Faust

[LFŠ 2008] Nečekal jsem, že se film bude tolik věnovat Faustově vztahu k Markétce, ale vlastně proč ne. Pak jsem si na to zvyknul. Jako obvykle dokonalé byly nejrůznější trikové scény, které na těchto němých filmech uplně miluju. Závěr byl, na rozdíl třeba od "Unavené smrti", spíše veselý, když se přes celé plátno objevil nápis Láska, celé kino se rozesmálo:) (01.08.2008)

Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou (10.07.2006)

Friedrich Wilhelm Murnau pojal příběh o Mefistofelovi, Faustovi a Markétce jako vrcholné dílo své německé kariéry, v jehož rozbujelosti, nespoutanosti, proměnlivosti a paradoxnosti jako bychom sledovali podobně nejednotný i podmanivý obraz expresionismu jako celku, jenž uniká konceptualizaci. ____ Vyjděme ze srovnání Murnauova Fausta z roku 1926 s jeho Upírem Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens) z roku 1921, mnohým jistě více známým. ____ Upír Nosferatu interpretoval v dobrém slova smyslu brakový příběh způsobem vysoce koncentrovaným, sjednoceným a úsporným. Pomocí prostředků, které v expresionismu působí spíše cizorodě, přitom dosáhl jednoho z vrcholných příkladů kinematografických možností této poetiky. ____ Oproti tomu Faust měl být ctihodným národním eposem, jenž adaptoval kanonickou látku známou od Ch. Marlowea či J. W. Goetha: příběh o smlouvě vzdělance Fausta s ďáblem i o Faustově tragickém vztahu k Markétce. Od velkého dramatu a velké literatury jej však přiblížil k bezprostřednosti, naivitě i vyprávěcím způsobům jeho lidových kořenů. ____ Grafické a plastické expresionistické prostředky tentokrát nenahrazoval stínohrou, nýbrž se k nim naopak otevřeně obrátil, leč způsobem nesourodým, tonálně rozmanitým a stylově hýřivým. Murnau překvapuje náhlými změnami v náladě, rytmu, hlediscích či herecké interpretaci týchž postav. Zarážejí kontrasty odlišných architektonických stylizací nebo mnohost přístupů ke kompozici obrazu. ____ Mohlo by se proto zdát, že jde o jedno z těch příslovečných nemocných velkých děl velkých umělců, jenže ono není vůbec nemocné. Všechny zmíněné nestejnorodosti jsou totiž nenáhodné a soustavně realizované. Navzdory či možná díky jistému diváckému diskomfortu jde naopak o mocné gesto uměleckého týmu s Murnauem v čele. ____ Zatímco v době převládání epizodického vyprávění Murnau přišel se sevřeným Upírem Nosferatu, v období vítězství sevřeného vyprávění kontroval epizodickým Faustem, svého druhu sumarizujícím sbohem jeho německé kariéře… a jak bylo řečeno, v jistém slova smyslu i německému filmovému expresionismu ve vší bohatosti a neuchopitelnosti. ____ Ano, ona cesta od mýtu přes frašku a tragédii zpět k mýtu může současnému divákovi připadat zrádná, jak už to u smluv s ďáblem bývá – ale tuhle je záhodno podepsat. [Napsáno pro katalog LFŠ 2021] (29.08.2021)

Diabol roztiahol nad smrteľníkmi svoj plášť a svet sa zmieta v agónii. Faust spečatil svoj osud a vložil ho do rúk Mefistovi. Vizuálne pôsobivé dielo nemej éry niekedy dopláca na zbytočnú expresivitu. Aj tak sa jedná o kompaktný snímok s nápaditými zábermi kamery, nasvietením scén a slušnými trikmi. Dodatočne doplnená hudba ( Timothy Brock ) zatraktívňuje podobné filmy a je len dobré, že sa tak deje ( napr. Muž s kinoaparátom ). (01.04.2010)

Poslední Murnaův německý film je nádherná záležitost. Zdánlivě archaický již v době svého vzniku, ale ve skutečnosti výtečně aktuální tehdy i dnes. Hravý i ďábelský. Formálně natolik kreativní, že je nutné v každé scéně očekávat nějaký další skvělý trik či alespoň překvapující kompozici. Tento velkolepý zážitek je příkladem kolektivní práce nevšedně nadaného týmu lidí, z nichž velkou část čekal prakticky okamžitě Hollywood a ty ostatní nevšední evropská práce po mnoho dalších let. Co jméno, to pojem a samostatný silný příběh. Janningsův Mefisto je královská role v každém gestu a mimice tvář, doplněná o nejlepší kostýmy. Fuettererův archanděl je zdatným sekundantem Janningsově královské hře. Ekmanův titulní hrdina je interpretací, se kterou jsou všechny jiné přepisy vždy srovnávány. Hornové Markétka není jen symbol pokořené ctnosti, ale skutečný člověk plný nadějí, kterého čeká jen bolest a zmar. Dieterleho Valentin je skvělý chlapík. Pokud bych měla uvést příklad filmu, který má na to otevřít oči tam, kde je synonymem pro němý film pouze nelichotivá představa grotesky, Fausta bych určitě doporučila. (01.11.2020)