Adiemus

Nuda.

Skoro absolutorium (přece jen mi vadí, když mě scénárista úplně nepřechytračí; roli Louisovy matky jsem odhadla poměrně záhy). McConaughey mi po dlouhé době nebrnkal na nervy, ale nechápu, proč W. H. Macy musel vypadat jako přestárlý hippie a Marisa Tomei nedostala víc prostoru.

Další zbytečný film na stokrát omleté téma. Vydržela jsem hodinu jen proto, že jsem se při sledování věnovala daleko smysluplnější činnosti, totiž žehlení. Upřímně řečeno mi bylo naprosto fuk, jak "hrdinky" dopadnou. Od Sidneyho Lumeta jsem čekala daleko víc.

Pořád jsem uvažovala o tom, jestli podobnost s Kabaretem je čistě náhodná. A vida - není.Pokud jde o další čistě náhodnou podobnost, Matt Smith mi zpočátku připomínal Jana Hrušínského a jako starší Nicka Nolteho. Zaujala mě propracovanost scény pálení knih: Isherwoodův přítel W. H. Auden byl druhým manželem Eriky Mannové, t.j. zetěm Thomase Manna, jehož knihy byly (kromě jiných) tímto způsobem likvidovány. A propos, distributoři, kam se poděla čárka před oslovením?

A to mě film-noir nijak nebere. (Při lovení zapalovače z kanálu jsem si kdovíproč vzpomněla na míček balancující na zábradlí z Match Pointu.)

Pro mě nejhorší ze studentských meziválečných filmů a nic na tom nemění účast V. Vančury a hudba E. F. Buriana Zpracování jinak vcelku realistického příběhu je - s výjimkou střihu - prachbídné, vrcholem je naprosto toporný M. Svoboda, o ženských postavách radši nemluvím. Inu, ne každý spisovatel je i dobrý scénárista nebo režisér. Role mladičkého A. Novotného jakoby předznamenávala jeho pozdější kariéru, sice ne lodního lékaře, ale světoznámého chemika. Smaltované izolační destičky, vyráběné podle jeho technologie, se dodnes používají v raketoplánech.

Přišlo mi zvláštní, že se po Mauriceovi v tomto příběhu znovu setkali Rupert Graves a James Wilby v rolích gayů, skoro jako by bylo záměrem režiséra tento film připomenout. Od dob Maurice se leccos změnilo, ale popravdě řečeno zas ne tolik, jak by se dalo od bezmála stovky let očekávat; přijetí zákonů ještě neznamená jejich respektování., ačkoliv si to v úvodu myslí člověk, který odmítá Robinův text (scénář?) na téma homosexuality, protože "všeho už bylo v této věci dosaženo". Zbytek filmu ovšem jeho názor vyvrací.

Po zhlédnutí francouzského filmu Můj nejlepší přítel jsem šla s hodnocením dolů. Mám silný dojem, že se jím scénárista až příliš inspiroval.

Už vím, kde se inspirovali tvůrci amerického filmu Kámoš k pohledání. Ovšem kam se v tomto případě hrabou na Francouze.

Skvělé, aneb jak s nulovými náklady na exteriéry vytvořit maximální zážitek.