Faustka

Jakémukoli tématu dokáže Clint Eastwood vtisknout svébytné, nezaměnitelné prožitky, až s dráždivou citovostí a neutuchající zaníceností vykřesat z každého projektu to nejlepší co lze... a přitom nezabřednout do tuctové klišovitosti stárnoucího barda hollywoodské pozlátkovosti. Je jedním z mála, kteří si nepotřebují oprašovávat své nahodilé vzpomínky na slunné Floridě.

Chce nás zatlačit tam, kde nás touží mít, nahodí návnadu a mi ji spolknem i s navijákem. Ty svatá prostoto! „Hloupý je ten, kdo nutí druhé, aby mu uvěřili.“- čínské přísloví. Vyrukoval, až s promyšlenou vykonstruovaností, jak co nejefektivněji zaútočit na divákovi city s precizností i v těch nejtitěrnějších detailech, vyrazit dech oslňujícími efekty(až hraničícími s únosností). Hlavní postavy jsou schopny ze svého nitra vykřesat poslední zbytky sil(nadlidských, jak jinak). Rozhašteřené národy(v tom lepším případě) se sjednotí, jako jeden(vždyť jsme všichni děti Země, ale zadarmo to nebude, „malá domu“.. pro bandu pokryteckejch hajzlů). Prospěchářskej dobytek, kterýmu jde jen o plný žlaby(a přeživší drahocenný prdele), vypouštějíc matoucí nabubřelosti(zatloukat, zatloukat…zatloukat) k věřícím masám, čekajících na zázrak, který se nekoná. Zazobanci naivně se domnívajíc, „my jsme za vodou“..a to do puntíku(v Arše si nohavice nenamočí), držíce pevně v dlani tu svou draze vykoupenou „jistotu“, rozčarování se dostaví vzápětí.. Takže, až nastane ten „náš 2012“, odkud očekávejme pomoc…no, přece od všemocného USA. Doufejme, že dřív než se Amerikáni tím svým zaslepeným nacionálním velikášstvím doslova zalknou. Rolande Emmerichu…“Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“…není to tak. -))

Nomádí komunita(Lovců-sběračů) si ale umí pohrát. "Dostanou Tě!" :)) Hrátky s.. P. Brosnan...krom neodiskutovatelného charizma...táhne i ta jeho sexy prdelka...áááá. Hm..ticho...souhlas dívky...co!? To je bez debat. John McTiernan...prostě umí. :-)

"Člověk je temný tvor! Neví odkud jde, ví málo o světě a nejméně o sobě." : Johann Wolfgang Goethe

Městečko Perfection se probouzí do nového dne. Půda v okolí se pozvolna začíná zachvívat. Seizmoložce Rhondě náhle vykazují přístroje pozoruhodně silnou aktivitu. A Val s Earlem (devět řemesel - desátá bída, ale s úsměvem jde všechno snáz) začínají tušit nějakou mrzutou nepříjemnost, jen ještě neví kde se vyklube na povrch...

Nedozírný oceán, naprostá izolace, zrádné bezvětří a posléze i zvyšující se fluktuace nezvaných narušitelů, to vše začíná doléhat na jachtařku Georgii plnou vahou, kterou zatím drží při životě snad jen kocour-esoterik Taco a rada lékaře „neopuštět od svých zaběhlých zvyklostí.“ Bohužel co jí začíná zrazovat je zdravý rozum, který je v takových chvílích jakýmsi záchranným lanem na cestě za nadějí mořeplavců - blikajícím majákem. :-)

David Mills užívající si svůj klidný, příjemně vibrující domov s křehkou, zranitelnou Tracy po boku. William Somerset vstřebávajíc nevyčerpatelné vědomosti až do rozednění, myšlenky poklidně plynoucí v uzavřené samotě za zvuků lyrické skladby „Air On the G string – Suite No.3 In D Major BWV 1068“ : J. S. Bacha ;) „Než...!“ Vstoupí John Doe, ledově klidný s lehkou nonšalancí a nepřehlédnutelnou dávkou uspokojení, ten jenž jediným pohledem dostane každého(bez výjimky) do naprosté odzbrojující strnulosti a navždy změní jeho osud.

Stačilo několik sezení u dobrého specialisty v oboru psychologie a bylo by nejspíš po problému. Nač do toho zatahovat celou "arménskou famílii(uvědomte si odkud pocházíme, bla..bla..bla)" a honit si triko, před zatvrzelým synátorem... "Jeane, máš tohle zapotřebí?!"

Krev jako prostředek k dosažení nasměrovaní protivníka do osidel pomsty, kdysi nelidsky spáchaných činů, proudem času zasutých v hlubokém zapomnění, zarytých snad jen v kůře a listech stromů(němých svědků). Tam také měly zůstat navždy, jenže.. dávné stopy jsou obnoveny. Mrtví se vracejí...

Minulost každého jednou dostihne, dříve nebo později. I když se pokouší zapomenout, snaží se před tím utéct. Význam slova demokracie je každému zřejmý, otevřeně a svobodně vyslovit svůj názor. Třeba takový, který je už dost na hraně, ale většina stáda (poslušných ovcí) se ho bojí byť jen vyslovit nahlas. Potom stačí pouze využít situace a nekoordinovanou skupinu hulákajících, agresivních nácků sjednotit do šiků a vytvořit početnou, sílící organizaci, která narůstá každým dnem. Už to není jen něco co se dá bezmyšlenkovitě smést ze stolu na nejvyšších postech a pronést „tohle nás nepálí,“ ale oni tak činí. Obyčejný občan je pro NĚ jen bezvýznamná nicka, nehodna jejich pozornosti. Bílá Síla proto nastoluje řád(můžete protestovat, ale to je asi tak všechno). I s určitým patosem a neodmyslitelným moralizováním je tento film každopádně tím, jenž vybočuje z řady. A teď mě žeňte na pranýř. -:)