StarsFan

Mít tenhle film o něco menší rozpočet a neznámé herce nehrající tolik "na pohodu" jako Clooney, Pitt a spol., asi by to byla jen průměrná komedie. Ale protože Dannyho parťáci tohle všechno mají, je to hlavně krimi komedie v extra luxusním balení. Exkluzivní prostředí, příjemné dialogy, krásní herci (budete si ze mě možná utahovat, ale spíš než Pittovi a Damonovi bych dala přednost elegánovi Clooneymu a nazrzavělýmu Pacinovi)... Tak pohodovej film se skutečně vidí málokdy. A Al Pacino do rodinky sice moc nesedí, na druhou stranu se od něj asi nedá očekávat, že se s Clooneym bude bratříčkovat. A je pro mě takovou malou osobní radostí vidět ho zase po Kmotrovi s Andym Garciou v jednom filmu.

Nemůžu si pomoct, ale všechny následující Svěrákovy snímky jsou u mě něco níž než právě tenhle, a bojím se, že tomu tak bude napořád. Obecná škola je totiž takovým vlastním způsobem dojemná a roztomilá, prostě celkově hrozně příjemná. A nechybí tu ani svébytný humor: "Je-li ruka nastřelena, tak v žádném případě." Jeden z nejlepších českých filmů se skvělým Janem Třískou v hlavní roli.

Typicky průměrný romantický film - občas nějaké to místo, které vám vykouzlí úsměv na tváři, občas nějaké, kde se budete chytat za hlavu nad stupiditou scénáře. Má ale jedno, respektive dvě, plus: známé herce v hlavních rolích.

Sean Penn tradičně hodně dobrý, ale jinak mě tahle sonda do života jednoho chlapíka, co se rozhodl spáchat atentát na prezidenta USA, celkem nudila. Jako nadšenec do americký politiky ale oceňuju, že na nás Nixon zírá ze všech stěn a z každé televizní obrazovky. V řadě jiných politicky zaměřených filmů politici téměř vůbec nejsou, ale tady jsem skutečně měla pocit, že Tricky Dick (jak Nixonovi historici přezdívají) provázel každý okamžik života Sama Bickea.

VAROVÁNÍ: KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILER Schizofrenie sem, schizofrenie tam, došlo mi, jak je to ve skutečnosti s Tylerem, ale spíš než aby mi to otevřelo oči, mě napadlo, proč si tuhle hovadinu nemohl Fincher odpustit. Už pomocí poblikávání Pitta během filmu a dalších "znamení" mě totiž napadalo, že by to "takhle nějak mohlo být", ale doufala jsem, že se pletu, protože pointu celého filmu jsem viděla někde jinde. Mám ráda filmy s podobně realistickým násilím, zvlášť, když je takhle hezky vykreslený. Ne, že bych si nějak libovala v uřezaných hlavách na filmovém plátně, ale undergroundové, gangsterské a podobné filmy jsou prostě mou krevní skupinou. Jenže tady to Fincher trochu přehnal. Na jedný straně vytvořil efektní podívanou, na té druhé pro mě příběh vyzněl naprosto do prázdna. Na podobné téma už jsem viděla mnohem zajímavější dílka; kvůli nespoilerování informací i o dalších filmech je ale radši vyjmenovávat nebudu.

Film o rasismu a osudových náhodách a setkáních. Stylem mi to trochu připomínalo Americkou krásu, jen tu bylo o něco více příběhů. Naprosto rozumím každému, kdo si tenhle film zamiluje a považuje ho za jeden ze svých nejoblíbenějších. Atmosféricky jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem v poslední době viděla, jen mu něco málo, malinko, chybí, abych ho zařadila do svého topu. Co? To kdybych sama věděla...

U Stoneových filmů si člověk musí zvyknout na režisérovo (scénáristovo) kontroverzní pojetí. Nedrží se nijaké "zlaté střední cesty", politická témata (Vietnam, Kennedy, Nixon) nám zobrazuje zásadně ze svého úhlu pohledu, nabídku na diskusi nepřijímá. Když je váš názor o něco jiný, můžete mít s jeho filmy celkem problém. Pro mě je takovým malým problémem právě tenhle film, který mě přece jen kvůli tomu odlišnému úhlu pohledu na některé věci sebral o něco méně než jiné Stonovy filmy. I tak ale musím přiznat, že mě Born on the Fourth of July v některých okamžicích, zvlášť asi díky Cruisovu naprosto přesvědčivému projevu invalidního veterána, doslova ohromilo.

Zapomeňte na Patriota a jeho jasné rozdělení na "dobré Američany" a "zlé Angličany". Revolution na vás okamžitě dýchne skvělou atmosférou té doby; špinavé město, hladovějící lidé, na ulici žena, která právě místní doktor při vědomí pomocí pilky amputuje nohu. Vaše loď je zabavena v zájmu Spojených států, ale vy jste vlastenec, tak vám to přece nemůže vadit. Jste naverbován do americké armády, jestli chcete, nebo ne, je váš problém. Váš americkej šéf je hajzl, kterej vás radši nechá všechny postřílet, než aby vám dovolil stáhnout se o deset metrů, ale ten anglickej je ještě horší. Pokud se nechcete podrobit králi, nechá vás klidně umlátit k smrti, případně z vás při honu udělá hlavní atrakci a nechá vás roztrhat psy (zábava přece musí být). Jenže zatímco tahle nehrdinská atmosféra (hlavnímu hrdinovi nejde o nic víc než o to přežít a na nějakou válku kašle), kde jsou všichni zlí, skvěle funguje, bojiště a příběh nestojí skoro za nic. Samozřejmě, že nikdo nečeká nějakou fenomenální bitvu, to by přece jen nesedělo, ale bitva ve stylu "deset pochodujících vojáčků, bum, jeden spadne, devět pochodujících vojáčků" je přece jen trochu málo. Navíc hudba je naprosto příšerná, například v už zmíněných bitvách vás místo gradace čeká naprostá uspávačka. A co teprve střih, kde vás místy překvapí, že od posledního záběru bez jakéhokoliv varování uběhl třeba i rok... Trochu škoda, protože jinak to mohl být jeden z "nejopravdovějších" filmů o tom, jak Američani získali svou nezávislost.

Dobrá gangsterka, ale já z Brianovy filmografie prostě pořád radši tu Zjizvenou tvář. Jinak můj bod má hlavně Robert De Niro v nevelký, zato geniální, roli Al Capona.

Chytré dialogy? Ano. Dobří herci? Ano. Fenomenální Al Pacino? Ano, ano, ano. Jenže člověk si občas pomyslí, že přepis divadelní hry by nemusel na první pohled vypadat, jako když se díváte na divadelní hru v televizi. Mimimum lokací, minimum jakéhokoliv posunutí kupředu v příběhu, vlastně jenom spousta dialogů. A to prostě někdy, po nějaké době, může začít nudit.