coulismoulis

Hindustanska mladez (haha) se proste nechce nudit doma na vesnici, nakladat mango a stipat listky v lokalkach, kdyz hned za hranici okresu ceka o dost zabavnejsi a perspektivnejsi budoucnost v con artu. A jelikoz je tohle poselstvi predano i vcelku zabavne, se skvelym soundtrackem a bonus Bachchan trojkou navic, kdo by pak na ten vlak nenaskocil.

Vypadá to dobře, probíhá to dobře, ale pak se do toho zase začne pomalu vkrádat absolutní devótnost k vlasti, opuštěné špionky zůstanou opuštěnými (, i když nemusí a asi ani nechtějí), práce pro Bharat je sice zdrcující, ale má prostě přednost. P.S. dušman je tentokrát nejen bohatý prohnilý Mirza, ale taky celá Amerika, lol. To jsme pokročili 😊

Stará parta je zpátky a přináší nám tolik žádanou tečku za první sérií. Přestože se ve dvojce vyskytuje mnoho nových postav a zápletek, jde v podstatě jen o doslov toho, co už bylo naznačeno předtím – Stede Anče se musí dostat Kubovi Edovi, na ostatním nesejde. A jako by to sami autoři věděli, ani se těm novým postavám nebo zápletkám nesnaží dát prostor. Staří známí jsou odsunuti do pozadí, noví známí zůstávají pro diváctvo cizinci. Tohle je asi největší slabina druhé série. Má spoustu silných momentů, ať už dramatických nebo komických, chybí ale celková esence, která by všechen ten uspěchaný zbytek dala dohromady.  Pořád si seriálu moc cením, je úžasné vidět tolik normálních LGBT+ postav pohromadě, jak už to ale většinou bývá – ani v tomto případě by dvojka samostatně bez jedničky tolik nezazářila.

Drag je úžasná věc, o tom žádná. Přestože v něm mají v Indii hlubokou tradici, mají také hlubokou tradici v prehistorickém konzervatismu, takže jdou obě strany proti sobě s dost překvapivými argumenty (např. – dělám sice drag veřejně pro peníze / možná i pro zábavu, ale nikdo o tom nesmí vědět, protože to je degradující). Takovýchto protichůdných zvláštností je film plný. Mají z toho vzniknout veselé situace, inu, možná veselé pro milovníky žertů typu Sivého čtveráka. Kladem je, že se premisa nezvrhla a nezačala drag ani další poboční témata negativizovat. Na druhou stranu ale nedošlo ani k otevřenému  přijetí, takže jsme vlastně zůstali na mrtvém bodě. Po dvou hodinách se vůbec nevyjasnilo, co se stalo s hetero párem číslo dva, zda se splní synovi jeho sen a vrátí se mu bývalý partner, jak dopadl napjatý vztah majitel baru-jeho ex manželka, proč se sakra Karam znovu žení aniž by se předtím rozvedl atd. Je to rychlá komedie pro rychlé zasmání, ale i přesto mohl vzniknout jiný konec, takový, co by nebyl zaměřený jen na hlavního hrdinu – pryč s dragem (i když mu nevadí) a šup sem s novou manželkou.

Jak to ten SRK dela, jen nastoupi do vlaku (navic spatnym smerem) a uz se prizeni do mafianske familije. Proste talent, no. A taky docela zabavna napodobenina jizanske masaly, okorenena (nebo teda spis odkorenena) pro severske publikum. Uspech i na jihu pricitam tomu, ze byli vsichni zvedavi na to, jak moc lolezni SRK pokousejici se hrdinovat v jizanskem stylu bude. Dost, ale zase kdyz bude na rodinne kydlicky vyrabet laddoo, tak se tam asi neztrati;)

Indicka specialita, pokracovani, ktere nema az na nazev absolutne nic spolecneho s predchozim dilem. A vetsinou ani kvalitou, jako tady.

Netusim, proc ma Salman potrebu natacet jeste specialni Simple Jack filmy, kdyz stejnym stylem hraje vetsinu svych roli (cestnych vyjimek neni veru mnoho). Tohle nemuze zachranit ani Kouzelnik… Nicmene India China bhai bhai, to jeste uzraje;)

Dokonaly to sice uplne neni, na obvyklych reziserovych monolozich/overvoicech by se dalo lecos zkratit a ty pokusy o zadumcivou poezii jsou ponekud lolezni, ale jinak prekvapive dobra hommage Poeovi v modernim kabate a zaroven vcelku sziravy a trefny socialni komentar v mnoha smerech. Postav, ktere by byly aspon mensi hovada, mnoho neni, nejlip z toho vychazi asi Juno, te nakonec muze clovek i opodstatnene fandit. (A Auggie, ale to je hlavne expozicni postava, byt rozhodne ne jednorozmerna.) 99% rodiny jsou monstra dosahujici uctyhodnych rozmeru, ale zaroven otvirajicich otazku, za co z toho vdeci sobe samotnym, za co rodinnym dispozicim a za co vlivu rozhodnuti taticka a teticky. Smrtici kombinace neomezenych prostredku, zraloci socialni sfery bez spetky empatie a nulove odpovednosti je determinujici dost, oba doyenove rodu ale byli/y stejna monstra uz pred svou trojkou se Smrti, jen na mensim pisecku. V tomhle kontextu velmi cenim i to, ze narativ nejdriv zdanlive hraje do karet obvyklemu patriarchalnimu pohledu a la chudak  muz vlaceny tou bezcitnou mrchou, aby vam nakonec dal jasne najevo, ze vetsi svine z tech dvou je on, ktery bez vahani pri prvni prilezitosti obetuje vlastni rodinu i miliony neznamych lidi a jeste si pak cely pribeh stavi drze vlastni pomnik z okazale, ale falesne litosti. Stejne tak cenim nejen mnozstvi queer postav, ale predevsim to, ze je to pro jejich charakter a motivaci i pro dej samotny brano na absolutne face value bazi, very based pristup. Jak jsem se s reziserovym gangem musela nejdriv trochu szit, nez mi sednul, tak tady se ta investice fakt vyplatila, sednou sem vsichni bajecne, vcetne nove prichozich matadoru McDonnell a Greenwooda. Pokud by to byl vazne Flanaganuv posledni pocin v tomhle zanru, tak za me skoda, ale asi chapu, je zrejme, ze to cele tocil jako svuj magnum opus. Kazdopadne jsem zvedava na to, co udela priste, rozjety je slusne.

Jednotlive napady a more dobrych vtipu a presne vypointovanych komickych situaci je super, ale jako celek to trochu drhlo. Kritika patriarchatu a korporatni zvule je zjevna a byt jednoducha, miri vcelku do cerneho - pak mi ale neni jasne, proc minimalne ta druha cast vysumela zcela do ztracena, kdyz se sbor Mattelaku promenil vlastne v laskave, byt popletene, strycky flashujici moto My nic, to vsechno poptavka. Vpravde to neni az prekvapive vzhledem k tomu, kdo cely film plati. Mozna jde teda vlastne o sofistikovane caveat o tom, ze kritika powers to be by s nimi veru nemela lezet ve spolecne posteli. A propos ten patriarchat, je trochu smutne, ze nejlepsi hlasky a nejzajimavejsi vyvoj dostal zase ten Ken.

Snovy free raus sedmdesatych let plny sebestrednych hvezd oproti studene konzervativni sprse let osmdesatych, kde uz ani ty hvezdy svitit moc nemuzou nebo nechteji. Krasne podano, hodne vynika  McGregor, ale ani ostatni nezustavaji pozadu, Toni Colette jako vzdy bomba. Bowiemu budiz odmenou to, jak tu dopadl jeho fiktivni obraz v tech osmdesatkach ;)