Faustka

Domnívala jsem se, že nikdo nepředčí slepice[holky.. myslíte, že to těm chlapům už docvakne] klevetíce v jednom chumlu na svém hřadélku o nelehkých složitostech nakupování hadříků, šminek a jiných nezbytností, které našim miláčkům natolik provětrávají peněženky. Nutné návštěvy kadeřnic(ků), kterým se, lze svěřit s mnoha neřešitelnými problémy. Na každém mejdanu holčičí švitoření, třeba o velikostech pindíků, které, nejsou tím nejdůležitějším kritériem, v čemž se upřednostňováním páni tvorstva stále mylně utvrzují.. Tahle konverzačka mi naprosto otevřela oči, kluci nás slabší polovičky v pohodě převýší... a to zaslouží uznání.

Plochá, bezvýrazová jednolitost, šinoucí se bezduchou hluchotou, snad jen "contessa Orsini" s gracií rozčeří usedlou hladinku v této povětšinu stojaté, utahané sedlině. Ani stopečka(spíš kýbl) absinthu..v tomto případě, krev v žilách nerozbouří. ;))

Vesnickým skautíkům chybí, už jen krůček k dosažení jejich nejcenějšího bobříka "přežití bez rodičů" v rozsáhlých kukuřičných lánech v čele s Isaacem[prozatimní] a Malachaiem[čekatel]..(dva kohouti v jednom popcornu) a se starostlivým strýčkem(Ten, který kráčí mezi řádky), sledující vše přísným okem vedoucího. Tuto bohulibou činnost, se jim však snaží překazit dva dospěláci "kdoví odkud", jenže parta dětí, se sebou nenechá vorat. :)) Tak jen směle do toho, mládežnící..

Zázraky, sny a přání / Nenávist, strach, bolest, dva protipóly se střetnou v jeden okamžik v "ráji hodných dětí" ve vánočně laděném magickém fantasy vizuálu s temně přitažlivou erbenovsky zachycenou poetikou. :) Pojďme poodkrýt vzpomínky dětství..

S vtipnou nadsázkou nastíněný obraz života sicilského maloměsta. Zkostnatělost a hluboce zakořeněné názory společenské střední vrstvy i úctyhodné šlechty, že uchráněná čest je nade vše i za cenu prolité krve (ulpívající na rukou hrdiny), která je víc jakýmsi obdivovaným činem, jelikož nekonat, značí posměch a potupu. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí zadaný švihácký baron Cefalu (okouzlující M. Mastroianni) s roztomilým tikem v obličeji, který je zasažen šípem Amorovým a touží po své sestřence (baronce s knírkem, není co závidět). A nebylo by od věci, aby se tu nenachomýtl také nějaký ten Don.

Pendrekoví slimáci s tlamičkou nabroušenejch zoubků, obhospodařující nejen rozkvétající zahrádky.. připomínají, tak trochu bodrého strýčka Pompa svou zapáleností pro likvidaci veškeré vegetace včetně živočišné bílkoviny (té obzvlášť). Skvostnej béčkovej horůrek pro požitkáře říše škůdcovské. :-)

Vidět "Avatar" a (ne)zemřít. :-) POMO, když jsou ty Vánoce, nechceš nám přihodit, ještě alespoň jednu hvězdičku navíc. Prosím...za Na´vi.

Nebyla jsem schopná se tou, až překombinovanou stylizací prokousat. Po herecké stránce tomu není co vytknout. Anthony Hopkins nasadil laťku velmi vysoko, kolegové mu skvěle sekundovali, obzvlášť Jessice Lange je uvěřitelné každé i jen nepatrné gesto natolik, že bych tý čubce s velkou chutí šlápla do její vychytralý tváře. Jenže to nic nemění na faktu, že jsem do tak zvučných jmen jakými jsou Shakespeare-Taymor ještě nedozrála.

Znatelně byla rozehrána má pocitová membrána strachu, až natolik jsem byla zasažena, což o něčem vypovídá. Duše ze záhrobí, ne vždy dokážou navodit tuto mrazivou atmosféru snoubící se chvílemi až s dusivou bezvýchodností, kdy rakovinou prolezlý Matt, racheticky vyhlížející teenager, procházející tím nejtěžsím údobím je konfrotnován nejen s alkoholovým démonem svého otce Petera, ale i dalších jemu nejbližších, kdy matka Sara ve snaze zabránit totálnímu rozkladu rodiny, nevědomky přihlíží podstatným událostem, jejíž jakýmsi nutkajícím zapříčiněním sama přispěla, a to nevhodným výběrem domu, až po krov zaplněný zjevujících se, pozvolným uvolňováním šířící běsnící negativní energie, jejíž nechtěnou obětí se stává právě osudem zkoušený Matt.

Bravissimo!! Úchvatné, strhující, dokonalé.. s jakou, až hanebnou promyšleností(též bravurností), lze také zapůsobit. Obdivuhodné..i když, je něco s čím nás může nápady sršící Tarantino, ještě překvapit.. Jistě! ;)