Sabrewulf

Já mám moc rád povídkové, nadpřirozené příběhy - Creepshow, Příběhy ze záhrobí... (i Twiligh zone je docela fajn), ale tohle je opruz. Příběhy jsou buď úplně infantilní, nebo pitomoučké, některé jsou brutálně nudné a jiné zas mají potenciál, ale skončí bez pointy. To všechno v lepším případě. V tom horším narazíte na mix všeho, tedy nudnou, infantilní volovinu bez pointy. Jediné díly, co za něco stály, byly dva - ten s Patrikem Švejzím a druhý s Christopherem Lloydem. Seriál jsem ale nebyl schopen dokoukat. Vzdal jsem to po povídce o scénáristovi, kterému pomáhala s psaním skečů rostlina, co uměla psát na stroji. Ne, nedělám si srandu, vážně to tam bylo. P.S. A ta znělka mě neuvěřitelně srala (hudba i vizuál).

Ne! Dvacetikilová ženská prostě neodkopne velkého chlapa (pokud to není zrovna fantasy). Může být tak mrštná, že ho zruší sečnými zbraněmi, aniž by se jí dotknul, ale nepřetlačí ho. Navíc je už sama o sobě ta anorektička s hezkou tvářičkou, moderním makeupem a cementem ve vlasech v roli bojovnice uvěřitelná, jak Jolanda v roli lesní elfky.

Asi už stárnu, ale tohle bylo strašně samoúčelné. Ono vůbec celkově, slasher je hloupý, brakový subžánr, jenže zatímco to např. Pátek třináctého 6 pochopil a snažil se dělat zábavu, tenhle Halloween se snaží strašit = bere se smrtelně vážně a tím si podkopává nohy.

Proč? K čemu jsou takové pořady? Co tam dělá pan Beneš?

Multikulti sranec. Indové mě odpuzují kulturou i vzhledem (připomínají naše nepřizpůsobivé spoluobčany + ta jejich hnusná červená tečka mezi očima) a poté, co jsem se kdysi dozvěděl o jejich, dnes už asi dobře známém zvyku, utírat si zadek rukou, to platí trojnásob. To je ale pořád můj problém a film jako takový by na to doplácet neměl. Jenže. Ten film je o gastronomii, chutích, dobrém jídle. A spojovat kulinářství s rukou od hoven je prostě zvrácenost.

Naivňoučký, tuctový scénář. Klišé a kýč v jednom. Zpěv Aguilery mi přijde odporný - takový ten afektovaný, zahuhlaný, plný kudrlinek (čím víc kudrlinek, tím víc superstar). A její písničky (ve filmu i běžně) mají naprosto impotentní, nezapamatovatelné melodie. Strašně přeceňovaná osoba.

I když vynechám fakt, že jde o další tuctový seriál, který lze zaměnit s libovolným z poslední doby, tedy v jádru jenom o tom plkání a vztazích, tak mi pořád zbývá něco, v čemž figuruje jako hlavní hrdina úplný blbeček. Takový ten stupeň idiotismu, jenž už není vtipný, pouze irituje.

Že to kopíruje zahraniční seriál, bych i překousl, protože originál jsem nikdy nesledoval. Ale díky oběma hlavním postavám je to zcela nekoukatelné. Role spisovatelky je vyloženě na facku, nesympatická, cynická kráva, chladnější než Sub-Zero. A Děrgel - proboha, z kterého lesa to dřevo přinesli?!! To je taková fošna, že se chce člověku až brečet. To snad ani nemůže být člověk, to je prostě robot, kterému naprogramují nějaký text a on ho přečte. Hromada dřeva, že by z něj mohli postavit celý srub.

Slátanina bez hlavy a paty, kde je každá akce přeplněná ubíjejícími zpomalovačkami. Kategorie opruz + nedokoukáno.

Ve filmu mě neuvěřitelně štvala ta demence a stádovitost lidí. Jasně, o to přesně šlo, o tom ten film v podstatě je, jenže kdyby v tom filmu došlo na pravdu a tupé stádo by si tak uvědomilo, že byli za blbečky, tak dám i 5 hvězd. Takhle jen čumíte na tupé stádo, které dál zůstane tupým stádem, beze smyslu, bez zadostiučinění. Na pěst. Když chci vidět lidskou demenci a tupou stádovitost, tak si zajdu do supermarketů nebo se projedu třeba v městské hromadné dopravě a nemusí mi to strkat do ksichtu ještě ve filmu. A za tu scénu k popukání, ve které se v Egyptě na pyramidách či v Turecku promítá Američanka anglicky zpívající a osazenstvo to v tisícovkách nadšeně sleduje, bych dal režisérovi/scénáristovi ránu do držky, abych ho posadil zpátky na zem, byť jde o sci-fi.