný, ale s původními díly se nedá srovnávat. Je zde víc akce, takže komu vadila předchozí klidnost, tak se tu konečně dočkal. Nechci ale končit příliš negativně, proto vyzdvihnu společný boj Kenshina a Sojira, který byl epický.

Typické čínské romantické středoškolské drama. Příjemná oddechovka, ale nic hlubokomyslného. Možná, že by stačila tahle hromada přívlastků k perfektnímu popsání celého seriálu a vaší představě do čeho jdete ale ještě to trochu rozvedu. Děj se soustředí hlavně na romantické linky, kterých je tu hned několik, jako je vcelku běžné obzvlášť v čínských seriálech. Ale chtěla bych všechny romantické páry vyzdvihnout, protože každý z nich funguje, a to už není samozřejmostí. Hlavní pár měl ze začátku dobou chemii, ale ke konci už nepřicházeli s ničím novým. Vývoj jejich vztahu je natahován díky sérii nedorozumění, které můžou začít diváka po několikáté už otravovat. Taky je tu dáno až moc prostoru romantickému trojúhelníku, což je velká škoda, protože když se začne rozvíjet druhý pár, tak má skvělou chemii. Díky své roztomilosti si i třetí pár s nejmenším prostorem našel své fanoušky. Samotné postavy jsou také zajímavé, každá má nějaký cíl a jde si za jeho naplněním. Forma rozhovorů ke konci dílů je zajímavá, a tak pěkně uceleně celý seriál uzavře. Jen mě štvalo, že jak se děj trochu táhl, tak byl potom konec shrnut v jednom až dvou dílech, což působilo odbytě. Myslím, že toto drama nic nového nepřináší, ale zároveň to není nijak hrozné a věřím, že se může spoustě lidem líbit.

Pokud se vám líbili Vlastníci, tak by tohle mohlo pro vás být trochu zklamáním. Zatímco v předešlém Havelkově filmu byl velmi chytrý humor, který neztrácel na tempu i přes to omezení jedné místnosti, tak tady jsem byla vážně ráda, když se děj odehrával i mimo vlak. V tom se sice rozcházím s nějakými kritiky a ano, možná je to trochu diskontinuitní, ale já jsem vážně měla pocit, že třeba po půlhodině filmu už vypotřebovali všechno, co se může ve vlaku dít za komické situace, a pak už následovaly jen přihlouplé a trochu nesmyslné scény. Už bylo vidět, že tvůrci neví kudy kam. I tak jsem se ale v některých chvílích zasmála. Co se týče postav, tak jsou tu ty zajímavé, které dokáží vytvořit komickou situaci, a pak ty jenom divné. Na filmu je vidět, že je Jiří Havelka kvalitní režisér, který umí pracovat s herci a zároveň vidí, jak mají scény dobře vypadat. Ale ten scénář chtěl ještě vypiplat.

Na tento seriál jsem se hrozně těšila. Už když začal vycházet, chtěla ho hned vidět, protože jsem měla pocit, že by mohl být přesně podle mého vkusu. Pustila jsem si to, ale po pád dílech jsem sledování ukončila a vrátila se k tomu až teď. A vlastně si myslím, že jsem udělala dobře, protože na takový seriál musíte mít náladu. Je to hodně melancholické drama s pomalým dějem, které od vás vyžaduje, abyste ho emocionálně prožívali. Jedná se o příběh muže, který se zamiluje do ženy, hned si ji vezme, a pak zjistí, že není taková, jaká si myslel, a tak ji musí zase znovu objevovat. Ji Chang Wook a Kim Ji Won jsou skvělý a dokázali vytvořit silnou romantickou dvojici, která umí říct spoustu věcí jen pohledem. Přišlo mi, že i jejich charaktery, jako herců, neskutečně sedly do celé atmosféry seriálu, která je velmi výrazná. Je zde důraz na barvy, prostředí a právě i samotná vizuální stránka nás nutí sledovat to dál. Celému zážitku pomáhá i krásná emotivní hudba. Začátek je přímo idylický, bezstarostné léto na pláži, plné lásky, barev a krásných lokací se pak změní v pochmurný Soul a celý příběh ztemní a už není plný akce, ale trochu se monotónně táhle. Ale může to být i záměr, jednak je monotónnost realistická a druhak máme ty dvě hlavní prostředí naprosto odlišná. Líbil se mi dokumentární formát, který byl jednak vcelku originální a osvěžující, a taky nabízel celkem chytré využití product placementu. Kromě hlavní dvojice jsou všechny ostatní romantické linky neuzavřené, což by mohla být v jiných dramatech chyba, ale tady ne, protože tak to zkrátka v životě je, takže forma dokumentu fungujovala. Vlastně to nakonec bylo opravdu něco přesně pro mě, strašně se mi to líbílo a zasáhlo mě to, takže jsem ráda, že jsem si počkala.

Po konci Kjóta jsme byli všichni zvědaví, co se stane dál a vážně jsem čekala, že tenhle díl bude sypat jednu akci za druhou. Ale tak se bohužel nestalo, začátek je velmi pomalý, klidný a nic zajímavého se tam neděje. Což je pro diváka, který chce navázat na předešlý díl trochu neuspokojivé a vyhodí ho to z rytmu. Motiv setkání s bývalým mistrem bych u sérií čekala tak ve druhém dílu, aby to v třetím už nezabíralo čas. Každopádně chápu ten důvod, jelikož jsem také měla pocit, že se Kenshin na sebe v předešlých dílech moc neohlíží. Skoro po hodině filmu se konečně začne něco dít, i když pomalu, ale nakonec se dopracujeme k té obří závěrečné bitvě, která má hodně prostoru. Ty finální souboje jsou perfektní a jako diváci jsme prostě potřebovali ten moment spojení. Obecně jsou souboje pro Kenshinův příběh důležité, protože je to samurajská série, ale je i zajímavé, jak se s nimi pracuje. V prvním díle tedy bojuje Kenshin sám, v druhém už si najde společníky a bojují zvlášť, a pak přijde tento, kdy se všichni spojí proti nepříteli. Nevím jak vás, ale mě to vážně uspokojilo. Poslední věta filmu se dotkla mého romantického srdíčka, a tak hezky to zakončila. Takže ano, mám výhrady, ale co, celá série je boží, miluju to, a i když se už nic nevyrovná prvnímu dílu, tak mě pořád baví se na to dívat.

Pořád se jedná o skvělou podívanou. Ale pár věcí mě od prvního dílu zklamalo. Zaprvé příběh už není tak semknutý, jelikož se hodně pohybujeme z místa na místo. Hlavní postavy se rozdělí a my je sledujeme zvlášť, takže je děj spíš epizodický.  To ale znamená, že i když se stále něco děje, tak se hlavní děj skoro nikam neposouvá. Ono je to i tím, že je to celé složitější než první díl- záporák se snaží ovládnout celou zemi, má celou řadu následovníků a potom jsou tu i jiné bojové skupiny s jejich historii. Ty naše postavy, které jsme si zamilovali z prvního dílu vstupují do širšího světa a najednou působí trochu male. A je tu opravdu ohromné množství nových postav, kdy každá z nich má nějaký svůj příběh a cíl. Ale je jim věnováno tak málo prostoru, že si k nim nevybudujeme vztah a vnímáme je jako okrajové. Největší problém jsem měla se samotným Kenshinem, který mi připadal v tomhle díle nevyvážený mezi tou dětsky hloupoučkou roztomilostí a pak velkým bojovníkem s temnou minulostí. Já vím, že to v anime funguje, ale ve filmu jsou tyhle výkyvy postav nepřirozené. V čem je ale Kjóto v plamenech lepší než první díl, jsou určitě samurajské souboje, které po vizuální a choreografické stránce působí perfektně. Ke konci očekáváme uzavření nějakými epickými souboji a skutečně se tu bojuje na několika frontách. Pak se to ale najednou utne a musíme si na vyústění počkat do dalšího dílu. Toho konce je škoda, protože jednak v něčem kopíruje Zrození, a pak i kvůli té neuzavřenosti působí celý díl trochu vycpávkově. Ale i když je druhý díl horší první, tak ho mám zpětně ráda. Ta temnější atmosféra má přece jen něco do sebe.

Nehledě na hodnocení mě tohle vážně bavilo. Má se sice jednat o dokument, ale víc to připomíná komedii a myslím, že tomu i tvůrci přizpůsobili účastníky. Tyhle týpci maj všechno na háku a v jednom kuse střílej hospodský hlášky u kterých se nemůžete nesmát. Jinak se bohužel fakt nic moc neděje a sami účastníci vzdají rybaření po pár dnech. Vlastně je to dokument o rybaření, kdy se rybáři na vodu za pár dní ani nepodívaj a místo toho kouřej jedno cigáro za druhým a lejou do sebe pivo už od snídaně. Spoilerem je, že se jim ani nepodaří nic pořádnýho chytit, takže chápu zklamání diváků. Ale snad bylo už z těch ukázek jasný, do čeho se jde. A i když jsem dala nízké hodnocení, tak na to určitě nevzpomínám ve zlým. Jen mi je zúčastněných pánů trochu líto, protože z dokumentu nevychází moc důstojně, ale doufám, že to i oni berou s humorem.