Davies182

Přiznanej horor pro nejmenší, kterej slušně poděsil i mě. Jestli je tohle cesta, jak donutit táty, dívat se se svejma dětma víc na filmy, a přitom netrpět u infantilních animovanejch kravin, tak teda Hollywoodu držím palce. Slušný strašidla, fakt že jo.

Na pohoduuu. Člověk má najednou pocit, že jsme si jako děcka víc vážili esence přátelství. Že z čirého kamarádství v dospělosti cosi nezaměnitelného vyprchá, a jeden dnes více než na všechny ostatní myslí hlavně na sebe. Smutný film.

Yesterday nudí. Nudí, protože jsem před ním viděl miliardu jiných, mnohem lepších romantických komedií s podobným dějem, a taky lepšími a zábavnějšími postavami.

Jestli někdo předem čekal, že bude druhá řada fajn rodinného dramatu pokračovat ve stylu frenetické gangsterky s prvky akčního thrilleru, tak teda pěkně kecal. Jako, upřímně jsem tím úplně nechtěl zabít den dovolený, a spíš si to dávkovat postupně, jenže Davies míní a Sheridan mění, a o osum hodin později jsem najednou obohacenej o jeden z nejintenzivnějších seriálovejch zážitků tohoto roku. Trochu se bojim, že to už to letos do podobný krutopřísnosti nedotáhne ani takovej Ray Donovan, kterýmu se 2. série Yellowstone ve finále překvapivě hodně přiblížila. Nářez jako kráva (heh).

Nejvíc profi "atmosférický horor" kraťas za poslední dobu. Peníze tam jdou vidět, herci nejsou jak z ochotnickýho divadla, hudba sem snad utekla z hollywoodských megafilmů, a ani pointa není vyloženě marná. Z Desmonda něco bude!

Vůbec ničím nevybočující australské artové drama s lehkou příměsí sociální tragikomedie. Je zajímavé všímat si, že Michôd měl svůj osobitý režijní styl pevně v rukách už během natáčení jeho krátkých prvotin.

... no a naopak některé krátkometrážní filmíky jen těžko zpracujete do celovečerní podoby, to by pak muselo být pouze pokračování děje. Škoda, že pointa je v tomto případě jasná už po první minutě, ale bohatá režie a zajímavé kulisy naštěstí zachraňují, co se dá.

Tak je to za náma, v televizi momentálně není (a asi ani dlouho nebude) promakanější, upřímnější, a sebereflektivnější seriál o lásce, zamilovanosti a vztazích. Říkejte si, co chcete, ale je to tak. V životě se mi nestalo, že bych proplakal celou hodinu a půl finální epizody, totálně mě to vyždímalo.

Netuším, kde tvůrci berou tu neskutečnou drzost, naroubovat do kriminálky tolik nelogičností (neexistující psychotesty hl. postavy, vztahy na pracovišti, vládní konspirace jak z brakového akčního filmu aj.), ale tohle já jim teda nežeru. Chválím Maďarům nadupaný vizuál a pár dobrých scén, ale to je asi tak všechno. A ta snaha o krutopřísnou depresi ala feeling jak z Temnýho případu tomu teda taky moc nepomáhá.

Clooneyho Suburbicon pro mě nejspíš navždy zůstane jednou z největších kinematografických záhad 21. století. Na tom filmu je totiž zdánlivě všechno správně: herci, příběh, atmosféra, hudba, a dejme tomu i jakýsi osobitý režisérův rukopis, a snaha zasadit vše věrohodně do jazzové stylizace cca 80 let minulého tisíciletí. Přesto jsem celým hodně zvolna plynoucím snímkem spíše jen tak probloumal, a v podstatě žádná z účelově napínavých či šokujících scén mnou vůbec nedokázala emocionálně pohnout. Nemůžu říct, že bych se nudil, to zdaleka ne. Jen pro mě ta naprostá absebce napětí byla asi až tak nečekanou ledovou sprchou, že jsem si kvůli této vypravěčské šedi neužil patálie Matta Damona na sto procent. Opisování od Coenů a Woodyho Allena se očividně ne vždy může vydařit...