pumpkinqueen

Na Fear Street jsem se velmi těšila a možná proto přišlo tak obrovské zklamání po první části. Vizuál sliboval velmi výrazný kousek mezi novodobými slashery inspirovanými těmi klasickými a první scéna nás přesně na takovou podívanou navnadila, ale nakonec se nám dostalo jen nudné party teenagerů a jejich nadpřirozeného problémku, kterému chybělo jakékoli napětí - to vše ovšem v příjemné atmosféře, kterou vytknout nelze. S postavami jsem se ale sžívala delší dobu, než bych chtěla, a k srdci mi upřímně nepřirostly. Poutavá a poctivě slasherová podívaná se konala až posledních pár minut, ale události před tím působily až příliš dětsky. Odkazy na hororové klasiky potěšily, stejně jako gore scény ke konci, které mimo jiné i po té nudné podívané překvapily. Kéž by se v tomto duchu nesl celý film.

Coven je příjemná čarodějná podívaná plná sarkasmu, mísící jak tradiční čarodějnictví, tak i novodobější moderní směry. Příběh je oproti jiným sériím ustálený, dává smysl, drží se své dějové linky a zbytečně neodbíhá. Postavy, byť převážně ženské, jsou velmi výrazné a máme větší možnost vytvořit si k nim vztah - nebo spíše máme jistotu, že si ten vztah vytvoříme. Zábavná, přesto dramatická podívaná.

Cult je důkazem toho, že v AHS nejsou žádné meze. Za mě se jedná asi o nejšílenější a nejsurovější série ze všech. Téma politiky je od začátku hnané do extrémů všemi směry, ale postupně ubývá na vážnosti a je skoro až říznuté komedií. Ze začátku to slibovalo docela zajímavou podívanou a přestože jsme oproti předchozím sériím viděli horor bez nadpřirozených prvků, stále to bylo děsivé a brutální. Postupně se to ale zamotávalo, ztráceno napětí a původní myšlenka se vypařila kamsi do neznáma a nám zůstala jen spletitá situace, která nabízela tolik zvratů, že přestaly být překvapivé. V polovině série jsme dostali feministický "příběh v příběhu", který byl absolutně zbytečným plýtváním času, zatímco události posledního dílu se seběhly zbytečně rychle. Tvůrci by udělali lépe, kdyby se zmíněným událostem věnovali už třeba tři díly před finálem a nematlali zbytečně tolik věcí do jedné.

Na sympatickou dvojici Patricka a Very v roli Warrenových jsem se moc těšila a oni dva mě rozhodně nezklamali. Zpracování příběhu ale ano. Příběh jako takový je samozřejmě zajímavý už jen tím, že se řešil před soudem, kdy se Warrenovi snažili dokázat existenci temných sil tam, kde je to téměř nemožné a nepřijatelné. Ale jeho potenciál zůstal nevyužitým. Začátek byl příjemný, dá se říct komorní. Atmosferický příjezd kněze jistě všichni hororoví fanoušci ocenili stejně tak, jako rychlý převrat v děsivé vymítání. Příjemné prostředí a pozvolné strašení nalákalo na to, co ze série The Conjuring známe. Vše se ale najednou obrátilo v něco trochu víc akčnějšího a najednou jsme tam místo děsivých démonů měli klasickou zápornou postavu a strašení i tajuplná atmosféra šlo stranou. Nejde ani tak o to, že to nebylo strašidelné, že lekací scény nebyly funkční, ale ono to ztrácelo i napětí a šťávu, a to je prostě v hororu potřeba. Skvělý začátek vystřídalo nudné honění se za padouchem a příběh se obrátil ve skoro až sci-fi dobrodružnou podívanou, o kterou jsem zrovna já vůbec nestála. Bylo to přehnané a já zastávám rčení, že méně je někdy více. Dokonce jsem uvažovala pouze o dvou hvězdičkách, ale to nemůžu, protože to byl stále vizuálně podařený kousek a nelze srovnávat s tak nevýraznými a nepodařenými filmy, kterým jsem dvě hvězdičky skutečně dala. V porovnání s prvním dílem je to za mě ale zklamání. Pan režisér toho za sebou ještě nemá tolik, což je v pořádku a s ohlédnutím na tuto skutečnost to nebylo špatné, ale možná bych tenhle film přece jen přenechala někomu, kdo umí trochu víc.

Formát dokumentu často hororovým příběhům svědčí, jinak tomu nebylo ani u Roanoke. Zpočátku se může zdát trochu matoucí způsob vypravování, kde na kameru mluví "skuteční lidé", oběti strašidelného šílenství v odehrávajícího se v domě, zatímco jejich příběh "přehrávají" herci. Pro nás jsou totiž herci všichni z nich. I tak se mi ale tenhle způsob líbil, protože AHS je neuvěřitelně proměnlivý a dokáže si hrát s jakýmkoli subžánrem. Tenhle připomínal klasické dokumenty o paranormálních jevech, takže kdo jsme viděli alespoň pár dílů Svědků paranormálních jevů, jistě jsme si všimli podobnosti. Roanoke díky tomu působil skutečněji a strašidelněji. Atmosféra starého domu na samotě uprostřed lesů byla perfektně hororová. Strašení bylo pozvolné, v divákovi se hromadila úzkost a napětí... Co se mi ale nelíbilo byl ten neuvěřitelný převrat v hloupoučkou reality show v druhé polovině série. Bylo to vážně stupidní, nudné až trapné. Hororová atmosféra se totálně vytratila a hercům absolutně nešlo hrát 'další herce'. Nikdo nechce sledovat Vyvolení, když se těší na horor. Ačkoli někdo tento zvrat považuji za originální hraní si s divákem, mně to ani v nejmenším nesedlo. A už vůbec ne u jinak tak zajímavého příběhu. Velká škoda.

První řada AHS si získala v krátkém čase velký počet fanoušků a není se čemu divit - příběhy o strašidelných domech jsou vděčným hororovým tématem, kdo by jej nemiloval? Když se k tomu přidal poctivý a propracovaný vizuál, bylo z poloviny vyhráno. Mrazivé intro (nakonec sice možná mrazivější, než celý příběh) upoutalo ve vteřině a z postav jsme si každý mohl vybrat tu svou oblíbenou i neoblíbenou. Je tu téma manželství a nevěry, puberty a první lásky a v neposlední řadě tajemství a hrůzné minulosti. Dostali jsme naservírovanou slušnou dávku rodinného dramatu v tísnivější atmosféře, ale už o něco méně čistě hororových scén. Přesto to dokázalo diváka zaujmout, napnout, přirůst mu k srdci, trošičku postrašit a hlavně navnadit na další pokračování.

Jsem velkým příznivcem osmdesátek, nejen co se hororových filmů týče - přesto/proto(?) mě série 1984 velmi potěšila. Reflektuje totiž přesně ty pocity, které můžeme v dnešní době zpětně z osmdesátkových hororů mít. Je to takový klasický hororový příběh, tak akorát vyvážený komediálními prvky (které možná můžou někoho rušit - mě rozhodně ne), a jak už to u sérií AHS bývá - netradičně proložený nadpřirozenou zápletkou, která tomu všemu dala takový jedinečný nádech. Prostředí včetně postav bylo vykreslené perfektně s ohlédnutím na dobu, podobnost s Pátkem 13. podtrhovala atmosféru a připomínky ohledně scénářů klasických slasherů rozhodně potěšily.  Tempo bylo tak akorát; neustále se něco dělo, a přestože se to ke konci celé tak trochu zamotalo, smysl to nestrácelo, nenudilo a pozornost to udrželo perfektně. Velké plus je, že splatter scény nebyly ani v nejmenším odfláknuté a naopak stály za to. Prostě poctivý návrat do osmdesátek aneb - 80s never die!

Zprvu mi nesedlo pomalejší tempo filmu, ale druhá polovina mě přesvědčila o tom, že se jedná o výjimečný kousek plný perfektně vykreslených emocí. Násilnické téma, které už rozhodně a naštěstí není tabu, zde bylo pojato poměrně zajímavým způsobem skrze netradiční pomstu jedné velmi netradiční ženy. Nejen, že nebyla  klasickou obětí, ona totiž, dá se říct, nebyla tou obětí v příběhu vůbec. Trefně vybraný soundtrack vyzdvihl film do výšin a závěr mě naprosto odzbrojil.

Jakožto zaryté fanynce Zoufalých manželek se mi do toho tak moc nechtělo, přestože jsem dlouhou dobu hledala něco, co by se tomu alespoň vzdáleně podobalo! S ničím jsem nebyla dostatečně spokojená, protože jsem měla tendenci to porovnávat... A pak přišla Beth Ann, Simone a Taylor. Tři dějové linie, minulost jednoho jediného domu. Rozhodně Zoufalky nenahradí, ale vytváří spolu něco stejně satirického a neodolatelného, jako ony - líbivé prostředí, manželské problémy a trocha mrtvol k tomu... A přesto je to zase trochu jiné, originální. Ne vše mi úplně sedlo, např. linie ze současnosti s Taylor a jejím polyamoriním vztahem mě osobně až tolik neoslovila a nepřipadala dostatečně zajímavá, ale předchozí dvě to naprosto vyvážily. Myslím, že každý, kdo má rád temnější komedie a takovou americkou směsici žánrů, si tam to svoje najde a rozhodně nebude zklamaný.

Z vizuálního hlediska je to strašně sympatické již na první pohled. A po zhlédnutí první epizody zjistíme, že je to sympatické i svým příběhem. Je to taková zvláštní kombinace rodinného dobrodružného fantasy s kapkou čehosi temnějšího a drsnějšího. Občas je právě tahle neobvyklá kombinace trochu rušivá, protože vám dává pocit, že se autor neuměl úplně rozhodnout, kterým směrem to požene a komu je vlastně dílo určeno; z druhého pohledu je to ale velice originální a nové. Některé věci na mě osobně působily až příliš "dětinsky", někde bych se nebála "přitvrdit", ale to už je otázkou vkusu. Ale vzhledem k tomu, že téma neznámého viru je aktuální i v našem světe, vidět to v jistých ohledech odlehčeně není vůbec na škodu. Jako celek to fungovalo perfektně a jistě to osloví o to širší skupinu diváků. Paroháč vám přiroste k srdci v podstatě okamžitě a jeho Obr jakbysmet.