coulismoulis

Do Bang Bang! asi zašili nějaké kouzlo. Průměrný bolly biják, akce-romance mozek pryč, nabušené svaly a nezničitelné make-upy. Oproti jiným bezduchým mainstreemům (Dhoom, Race apod.) je Bang Bang! ale zvláštním způsobem příjemný, připadá mi jako večerní horká lázeň, při které se nechá myšlení stranou a prostě se jen relaxuje. Ani po letech neztrácí na zábavnosti.

Věru slabší kus. Úvod velmi slibný, nicméně od okamžiku, co se pachatel přiznal, to šlo jen dolů. Poslední ¾ hodina měla být asi pocta Agathě Christie, kdy se všichni sejdou v jedné místnosti a rozebírají „jak se to stalo“, vzhledem k tomu, že ale všichni víme, KDO zločin spáchal, zhruba tušíme JAK a PROČ, celý znovu vyprávěný děj jsme viděli, nedává takový postup smysl. Nejvíc zarážející byl vynucený romantický závěr. Borec dostal poslední ženu, která zůstala stát (ze dvou). Prostě to tak musí být, i kdyby spolu ti dva předtím neměli vůbec nic společného.

Shahid byl poprvé ve své kariéře snesitelný a dobrý! To se (alespoň podle mého úsudku) ještě nestalo. Film je agitkou proti drogám, v první třetině hojně využívá osvětových záběrů na zfetované ubožáky, ve zbytku už se ale víc soustředí na konkrétní akci, úspěšně se tak zbavuje prvoplánovosti a plakátovosti. Hlavní postavy jsou životné a sympatické, díky čemuž vyniknou překvapivé dějové zvraty. Celý tento thrillerový balíček „akce s poselstvím“ je lákavým soustem po všech směrech, proto snad lze věřit, že v boji proti drogám skutečně pomohl.

Kruté divadlo násilí, vražd, sobectví a politiky. Bohužel velmi pravdivé již po několik stovek možná i tisíce let. Drobné příběhy se proplétají kolem páteřní osy – spor o způsob pohřbení konvertity. Čelní představitelé lokálních náboženských stran tuto událost využijí jako záminku k vyvolání nepokojů. Obyčejní lidé jsou semleti vývojem událostí, zatímco krysy nahoře přežijí vše. Vzhledem k indické historii nejde o nic objevného, je však dobré si čas od času připomenout, že ne všechno je Choprovské romantické pozlátko. „Look this is hardly fair. You sold me impure petrol at black-market price and not even one shop could be put to the torch.” /S.H.Manto/

V podstatě totéž co FAN (2016), jen v rádoby real-life formátu a s větším akcentem na černou komedii. Život superhvězdy obnažený na dřeň, reklama, sebe-chvála, sebe-dehonestace, vrstvení meta. Role se převrací, mechanismus iluze-reality se otáčí. Anilovo one-two-ka-four pro Netflix 2020 dopadlo na výbornou. Happy birthday, sir!

Nechci slevu zadarmo aneb jdu za úplatky. Kamal Hassan je zvláštní druh provokatéra. Pravděpodobně se jedná o nějaký celoživotní projekt trollingu, který nechápu, do kterého ale Hindustani perfektně zapadá. Diváci musí překousnout, že hlavní hrdina je super hrdina, zároveň masový vrah, zároveň spravedlivý člověk, zároveň pomýlený šílenec žijící nefunkčními ideály minulosti. Nedočkáme se obvyklého intelektuálského nadhledu jako v jiných Kamalových filmech, ale dost možná je to i výhoda. Starý matador prostě kuchá úplatné úředníky poctivou kudlou, která stejně dobře kuchala britské otrokáře a myslí u toho na Gándhího, největšího šiřitele nenásilí v moderních dějinách.

Stokrát ohraná premisa, nekomplikované a lehce patetické podání, nicméně atmosféra filmu je příjemná a Vinay se snaží co může, aby dojal k slzám. Jeho obyčejný úředníček, na kterého už za ta léta získal patent, tentokrát čelí nejtěžší zkoušce a zvládne ji se ctí.

Drobná televizní komedie, na dobové poměry nadprůměrná, s odlehčenou atmosférou groteskního „vše-Západu“, kde nechybí komičtí francoužští policisté, německé zámky, italští hudebníci a anglické lady. Úvod byl velmi slibný, škoda, že v druhé polovině děj nabral rychlejší tempo a už dechem nestačil. Postavy zůstaly jen chabě načrtlými karikaturami. Kdyby byl vznikl druhý díl, mohl by se cele věnovat „horkokrevné jižance“ Laďce Kozderkové, protože by si to její skvělá (a naprosto nevyužitá) postava zasloužila.

Indické tradice se mohly zdát smysluplné zhruba ve stejné době, kdy na sousedním kontinentě stavěli pyramidy. Doba se mění, tradice zůstávají. Film je v této logice uvězněný. Jakožto progresivní muž žádám erudovanou ženu, aby doma vařila jídlo. Jakožto progresivní muž žádám záchody, které budou rukama vynášet lidé z nejnižší kasty. Jakožto progresivní muž se ožením s krávou (doslova), protože rozhodnutí starších je nutné ctít. Akshay opět zaútočil na národní cenu za poklonkování nacionalismu a názorové přizdisráčství (všeobecný sexismus v to počítaje)... a VYHRÁL! Šabaš.

Amar Shakti se velmi podobá light verzi Dharam Veera, jen je v ní o hodně méně Dharmedry a o hodně více Shashiho (, což osobně považuji za velký klad). Desaiovy ztřeštěné nápady jsou nenapodobitelné, i přesto zde ale nasadili vysokou laťku – trojský slon, ochočený levhart, kostým empírového šlechtice vs. kostým vánočního elfa, studna bolesti (jak jinak totiž vyřešit spor o náčelnictví?) apod. Pouze čistě prohnilí záporáci dojdou potrestání, Ranjeet se překvapivě polepší (u jeho figur podpadouchů nezvyklý dějový zvrat). Oba princové se ujmou království, k tomu drží vesnici a plážový boho kemping; prostě taková průměrná a dostatečně šílená zábava, jakou od sedmdesátkových masal všichni čekáme.