Zeck

Díky tomu, že je mormonskou církví označovaná homosexualita za něco ďábelského, homosexuálové páchají v Utahu (mormonský stát) sebevraždy v množství, které se zcela vymyká statistikám. Jsou zavrženi jak církví, státem i vlastní rodinou, což jsou tři pilíře tamní společnosti a kultury, které jsou ve vyspělém světě 21. století striktně oddělené, leč v sektě, která nabobtnala do státu, je to jaksi norma. Frontman skupiny Imagine Dragons je gay a ještě k tomu mormon. I když vidí, že celý život vyrůstal v sektě a v sektářském myšlení, které je radioaktivní a kádruje lidi, je i nadále hrdý mormon a v tomto dokumentu bojuje o to, aby mormonská církev přestala homosexualitu potlačovat a mladí gay lidé se alespoň nezabíjeli. Není to tedy bojovník za racionalitu, je to sektářský reformátor. Pro oko ateistického středoevropana je to skutečně bizarní podívaná. Dokument je především důkazem, že pokud ty snůšky blábolů (libovolné náboženství na světě) vštěpujete lidem do hlavy už od dětství, jsou schopni tomu věřit i v dospělosti při plné racionalitě a i v případě, kdy je to samé náboženství označuje za dejme tomu podřadné. Za celý dokument nezazněla snad jediná věta, která by se kriticky otírala o celou víru, náboženství a náboženské instituce, a to v něm vystupovali především lidé, kteří byli tou samou vírou zavrženi, případně byli členy společnosti, která je zavrhovaná. 60 %

Skvěle napsaný a zrežírovaný film z pozitivního fantasy světa pro teenagery, ve kterém je vše skvělé, od rodičů, kamarádů až po učitele. Zkrátka svět, na který se dá narazit jen ve filmech. K tomu je to ještě zatraceně fungující romantický film, při kterém se i čistokrevný heterák jako já přistihl u toho, že tomu klukovi tu "lásku" přeje. Pokud dokáže režisér podat gay romanci ze střední takovým způsobem, že se i heterosexuální cynik přistihne při slabší chvilce, je to zatraceně dobře odvedená práce. Nemluvě o tom, že zde fungovaly i komediální scény, které prokládaly děj. A ty dohromady poskládaly asi nejvtipnější komedii, kterou jsem za dlouhou dobu viděl (to zmiňuji jako kritiku těch ostatních "komedií"), ačkoliv je ten film čistokrevné drama a jeho primárním cílem není dostat diváka do inkontinence. Docela by mě zajímal pohled gayů, kteří tu niternost hlavní postavy musely prožívat přece jen jinak než třeba já. Jestli se tohle pro ně stane takovou teplou Láskou nebeskou, nebo jestli je to zcela mine a ten film bude perfektní romantika o gayích pro heteráky, ne pro gaye. 90 %

V dnešní obdobě pořadu stačí abys vyhrál dva první souboje o kmenovou imunitu a máš vystaráno skoro do finále. Je až absurdní sledovat tak zoufalé hráče jak ve sloučení kosí příslušníky druhého kmene jak v roce 2000 v Borneu, kdy na rozdíl od té 18 let staré záležitosti ti kosení prohráli jen dva kmenové souboje o imunitu a posléze díky stupidnímu promíchání kmenů první týden na ostrově jen početně nestačili na příslušníky toho druhého sektářského kmene. Většina kmenovek se nesla v duchu pohodlného většinového střílení kachen ve všech nových kmenech + sloučení a počet lidí s ochotou hrát a něco předvést se dal spočítat na prstech jedné useknuté ruky. Místo schopností je dnešní pořad díky Probstovi jen o štěstí, úspěch závislý na tom, že tě buďto bude tlačit produkce jako v minulé řadě, nebo budeš mít šťastnou ruku u losu šestý den na ostrově, a to nejenom ty, ale i všichni tví spojenci. Přehrát, přelstít, přežít se může s klidem vyměnit za vylosuj. Sloučení plné apatie, kdy z 13 hráčů 8 nehraje doslova nijak a největším hrozbám se donáší připravované blindsidy na ně, kdy donašeč předáním informace vůbec nic nezíská, jen uškodí hře vlastní. Vážně tomu pořadu pod taktovkou Probsta přestávám rozumět, zvláště když za tak podělaný průběh řady může opět jen on tím, že potenciálně kvalitní hráče nechá zhebnout v kmenové fázi díky losu, aby ve sloučení neměl kdo hrát, případně kdo oponovat "nejsilnějšímu" páru ve hře, který se veřejně chlubí všemi výhodami, svojí výrobou falešných imunit nebo nalezením skutečných a ačkoliv je tím nejsilnějším párem ve hře od prvního dne, žádného ze soupeřů ani nenapadne ho vyrazit. A pokud ano, přispěchá rychle nějaký osel a vše vykecá, což je jeho první věc, kterou za celou řadu udělá, aby tím nezískal doslova vůbec nic a naopak si uškodil. To myslím o herní úrovni této frašky a jeho remízových vítězích vypovídá více než dost. V co se, kurva, ten pořad změnil? Vůbec ho už nechápu, nemá žádné principy a koncepty, zvýhodňuje podprůměrné a neschopné, aktivním hráčům a papírovým hrozbám háže klacky pod nohy a dává jim na záda terč už v prvních dnech ve hře a čím novější řada, tím horší to je. A čím novější řada, tím více mě to nechává chladným. Podrobněji k hráčům a k řadě ZDE. 40 %

Úvodní promluva k divákovi u závodu v boulích nadchne a připraví ho na něco skutečně lahůdkově důmyslného. Následují dvě hodiny brutální polívky, které tu prolne základní definice pokeru, tu sterilní dialogy mezi hlavní postavou a jejím fiktivním advokátem nebo fotrem. Očekával jsem, už jen podle té synopse, že ta žena vybudovala pomalu kasíno, prala špinavé prachy pro mafii nebo zastřelila deset lidí. No a ona jen pronajala pokoj v hotelu, pozvala do něj zazobané gamblery a jednou dostala do huby od mafiána. To má být jako všechno? Ten film mohl být nadprůměrný pouze pokud by se natočil podle knihy, ve které by byla autorka upřímná a zmínila všechno, včetně jmen těch "selebrit" a historek, případně informací z podsvětí, které rozhodně měla. Ona ale takovou knihu nenapsala a celý tento film je díky tomu plný zbytečností, které slouží pouze k propagaci pevného charakteru Molly Bloom, která ze sebe bez veškeré prdele udělala heroickou a nezištně čestnou šéfku karbaníků, která by si klidně šla i sednout do vězení, jen aby neprozradila veřejnosti, že Tobey Maguire má malý péro a vynahrazuje si to u pokeru v zaplivaném baru Johnnyho Deppa, ve kterém tohoto Hráče X poprvé potkala. Ne, pusinko, tenhle příběh o tvé nesmírné čestnosti nezní věrohodně ani v podání Jessicy, kterou sis osobně vydupala. 60 %

Spousta kvalitních nápadů a netradičních situací v ryze autorském soft thrilleru Krasinskiho, který napsal scénář, zahrál si hlavní roli (po boku skutečné/filmové manželky) a taky si vše zrežíroval. Tento tvůrčí i náplní rodinný film má bohužel pár zásadních problémů. První problém je, že se jedná o rodinný film odehrávající se celou stopáž na jedné farmě a z 90 minut se přesně 45 vůbec nic neděje. Dalším je nulová kontinuita v chování postav, kdy úvodních 45 minut školí samy sebe i diváky jak racionálně jednat v tomto specifickém prostředí a všechny tyto poučky jdou v druhé polovině filmu naprosto do háje a postavy jednají v takovém rozporu a iracionálně, že to vyústí až v boiler naprosto nesmyslné sebeobětování v závěru filmu, které podle norem samotného děje nedávalo smysl ani v tom co monstra dokáží rozpoznat a co ne, natož v samotném uvažování postav konec boileru. No a tím nejdůležitějším problémem je neschopnost Krasinskiho, stejně jako drtivé většiny současných hororových režisérů, vytěžit napětí ve scénách, které jsou primárně jen o napětí. Nemluvě o tom, že díky tak skromnému scénáři je schopen divák i díky pohledu na jeden trčící hřebík ve schodech poskládat následující děj od poloviny filmu, takovým způsobem, že být zkoušen u tabule a nic víc nevidět, s horší známkou než trojkou by neodešel. Údajně je ohlášeno pokračování, netuším čím bude chtít zaujmout, když "monstra" dokázaly vyděsit tak maximálně dětské diváky a samy postavy na ně našly recept. Ne, ta rodinka nebyla natolik sympatická a zajímavá aby na ní mohlo stát pokračování. Problémem veškerých současných hororů i po tomto sympatickém pokusu zůstává jediné, najít cokoliv čeho by se divák vůbec mohl bát a natočit to tak aby alespoň minutu děje pociťoval elementární napětí. 60 %

26 úděsných pěveckých vystoupení, kdy si člověk řekne: "To ušlo." dvakrát za 3 hodiny, zbytek apaticky zhlédne, aby se prokousal k tomu "zábavnému" konci, který ho pokaždé akorát nasere. Odborná politická porota z účastnických zemí rozdělí hlasy podle toho jakého souseda či spojence má nejraději (nás tradičně nikdo, takže dostaneme hovno), přičtou se hlasy diváků, kteří pokud mají štěstí, vyhraje účinkující, který se jim skutečně líbil nejvíce a je po všem. O to je naše letošní 6. místo fakt cenné, takřka gigantický kulturní "úspěch" tuzemské svěží (ne)populární scény, kterou si střílí lidé do uší po celém světě. Šokující, ale pravděpodobně se lidem mimo ČR více líbí světová moderní hudba než námi dříve vyslaní Kabáti zpívající o chlapech, co se posrali s nožem anebo sekerou.Ta soutěž je příšerná sračka, ale nutí české organizátory soutěže a s nimi i hudební scénu, aby si hrála na světovou a vyslala do soutěže někoho, kdo se zalíbí i mimo hranice, čímž se vyšle vzkaz především do ČR, kde je vrchol popu stále Michal David, Kryštof nebo Chinaski s texty z generátoru náhodných slov s pozadím špatně zparodovaného italského disca 80. let nebo britského pop-rocku let 90., že svět je (půl století) trochu jinde a ne pouze v hudbě. Třeba se díky tomu naše nepopulární hudba trochu zlepší a člověk se nepoblije pokaždé, když omylem zapne rádio, protože jinak k jejímu aktivnímu vyhledávání nutkání skutečně nemá. A absence kýblu u rádiových přijímačů je pádný důvod, proč jednou za pár let přetrpět tři hodiny Eurovizi, která by se měla používat místo waterboardingu a zpívat by pak začal skutečně úplně každý. 40 % Pro zajímavost: Izrael, Rakousko, tam jsme skončili u diváků na 1. místě.

Viděl jsem hodně dokumentárních sérií, ale o žádné se nedalo říct, že pokud byste jí celou dokoukali a pokud možno si z ní všechno zapamatovali, stanete se expertem na dané téma. O této to říct mohu, protože nic tak obsáhle mapujícího a zasvěcujícího jsem snad ještě v dokumentárním žánru neviděl, ani v té miliardě dokumentárních sérií o 2. světové se k tomuto nenajde srovnání. Ve vlastní nadutosti jsem to po první epizodě zabalil a vrátil se k sérii až po několika měsících jako k večerníčku, u kterého jsem chtěl co nejdříve usnout na chatě. Usnul jsem v šest ráno po pěti epizodách po sobě, kdy některé z nich měly i dvě hodiny. Není to dokumentární série pro "milovníky" dokumentů, staticky sledujících Primu ZOOM. Je to pro skutečné fajnšmekry, které dané téma natolik zajímá, nebo je natolik baví dokumentární žánr, že se na tu sedmnáctihodinovou přednášku ochotně vydají a klidně se prokousají i tím zdánlivě méně podstatným a zábavným, aby viděli to, co si mysleli, že byla vietnamská válka. Já sám měl před zhlédnutím určitou představu a tu jsem na konci musel korigovat a pokud vás relevantní a profesionální dokument nakopne do prdele a vy po jeho zhlédnutí přehodnotíte některé své názory, není lepšího důkazu o důležitosti celého dokumentárního žánru. Abych nad tím jen nehonil, mohu vytknout snad jen nepřehledné znázornění map a označování v nich pozic nebo postupů zúčastněných stran. Když už si dal někdo takovou snad i životní práci se sestavováním takto podrobné analýzy celé války, na tomhle si měl dát záležet také. 100 %

Špionážní fantasy, ve kterém se civilistka a něžná primabalerína během tříměsíčního výcviku v bordelu stane nejlepší agentkou v oboru a přesto je tohle ta nejmenší nelogická blbost, u které jsem při sledování protáčel bulvy. Vlastně k tomu ani nemám co napsat, je to tak debilní a nerealistické, plné špionážního sci-fi, kde postavy jednají až grotesktně neprofesionálně a nesmyslně, že scénář snad musel napsat patnáctiletý panic, který u psaní snil, že bude součástí výcviku volavek, konečně zažije (nucený) sex a když při psaní scénáře konečně dohonil, zjistil, že má erotickou povídku, ale žádný námět pro film. Tak apaticky dopsal ten zbytek, který podle toho vypadá. 40 %

Psychologická sonda do ztrápených melancholických duší z dob indiánsko-amerických válek, které připomínaly spíše středověk a genocidu než válku v pravém slova smyslu. Zpětná traumata postav pak hrají prim v celém ději, který zdánlivě nenápadně, ale zároveň geniálně přesně, poodkrývá snad většinu problémů indiánské otázky té doby, ačkoliv někomu při dlouhé výpravě po nádherné krajině mohou připadat snad až směšně nevyřčené a takřka neviditelné. Přiznávám, že sám podobné zdlouhavé eposy plné niterných pocitů postav nevyhledávám, ale o toto období se celkem zajímám a proto jsem v těch náznacích a dialozích postav viděl hrůzy, které se v historii skutečně děly, ačkoliv pro člověka nepolíbeného informacemi nebo historií to byl jen běžný rozhovor dvou postav, případně scéna, která mu nedává moc smysl a řekl si, že takhle by to určitě neřešil. Není to tedy western v pravém slova smyslu, akce je spíše poskromnu, je to film pro určitou cílovou skupinu, pro tu bude Hostiles naprostá lahůdka. Pro druhou skupinu, ve které bych byl za normálních okolností i já sám, to bude patrně až příliš zdlouhavá záležitost plná zdánlivě nepodstatných rozhovorů a nudné psychologie postav. 90 %

Klasická americká pocta "dosaď libovolné povolání, při kterém někdo zemřel" se vším všudy. Naštěstí se patos držel na hollywoodské uzdě, což je pro Američana totálně bez heroizace, pro Evropana je to snesitelná dávka patosu. Problém filmu spočívá ve stavbě děje. Dvě hodiny jsou servírované rodinné situace a dramata, občas proložené kopáním lesní zeminy lopatami a teorií jak zvládat rozsáhlé ohně (vidět to totiž moc není, takže se o tom jen kecá a skrze dialogy vysvětluje divákovi, který ten systém pochopí, ale stejně si ho nedovede pořádně představit). Jsem pyroman (sexuálně mě nevzrušuje po nocích lézt do stodol JZD a podpalovat je, ale nevynechám příležitost zapálit téměř cokoliv, když je to samozřejmě k užitku), takže mě po celý film dost sráželo, že při sledování pocty mrtvým hasičům vidím místo jejich zajímavého povolání jen jejich názory na rodinu a jak se kladní "bráchové" s citem pro povinnost hezky americky hecují. Závěr a pomyslný vrchol filmu byl pak totálně nepřehledný, hlavní postavy doslova sfouknutí za vteřinu na prach, bez vylíčení hrůzy, nervů a zoufalosti, které bezprostředně předtím nastaly a především bez vylíčení komplexní situace a jak k ní vlastně došlo, kdo co posral, kdo co podcenil. Film koncipován vysloveně pro pozůstalé, osekán jen tak, aby pokud možno nikoho z nich neurazil nebo nešokoval, ale aby si u něj dosyta dojatí pobrečeli. No a to je přesně jeho největší problém. 65 %