Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (417)

plagát

Territoires (2010) 

Komentář obsahuje případné spoilery. Další novodobá kruťárna, exploit každým coulem, ve kterém mají opět prsty Francouzi. Na prdel si z toho divák sice nesedne, ale u slabších jedinců by občasná enuréza mohla být na místě a obzvlášť v přítomnosti celníků. Snímek mapuje nepěkné osudy skupinky mladých lidí, kteří si to valí v nočních hodinách přes kanadsko-americkou hranici do USA. Byli na svatbě a v autě hýří vtipem, ovšem jen do té doby než narazí na celní kontrolu. Snímek, jak divák od takového kousku očekává, obsahuje drsnou směs násilí a psychického teroru, který je zde vystřižen doslova jak v Guantanámu. Páteř snímku tvoří sled tortur vyšinutých magorů, kterým se není radno plést do cesty, což si ostatně zažijí nejen naši mladí hrdinové. Tvůrci se stejně jak s násilím nepářou také s nahotou a i když krev neteče proudem mučení je neskutečně kruté. Herci jsou vynikající, samozřejmě neokoukaní a až na záporáky sympatičtí – u nich je nesympatie zcela na místě. Prostředí vkusně vybrané – samota uprostřed lesů, kde nikdo neuslyší vaše volání o pomoc či výkřiky bolesti jen dokresluje totální beznaděj obětí. Aby to nebylo tak fádní, dávají tvůrci samozřejmě během optimální stopáže prostor na otočení karty. Ve výsledném dojmu se jedná, jak již výše naznačeno o velmi dobrý kousek, ovšem jen pro otrlejší diváky. Za mě čtyři hvězdy.

plagát

Jian yu (2010) 

Mistr akčního žánru opět nezklamal a naservíroval divákovi téměř dvou hodinovou akční jízdu nabitou kung-fu souboji s meči i bez, kde se nehraje na přírodní zákony, ale na efekt. Vše decentně proloženo romantikou, která neurazí ani diváka, který je na slaďáky vyloženě alergický. A pokud i to nepřekousne, žasne nad fenomenální výpravou celého snímku. Stručně řečeno prostě pořád je na co koukat. Navíc dílko disponuje i perfektním příběhem, ve kterém sledujeme bývalou vražedkyni, která se hodlá mordy pověsit na hřebík a vést normální život. V tomto jí bohužel nepomůže ani plastická operace obličeje ani skromný život prodavačky látek v hlavním městě, protože klan černého kamene neodpouští a odhalení na sebe nenechá dlouho čekat. Vůdce klanu však protivníka v zamilované dívce těžce podceňuje. Krom výše popsaných kladů zde máme i perfektní herce, nějaké to „potřebné“ klišé, morální kodexy a v neposlední řadě woovi trademarky včetně pověstných zpomalovačem. Jinak holubice opět nebyly. V podstatě nemám, kromě těch holubic snímku co vytknout, královsky jsem se bavil. Za mě jednoznačně plný počet.

plagát

Maturita duchov (2012) 

Velmi zábavná duchařská komedie z prostředí španělské školy, kterou „terorizují“ mrtví studenící. Ti se v areálu školy zasekli před dvaceti lety při požáru knihovny, kam byli personálem zavřeni během školního večírku. Škola trpí úbytkem učitelů, kteří duchařské legrácky přestávají pobírat. Ovšem do školy přichází nový učitel, který žije mírně řečeno lehce spoutaný život díky své schopnosti mrtvé lidi natvrdo vidět. Je zde naděje, že toto jeho břemeno může škole v čele se sympatickou ředitelkou pomoci. Hrdiny snímku čeká ještě jedna překážka a to „odstranit“ předsedu sdružení rodičů, který si dělá nároky na ředitelské křeslo. Snímek disponuje kvalitní a hlavně uvěřitelnými herci, perfektně vystavěným příběhem, spoustou dobrého humoru a optimální stopáží. V minusových bodech, bych viděl hlavně několik scén, které zavání „tupostí“ některých amerických komedií. Ve výsledném dojmu se však jedná o pohodovou zábavu, kterou hodnotím poctivými čtyřmi hvězdami.

plagát

Žena v čiernom (2012) 

Komentář může obsahovat případné spoilery. Remake vynikající televizní duchařiny přivádí diváka opět do tajemného domu Eel Marsh House. Doba od roku 1989 pokročila, takže zpracování je trošku jinde, tvůrci přitvrdili a chrlí do diváka daleko větší děsy, které oproti originálu zase tak děsivé nejsou, ale nepředbíhejme. Mladého londýnského právníka Arthura Kippse zde představuje všem dobře známý Harry Potter, což dle mého nebyla nejšťastnější volba. Pan Kipps dle původního příběhu, který se ve výsledku, zas tak od originálu neliší, vyjíždí na sychravý anglický venkov, aby vyřešil pozůstalost, hlavně výše zmíněný dům Eel Marsh House. Ve městečku však nikdo z obyvatel nechce o domě odříznutým mořem a bažinami či jeho majitelích ani slyšet. Mladý právník zjišťuje po krátkém čase proč a hodlá zlu čelit. Jak je již výše zmíněno, snímek je pojat trošku drastičtěji, divák se dočká několika úmrtí i s kapkou krve, daleko většího počtu duchů, páru drastických osudů protagonistů i celkem pestřejšího děje. Ovšem pojetí oné ženy v černém prostě na výkon Clare Holmanové zdaleka nestačí, zdařilé lekačky se opakují a v průběhu filmu přestávají fungovat. Atmosféra se tvůrcům budovat daří a s koncem mě totálně odrovnali – nejdříve jsem byl mile překvapen, poté znechucen a nakonec mě přemohli smíšené pocity. S oběma odřenýma ušima nakonec vytahuju i čtvrtou hvězdu.

plagát

Žena v černém (1989) (TV film) 

Vskutku luxusní televizní duchařina, ve které divák sleduje služební cestu mladého londýnského právníka na sychravý anglický venkov. Jedná se o pozůstalost po staré vdově, zejména pak o přímořský dům mezi bažinami, jež je v době přílivu odříznut od okolního světa. Již po příjezdu jsou místní obyvatelé z důvodu příjezdu právníka trošku nesví a o domě či mrtvé nechtějí mluvit. Po krátkém čase uředníček zjišťuje proč, zdá se, že je už však pozdě. Televizní film během stominutové stopáže disponuje doslova hustou atmosférou, kterou umocňuje naprosto děsivá Clare Holman v černém. Obsazení včetně výše zmíněné je parádní, herci jsou naprosto přirození a uvěřitelní. Hudební podkreslení stejně jako celková výstavba příběhu nemá chybu. Ostatně jedinou chybu jsme neschledal na celém snímku. Jedná se vyloženě o precizní jednohubku, která dokazuje že velký film nedělají slavná jména a rozpočet. Za mě jasný plný počet.

plagát

Hraniční přechod (1998) 

Velmi dobrý válečný film od tvůrce kultovních snímků Svéráz národního lovu a rybolovu. Zde, i když se o ni tvůrce pokouší, jde komediálnost stranou. Ve vlastním příběhu se setkáváme s hrstkou vojáků, kteří jsou díky nechtěnému incidentu převeleni na hraniční čáru na Severním Kavkaze. Společnost jim dělá vodka, hluchoněmá prostitutka, místní sniper, který každý den hlavní hrdiny lehce pokropí a politická špína, která dolehne i na toto bohem zapomenuté kontrolní stanoviště. Dny ubíhají a dohodnuté vztahy s místní vesnicí se začínají vyhrocovat a ve společnosti stínu z incidentu, který sem vojáky přivedl, směřují k nevyhnutelné tragédii. Tvůrce vybral kvalitní herce a dokázal vytvořit zvláštní atmosféru, která se plíží divákovi pod kůži celých osmdesát pět minut, i když se nic převratného zrovna neděje. V celkovém dojmu se jedná o nenápadný, leč na filmový zážitek velmi bohatý válečně laděný kousek, který dozajista ocení i běžný divák neujíždějící na válečné kinematografii. Já oceňuji čtyřmi hvězdami.

plagát

Piraňa 3D (2010) 

Komentář může obsahovat případné spoilery. Vskutku luxusní béčková a zatraceně krvavá zábava plná bradavek a kousanců. Aja vyšvihnul remake rybí klasiky na jedničku a to hlavně díky notné dávce humoru a ansáblu kvalitních herců, takže se divák kromě taškařic kozatic a ukouslého penisu dočká také kvalitní dramatu. Příběh je prostý. Nastává holiday a do polozapomenutého městečka se sjíždějí davy, aby si na místním jezeře užili pořádnou kocovinu a miss mokré tričko. Zrovinka ovšem rupne dno jezera a do vody plné lidí míří hejno prehistorických po krvi lačnících ryb. Páteř příběhu tvoří mladý hošan toužící po krásné kamarádce. Shodou okolností se dostávají oba na člun po kozách lačnícího režiséra, který hodlá prázdninovou atmošku a krásy tamní přírody využít jako pozadí pro co nejlepší záběry bradavek. Pak už jen samozřejmě chybí místní policie, která hodlá všechno spasit a velmi chutný koktejl na ploše necelé hodinky a půl je namíchán. Všem hororovým fandům přeji dobrou chuť a věřte, že tohle chutná i na podruhé. Za mě bez debat plný počet.

plagát

The Divide (2011) 

Maximálně špinavá beznaděj a utrpení dávkovaná po kapičkách směřující k totálnímu odevzdání se, tímto by se ve zkratce dal popsat více než dvouhodinový snímek o hrstce přeživších po jaderné apokalypse v protiatomovém krytu. Shodou náhod svedená hrstka lidiček musí čelit nejen tíživé situaci, nedostatku jídla a potencionálnímu nebezpečí zvenčí (ať už ve formě radiace či záhadných útočníků), ale i vlastním démonům, kteří se po nějakém čase derou krutě nahoru a mění lidské bytosti v psychické trosky páchající zrůdnosti, které by jim v normálním stavu nepřišli vůbec na mysl. Psychický teror, znásilňování, fyzické útoky – toť jen skromný výčet výplodů choré mysli za neprodyšně uzavřenými dveřmi protiatomového krytu. Celou tuhle depresi umocňují kvalitní herci, parádní prostředí a velmi slušně vystavěný příběh, který touhu přežít mění v prosté animální fungování psychicky vyždímaných trosek pod nánosem radioaktivního prachu. Zbožňuju post apokalyptické snímky, zde jsem ovšem dostal něco, co jsem nečekal a co mě totálně uzemnilo. Jedním slovem vynikající.

plagát

Valachiho svedectvo (1972) 

Charles Bronson je prostě Charles Bronson, kdo jinej by mohl udat mafii policajtům a to opět ve velkém stylu. V perfektně vystavěném příběhu sledujeme kariérní růst Joa Valachiho v jedné z nejobávanější organizací podsvětí a to Cosa Nostry. Valachi se k organizaci dostává díky své chladnokrevnosti a neposeroutkovstí, čímž ohromí členy mafie ve věznici a po propuštění je mu náruč organizace otevřená. Během více než dvouhodinovému příběhu, který již pod policejní ochranou vypráví, může divák zažít vzestupy a pády hlav organizace v čele s božským Lino Venturou, který se ve snímku ovšem krčí ve stínu Charlese Bronsona – tohle je prostě jeho film. I přes svou stopáž snímek nenudí a dokáže diváka strnout až do hořkého konce, ke kterému dochází po vystřílení hromady kulek a tuny projevů nefalšované vnitro organizační úcty. Luxusní výprava a hudební doprovod jen ozdobují tenhle gangsterský opus velmi často poměřovaný s Coppolou. Srovnání není na místě, zde se totiž vypráví reálný příběh plný strachu a krve díky porušení přísaze Cose Nostře. Nakonec hodnotím plným počtem.

plagát

The Haunted World of El Superbeasto (2009) 

Rob Zombie útočí na diváka animákem dle svého autorského komiksu. Koment by se dal klidně shrnout do několika slov: kozy, nazi zombie, kozy, kapitán Spaulding, kozy, odkazy na slavné horory a jako bonus kozy. Ovšem toto dílko stojí rozhodně za víc. Již úvodní sekvence dávají tušit, že tenhle animák není určen nejmenšímu publiku, ale fanouškům filmů Roba Zombiho sedne jak prdel na hrnec. Příběh se odehrává v Monsterlandu, kde hlavní hrdina El Superbeasto oblažuje místní kozatice a se svou sestrou Suzi-X hodlá zachránit svět, Suzi to bere jako smrtelně vážně, Superbeasto pase ovšem opět pouze po pořádnej kozičkách a prdelce. Takže na střídačku divák sleduje taškařice výše zmíněných hlavních hrdinů jako jsou například řežba se zombie náckama, pěstní souboj s vlkodlakem a hromada dalších zábavných šíleností. Vše za doprovodu parádních songů a kopy odkazů na slavné hororové filmy. Příběh zde více méně slouží jako páteř pro nečetnost zhovadilostí, ovšem zatraceně šikovně poskládaných a proklatě zábavných. Já se bavil na plný počet.