Adiemus

Skvělé, aneb jak s nulovými náklady na exteriéry vytvořit maximální zážitek.

Asi největší pitomost, co Haas kdy natočil, ale přece jen: je to Haas. Mandlová měla velice schopného učitele :-). Frič nezapře inspiraci americkými groteskami.

Překvapivě netuctový scénář, marně jsem odhadovala, jak příběh dopadne; ve hře byla i zbraň, ale použití doutníku bylo vlastně logické. Jiřina Štěpničková mi typově nesedla, pokud jde o meziválečné filmy, pořád je to pro mě spíš Maryša, Muzikantská Liduška nebo Viktorka. Škoda, že se nikdo neobtěžoval (a asi ani nebude) tento film remasterovat, ve srovnání s jinými by si to zasloužil.

Takhle si představuju evropský film. Korpus částečně inspirovaný Wendersovým Nebem nad Berlínem, trochu okořeněný Teorémou, jemně prošpikovaný zajímavými ukázkami divadelních představení a zapečený do formy Space Oditty. Výsledek? Docela chutná lahůdka, i když ne úplně vynikající.

Zdá se, že nejen mě (viz Aluska88) nadchl Benedict Cumberbatch a Russell Tovey (uniformy i počáteční rozpačitost, která ani v nejmenším neznamená neschopnost - viz Doctor Who - mu sluší); Julia McKenzie jako slečna Marplová mi nevadí ani v nejmenším, jen ten počet mrtvol je udivující - chvíli jsem si říkala, že inspektor Barnaby by zíral.

Pro koho byla "pohádka" určena? (Uvozovky, protože Markýz de Sade do pohádky skutečně nepatří.) Navíc malé děti těžko pochopí (a ocení) různé literární a společenské narážky. Příběh mi zpočátku vzdáleně připomínal film Vojtěcha Jasného Až přijde kocour (snad kvůli Telči), ale postupně mě začal čím dál víc otravovat - dokoukala jsem jen ze zvědavosti, kam až tahle slátanina zajde. Vladimír Javorský by hvězdu zasloužil, ale nedám mu ji, protože kývnout na účast v této "pohádce" bylo přinejmenším neprozíravé. A jako triatleta mi několikrát napadlo, že scénárista byl "pod vlivem" (bohužel ne úplňku, když už jsme u těch odkazů).

Nemám nic proti téměř k nepoznání nalíčené a namaskované trojici hlavních představitelů, naopak mě překvapilo, jak jsou přirození (pokud jim ovšem role nepředepisovala přehnanou vykroucenost a dabing nepřeháněl dikci). Ale to je taky jediný klad tohoto filmu. Nechápu, že scénáristu nikdo neobvinil z plagiátorství; námět je vysloveně vykradený z fimu Priscilla, královna pouště, natočeného o pouhý rok dřív - a scéna se "zabitým" šerifem až příliš připomíná o čtyři roky starší Thelmu a Louisu. Konec jako by vypadl z nejhorších scén amerických filmů o hromadném uvědomění, co je správné (totéž se děje například ve Svatbě naruby), ale v tomto případě ještě daleko nepravděpodobnější. Nechápu, že se do tohoto nepůvodního paskvilu povedlo zangažovat známá jména, ledaže by původní scénář nebyl tak mizerný a režisér vážně chtěl natočit parodii Priscilly. Ale je mi líto, nezadařilo se.

Na začátku druhé série jsem (pokud jde o hodnocení) chvíli zaváhala, ale finále mě dostalo. Jak asi musí být matce, která si o synovi v okamžiku jeho největšího triumfu myslí: Porodila jsem zrůdu? Perfektní scénáristická práce, kdy žádný motiv nevyšuměl do ztracena a kdy divák nakonec začne sympatizovat s postavami, které mu původně hodně brnkaly na nervy. A Titus Pullo rulez (nebo možná na Hrad)!

Statistiky průměrného věku lidstva ve středověku neberou v úvahu, jestli člověk zemřel na smrtelnou nemoc nebo se stal obětí války nebo zvůle moci. Ve 12. století byla (soudě podle tohoto seriálu) odhadem příčina smrti půl napůl - a není divu. Miluju komplikované příběhy, miluju gotiku a neznám předlohu. A jako mě uchvátila Hra o trůny (zejména zpočátku jsem oba seriály srovnávala), stejně se to povedlo tomuto miniseriálu. Nevinný Donald Sutherland skončil na popravišti stejně jako Sean Pean, i vizuální pojetí úvodních titulků bylo podobné. Ale dost srovnávání. Eddie Redmayne jako zrzek úchvatný, zdá se, že s přibývajícím věkem bude stále přitažlivější. Matthew MacFayden byl velice uvěřitelný převor. Konečně jsem viděla Rufuse Sewella v zapamatovatelné roli. Ale během celého sledování seriálu mě provázela neodbytná myšlenka: ďábel má jméno - biskup Waleran. Velice zdařilá pohádka pro dospělé, kde postavy po desetiletí nestárnou. Jen těch bitev mohlo být míň.

Fanfán Tulipán po česku. Petr Kostka se vážně podobá Gérardu Philipovi, Milka Vášáryová je důstojnou, byť subtilnější verzí Giny Lollobrigidy. A dialog Škrtí tě tvůj pán často? - Ne, jen ve všední den - mě vážně dostal. Nemám větší výhrady proti opakování dějových schémat - vždyť časté střídání vítězství i proher nakonec udolalo i horlivce, jakým byla i postava Karla Effy. Jen hudba mi tu a tam rvala uši.