coulismoulis

Farhanova pomsta jisté nejmenované rodině. Pokud pomineme velmi zábavný prvek osobní vendetty, zůstane obstojné rodinné drama s morálním poučením. Priyanka je zde nanejvýš snesitelná, což na její poměry představuje velký výkon. Trochu zamrzí, že závěr vyznívá do ztracena. Proč po usmíření nepředal otec svoje obchodní impérium dceři? Protože je zřejmě důležitější vidět, jak 10 minut všichni pádlují po moři vdál. Nevadí. Monster rodiče se (záhadně rychle) napravili, takže má zřejmě šanci každý. No ale předpokládám, že za tohle Farhan nějakou dobu na večeři pozvaný nebyl... :))

Kdo bere drogy, stane se zombie. Kdo nebere drogy, je odporným hovadem bez mozku. Poučení? Tohle bude asi ta „chytrá zábava“, která (podle Saifa) Bollywoodu chybí. Zklamání, naštvání, hnus. Zombie filmy mi nevadí, zato společenské sračky velmi.

Tvůrci dodrželi všechny kvóty a postupy „klasické-moderní“ Bolly komedie, i se slušným hrdinou a morálním poučením. Jak je možné, že to tentokrát nevyšlo?! Bohužel.

Retro studenstký život se vším všudy. 70. léta by se v tom asi nenašla, zato 80. léta velmi. Překvapujícím prvkem je (na indické poměry) celková otevřenost a přirozenost bytí. Vyprávění se rozpadá na jednotlivé charaktery. Flákač, podrazák, chytrák, radikálka, šprtka, neschopný učitel, sketa učitel a další. Mladí lidé se k sobě chovají podle zákonů džungle – každý musí nějak přežít a sám za sebe. Alkohol, sex, drogy, na zkoušku se drtí pár dní předem a pak znovu party hard. Tento příběh / nepříběh se stal snad všude, kde měli v 80. letech vysokoškolské koleje. Někdo zazáří, někdo propluje s davem, někdo shoří jako papír. Většina z nás stejně skončí v kanceláři. SRK se objeví cca na 2 minuty v malé trans* roli. Jako vždy je víc než okouzlující.

Robinson paneláku, přežil, ale ztratil vše, co ho činilo člověkem. Od zásady nezabíjet až po schopnost sociálního kontaktu. Nadosmrti chycený, ať už mezi čtyřmi stěnami bytu nebo mezi čtyřmi stěnami vlastní existence. Rajkummar Rao jako vždy vynikající.

Vapadá to, že zatím nikdo nedocenil romantickou stránku tohoto filmu. Pánové se na sebe vrhají, jak mohou, vyznávají si lásku všemi způsoby – u božské trojice se na nějaké to příbuzenství přece nehledí! Voják a mafián si musí mezi sebou ještě leccos vyříkat, ale naštěstí mají do trojky mladého milovníka, který je dá (spolu se sebou) zase dohromady. Je to opravdu dojemný rodinný film. Na nevěstu, která se v první polovině sem tam objeví, nakonec úplně zapomenou. Kluci si prostě vystačí sami. A padouch je naprostá klasa – vede vlastní sektu, drží pod palcem mafii a nosí u pasu nabitou kobru. Zrada, pomsta, láska, mohutné přehrávání... co víc si přát? Very good, very good...

Důležité varování: při sledování nejezte ani nepijte, mohli byste se snadno pocintat nebo zakuckat smíchy. Až na špínu indické ulice bylo všechno ostatní velmi nadpřirozené, herecké výkony bílého záporáka v to počítaje. Triky pochází z roku 3000 let před Velkou Hadicí.

SPOILER. Abhishek žije od dětství v Praze (česky ale neumí ani slovo), je mocným Harry Potterem / Artušem, aniž by to o sobě tušil. Odhalí ho modrý okvětní plátek růže, poslaný z indického fantasy-landu. Zloduch po něm jede, ale vlastně ho ani moc nezajímá, v podstatě ani není jasné o co jde, kromě abstrakce věčného života, pomsty, nějakých oslizných klonů, mluvících loutek, magické show u Trojského zámečku a dalších. Abhi je vyvolený, to už víme (od řádové sestry Anny, cukráře a osobní strážkyně Priyanky). Vyjde si s matkou Jayou do pouště, aby si poslechl další dramatický monolog o minulosti svých předků. Zloduch je přepadne u pradávných pseudo-templářských pouštních budek a matku nechá zkamenět (zde záslušný čin, který by měl být oceněn!). Zloduch se posléze taktně vzdaluje, aby dal Abhimu čas něco vymyslet. Abhi se rozhodne, že získá všechny atributy svého hrdinství a pak –řádně vystrojen– se pustí do boje. Po dlouhých, téměř nekonečných dvou hodinách se odehraje (světe div se) finální bitka. Otevře se magický portál a nějak to dopadne. Nevím, jestli kladně, protože Jaya zase obživne. Priyance, člence strašlivého kultu Zbožňovatelů Drona, by bylo jedno, jestli miluje Abhiho nebo žlutou chobotnici, protože jde očividně o titul a ne o člověka. V posledním záběru si ti dva pořídí dítě (adopce? únos? kouzlo?). A všechno zakončí výhružka – druhý díl filmu může přijít, bojte se... Povedlo se, nové dno je na světě.

Co k tomu dodat? Snad chyběla jen scéna mezi závěrečnými titulky: Hrithik a Tiger během svatební ceremonie likvidují nějaké ty zbylé teroristy, napjaté bicepsy jim trhají smokingy, malá dcerka podává snubní prsteny. Mendelssohn a huban. Díky, hoši!

I když jde o romantickou komedii, hlavnímu romantickému páru není dán příliš velký prostor. V rámci Bollywoodského mainstreamu se ale jedná o velmi slušný počin. LGBT téma není nijak zpitvořeno (, což byla moje největší obava – viz jak dopadla Dostana a tomu podobné kusy). Film nastoluje vedle LGBT také další témata: předsudky a nenávist vůči Muslimům nebo překračování genderových rolí, toto je však po vyčerpání komediálního potenciálu odsunuto do (velmi vzdáleného) pozadí. Přestože je v lesbické romanci hlavním hrdinou opět muž, výsledek je víc než uspokojivý. BTW Anil Kapoor forever!