StarsFan

Někde v hloubi mysli mám zažito, že když se správnou Američanku zeptají na její oblíbený film, musí říct Casablancu, přičemž každý správný Američan zareaguje jakousi hláškou o "romantické slátanině". Ke Casablance jsem tedy přistupovala jako k příběhu o dvou lidech, kterým bude trvat dvě hodiny, než jim v prosluněném marockém městě dojde, že bez sebe nemohou žít. A ejhle! Ono prosluněné městečko právě zažívá druhou světovou válku a místo dvou postav jsou tu tři, přičemž každá má svou historii a žádná není zlá. A ani děj není tak přímočarý, jak bych čekala. Zatímco Titanic jde se všemi myšlenkovými pochody hlavní dvojice převyprávět třemi větami, u Casablancy potřebujete na nastínění situace a vysvětlení úmyslů každé ze tří postav minimálně pětiminutový monolog. Jenže i přesto, že jsem se moc těšila, v co to vyústí, mě závěr nechal naprosto chladnou. A to by se mi u romantických filmů o velké lásce a velkém obětování se stávat nemělo.

Výborná atmosféra ve filmu, který neztratil své kouzlo ani po 50 letech. Pro mě osobně nejlepší československý, potažmo český film, který mi kdy prošel rukama (či spíš DVD přehrávačem).

Tarantinovi jsem dodnes na chuť nepřišla a první dvě povídky byly příšerné. Rodriguez sice skóre trochu vylepšuje, ale ani tak nemůžu říct, že bych jeho díl příběhu musela vidět více než jednou.

"Nikdo není dokonalý." Nejstylovější hláška na závěr filmu, skvěle předělaný masakr na sv. Valentýna a pro mě nejlepší role Jacka Lemmona, kterého považuji v roli Daphne za tahouna příběhu. Scéna, kdy tančí s Osgoodem v kubánském baru a následně se na posteli povaluje s rumba koulemi, je nezapomenutelná.

Cary Grant je s velkou pravděpodobností ten nejvíce šarmantní, okouzlující a elegantní hrdina, jakého si člověk umí představit. Asi málokterá žena by mu nepodlehla a mě jen napadá, že jestli má podobné charisma i ve svých ostatních filmech, nejspíše se stanu brzy závislá na jeho kinematografii. Ale abych tady nechválila jen Caryho, nutno přiznat, že Affair to Remember je jeden z těch mála romantických filmů, které nad vodou nedrží jen představitelé, ale i scénář. Málokdy se mi stane, že by mě u tohoto žánru bavil stejně tak začátek, jakožto i prostředek a konec a zrovna tento film je onou světlou výjimkou. Ano, je to jeden z nejkýčovitějších, také ale nejkrásnějších romantických filmů všech dob. A jednou se chci taky s někým setkat na střeše Empire State Building,

♫ New York, New York, What a wonderful town ♫ Výborná muzikálová čísla a to nemluvím jen o pekelně chytlavém New Yorku, New Yorku (ne, to není ta slavná píseň, která je se Sinatrou často spojována a která vznikla až o 30 let později pro film s Robertem De Nirem), ale třeba taky o výborné taneční scéně v muzeu mezi dinosaury. I Frank, který to s choreografiemi většinou nepřeháněl, se tady celkem rozpohyboval, nejspíš i proto, že vedle Gena Kellyho člověk nemá moc na výběr :-) Za výbornou náladu, tři sympatické představitele, příjemný smysl pro humor (při narážce na Sinatrovu přítelkyni Avu Gardner se nešlo neusmát), smyčkovité vyprávění a právě ona výborná pěvecká a taneční vystoupení nakonec dávám 4*.

Seriál, jehož úroveň klesá každým dílem. První scéna první epizody první řady je stylová a asi tak do pátého dílu to má šťávu; úvodní titulky jsou šmrncovní a občasné zhoustnutí atmosféry (hlavně, když Hankovi poprvé dojde, kdo je Mia) není vůbec na škodu. Bohužel nic netrvá věčně, takže mezi pátým a desátým dílem nám pak scénárista nabízí cosi, co by s jinými herci mohlo projít na DVD jako porno, a vše to završují patetické epizody 11 a 12, kdy už jsem k naprosté většině vedlejších postav cítila ryzí odpor. Na drsné, satirické Californication ala "Big Lebowski ve 12 dílech" jsem se těšila, druhou řadu už si ale nepustím.

Myšlenka číslo 1: Nevím, proč do rolí bratrů vybrali tvůrci právě Grega Kinneara a Harrisona Forda, když je dělí víc jak 20 let a vypadají vedle sebe jako otec a syn. Myšlenka číslo 2: Chci vidět tu tolik kultovní předlohu tohoto filmu. Myšlenka číslo 3: Předvídatelné, jak jen romantický film může být, přesto v některých momentech stále překvapivé. Myšlenka číslo 4: Neškodný film, ale v následujícím roce si ho asi znovu nadšeně nepustím. Myšlenka číslo 5: Odstraňte prosím někdo z "oficiálního textu distributora" toho HarrYsona.

Možná nepříliš nápadité, zato extrémně poutavé a citlivé drama, ve kterém Annette Bening ukazuje, jakou energii může životu dodat (a následně i vzít) aférka s mladým mužem. Nebudu si tady hrát na filmového kritika a vychvalovat úžasné obsazení, interiéry a make-up, nýbrž zmíním jen úžasně vypointovanou, záverečnou divadelní scénu, která je sama o sobě důvodem tento film vidět. Takhle má vypadat "odveta" a já se neubránila tomu, abych se symbolicky doma u obrazovky nedala s diváky do potlesku. Jestli vám u filmu chybí nějaké ty zajímavější ženské postavy, je Božská Julie dobré místo, kde je nalézt.

Robert Downey Jr. je zatraceně hezký pán. Pravda, Sherlocku Holmesovi se asi moc nepodobá, ale vzhledem k tomu, že nepatřím k militantním uctívačům tohoto detektiva (upřímně, nečetla jsem od A. C. Doyla ani jednu knihu), mě obsazení Roberta do hlavní role mrzí asi tolik, jako kdyby mi bylo řečeno, že mám místo na University of Edinburgh nastoupit na Harvard. [Následující část komentáře byla kvůli sexistickým narážkám na pana R. D. cenzurou vymazána.] Bohužel scénárista nedokázal využít všech karet hrajících v jeho prospěch (výborná hudba, stylová režie, zajímavá zápletka, hezké exteriéry, skvělí herci) a místo na budování příběhu se zaměřil na slovní přestřelky mezi Judeem a Robertem, které ne vždy fungují. Podobných, nicneříkajících vsuvek bych se na úkor děje klidně vzdala; pravda, nesměl by být takový rutinní, nezajímavý a předvídatelný jako závěr (to už skutečně ty mušky létající v lahvi podle hudby vyzní líp). Ale ať to neprodlužuju. Tři hvězdičky i za krásné, vše vysvětlující flashbacky a flashforwardy. A případnému pokračování se nijak nebráním.