sportovec

Tato syntetická mozaika druhého odboje připomíná zločinnost nacistického fašistického Hitlerova režimu v plné nahotě a účinně pomáhá vysvětlit i naše některé poválečné exscesy. V první i poslední instanci se tito gengstři mstili především vlastnímu národu - utloukali v něm všechno demokratické a humanistické. S "podlidmi" se nejedná. Ti se "jen" ničí.

Celý seriál je zmítáním mezi pokusy o milý a vstřícný humorný nadhled a scénaristickým zápasem o zvládnutí řemesla, mezi dílem a trapným figurkařením. Přijatelná režie doplněná vesměs kvalitním hereckým obsazením (Skopal, Medvecká, Holub) tyhlety prolákliny a čtvrttvary nedokáže - a ani nemůže - překlenout. Seriál je opravdu "okobolný". Hradec Králové, jedno z nejkrásnějších našich měst, v něm znát příliš není.

O velikosti Přemyslova syna nemůže být pochyb. To tento pořad prokazuje naprosto přesvědčivě. Jedna věc je však u tohoto děda Karla IV. opomenuta - jeho snaha založit pražské vysoké učení.

Přepjatost sociální péče a neschopnost orientovat se v sice složité situaci, ale s vcelku jasným vyústěním bere dech. Nedbání přání dítěte a jeho surové oddalování z rodiny ještě víc. Je krásné hájit zájmy dítěte a rodinný soulad, ale tam, kde původní humanistická myšlenka ztrácí kontakt se skutečností, dostává se současně do jiných a naprosto  nechtěných poloh. To vše při vědomí, že na dálku se vidí vše jednodušeji a jednoznačněji. Včetně toho, že lidé jsou jen lidmi. I křehkost má své meze. Jak ukazuje tento umělecký dokument-studie svého druhu. Násilné lámání děje v posledním díle na tom nemůže nic změnit.

Hlavní zásluha autorského týmu je ve volbě tématu a kronikářském, ovšem vnějškovém a v podstatě povrchním ztvárnění. Předlistopadová tvorba je v tomto ohledu plodnější (ADELHEID, ZÁNIK SAMOTY BERHOF, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE) a přesvědčivější. A to včetně třetirepublikové kinematografie.

V dokumentu se podařilo plně postihnout rázovitou a nezkrotnou italskou ženu, neuchopitelnost a živelnost její osobnosti. Byla jak živel sám, do něhož byl každý vtahován nezávisle na své vůli, uchvácen, pohlcen. A současně je symbolem ne hezkosti, ale skutečné robustní ženské krásy. Zřejmě ji tak vnímali i její současníci včetně těch nejlepších. To všechno tento dokument dokázal nejen postihnout, ale i plasticky vyjádřit.

Dokonale podaná anatomie rozkladu mimořádně schopného a čestného člověka, v tomto případě policisty, kterému je znemožněno potrestat lidskou zrůdu a jenž je ubíjen hrůzným osudem své rodiny. Působivé kontrasty odkrývají ledví postindustriální společnosti a její změkčilosti, která couvá tam, kde by měla udeřit, a trestá ty, kteří se snaží řešit skutečné problémy. Je těžké říct, co je lepší: Auteil, scénář, režie, kamera. Každý člověk má své limity v snášení zla a nelze se divit, když to posléze dá veřejně najevo. Optimistická linka, Olivia Bonamy, působí přirozeně i ve svém synovi, který je v kulturním slova smyslu tak trochu možným pokračovatelem padlého policisty. Symbol zrození má v tomto ohledu také co říci.

Ať dělali, co dělali, Jasného přínos se jim úplně eliminovat nepodařilo. A to je co říci. Jinak přebujelost pohádkování blízkých motivů si tu víc než vybrala svoji daň. Problém je v tom, že dort se nevaří, ale peče.

Málokdo si uvědomuje, že Jižní Amerika má k australskému rostlinnému a živočišnému skanzenu nejblíže. O to zajímavější je pohled na její floru a faunu.

Mimořádně zajímavý francouzský seriál sice občas přestřeluje, ale na druhé straně využití forenzního soudního lékaře jako detektiva sui generis je mimořádně nevšedním nápadem; autorům se navíc podařilo plně zvládnout žánrový půdorys detektivky a navíc ho dále rozvinout a obohatit. Když se dílo daří, tak se také vydaří.