curil

Kdo si představuje, že podobně tráví večery muzikanti rockové(?) nebo spíše popíkové kapely, je hloupý naiva. To Dušan Rapoš zamrzl před třiceti letech se svou Fontánou pre Zuzanu. Příběh pak vyznívá jako nechtěná komedie s hudebním motivem, která může směle konkurovat nějakému dílu ze srandiček Novy nebo Primy. A to se nechci snižovat k přirovnání ke Zdendovi Troškovi. Těch různých vedlejších motivů a zápletek je tolik, že by vystačily na deset bakalářských povídek stejné úrovně. Navíc mi vadí slovenský člen kapely, který tak drmolí, že mu není rozumět slovo. A to mám doma velkou knihovnu plnou slovenských knížek, které vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech v době normalizace, když v Čechách byla cenzura větší. Kříž s trvalou, Dejdar jí nepotřebuje, je trapný. Oba vystupují jako trapný a trapnější. Škoda, když už byly prachy na hudební film, mohlo to být opravdovější a syrovější. Slabý popík ve stylu Michala Davida.

Výborné francouzské drama sleduje desetileté   soužití rozdílné dvojice. Jejich setkání,   svatba, narození dítěte, rozvod. Výstřední   Giorgi a advokátka Marie Antoinetta, oheň a   voda. I když jde námětem o tuctový příběh   zásluhou obou hlavních představitelů a jejich   živelných hádek a usmiřování, dostává film   grády. Líbí se mi použitý humor, vzájemné   štengrování v počátcích vztahu milenců.   Mám rád Maïwenn jako herečku a jako   režisérka rovněž nezklamala. Film má být   volně inspirovaný jejím manželstvím s   Jean-Yves La Furem.

Německý lehce erotický filmu, který je   situován do francouzské historie. Pro nás   zajímavý, že režii měl slovenský režisér   Jozef Zachar. Je to průměr, ale dá se to   zkouknout a to nejvíce zásluhou mé oblíbené   herečky italského filmu Edwige Fenech. Několik   zápletek není originálních, např. noční   zápas s dívkami navlíknutými v brnění a   scéna nechtěného striptýzu. Erotika v   příběhu je velmi krotká, což mně vyhovuje.   Ve filmu se objeví i známý Ralf Wolter v roli   zámeckého sluhy Philippa.

Zajímavý dokument o severských boubelkách.   Sám mám blíže k těm silnějším než k   hubeným týpkům a tak jsem neměl se   sledováním žádný problém. Plusem je, že   všechny dívky a ženy ve filmu vystupující   jsou víceméně se svým stavem spokojené a   netrápí se zbytečně s dietami, i když o to se   také pokoušely. Co mě zaráží, je jejich   aktivita na sociálních sítích, kde prezentují   své fotky a videa ve spodním prádle nebo i   nahé. Jejich nadšení hraničí s   exhibicionismem a ve své mysli jsou   přesvědčeny, že se nemají za co stydět. To   si částečně myslím i já, ale některé   momenty jdou mimo mé chápání vkusu. Norka,   Švédka, Finka, představa sauny a   vysportovaných dívčích těl, to nehraje.   Dívky se možná před kamerou tváří jinak,   než jak se ve skutečnosti cítí.

Výborná francouzská komedie, kde ještě Louis   de Funés hraje vedlejší role, ale za to hned   tři. Zápletka klasická, naivní a bohatý   venkovan, který sedne na lep pařížskému   podvodníkovi. Film má spád, hraje více   známých herců, kteří svou popularitu udrželi   do sedmdesátých let. Nejlepší scény jsou z   nočního klubu a z hřebčína, závěr   očekávaný. Film jsem našel na netu v   originále s polskými titulky, takže   srozumitelné. Doporučuji nadšencům a fandům   francouzské komedie.

Film je skvěle obsazen, jak už bývalo v   sedmdesátých letech ve francouzských filmech   zvykem. Příběh ušlápnutého úředníčka a   paroháče, který jednoho dne prozře. Bohužel   film jsem viděl pouze v originálním znění a   po třech letech studia jazyka na SVVS slabina,   naštěstí německy dabovaná verze v TV ZDF byla   srozumitelnější. Film je někdy uváděn i pod   názvy - "Počítač pohřbů" nebo   "I počítač zabíjí rychle".

Francouzská komedie, která v kinech neměla   velkou odezvu, ale je obsazena špičkovými herci   francouzského filmu sedmdesátých let. Navíc se   ve vedlejších rolích objevují budoucí hvězdy   např. Thierry Lhermitte, Christian Clavier,   Michel Blanc. Stojí za to vidět Claude Brasseura   v netradiční roli režiséra pornografického   filmu nebo Guy Marchanda jako pornoherce. Stejně   jakou Poussé a Darras v rolích chamtivých   producentů. Pár dobrých fórků jako volská   oka na nahém zadečku herečky nebo známý   Moustache s kozlem.

Jakožto obdivovatel režisérů pocházejících   z bývalé SFRJ (Kusturica, Zafranovič,   Petrovič, Paskaljevič a další) nemohu jinak,   než i tento film pozvednout na piedestal. Jediní   Slované nezávislí na Moskvě se mohli podívat   na poválečnou komunistickou minulost svého   státu s humorem, i když někdy na pozadí   tragických osudů, což ale není případ tohoto   příběhu. Mladíček Dino mě vždy dovede   pobavit svým tápáním v počátku svého   sexuálního života, stejně jako na zkouškách   zábavného lidového orchestru. Balkánskou hudbu   totiž miluju. Jeho zklamání z první lásky,   když musí sledovat Šinkora a jeho partu, která   se celá s Dolly Bell vyspí, je adekvátní době   a jeho vyspělosti.

Angelica, takový hit našeho mládí, který byl založen na osvědčeném receptu erotických zápletek. Krásná a neohrožená Angelica se ocitá v různých postelích, než se konečně vrátí ke svému manželovi. Jak pokračuje série o krásné markýze, jsou její příběhy čím dál víc nevěrohodnější. Ale to nevadá tomu, aby se člověk zasnil a nechal se unést galantními dobrodružstvími.

Film jsem viděl v roce 1982, kdy byl uveden v   českém znění v české televizi. Nyní jsem se   díval na italskou verzi s německými titulky,   což je pro mě přijatelné. Připadá mi, že   film ani tak nezestárl. Hlavní zásluhu má   Edwige Fenechová, ve své době vyhledávaná   kráska, která se nestyděla ukázat své půvaby   před kamerou. Možná, že by televizního   diváka pobavily podobné komedie ve vysílacím   čase kolem půlnoci více, než stále se   opakující lidožraví žraloci, pavouci,   upíři, nebo různé sci-fi z produkce   společnosti Asylum.