Adiemus

Film se mi líbí čím dál víc, až na přespříliš stylizovanou Waleskou. Vynikající Medřická i Štěpánek; Cupákova první slušná role a hudba kongeniální s tématem. Jenom nevím - nebyl ten film původně černobílý?

Všechny superlativy už byly napsány.

Jeden z mála filmů, které působí i po letech. A to, prosím, dávno westerny nemám v oblibě. Ale hudba - s výjimkou závěrečné scény - je nesmírně otravná.

Ale ano, je to červená knihovna. Jenže Rupert Everett je dokonalý.

Komedie, ve které se řeší nekomediální témata, a jako bonus můj oblíbený Rupert Graves. Frank Oz si u mě napravil reputaci pošramocenou filmem Svatba naruby. A podruhé jsem se bavila možná ještě víc.

Chápu záměr, oceňuji výkon Marcella Mastroianniho a s potěšením jsem zaznamenala Lexe Barkera v roli na míle vzdálené Old Shatterhandovi, oceňuji kameru (zvláštní: ve známé "koupací" scéně mi připadala fontána di Trevi na rozdíl o toho, jak ji mám v paměti, obludná), ale přesto jsem některé sekvence zrychlovala. Amarcord je Amarcord. Několikrát mi napadlo, co by za takový bezvýchodný "sladký život" dala většina lidí v tehdejším Československu.

Tahle pohádka mě nikdy nechytla za srdce. Vondráčková není pro mě ani trochu uvěřitelná princezna, Neckář byl lepší ve filmech podle Hrabala. Ovšem kvůli dvojce Vostřel-Kemr a jejich Kujme pikle dávám za tři.

I přes předvídatelný konec jsem se celou dobu usmívala, a to se přihodí u málokterého filmu označeném jako "komedie".

Není to špatné, ale čekala jsem víc. Možná kvůli černobílému provedení se mi pořád vnucuje srovnání s prvními Formanovými filmy, které přece jen hodnotím o stupeň dva výš.

Je možné vystopovat, že právě tenhle film se stal odrazovým můstkem pro pozdější Špatnou výchovu i Volver. Aneb každý spisovatel píše jeden příběh a každý režisér točí jeden film.