Davies182

Nemám pravděpodobně k heavymetalovému hudebnímu žánru až tak vřelý vztah, abych dokázal naplno ocenit film narvaný několika povedenými, většinou ale spíš ultra mimózními fóry a přestřelenými hláškami, koketujícími právě s nejkrvavější muzikou současnosti. Vlastně mě dost udivuje, že jsem se tím víceméně pronudil, i přesto, že úvod a finále jsou perfektní. Pro lidi se sklony k tvrdším riffům a pravidelné návštěvníky Brutal Assaultu nicméně jeden z "deseti filmů, které musíte vidět, než skočíte z pódia do kotle a nikdo vás nechytí". [Tento komentář byl napsán uvnitř mrtvé ovce.]

Ryzí filmová magie ve vtahujícím atmosférickém středověkém dramatu, plném špinavých intrik a krutostí nejen na válečném poli. Bezchybní herci, omamný vizuál, a příběh umocňující minimalistická hudba. Jednoduše historický masterpiece, jaké už se dnes netočí ve zdaleka takovém množství, které by se mi ideálně pozdávalo. Brilantní v každém velmi zlehka plynoucím - a k nevyhnutelnému finále směřujícím - směru.

Tam, kde většina žánrových pecek končí, a ve vymodleném finále předvádějí zdaleka nejpromakanější a drahou akční scénu, která je dobře natočená, přehledná, a plná fajn zpomalovaček, tak přesně tam nový Terminátor teprve začíná. O to víc pak zamrzí, že ze stínu právě této cool úvodní akce se mu následně daří vystoupit až ve schématicky velmi podobně koncipovaném (more of the same) závěru. Výplň naneštěstí tvoří sem tam ucházející, občas ale spíš o dost horší a smysl nedávající dialogy (prostě divný kecy), a pár kraťoučkých "aby se neřeklo" fackovaček vyloženě do počtu. Ale jak říkám, úvodní seznamovací wrestling a samotný finiš v duchu kolektivní držkové to kupodivu hooodně táhnou nahoru, a tak jsem spíš spokojen, i když jen za 7/10. P.S. Nová hra: dejte si panáka pokaždé, když Dani řekne "Je mi to líto."

Nejufňukanější sociální drama pod sluncem, na kterým mi vlastně ani tak moc nevadí, jak okatě pošilhává po Oscarech, jako spíš to, že ze svejch lítostivejch postav dělá ztrápený ubožáky, se kterýma nemám absolutně žádnou šanci soucítit, spíš mě tak akorát štvou.

Nebudu dávat jen průměrný nebo lehce nadprůměrný hodnocení filmu, kterej mě ani na minutu nenudil, a navíc mi přišel jako komediálnější verze mýho oblíbenýho Útoku z hlubin! GP jak sviňa!

Tak tomu teda říkám promarněný potenciál... Mohla z toho být vtahující variace na The VVitch z moderního Mexika, a stal se z toho unavenej thriller s hororovými prvky. Vážně tam ten náběh na mrazivou poušťní mytologii byl, a já nechápu, proč od ní režisér upustil, a namísto atmosférického čarodějnictví se vydal po cestě revenge dramatu. Tak dobrý to mohlo bejt!! Ale aspoň štěstí, že už se pak scénář držel té samé cesty až do konce, osobně jsem se bál, kdy na mě zpoza rohu vybafne rádoby šokující finále typu Hranice života nebo nedávného Roztříštění...

Po aktuální dvojité náloži TO a Řbitovu zviřátek další horký kandidát na drahý moderní remake oblíbené hororové kingovky? Nikdy neříkej nikdy!

A nakonec proč ne. Největší slabinou toho snímku je ve finále to, že se jej tvůrci snažili neuváženě protlačit jako divácky (čti komerčněji) vděčnější horor, ale ono to přitom je úplně normální a snadno stravitelné sociální drama, které se akorát na konci trošku zvrtne, no bóže. Viděl jsem stokrát horší fláky.

Už Samvěd Křepelka moc dobře věděl, nakolik by se správně měly cenit kvalitní brambory! Podobné dokumenty celkem rád přirovnávám k takzvaným všechno-je-na-houby depresivním filmům, kdy si člověk (sledováním osudových příběhů sociálně slabších spoluobyvatel planety Země) zdrceně uvědomí, že se vlastně na tom světě nemá až tak špatně... Takže pokud vás zrovna zase ukrutně štve stres v práci/rozchod s partnerem/bolavej malíček na pravý noze, koukněte na tenhle gruzijskej filmík a radujte se, jakým je vlastně život v České republice přehlíženým privilegiem.

Je fajn (a důležité), o co se krátký dokument snaží, a tohle poselství se mu ve dvaceti minutách docela i daří plnit, chybí zde ale bohužel jakékoliv silnější divácké zaháčkování. Filmu, který má ono slovo v názvu, totiž chybí duše, něco čím by upoutal pozornost. Takhle vlastně sledujeme jen smutné interview několika kamarádů čerstvě konvertovaného islamisty, a tahle výpovědní hodnota pak nemá vůbec žádný emocionální tah na branku. Každopádně předpojatost je svině, a jak bylo řečeno, internet a média "těmhle lidem" vůbec v ničem nepomáhají, ba naopak.