IronicY

Dramatické soutěže, emoce postav a jejich sympatičnost, sportovní nejistota.  Tyto 3 věci má Run with the wind společné s Júri!!! on ICE (TV seriál) (2016) a jsou na podobně vysoké úrovni. Dějová linka není nic extra, stejně jako u většiny sportovních anime. Jednoduše trénovat, kvalifikovat se do nejtěžšího běžeckého závodu a pokusit se vyhrát.

[Po sedmi epizodách drop] Dante je sympatický cápek, který nemá rovného soupeře. Nemá rovného soupeře, což ho v podstatě dělá otravně nesmrtelným. Bohužel Patty mi do celého konceptu nesedla. Pravda, je potřeba mít v rámci možností roztomilou postavu mezi drsňáky. Ale aby ve světě plném démonů a moře krve dostala tuto úlohu malá holka? Kromě jedné epizody, ani neposouvá děj dál. Děj se nese v každodenních záležitostech, stejně jako Júkoku no Moriarty (TV seriál). První tři epizody jsou napínavé a plné zvratů, ale později je to jeden velký stereotyp s hromadou omáčky a kecání okolo.

Devilman je po hudební stránce skvost. Po obsahové stránce se to už říct nedá. První díl je skvělý rozjezd, ale každou epizodou děj zrychluje své tempo. Ke konci už je znát, že linie je ořezána o hodně věcí, z nich některé mohou být velmi podstatné. Díky tomuto okrouhání, postavy nedostaly tolik času na rozvinutí, kolik by si dle mého zasloužily.

Jako správný béčkový thrillerový film začíná kýčovitými citáty. Ještě kýčovitější je vztah dospělých bratrů, z nichž se jeden nechá buzerovat od druhého. Nechá se buzerovat a brečí, že jejich život stojí za prd. Co je na tom těžkého si najít práci a odstěhovat se? Nebo nečekat 100 minut, aby si to vyříkali? Toto na hlavu padlé jednání je přivede zpět ke kultu, ve kterém vyrůstali. K typickému hororovému kultu, ve kterém řádí cosi nadpřirozeného (samozřejmě uctíváno všemi členy). Ke vší stereotypní kráse se přidává fakt, že kultisté jsou zaseknutí v časové smyčce. Průměrně podprůměrných filmů jsem viděl už hory, ale The Endless je jeden z těch nejvíce otřesných.

Demon Slayera jakožto seriál mám v oblibě, vyšší očekávání byla tedy právem na místě.  Po dějové stránce nic extra, stejně jako samotná série. Objevilo se i pár scén, které lehce zruinují atmosféru – například Rengokuovo „mňamka“ na začátku filmu, které zopakoval přesně 17x, občasné hodně dlouhé dialogy/monology nebo tato scéna.  Hudební a grafická stránka už jsou něco jiného. Hudební doprovod podtrhává důležitost některých scén a je jednou z nejvýraznějších věcí na celém filmu. Mugen train, stejně jako Dorohedoro (TV seriál) (2020), je jedno z mála anime, ve kterém 3D animace vypadala pěkně a koukatelně.

Celkově to nebylo zas tolik špatné, ale ani to nebylo něco co by mne uchvátilo. Všechny postavy, krom Koro-senseie, mi přišli neslané, nemastné. Obsah se místy hodně táhl (druhá série je v tomhle bodě ještě hroší než první).

Na kostýmech byla odvedena nádherná práce. Všechno ostatní je podřadný odpad. Během "lekaček" se dobře spí, v podstatě se dobře spí během celého filmu. WT bohužel nedokázal naplnit ani tu nízkou laťku očekávání.

Sic nejsem fanda SW série, Mandaloriana jsem si velmi oblíbil. Děj ubíhá příjemným tempem, postavy jsou dobré, nějaký vtip sem tam padne, hudba perfektní. Doufám, že 3. série udrží vysokou laťku prvních dvou.

Když zkombinujeme sympatické postavy, 3D animaci (která působí mnohonásobně lépe a přirozeněji než u Beastars (TV seriál)), slabší storytelling, super velké množství řepkové šťávy a neuzavřeně uzavřený konec získáme Dorohedoro. První 4 díly jsem byl skeptický, následujících 5 dílů mne nadchlo a konec zanechal smíšené pocity.

Doufal jsem, že Dendrogram bude lepší než Sword Art Online (TV seriál) (2012). Bohužel po šesti dílech očekávání zůstávají nenaplněna, naděje shořela jako kus papíru a 144 minut života bylo nenávratně ztraceno. Hlavní postava nám ani po dvou hodinách není skoro představena, podobný problém trápí i zbylé postavy. Místy to působí, že se autoři snaží odprezentovat co nejvíce postav/klanů za co nejméně času. Vysvětlení mechanik zabere bez problémů pomalu čtvrtinu epizody. Výtku obdrží taktéž absence vysvětlení způsobu levelování. Na stejně problémovém základu stojí i vyobrazení lokací MMO světa. ID reprezentuje všechny lokace několika způsoby: 1. Místo nepředstaví vůbec, což je naprosto v pořádku, 2. Místo zmíní a vrátí se k němu až po x epizodách, taktéž v pořádku, 3. Lokaci představují těsně před/po vstupem hrdiny a během chvilky se snaží vysvětlit proč je zde vůbec činěna zastávka 4. O části (částech) světa tlachají alespoň 15 minut, při kterém nastává problém s představením postav (viz výše), ale i tak si ho možná nechají "na později". Animace je vyobrazená otravně veselými barvičkami, které doprovází 99,9% série. Taktéž fungují spolehlivě klišé stylu: Hlučná postava = vyšší šance na vítězství, síla přátelství, příhodné načasování, "Běž(te), já (my) ho (je) zdržím(e)."; charakter který se zjevil před epizodou a půl se ukáže jako super důležitý. A hudební kulisy? Stejně podprůměrné jako protagonisté.