Davies182

Dovolím si citovat repliku z Muže z oceli, která sem padne jak ulitá: "Ty jsi odpověď, synu. Ty jsi odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami..." Další film Jamese Graye, další maximální hodnocení. Ad Astra je výjimečný sci-fi snímek, a opět jeden z nemnoha pomníků žánru samotnému, protože tak krystalicky čisté vesmírné dobrodružství už se dnes vídá jen na stránkách 60 let starých knih těch největších klasiků mezihvězdné literatury. Jinak bych na základě nejen zdejších komentářů rozhodně nečekal, že to celé bude mít tak strhující průběh, kdy jedna infarktová situace střídá druhou, a na oddech v podstatě není čas. Sunshine a Gravitace spolu měli dítě, a výsledek se na filmových databázích pohybuje v modrejch číslech, tomu říkám ignorace.

Je to divnej feel-good film, páč jsou v něm divný postavy a ještě divnější situace a dialogy, ale musim říct, že jakmile jsem se na tuhle cáklou rodinku po půlhodině konečně naladil, byla to celkem zábava. I to loučení pak na konci docela zabolelo, dalších dvacet minut bych ještě klidně zkousnul. Myslim, že se v tom uvidí skoro každej, minimálně teda v některým vzorci chování jedný z postav anebo v jejím smýšlení... Jo a s Adamem Driverem chci po tomhle filmu už konečně na pivo, ten chlap je neskutečnej sympaťák!

Zklamání. Eggers se utopil v líbivých a tajemných obrazech, které možná lahodí oku a budí napjatá očekávání, ale naneštěstí vedou odněkud nikam. A to až do takového extrému, že si z nich mám chuť výplachnout mozek kořalkou. Pečlivě budovaná a nezaměnitelná atmosféra (z rukou bezesporu talentovaného režiséra) tentokrát ústí do sebemrskačského prázdna, ve kterém by se ztratil i sám Lovecraft. Čarodějnici miluju, Maják mě ale svým nabubřelým artem umořil k divácké rozčarovanosti.

Tři vyloženě parádní, napínavé a skvěle dramaturgicky ošetřené epizody bohužel z jinak děsně utahaného televizního seriálu čtyři hvězdičky nevykřešou, a je to škoda, protože ten potenciál do dalších řad tu rozhodně je, a z Jeho temné esence se za rok klidně může stát efektní thrillerová jízda v kulisách městské fantasy. Zatím ale bohužel nemohu ignorovat slabý a (pro neznalce předlohy) nezajímavý rozjezd, chabé rozpitvávání pohnutek jednotlivých charakterů, ani zbytečnost linky s chlapcem ze současnosti. Šedé finále pak výslednému dojmu taky zrovna nepomáhá. Asi se holt čekalo víc, His Dark Materials dělá v prvních osmi částech fantastickým seriálům spíše, ehm, no medvědí službu...

C3PO králem komedie v nových zase trošku jiných Hvězdných válkách, od kterých jsem možná čekal lepší hektické finále ve stylu např. ST: Do Temnoty... a taky kratší epilog. Jenže zde me výtky končí. Jak totiž píši výše, tohle je u podobně drahých, akčních a pokaždé rádoby osudově epických blockbusterů poprvé, co mě na plátně neiritovaly neustálé gagy - od půlky filmu jsem se už vyloženě těšil, jakou ptákovinu vypustí zlatý robot ze své nevymáchané plechové huby příště. HUMOR je tedy protentokrát to, co mě na posledních SW bavilo nejvíce. A jakkoliv neadekvátně to možná vzhledem k látce zní, ze srdceryvného finále příběhů Rey, Fina, Poea a Rena si odnáším hlavně potrhanou bránici: narozdíl od všetečných haterů ovšem v dobrém slova smyslu! P.S. V IMAXu je před devátým Abramsovým dílem několikaminutová scéna z TENET, která svojí nepopsatelnou živelností zbořila sál, a všichni z ní byli totálně mimo ještě dlouho po úvodním logu LucasFilmu. Pecka.

Myslím, že jestli se tohle božský dílo Alanu Mooreovi nelíbí, tak už je konečně na čase, aby spolknul svý nechutně velký ego, dal si pořádnou facku, a napsal pochvalnej dopis HBO. A pozval Lindelofa na večeři.

Úplně normální mini návrat do přepálenejch devadesátek (skoro) se vším, co k tomu patří, včetně povinnejch suchejch hlášek a začátečního revenge klišé, vedoucího k patřičně krvavejm lázním ve finále. Nudnou mexickou drámo linku sem bez problémů překousnul, když sem tušil, že se záhy dočkám brutální last man standing vyvražďovačky.

Příjemná nostalgická konverzačka, která krásně demonstruje fakt, že je Irčan něčím mnohem víc než jen nejdelším filmem o stáří.

Cítím velkou únavu, ale jako stálo to za to, nerozdělovat si tuhle gangsterskou fresku do více dnů, nýbrž ji poctivě zhltnout najednou. A ano, naplánoval jsem si to tak trochu schválně, abych s tímhle monstrózním mafiánským filmem oslavil místní pětitisícovku...

Dívat se na filmy Michaela Baye je jak sledovat trailerový mash-upy na konci roku: desítky vizuálně podmanivejch minut těch nejvíc hot (nejen) akčních scén zdánlivě bez ladu a skladu. Postrádajících jakejkoli hlubší smysl, ale zatraceně zábavnejch.