Faustka

Má to švih, šťávu, neutuchající dávku přímočaré zábavy a nepřeberné množství vtipných situací z nichž mám dojem, jestli je lepší setrvat na straně těch inteligentnějších (ne vždy).. s neustálým ohlížením se přes rameno, protože co kdyby... a nebo těch druhých, jen tak zevlujících s dementním výrazem ve tváři, kteří si ale přeci jen užijí o něco víc vzrušení, protože pronásledovat ty první je takové oživení v jinak tuctovém odpoledni na londýnském předměstí.

Benigniho představy všedních reálných prožitků jsou v mnoha směrech jedinečné a výrazově osobité,jeho styl vyprávění není možné jen tak zařadit,jako to jde u mnoha jiných.Svým naturelem bych ho malinko přirovnala k bláhovému snílkovi Donu Quijoteovi,jen s jedním zásadním rozdílem a to,že básník Attilio svou neutuchající vírou, optimismem, nadšením, prolínajícím se taktéž s poetickým nadhledem dokáže překonat jakoukoli nezdolnou překážku.Jde za svou pro něj vyjímečnou,nádhernou,až étericky křehkou životní láskou.Byl by schopen kvůli ní i zemřít?Nejspíš ano,i když jeden bez druhého setrvávat dál v tomto světě,je snad nemožné.Ještě jeden postřeh se mi vryl do paměti,že kdesi hluboce zasutý v jeho nitru se ukrývá nepatrně posmutnělý a unavený klaun.

Neotřelým způsobem jsem byla vtažena do děje,napjatá v očekávání co se stane...objeví se nejspíš něco šokujícího...drastického...veskrze děsivého...nebo brutálního...a ejhle...náhle se něco záčíná dít(je to zprvu takové nedefinovatelné..."cosi")...blíží se...ale je to víc vnitřně pocitové,než pouhým okem viditelné...v tu chvíli na mě padne takový neurčitý tíživý neklid...a obava z toho(nezvaného)..."čehosi"...co pozvolně,ale o to víc působivěji začínám rozpoznávat...je to hrozivé,všudypřítomné a neodvratné...to se zhmotnila sama...smrt.-))"Tak tohle přesně jsem prožila u Reekeru."

Kombinace dřevařů a zelených eko-aktivistů...to když se nepatrně promíchá vznikne z toho směska neurčitelně vyhlížejících žravých zombíků...a co si přát víc...takže připravte si motorovky,sekery a jdem do toho...)-:

Teda lidi...ten konec mě totálně položil na lopatky, ale i jinak maximálně gradující masakro-vyvražďovačka. :-) Super zážitek!!

Postrádá to tu nezaměnitelnou atmosféru původních Pátků 13.ého, kterou asi jen velmi těžko lze znovu vzkřísit, stejně jako samotného Jasona, který tu obzvlášť působí dojmem nadlidsky silného vraždícího maniaka, obohaceného sice o určitou dávku invence, ale jinak bez zjevné špetky jakékoli chytlavé originality, ty vraždy se sice zdají být Jasonovým stylem, ale ani to a hrstka výrazně sebevědomého mládí nezachrání tohle současné připomenutí jedné mimořádné legendy hororového slasheru.

Poměrně solidní schizoušsko-haluzo-houbičková záležitost.-) Za tu "podělanou krávu" co "podělaně mluví" přihodím ještě jednu "haluškovou". :o)

Tak tohle je to přísně střežený tajemství....hm, hm, hm... erotika a kde? Kromě Sylvestra tam nebyl žádnej pořádnej chlap... no, voni tam byli vlastně jenom dva ;-) cha, cha..., ale za to Slyovo nádherně vypracovaný tělo a snahu pojmout to i po tý pohybový stránce (skoky přes překážky měl bravurně zvládnutý)... i božskej Rocky nějak začínal... dávám dvě roztoužený kůzlata. :-)

FILMHOUSE : Otčím,Otčím 2 - český dabing - naprostej amatérismus,neposlouchatelně-zoufalá hrůza...která ubírá filmu nejmíň 1*...doporučuju pouze originál. :-)

Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"!