Ďáblův chlapec

Hyperstylizovaná šílenost, dokonale převádějící syrový styl anime z 80-ek do moderního kabátu. Animace tančí na hraně indie projektů, s mnohdy jednoduchou paletou či ulítlými proporcemi; hodně lidí ji kritizuje jako odbytou. Dle mého názoru k celkovému tónu seriálu neuvěřitelně sedí. Příběh mnohdy působí dost zmateně a 10 epizod na pokrytí všech dějových linek prostě nestačí. Poslední dvě epizody byly jako kopanec do koulí. (15.01.2018)

Po první epizodě jsem byl přesvědčený, že to bude absolutní pecka. Bohužel spadl řetěz, ztratilo se to, zapomnělo... je jedno, jaký eufemismus se tomu přidá, ale nevyužitý potenciál je jasný. Za zmínku stojí perfektní mixáž zvuku, ze které je poznat, že Netflix věděl, že si to většina lidí bude pouštět se sluchátky. (31.07.2018)

Po 4 Epizodě: Scénář je neuvěřitelně stupidní. Je to dost uspěchané a neustále se zde opakují věci jako "Já nejsem démon Já sem Ďáblomuž!". Na pořádné emoce tu není čas a všechno odsýpá strašně rychle. Proměna plachého Akiry v namachrovaného superhrdinu netrvá ani jednu epizodu, PROTOŽE SE TO STANE MIMO OBRAZ (mezi dvěma epizodami). Další z příkladů uspěchanosti je postava Rya, který se zde hned objeví a skoro to působí, jako vztah Akiry a Rya byl propracován důkladněji kdesi jinde a tohle je jen navázání nebo pokračování. Když jsme u Rya docela mi zatím (nevím jak to bude pozdějc) připomíná Ricka. Doufám, že se nakonec nějak vyřeší to, jak Akiru využívá ke svým sociopaticko-vědeckým čachrům. Nicméně si seriál celkem užívám kvůli super animaci, docela fajn dabingu a drsné podívané. (06.02.2018)

Sex, drogy a techno. A u mě strašně rozporuplné a zmatené pocity. Extrémní násilí ani prasárny už mě po tolika letech sledování anime fakt nepřekvapí ani nepohorší, takže s nimi jsem až takový problém neměla. A nemám z principu nic ani proti chaotickému stylu vyprávění (které je zrovna pro Yuasu docela typické), ALE musí mít nějaké odůvodnění, nějakou pointu. Tady je chaos jenom tak pro srandu králíkům. Takže se nic nevysvětluje, skáče se od jednoho ke druhému bez ladu a skladu, naopak se protahují nudné, nepodstatné scény a z toho všeho pak vyjede celkem sterilní a jednoduchý příběh plný plochých postavy, ke kterým nemáte šanci si vybudovat jakýkoliv vztah, čímž vám pak bude úplně ukradené, co se s nimi stane a rádoby emocionální scény vyzní z drtivé většiny do prázdna. I animace je místy komická, zato takový opening je naprosto super. První půlka je lepší. Celkově smíšený střed. 6/10 (09.06.2021)

S Devilmanem mám vztah od dětství, kdy mi ho máma přinesla na VHS (OVA Demon Bird) v domění, že jde o nějakého superhrdinu. Bylo mi asi šest a výjevy, které jsem tam viděl mě asi ovlivnili na dlouho. Každopádně ho mám rád a vzhledem k hypu kolem Crybaby jsem byl trochu skeptický. Začnu dějem, který se sice zuby nehty drží mangy a originálního příběhu (+) ale je nahuštěný, okleštěný a tam kde by nemusel být je nelogický (-), proto dávám pouze 4 hvězdičky. Kdyby to mělo 20 epizod bylo by to o něčem jiném, takhle mi to přijde jako osnova celé mangy pro fanoušky a ne plnohodnotně předložený kánon Devilmana. Co se týče emocí, těmi je seriál nabitý, spoustu scén šokuje, jak má nebo zapůsobí silným dojmem a kdybych nevěděl, co všechno mě v seriálu bude čekat, byl bych zaskočen. Překvapila mě sexuální podtext celé série, ani nevím, jestli mě rušila, nejspíš ne, ale rozhodně jsem jí nečekal a dává mi teď smysl. Na OVA klasiku to nedosahuje, ono ale asi ani nechce a je fakt, že pro mě, příležitostného konzumenta anime nebo mangy je to zajímavé, čerstvé a neotřelé a to se mi líbilo. (22.11.2018)