Zeck

Jestli jsem něčeho milovníkem a mám o tom přehled, pak je to dokumentární žánr a hokej. The Nagano Tapes je po filmařských stránkách asi jeden z deseti nejlepších dokumentů, které jsem v životě viděl a bezesporu ten nejlepší sportovní dokument. To píšu bez veškerého sentimentu, i kdyby ten turnaj vyhrál Kazachstán a dokument byl o něm v identickém provedení, bavil by mě úplně stejně. Ačkoliv mám notoricky nakoukanou dobovou VHS kazetu a hokej mě zajímá a baví, některé vyštrachané informace a především pohledy samotných protagonistů pro mě byly zcela nové. Marginální výtky mohu mít snad jen k tomu, že stopáži by slušelo o 20 minut víc a trochu větší zasvěcení do sportovní stránky turnaje včetně představení největších hvězd (Švédové a Finové jsou zde vynecháni). Celý sportovní pavouk mimo nás byl ignorován (sportovního diváka ze zahraničí by zajímal) a byly opomenuty i sportovní témata té doby týkající se turnaje, například rozhodčí a jejich posuzování zákroků, či český protest proti Švédům (Ulf Samuelsson). To je mi ale vlastně ve výsledku jedno, protože tomu se detailně věnuje třeba výše zmíněná alternativa. Ano, takto se dělá světová dokumentární tvorba 21. století a jsem nesmírně hrdý, že do této doby neznámý Ondřej Hudeček předvedl vlastní obdobu Nagana, ne na ledových kluzištích, ale na poli dokumentárního žánru. Víc podobných talentovaných českých lidí, víc podobné tvorby, která se vymaňuje z české průměrnosti a marastu. Přeju jemu i nám všem aby měl dokument co největší světový dosah a zakoupila ho některá ze zahraničních TV, protože nejde ani tak o malicherné vítězství na jednom turnaji před 20 lety, jde o geniálně minimalistické zobrazení českého 20. století, které by mělo vidět co největší procento zahraničních diváků a co největší počet Čechů by si ho měl povinně připomenout, protože začíná zapomínat. 100 % ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- V době Nagana mi bylo 8 a taky si pamatuji kde jsem v tu dobu byl. Na škole v přírodě nás vyhodili učitelé do pokojů z místnosti s televizí, aby se mohli sami podívat na reprízu ČR - Kanada. Dívat jsme se chtěli i my, leč národní soudržnost na hory patrně nedorazila. Když jsem jako jediný zůstal za dveřmi a cca. půl hodiny alespoň poslouchal a vzrušující dění si pouze představoval, po nenápadném nakouknutí dovnitř a mém okamžitém zpozorování přede mnou zabouchli dveře, aby se v místnosti 30x3km mohli dívat ve třech sami. Proto mě trochu pobavila ta sentimentální pasáž jak se celý národ semkl a díval se společně. Škoda, mohl jsem mít taky pěkné vzpomínky, takhle si z Nagana vybavuji jen ta masivní dřevěná futra.

Futuristická depresivní melancholie, která má až nemístně přepálenou stopáž, která chvílemi nenabídne nic, krom úmorných natahovaných scén naprosto bez tempa. Na film jsem se těšil, snažil se, ale stejně jsem u něj třikrát usnul, kombinace hudby a scén chvílemi navozuje dojem videa pro lidi trpící nespavostí. Scénář by s elementárním vypravěčským tempem dal sotva na hodinu, další téměř dvě jsou jen pózou, vlastně je to futuristická verze Revenanta. Ten ovšem nabídl zajímavou zápletku, která člověka držela v pozornosti i při desetiminutových záběrech na koruny stromů, o Blade Runnerovi něco podobného říct bohužel nelze. Během téměř tří hodin bych rovněž očekával trochu více představení tamního světa, ne pár místností, jednu továrnu a veškerý exteriér zaplácnutý mlhami, tmou nebo hustou bouřkou, aby nebylo vidět pokud možno nic, krom loga Sony. Zklamání, čekal jsem víc a rozhodně něco diametrálně odlišného. 60 %

Největší podvod ze strany produkce v historii Survivora. Nikdy jsem ještě neviděl nic tak účelově upravovaného a zfixlovaného ve prospěch jedné konkrétní osoby ve hře. Gratuluji, Probste. Našel jsi nové dno. 0 % Podrobněji zde.

Pokud se jmenujete Dick, nemůžete vlastně točit nic jiného než témata o znásilňování. Bohužel, ačkoliv dick opět vybral silné a lákavé téma, není schopný ho ukočírovat. Pasáže, ze kterých by leckterý dokumentární mazák udělal emoční vrcholy filmu, tam péro nechá jen mluvicí hlavy a spoléhá na přirozenou empatii diváka. Empatický divák je ale ten poslední, na koho by měl mířit. Přesto se o proti předchozímu kousku o něco zlepšil a člověk vidí i nějaké ty akčnější střihy a vše má o něco modernější pojetí. Přesto je to šíleně málo, aby to zaujalo širší veřejnost a dokumenty s poselstvím by měly mít především co největší divácký dosah, protože jinak jsou k ničemu. Tento dokument je po filmařské a vypravěčské stránce nuda, což je škoda, ty holky by si zasloužily pozornost a zájem širší veřejnosti. Nadhodnocují jen díky nim. 70 %

Proruská hovna budou hystericky kvičet o propagandě, aniž by předložily jediný pádný argument, krom stupidních konspiračních teorií nebo záměrných kremelských dezinformací. Normálně smýšlející člověk před odhodláním lidí z Majdanu smekne, stejně jako před Ukrajinci samotnými, kteří ještě dávno po Majdanu musí bojovat v cizí občanské válce na vlastním území proti ruským vojákům na "dovolené". Dokument vřele doporučuji, rusofilům doporučuji emigraci do Ruska, ony by je ty názory po týdnu v jejich domnělém ráji rychle přešly. 90 %

Je zcela jasné, že italská policie dojela při vyšetřování na vlastní diletantismus při zacházení s důkazy. Nelze rovněž popřít, že konečný rozsudek je spravedlivý, protože tímto odfláknutým způsobem nikoho nelze dostat do vězení a myslet to jinak než jako špatný vtip. Co ovšem nelze popřít je fakt, že nepřímé důkazy hovořily až neuvěřitelně v neprospěch Amandy Knox, která je nesmírně vypočítavá a teatrální herečka naprosto bez citů, kdy její chování jak před kamerou v tomto dokumentu, tak při vyšetřování vraždy a samotném soudním přelíčení bylo jedno velké divadlo. Případ znám už z jiného dokumentu, který byl k Amandě výrazně kritičtější, nežral jí tolik tu pohádku a nepřistupoval na její skvělé verbální cvičení, ale zaměřoval se více na nepřímé důkazy, které bohužel neumí mluvit a nemají pronikavé modré oči. Tento dokument předstírá, že je objektivní, hraje s divákem zdánlivě otevřenou hru a předkládá mu možnosti, ale pokud by divák dříve případ neznal a tohle byla jeho první zkušenost, pak by po jeho sledování zcela jistě došel k závěru, že to byl jen vykonstruovaný proces s americkým andílkem, za který vlastně mohl jen nenasytný bulvár. Dokument absolutně ignoruje kontroverze ohledně teorie hlavní protagonistky a pokud už je ojediněle připustí, jsou shazovány ze stolu jako jakési psychické zhroucení při výslechu zapříčiněné stresem z policie. Psychické zhroucení u člověka, který je schopen se na povel rozbrečet a v telefonátech pár hodin po objevení spolubydlící s podřezaným hrdlem mluvit s kámoškou o tom, jak žhavý je její boyfriend. Amanda Knox vykazuje známky typického psychopata, člověk bez schopnosti empatie, bez elementárních citů, egoistický narcis, ale přesvědčivý manipulátor a úchvatný herec. To z vás ovšem ještě nedělá vraha, takže ať si každý odpoví sám, co mu přijde na tomto kontroverzním případu více pravděpodobné. Můj názor? Teorie o černém zlodějovi, který se dostal do bytu zavražděné dveřmi zcela bez agrese, tu znásilnil a až nesmyslně rituálně mučivým způsobem zavraždil, vysral se u ní na záchodě a ani po sobě nespláchl, ale zároveň zcela chladnokrevně, vypočítavě a notně nelogicky narafičil vloupání do domu oknem, a ačkoliv je zloděj a přišel tam vlastně krást, neukradl z bytu ani minci, to mi nepřijde jako pravděpodobný a relevantní výklad vraždy, ve které hlavní podezřelí měnili výpovědi každých deset minut. Bohužel to je a navždy zůstane oficiálním zdůvodněním, což musí být příšerné především pro pozůstalé. 60 %

Úmorné dvě hodiny dystopického sci-fi pro dospělé, které působí ještě tupějším dojmem než obdobné kousky určené pro děti, které v posledních letech zaplavily sci-fi žánr jako rakovina a nedovolily studiím produkovat temné a krvavé sci-fi pro dospělé, když jim více něž dost sypaly romantické sci-fi pohádky pro děti s desetinou rozpočtu. To, co stačí pro čtrnáctiletou a čerstvě ovulující lolitu, to holt nestačí pro mě a pár useknutých prstů a prostřelených hlav na tom rozhodně nic nezmění. Od pohledu je to děsně low budget, CGI na úrovni průměrného televizním seriálu a charaktery postav ploché jak poprsí Rape.ace, které bohužel ukáže. Dojelo to na naprosto stejné neduhy jako obdobně nepovedená exhibice Hardyho v Degenách zločinu , zde o to víc umocněno tím, že měl vše na starost průměrný režisér, který zkrátka nedokázal ukočírovat hlavní postavu v dialozích se zeleným plátnem tak, aby vše působilo realisticky. Noomi tedy možná s vypětím všeho přehrávání vyprdne sedm různých charakterů do jednoho filmu, ale když se pak v postprodukci spojí do jednoho záběru, působí to spíše křečovitě, rozhodně ne přirozeně. Pokud film sráží mizerné triky, 7 hlavních postav, které na sebe reagují stylem, kdy úplně slyšíte režiséra jak řve: "odpověděla ti, otoč se doleva a reaguj", v lepším případě průměrné herecké výrony všech ostatních, dost debilní a nelogický scénář bez představivosti a sentiment, zbudou vám jen ty nahé kozy Noomi. Jestli je chcete mermomocí vidět, zajděte na ně do kina, jiný důvod k jeho návštěvě mít nebudete. 44 %

Plejáda exhibujících zaplacených kurev (od pohledu i povoláním) a obdobných imbecilů, kteří jsou tak zoufalí, že to možná dělají i zadarmo. Perfektní freak show pro unikátní rozpoložení nálady, kdy máte chuť někým nebetyčně pohrdat a cítit se při pohledu na něj jako génius. Pro jiné účely zcela nepoužitelný pořad, ale věřím, že ve vidláckém Česku to má sledovanost luxusní, konečně pořad na intelektuální úrovni pravidelného diváka televize. 0 %

Po konci této neskutečně nudy, která měla perfektní námět a ten nechala rozplynout jak páru nad hrncem v záplavě uboze sterilního scénáře bez sebemenší gradace a napětí, tristních hereckých výkonů ve vedlejších rolích (redneck Mencer mě bude strašit ještě ve snech) a brutálně naivního podání snažícího se hrát na emoce (Blil v poslední životní roli, představující sentimentálního rozklepaného tatínka, který se posrává a na erekci potřebuje vakuovou pumpičku - to aby bylo názorně vidět, že když ho u toho pozoruje celý svět online skrze kamery, je to vážně nemístné), jsem do ruky vzal svůj hloupý telefon a zkontroloval hodiny, o kolik času života mě sledování této nudy připravilo. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně na tom posraným telefonu permanentně přihlášený u googlu, aby vůbec byl použitelný k něčemu lepšímu než jako zarážka na dveře, když má v sobě Android. Na tom posraným účtu jsem přihlášený i na tabletu, protože má Android taky, a jsem na něm neochotně přihlášen i na svém notebooku. To kvůli tomu, že když před lety koupil google youtube, člověk si u něj pod nátlakem musel zařídit účet, aby se mohl čarovně propojit s tím léta starým a fungujícím z youtube a člověk neztratil přístup k videím, které nahrál o mnoho let dřív, než se zkurvený google rozhodl být monopol a na oko koupit server na nahrávání videí, přitom ve skutečnosti chtít jen přístup k miliónům uživatelům a jejich datům. Stále je to ovšem anonymní vlhký sen každého třináctiletého dítěte z pseudoAnonymous, protože pokud by chtělo hipsterské, nechutně předražené, pozérsky vyhajpované, prakticky nevyužitelné a účelově nekompatibilní šunt Jablko, kterému na vteřinu přesně dva roky od zakoupení vybouchne baterie, vševědoucí Mrak a posmrtný odér Jobse v jednom by znal i tempo růstu jeho dětského ptáka po minutách. Když jsem si tohle všechno uvědomil a celý zpocený přečetl žánr této neskutečně ubohé nudy, řekl jsem si: "Proč je u toho do prdele sci-fi"? Bylo by hezké, pokud by tahle neskutečně nepovedená záležitost někomu ty oči otevřela stejným stylem jako jsem to teď předstíral já. To proto, aby je mohl opětovně zavřít, protože bez digitálních technologii (a s nimi spojených monopolních gigantů), by si v dnešním světě pomalu ani nevytřel prdel a dopadl by jako chudák Bill v tomto filmu. O to horší je skutečnost, že tvůrci tak zásadní a v dnešním světě všudypřítomné téma, které rezonuje v celé západní civilizaci, nebyli schopni přenést do filmu představující blízkou budoucnost a předvést alespoň současné "hrůzné" reálie, natož vymyslet ty budoucí trochu více záživněji a nebezpečněji než v podobě webkamer na pláži a hipsterů z nadnárodní korporace, kteří zcela dobrovolně dělají online stream vlastního sraní na záchodě. 30 %

Zcela typický dokument od Stevena Greera, který opět sráží ten stejný neduh jako jeho starší filmy. Nedokáže udržet pozornost u tématu a schizofrenicky přeskakuje témata s nadšenou horlivostí hraničící s emočním zhroucením díky tíze světa, kterou u toho drží na ramenou. Vlastně mám pocit, že ty dokumenty dělá pro sebe v rámci terapie, aby v nich ventiloval ten tlak, který díky (nějakým) informacím z první ruky prožívá, no a filmařská stránka dokumentu a jeho vypovídající hodnota je mu vlastně u prdele. Škoda, místo aby se detailně zaměřil pouze na jedno téma, opět předvedl jen nesourodý guláš, který je chvílemi až trapně konspirační, a který bohužel není (krom permanentního držení jakýchsi stohů v ruce) schopný vůbec ničím doložit. Hostující mluvící hlavy jsou pak relevantní jen papírově díky svému dřívějšímu postavení v různých oborech, ale to ještě nezaručuje autentičnost toho, co vypráví. Občas si pro zábavu (nikoliv výsměch) pustím podobné kousky o UFO/mimozemšťanech, ačkoliv jsem ryze racionálního založení, no a tu zhruba hodinu u sledování předstírám, že tomu jsem skutečně ochoten věřit. Tento dokument jsem si pustil ze stejného důvodu a neměl jsem se u čeho pobavit, protože se opět nepovedl a ještě k tomu je značná část recyklovaná z dřívějších stejně mizerných Greerových filmů, kde mluvil úplně o těch stejných tématech. 40 %