Adiemus

Vidět ten film v kině, pravděpodobně odejdu před polovinou - anebo ho do konce prospím. Nic proti hercům, ale Paul Anderson není zkrátka můj šálek čaje. Pravda, měla mě varovat už Magnolia.

Nemám ráda "vánoční", (vlastně) pohádkové příběhy, zvláště ne americké. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, zvlášť když je v hlavní roli naprosto neodolatelný James Stewart a jeho partnerkou příjemná Donna Reed (kdyby hrála stepfordskou paničku, možná o ždibec změním svůj negativní pohled na tuto sortu hollywoodských manželek). A mimochodem, Clarence mi připomínal Petronela z české pohádky Anděl Páně. :-)

Tak tohle tedy ne. Cary Grant, úžasný v jiných komediích, tady nehorázně přehrává; ani se nedivím, že na svou účast chtěl radši zapomenout. Pravda, možná se na mém negativním pohledu podepsal dabing, který mi v tomto případě zas jednou přišel neadekvátní. V zájmu spravedlnosti ještě vyzkouším nedabovanou verzi. P. S. Originál: 2 * navíc.

Nemůžu objektivně hodnotit, film jsem viděla velice dávno, ale přes ta léta mi na rozdíl od jiných děl zůstala v paměti aspoň kostra, konkrétně začátek a konec. Ale pokaždé, když vidím nějakou epizodu seriálu Předčasné vydání (Early Edition, 1996), se mi tento film vybaví; snad se příliš nepletu, když předpokládám, že právě on inspiroval vznik tohoto seriálu.

Není to nic jiného než pohádka, ale co jiného je Jurský park, Indiana Jones nebo E.T.? Pokud přistoupíte na režisérovu hru, je to v pohodě; pokud ne, vaše smůla: budete hledat hnidy a nudit se. Mně v tomto případě nedělala problém ani stopáž a tvrdím: víc takových pohádek. Pravda, ten kýčovitý konec si mohl Spielberg odpustit, ale to je jeho chronický problém, který začal už Purpurovou barvou. Velkou část filmu jsem měla v hlavě - navzdory tomu, že jde de facto o příběh koně - myšlenku o nelidskosti války. Zvláštní, až díky Spielbergovi jsem si uvědomila, že první světová válka byla bodem zlomu, kdy technika začala postupně získávat nadvládu nad našimi životy.

Není to špatný příběh, ale taky ničím výjimečný; filmů s podobným rozuzlením bylo natočeno nepočítaně, ale vzhledem k datu vzniku je možné, že Hitchcock byl v tomto ohledu průkopníkem. Jenže s veškerou úctou ke kvalitám režiséra mě nesmírně iritovala Tippi Hedren - přehnaně neurotický projev (až na scénu odkrytí vlastní minulosti), příšerný účes (v Ptácích působí daleko líp) - celou dobu jsem litovala, že si neprohodila roli s Diane Baker. Náhrada za Grace Kelly? To se Mistrovi moc nepovedlo. Pořád jsem si do role Marnie dosazovala Liz Taylorovu, která si s rolemi T. Williamse v Kočce na rozpálené plechové střeše, natočené v r. 1958 (!) a v Suddenly, Last Summer (1959) poradila daleko líp. Mimochodem, pokud jde o okleštění textu T. Williamse, promítla se i ve zmiňovaných filmech, ale ani v jednom případě tak, aby neznalci původního textu tápali, co tím chtěl básník říci. Hitchcock v tomto případě škrtal přes míru. A naprosto amatérské použití zadní projekce působilo zvlášť v momentě, kdy Marnie jede na koni, poněkud směšně a záběry na naprosto statickou lodní palubu prostřídané záběry na vzduté mořské vlny mi přišly nedomyšlené, ne-li odfláknuté. Kladem je snad jen Conneryho ztvárnění nejednoznačné postavy Marka Rutlanda.

Příběh vůbec není špatný, jenže problém je v příliš nevýrazném a jaksi ženském režisérském pojetí - o čemž možná svědčí i převážně negativní komentáře diváků mužského pohlaví. Díky mnohomluvnosti jsem si tu a tam vzpomněla na Hledám Amy, ale Kevin Smith je Julii Davisové vzdálen ještě víc než dejme tomu Jane Campion. Ale vzhledem k tomu, že jsem neželela miniúčasti Lisy Kudrow a Christiny Ricci (a naopak ocenila mně neznámého Dana Bucatinskyho), vidím to jako mírný nadprůměr. Ale toho, kdo vymyslel český název, bych honila po poli s nabitou vzduchovkou a doufala, že se trefím minimálně do sedací části.

Od začátku jsem čekala katastrofu, ale byla jiná, než jsem si představovala. Protože neznám předlohu, tápu - dělá si režisér z diváků legraci, nebo to myslí vážně? Ale - co vlastně?

Česká odpověď na Šifru mistra Leonarda - a stejně zpackaný filmový přepis. Architektura nestačí k tomu, abych zvedla hodnocení, a to Santini patří k mým oblíbencům. Jenže artikulace Marka Taclíka mi rvala uši, Monika Timková v brýlích vypadala jako neodbarvená Kristýna Kočí a její herecký projev si mě "získal" stejně jako vystoupení jejího politického dvojčete. Lehkost, s jakou se hlavní hrdina (v podání tentokrát nemastného neslaného Davida Švehlíka) dostával do církevních objektů, mě udivila. To mohlo fungovat před třiceti čtyřiceti lety, a ne dnes, kdy potřebujete ke vstupu mimo církevních bohoslužeb vstupenku nebo předběžnou dohodu s farností. A že někdo (probůh, snad ne J. Strach?) filmuje Sedmikostelí? Potěšpánbů.

První hodinu jsem měla dojem, že Leslie (Liz Taylorová) představuje zmodernizovaný typ Scarlett O´Harové, ale její bojovnost šla bohužel časem dolů a stala se spíš stepfordskou paničkou; rebelství Jetta Rinka (James Dean) se zhruba v polovině začalo utápět v alkoholu a posléze i penězích, zato charakter Bicka Benedicta (Rock Hudson) prošel skoro pohádkovým vývojem k lepšímu. Vzhledem k tomu, že jsem celý film zvládla naráz (a to často nedokážu u daleko kratších filmů) a k době vzniku, přehlédnu protentokrát ten chronicky "správný" americký konec. (Jestli by James Dean vypadal ve starších letech jako v tomto filmu, nevím nevím, jestli by byl pořád idolem. Ta maska byla příšerná.)