Adiemus

Počkala jsem si na kompletní zakončení a nestačím se divit negativním ohlasům. Přes všechny protesty fanoušků proti závěrečným dílům ("proměna" Daenerys" a nelogické chování hlavních postav) s nimi nesouhlasím. Uznávám, že pokud čtete (opakovaně) detektivku a víte, kdo je vrah, vidíte logické náznaky. S informací proměny Daenerys ve "vražící bestii" jsem si těchto náznaků všímala už od počátků série a proti vývoji děje po této stránce nemám. Zrovna tak mi přišel logický vývoj dalších postav - prostě když mužskému začne místo rozumu velet rozkrok, může to vést k jeho smrti (Jorah), k vyhnanství (Jon) nebo k nechtěné funkci (Tyrion). A koneckonců všichni s tím nakonec byli smířeni. Zrovna tak mi nepřišla od věci volba Brena jako krále (byl jedním z mých favoritů) a vyhlášení nezávislosti Severu chápu jako úlitbu za poněkud drsné Jonovo vyhnanství. I když... nebude Jon nakonec konečně ve svém živlu? S Divokými má přece své zkušenosti. A Sansa koneckonců deklarovala svou autoritu, když utnula bez dalších následků mocenské ambice svého strýce. A Arya, má (kromě Tyriona) neoblíbenější postava? Upřímně, já s ní souzněla. Odhalit bílá místa na mapách a kdoví, možná získat další území. A Jamie Lannister? Jakmile byla vyřešena otázka Bílých chodců, vrátil se ke svým prioritě, t. je ke vztahu k Cersei. Brenova volba mi připomněla volbu Jiřího z Poděbrad, tedy nic nového pod sluncem. Otázkou je dodržení ustanovení dohodnutých zásad v příštích generacích. Jenže to už není tématem tohoto seriálu, že. Suma sumárum: s nelogičností na mě nechoďte. Spíš mi v poslední sérií vadila nevyváženost mezi časovými skoky a na druhou stranu (z mého úhlu pohledu) čas neúměrně věnovaný jen několika postavám. A přiznávám, doufala jsem, že Brienne zaznamená do kroniky, že rod Jamieho Lannistra bude pokračovat. Nu což, nestalo se. Za nejnudnější považuji kupodivu (?) Noční bitvu. Jenže logika - nelogika? Výsledek velkých bitev často určuje náhoda (namátkou bitva u Little Big Hornu v Malém velkém muži nebo bitva na Bílé hoře v Součkově Zájmu Galaxie). A známé mávnutí motýlích křídel, že.

O mém vnímání tohoto filmu svědčí to, že jsem ho s několikaletým odstupem znovu viděla, aniž jsem si to až na krátký čas před koncem uvědomila. Přiznávám, že celou dobu (druhého) sledování jsem si lámala hlavu, proč byl vlastně natočen, neboť se mi neustále vnucovala kombinace Přejezdu Kassandra a Znamení. Pravda, o Motýlím muži jsem neměla ani potuchy, ale i tak... Nastavovaná, byť zručně natočená nuda. A propos, den poté jsem si vůbec nevybavila, jak vlastně film končil a musela jsem si konec oživit. Inu - konec nemastný neslaný.

Jediné, co mi na tom seriálu zatím vadí, je otravný Afro- co? Afrobrit?, zkrátka arcijáhen Atubo. Ještě bych skousla, že v roce 1953 by tuto funkci v Británii zastával nějaký Ind, ale... Inu, korektnost nade vše.

Ve srovnání s psychologicky uvěřitelnou knižní předlohou jsem byla zvědavá, jak si film poradil s rodinou Boyntových. Inu, nevalně. Nabobtnal počet aktérů, počet podružných motivů (obchod s děvčaty? proč?), na druhou stranu některé postavy zmizely. Z téměř psychologické studie se stal horror (postrádala jsem určité odlehčení v knižní slečně Pierceové) a jednoduchý způsob vraždy z knižní předlohy se zkomplikoval bezmála jako v Orient Expresu. Změnila se lokace i pohnutky postav. Poirotovo odhalení pachatele bylo jako vystřižené z Cimrmana. Že si Poirot barví vlasy se řešilo i v jiném příběhu; mně spíš překvapila tuhá náprsenka, kterou jsem v jiných dílech nezaznamenala. Taky pochybuju, že by se dámy na konci třicátých let na svých cestách tak výrazně líčily. Jakžtakž slušný dojem zachraňovali jen herci.

Ta pátá hvězdička je za famózního Jana Pivce.

72 %? Jenom?

Při nostalgickém opáčku všech dostupných dalglieshovek jsem na tak hluboké zklamání nebyla připravena. I Dalgliesh mi připadal zbytečně arogantní. Všechno umocnil kupodivu chybně zvolený dabing zvláště u ženských postav. Nostalgie nenostalgie, tuto sérii už nikdy víc!

Pod čerstvým dojmem četby tetralogie Marie Šulcové o Čapcích jsem měla pocit, že se dívám na výukový film pro středoškoláky, byť bravurně obsazený (až na Věru Galatíkovou, která se ve vší úctě ani trochu nepodobá Heleně Palivcové, ačkoliv ostatní postavy lze bez potíží indentifikovat). Shrnuto a podtrženo: nenadchne, ani neurazí. Prostě líbivý průměr.

Docela poučné pokud jde o tehdejší reálie. V čem je propána budovatelský celoživotní zápal pro své povolání? Žádné soudruhování, Masaryk je zmíněn s úctou, zaměstnanci dráhy uživí rodinu, aniž by manželky musely chodit do práce a i přes poválečnou mizérii obývají docela slušný byt, o odchodu do důchodu nerozhoduje neosobní úřad, ale nadřízení. Na druhou stranu parta učňů je jaksi bezprizorní a strojvůdce může řídit vlak i alkoholem v krvi. O prakticky nepřetržitém kouření a o rozdělení rolí v rodině ani nemluvím. Marvan na jedničku.

Zhlédnutí po delším časovém odstupu ubralo z mého někdejšího nadšení. Prostředí téměř pohádkově nereálné (mimochodem s něčím podobným pracovala Poledňáková především ve filmu S tebou mě baví svět i ve Velrybách), zasazené do jakéhosi bezčasí. Harapes nebyl pravděpodobně vybrán kvůli svým hereckým schopnostem, ale kvůli vizáži (a ruku na srdce, srovnejme jeho výkon s úrovní současných "herců", byť jeho předabování byl krok vedle. Vančurové i ostatním může současná herecká garnitura jen tiše závidět. Ovšem Hapkova hudba mě značně iritovala.