AppleCore

Zprvu až komedií, rodinnou vztahovkou, záhy dramatem, fantasy, až se to nakonec dostane k thrilleru. Třebaže překvapí jak moc "burtonovsky" se film ze začátku jeví, každou další minutou zájem diváka uvadá a z kómatu se dostane až při hypnóze. Nelze upřít snahu, ale tady Aja vcelku ujel. Nedaří se mu budovat správnou snovou atmosféru a vůbec neví jak režijně uchopit tak žánrově rozmanitej spletenec. Obsazení je navíc strašně suchý, bez charakteru a příběh - byť s potenciálem - je scenáristicky utopenej ne úplně talentovanym hercem, kterej až doposud nic nenapsal. Příště by to chtělo potlačit ambice a zkusit něco tématicky jednoduššího. Od dvou hvězd to zachraňuje moc pěknej, ale trestuhodně nevyužitej soundtrack.

Nést se to celý v duchu tíživýho úvodu (prvních 35 min) a parádního finále (cca posledních 20 min) - tím spíš jako drama - byla by to pecka podstatně větší a v rozpočtu by zbylo na epičtější vizuál i masky. I tak je "The Girl with All the Gifts" výborná jednohubka plná parádního soundtracku, slušný atmosféry, dobrýho příběhu (v rámci zombie žánru), ale hlavně a především skvělýho herectví od představitelky Melanie (Sennia Nanua).

A Series of Unfortunate Events je stejně jako film (díky stejným tvůrcům) osobitá palba plná originality, parádní výpravy a skvělýho vizuálu. Scénář je plnej super momentů a stylizace dává vzpomenout na ranou tvorbu Tima Burtona – mísící se s genialitou Wese Andersona. Parádní je i zapojení postavy Lemonyho Snicketa coby vypravěče. Bohužel oproti filmu je podstatně horší obsazení (Montgomery, Olaf, Poe), ačkoliv herecký výkony jsou absurdně skvělý. Není zde ani tolik emocí – je to jedna velká divadelní hra plná přehrávání, která než aby budila v divákovi smutek, strach či radost (což by bylo vzhledem k příběhu adekvátní), vzbuzuje spíše otrávení (těm dětem je shumafuck, že přišli o rodinu a život jim visí na vlásku). Taky geniální soundtrack Thomase Newmana je kompletně nahrazen hloupou neatmosferickou fidlačkou plnou harmoniky, která vás svými motivy raději než do osobitýho světa plnýho absurdna a divna, uvrhne kamsi do chudinských čtvrtí Francie. V souhrnu se ale série povedla docela dobře, jenom jsem čekal – když už se to tak podobá filmu, kterej mám hodně rád – že to bude stejně zajímavý, napínavý i adekvátně emočně vykonstruovaný. Další řadu si ujít určitě nenecham.

Nepochopitelně nízký hodnocení opět dává na odiv, že většina diváků neví, co od hororu vlastně chtít. Třebaže Ouija není špičkou žánru ani nemá na to stát se kultem, v rámci současný hororový tvorby to není vůbec špatnej film. Atmosféra je zde postupně budovaná a strach se tu nešíří skrze „skok leky“, jekot nebo hlasitost, ale prostřednictvím „neznáma“ a temných tichých siluet. Atmosféře hodně přihrává skvělá kamera, perfektní color grading i vady obrazu či zvuku k dotvoření perfektního retro feelingu. Co se týče hororových postupů a scénáře, je tu sice všechno více méně při starym a nic novýho tu nevidíme, tvůrci se ale vcelku úspěšně snaží bořit běžná žánrová klišé. Nuže ačkoliv finále nemuselo být tak zbytečně vyhrocený (sešití úst působilo trochu směšně), rozhodně je to lepší než 90% současný hororový produkce.

Tak hrozně moc by to chtělo slávu a uznání, až je to místy k smíchu. Podobný selhání jako Free State of Jones!

Téma, který by šlo zfilmovat s mnohem větším stylem, dynamikou i naléhavostí!

NE! Sice to neni úplná pohroma, původnímu filmu to ale nemá jak ani v čem konkurovat. Ten totiž dával smysl a předcházel mu dokument (a vůbec skvělá kampaň), kterej diváka jasně naladil na "true story" a nechal ho pak utápět se v šílenství a strachu při filmu samotnym. Hlavní ovšem je, že odůvodnil sestřih nalezených záběrů. V nový verzi, respektive v pokračování, ale právě element vzniku filmu nedává vůbec smysl - prostě proto, že všichni zúčastnění chcípli, takže "true story" tady padá nikoliv kvůli tomu, že už by všichni věděli jaká je pravda, ale protože tvůrci zapomněli říct, kdo vlastně ten "found footage" sestříhal. Škoda i toho, že ten děs tady probíhá skrze hlasitost, namísto postupně budovaný atmosféry. Jinak technicky to vzhledem k žánru špatný vůbec neni a finále je rovnou perfektní! Kdo ale zažil devadesátá léta a prošel původním filmem, toho to nemůže nijak rozhodit a dnešní omladině jsou filmy tak u prdele, že to ani pořádně nepochopí.

"You have to pretend to trust me until you actually do.". Seriál, kterýmu když dáte šanci a naladíte se na stejnou frekvenci, dostanete psychologickou nálož protkanou vším - od základních životních pravd až po největší mystéria vesmíru. Odvážný, skvěle natočený a ve finále zdrcující (v záplavě současný seriálový tvorby působí OA hodně jinak). Pokud vás ale nechytne hned první epizoda, ať už pro pomalý tempo, nebo na seriálový poměry těžkou stravitelností (nebo prostě z ignorace), budete seriál nenávidět. Společně se Stranger Things největší seriálový překvapení roku!

Reign of Fire, Edge of Tomorrow, Battle Los Angeles a Behind Enemy Lines (a všechno se stejnym scenáristickym vzorcem) zamícháno do obrovský oddechovky, která si na nic nehraje a přesto sází na diváka poměrně štědrý esa v podobě slušných efektů, vůbec ne špatný akce, několika parádních záběrů a zajímavých nepřátel. Že to třeba z vědeckýho hlediska postrádá logiku (byť zajímavý to je), že podobnej příběh tu byl nesčetněkrát, to lze aplikovat i na výše zmíněný Edge of Tomorrov, kterej jsem si osobně sice užil v kině, ale doma mě dost sral. Nuže Béčko jako řemen, ale baví!

Ani coby samostatnej film nemá novej Ben-Hur sebemenší šanci zaujmout, tak si zkuste představit, kolik dalších příček pod odpadem by muselo bejt, abych skrze hodnocení vyjádřil, jak příšerně posraný tohle je oproti původnímu filmu... a to jsem ho neviděl! Přehlídka strašný kamery, příšernýho obsazení a imbecilní režie - znásilnění nejen klasiky, ale i filmu obecně!