BoredSeal

Díky případům o něco zajímavější krimi seriál, kterému pořád chybí něco ke spokojenosti diváka. Na vině není ani tak scénář od člověka (který na vyšetřování přímo pracoval), jako spíš jeho (obrazem i atmosférou) průměrné zfilmování.

Dnes už zastaralý, naivní film, který diskredituje profesionalitu obhájkyně banálním románkem. Herecky toho moc zvláštního nenabídne, a díky (možná úmyslně) ne moc zdařilému výkonu Bridgese snadno odhadnete osmdesátkovou scénáristickou rutinu.

Jako celek vystoupení místy zadrhává, ale řada úseků je tradičně vynikající - komentáře k fenoménům plastická chirurgie, hádky s partnerkami, neférovost rozvodových vyrovnání a samozřejmě jako u každého dobrého komika reflexe vlastního života.

Neskutečná drzost marnit 2,5 hodiny času diváka banální šarlatánskou historkou, která nemá poselství, ani pointu. Balík vyhozených peněz na nudný retro vzhled a pár dobrých herců, kteří ale hrají v naprosto nudném hovnu, které by pravděpodobně vymyslel kterýkoliv filmový fanoušek po 30+, který už viděl nějaké takové filmy

Příjemné překvapení. Pro dokument (nejen) o coming outu si Netflix ulovil vhodnou osobu - bývalého hráče amerického fotbalu a americké veřejnosti známého účastníka reality show Bachelor, kde si ústřední aktér vybírá z třiceti sexy žen budoucí partnerku. Vztah s ní ale po soutěži krachnul a byl obviněn z obtěžování a stalkování. Pro jeho rodinu a diváky bude tedy jeho připravovaný coming out slušný šok a k tomu musí řešit, jak se pomalu ve 30 stát gayem. K tomu si přizve jako poradce olympijského sportovce Guye Kenworthyho, který už má zkušenost s vyoutováním jako veřejná osoba... Zápletka je to velmi slušná a zhruba čtyři díly sledujete reakce okolí, jak společnost a náboženství formuje duševní svobodu jedince v USA, zpovědi různých lidí a funguje to dobře, ani z toho tolik nečpí přítomnost kamer u choulostivých momentů, kde by normální člověk zřejmě štáb nepřizval. Během poslední epizody dvou už se dostavuje rušivý kalkul tvůrců s návštěvou Stonewall, jakéhosi všeobjímajícího večírku a profesionálnějších promluv ústřední postavy do kamery. Naštěstí v dokumentu díky dalším účastníkům v čele s upřímným Kenworthym nechybí velmi černý nebo situační humor.

Příliš dlouhý film o jednom nelegálně řízeném soudním procesu s trochu rozpačitým poselstvím (taky je to zároveň drama o pedofilech v nápravném zařízení a nostalgický příběh o téměř ideálním dětství v Hell´s Kitchen mezi zločinem, domácím násilím, atd). Pro filmové fanoušky je ale dobré vidět pro potěšující menší role - Robert De Niro jako kněz (který neprzní děti, tentokrát v tom jedou dozorci), luxusně vyplýtvaná účast Dustina Hoffmana na roličku nesebevědomého závisláckého právníka a herecky skvostný padouch Kevin Bacon. Taky tu účinkuje Brad Pitt s hereckými schopnostmi na úrovni dřevěného pařezu, pokud nehrál v devadesátkách pošuka, stálo to vždycky za starou belu.

Perfectly splendid except when it isn´t. K Bly Manor jsem se dostal až po Hill House a excelentní Midnight Mass a překvapivě jsem se hodně nudil. Příběh je klasicky netflixovsky roztahaný (nechybí ředidlo typu flashbackový díl) a dílo trpí snahou udělat něco jako byl velmi úspěšný Hill House. Flanagan si umí napsat dobrý scénář, postavy a dát tomu pomalou atmosférou, ale tady se nějak vymkly z kontroly šíleně dlouhé rozhovory (spíše tedy monology, které nějaká postava ve sterilním prostředí předříkává druhé), které nijak neobohacují zábavu nebo děj.  Obsazení (až na otravného Olivera Jacksona-Cohena) je ok, ale seriál je hrozná nuda, anglický přízvuk je nuda, nebylo se čeho bát a díky nudě mě ani nedojala ani jedna z milostných linií. Jedna postava na konci říká, že se to jmenuje špatně, že je to milostný příběh a ne duchařina - nemohl bych to říct lépe, tak proč radši Flanagan neudělal tři milostné příběhy tak do 3-4 epizod max. a mučil nás přechytralými dětmi a příslibem duchů? Chápu, úkol z Netflixu. (Nakonec jsem to přežil jen díky tomu, že mi sympatická hospodyně Hannah připomínala mého kamaráda a měl jsem komu fandit, za to dávám třetí hvězdičku.)

Jerry Seinfeld do diváků celou hodinu sype v kulometném tempu nihilistický humor a postřehy o současném lidstvu a je v neuvěřitelné formě.

Nudný dokument, na kterém jsou nejzajímavější úryvky z rozhovorů s Bowiem. Vše začíná úchvatným dobovým rozhovorem s nešťastným britským moderátorem, který má asi nejdebilnější otázky, které lze umělci pokládat a Bowie dost trpí. Bohužel většinu času tvoří vyjádření pamětnic, které s ním randily zamlada a je to dost nuda. Mnohem lepší dokumenty jsou David Bowie - Sound and Vision nebo libovolných Five Years.

Humor ok, zajímavé historky o problémech, co ve své době přinesl coming out - cancel culture se dřív očividně aplikovala na sexuální menšiny, ale Ellen má vážné problémy s časováním a velmi přeceňuje zábavnost svých gest a tanečků. Když se snaží o vážnější komentář, např. "kvůli závislosti na instagramu si s partnerkou posíláme posty z jednoho konce gauče na druhý", zadusí ho otravnými obrázky nebo videy s tančícími ptáky.