AppleCore

Kdyby neexistovala hra a přesto vzniknul film, asi bych s výhradama pálil pět hvězd. Assassin's Creed totiž normálně baví! Možná to neni dobrá herní adaptace, ale jako film se to opravdu snaží - pravej opak třeba Warcrafta! Justin Kurzel umí perfektně vystavět atmosféru i veškerý napětí a dynamiku okolo příběhu, takže navzdory scenáristický tuposti film plyne svižně a nedrhne - ani když si začínáte jako divák drbat hlavu nad tím, co a proč se právě děje! Taky je super, že se ve Španělsku mluví španělsky. Takže skrze režii, svižnou akci (ač hekticky sestříhanou), slušnej vizuál, skvělou atmosféru a parádní soundtrack odpouštím stříhači, že ve střižně poztrácel asi tak hodinu materiálu, že si Kurzel nepohlídal scénář a že tvůrci v touze vydělat couvli před tvrdším ratingem. Taky si mohli odpustit v každý lepší scéně prolínání mezi historií a řáděním na „animusu“. Ale jinak? Ten film je funkční, na hru seru!

Film, který by se za správný propagace mohl stát novodobou klasikou, stejně jako kdysi třeba Unforgiven. Bohužel, dřív než se stihl prodrat do světa, ho strhali kritici. K Brimstone se tak u nás dostávají pouze největší filmoví fandové. Filmu by sice víc slušelo lineární vyprávění namísto jednotlivých – časově rozházených – kapitol, díky čemuž by nabyl mnohem větší epičnosti a osudovosti, i tak je ale příběh naprosto strhující a nekompromisní. Rozdělení na kapitoly jde ale ku prospěchu tempa, takže film rychle uteče a nezačne nikdy nudit (svojí délce navzdory). K příběhu připočtěte skvělou kameru, herecký výkony, slušnej soundtrack a máte překvapení roku! V rámci žánru se dneska moc podobných filmů netočí.

V prvních minutách se tetelíte blahem a očekáváte blockbuster, kterej z vás vymlátí duši. Jak film plyne ale dál, nemá po "přistání" na ostrově lebek čím zaujmout. Snad jenom povedenou akcí, který dominuje hned první scéna s Kongem, následující s obřím pavoukem a pak už jenom vizuálem a několika parádními záběry. Všechno to, co se odehrává mezi akcí, je jenom šíleně tupá vata bez jakýkoli emocionální roviny nebo příběhový hloubky, většina postav je tam jenom pro smrt a ti stěžejní nemají žádnej ksicht - prostě jsou (navíc mezi nimi neprobíhá žádná interakce ani chemie). K tomu si přihoďte pár do oka bijících chyb (close-up na L. Jacksona a okno odrážející se v jeho oku... uprostřed džungle!) a dostanete naprosto průměrnej polo-digitální spektákl, kterej by Godzilla zadupala do země (ta měla alespoň parádní atmosféru a budila pocit tajemna a monstrozity). King Kong od Jacksona je pořád nejlepší!

Obsahově plný a přesto scenáristicky naprosto prázdný.

Přesně ta oddychovka, kterou potřebujete v den osobního volna, kdy se zotavujete ze včerejšího pracovního dne a v tom dnešním se vám ani přes pěkný počasí nechce vůbec nic dělat. Slušně natočený, místy vtipný a jak film plyne ku svýmu konci, je to i vcelku úderný.

Hodně z vás hlásí, jak samoúčelná a slzopudná rakovina Lion je, přitom v opojení současný filmařiny většina zapomíná, co by vlastně mělo dobrej film tvořit. Když všechny filmový složky zapadnou a stvoří strhující celek, je to u nás nepochopený - to ale není vinou filmu, to jenom divák prahne po digitálních explozích! Způsobů jak odvyprávět podobný příběh není zrovna hodně a každý filmař sáhne po takovém, aby to na diváka mělo co možná největší dopad... a tak je to správně. Právě díla jako LION ženou řeč filmu kupředu, dávají nám příběhy a obohacují. Když si k tématu nenajdete vztah, jakoby jste ztratili sami sebe - to pak jděte zase na Avengers.

Třebaže dějově je Doctor Strange totéž co všechny marvelovky předtím, díky náhradě klasických sci-fi nesmyslů za čirý fantasy působí svěžím a originálním dojmem a alespoň je upřímně tím, čím chce být - hloupou zábavnou řežbou. Pro mě osobně díky tématu, funkčnímu humoru, nápaditým bitkám a svižnýmu tempu nejlepší marvelovskej origin, kterej si dám klidně znova. Jenom ten Michael Giacchino pořád ne a ne složit adekvátní soundtrack, ač v tomhle případě to alespoň neposral (EDIT 15.2.: Jo, posral! Jeho orchestriální paskvil bere filmům dynamiku i atmosféru).

Citovej teror, kterej ale naprosto přirozeně pramení z životního příběhu hlavních postav, spíš než aby z vás emoce ždímali samotní filmaři. Jestli "Un monstruo viene a verme" (španělština je prostě boží) v něčem exceluje, je to vykreslení vztahů mezi všemi zúčastněnými - a bud se skrze ně do příběhu položíte a objevíte v sobě duši, nebo vás to prostě mine a poznáte netvora. Ku prospěchu hraje i krásná animovaná stylizace a perfektní efekty. Mohlo to mít ale klidně ještě hodinu, aby se příběh propad víc do "hloubky" a osobitější soundtrack, byť špatnej vůbec neni.

2001, Contact, Interstellar a teď i Arrival! Největší a nejdůležitější sc-fi všech dob, který mají potenciál měnit lidstvo! Jenom škoda, že jsme tak zabednění.

Skoro dvě hodiny leze banda nesympatickejch vojínů po stadionu a žvaní o všem, co jim přijde na hubu. A zatímco vy - jakožto divák - čekáte, až tam konečně něco vybouchne, objeví se závěrečný titulky. Dialogy jsou extrémně nudný, nezajímavý a primitivní. Nosnej pilíř v podobě příběhu tu chybí úplně a herci ve svých rolích nemají žádnou šanci cokoliv předvést, soundtracku je málo a vůbec si ho nevšimnete a ani Joh Toll, jeden z nejlepších kameramanů, neměl nejmenší chuť film povznést alespoň vizuálně - prostě proto, že nebylo jak. Nemam pochopení pro vznik tohohle filmu, ani nevim proč ho natočil Ang Lee. "Billy Lynn's Long Halftime Walk" je suverénně nejnudnější film nejen uplynulýho roku, ale pravděpodobně i mýho života (a to jsem člověk, kterej si libuje ve tří hodinovejch eposech)!