rikitiki

Řemeslně slušně odvedený westernový kousek o přepadení, které bylo osobní mstou i příležitostí, jak najít nové spojence a možná i přátele. /3. 9. 14./

Vzdušné souboje hladce propojující hrané záběry s dokumentárními obstojí svým napětím dodnes (v dlouhých vývrtkách padající letadlo s ustřeleným křídlem je dokumentární záběr, který pro mě překonává většinu hraných válečných scén, které jsem kdy viděla) . Pozemní část filmu o nutnosti stát se velitelem, který musí nést na triku i rozhodnutí o životě a smrti svých vojáků, nepřináší nic nového než ohrané schéma. /3. 9. 14./

Jedním slovem bych film popsala jako hřejivý. Osud baseballového hráče, který se po osobní krizi způsobené ztrátou nohy, vrací zpátky na hřiště i do života, je příběhem o nezdolnosti a nejspíš by to mohl být i pořádný kýč, nebýt scénáře a hereckých výkonů. Dialogy jsou ale vtipné a reálné, James Stewart na roli venkovského balíka s dobrým charakterem pasuje perfektně a June Allyson coby jeho nepateticky oddaná manželka má čertovskou jiskru v oku a čtverácký úsměv, který z ní dělá okouzlující krásku. /3. 9. 14./

Začínáme povinným představením postav a jedním - vcelku zbytečným - milostným motivem mezi nezajímavým americkým chlapcem a japonskou dívkou. Pak se zvýší obrátky při přípravě na bitvu, lidé váhají, stojí před rozhodnutími, která můžou změnit svět, dělají chyby, jindy se rozhodnou správně a občas kartami zamíchá prostě smůla nebo štěstí. ____Začíná bitva a film se soustředí už jen na její průběh. Téměř dokumentární záznam bitvy o Midway, bez emocí, jen boj podpořený skvěle vloženými reálnými záběry. Přesto to není v žádném případě chladný film, i když nevidíme žádné slzy, žádné srdceryvné loučení se s umírajícími kamarády. Vojáci jsou muži vykonávajícími svoji práci a přesto z filmu emoce přímo sálají, divák si je ale musí přebrat sám, protože je vtažen do děje. Film z nikoho neždímá dojetí prvoplánovými scénami, ale prostým popisem jedné z nejdůležitějších bitev druhé světové války. /3. 9. 14. - vida, můj komentář č. 1 400/

Erotické dusno ze začátku filmu velmi rychle vyvětrá a nastoupí příběh o hledání vraha v blázinci. Novinář v utajení se žene za senzací a vůbec si nevšímá snad ještě silnějších témat, která jsou kolem něho, o lidech dohnaných netolerantní, rasistickou a chladnou společností k šílenství. První černošský vysokoškolák zhroucený pod tíhou rasistických útoků a měnící se v rasistickou kreaturu, americký voják zajatý v Koreji, který podlehl komunistickému výplachu mozku a dostal doma nálepku zrádce a zbabělce se převtěluje do jižanského generála - to byl přece taky voják na špatné straně, vědec, který se při představě, co můžou jím vyvíjené zbraně udělat, raději stáhne zpět do dětinskosti a bezstarostných her. ____ Fuller umí natočit silné scény, úderné momenty a omamující záběry, ale občas se mu to vymkne z rukou a záběry působí nechtěně směšně - například útok nymfomanek nebo konečné zhroucení novináře a závěrečná diagnóza vyslovená primářem působily brakově a dokonce až parodicky. /3. 9. 14./

Sněhurka měla svých sedm trpaslíků, Barbara Stanwycková svých čtyřicet pistolníků díky nimž vládla kraji. Dle legendy. Ve skutečnosti, podle děje tohoto snímku, jí pistolníci sloužili jen k tomu, že na bílém koni jezdila v jejich čele, což působilo malebně. Jinak ale žádnou podstatnou roli neměli, zatímco trpaslíci Sněhurce párkrát provedli zdařilou resuscitaci, Barbařini pistolníci jsou jen na ozdobu. ____ Režisér má cit pro silné obrazy (vdova-nevěsta v černém, tornádo) i nečekané úhly a velikosti záběrů. Western díky nim působí silně a moderně. Také vztahy mezi postavami a jejich charaktery jsou nečekané, plné zvratů a nepodléhají obvyklým westernovým klišé. ___ Jenomže příběh na mě působí, jakoby někdo vzal do ruky příliš nešetrné nůžky a z filmu vystříhal scény důležité pro návaznost a vysvětlení. Měla jsem pocit, že sleduji torzo filmu a ne konečnou verzi. /3. 9. 14./

Po česku zbastlený let do vesmíru, když vesmírný taxikář a jeho zákazník, opozdivší se kosmonaut, opravují kosmickou loď, jako by to byla Škoda 110 někde na dvorku mezi slepicemi. Konec má poetický náboj, když oba ukoptění muži přijdou na to, že o letech do vesmíru je asi lepší jen snít. /3. 9. 14./

Animovaný kraťas s jediným - toporným - nápadem, že lidé s fantazií a sny mají o kolečko víc. Což tady doslova a do písmene zobrazí animace. A že takoví lidé vyčnívají z davu. Potom už animáč představí jen pár názvů měst spojených s Vernem a pár lidí, se kterými se setkal. Ti mají taky kolečko. - Děj žádný, vtip žádný. Nesrovnatelně lepší poklonu složil Vernovi svými filmy Karel Zeman. Tady toto je zbytečnost. /3. 9. 14./

Vánoční western s pohádkově průzračným náboženským podobenstvím, chvílemi až příliš naivní, ale od toho tu přece vánoční příběhy jsou. Trojice lupičů projeví své zasunuté dobré stránky, když se musí postarat o osiřelé novorozeně. Zejména John Wayne podává dojemný výkon, když je vidět, jak očividně roztává s dítětem v náručí.____ U takto nastaveného filmu se dá přijmout, že mnohé situace jsou natočené tak, aby nevystrašily diváky očekávající vánoční zázrak. Žena umírající v pustině po porodu je proto upravená, učesaná a oblečená ve vyžehlených šatech, aby podobnost s Madonou byla co největší, trojice desperátů bloudící bez vody vyprahlou pouští je pouze zaprášená, ani rty nemají rozpraskané a čerstvě narozené miminko je vymydlené a růžolící. ____ Silným protihráčem je poušť, tady jedině kamera vyvolává dojem děsu, opuštěnosti a beznaděje. Poušť je natočená jako nemilosrdný a lhostejný soupeř. Zároveň i ona je podobenstvím ztracených duší, které ji musí překonat, aby na jejím konce dokázaly najít vodu a odpuštění. /3. 9. 14./

John Wayne v typické roli chlapáka, který si stojí za svým, i kdyby ho to mělo stát krk a v netypické roli stydlína, kterého uhání jedna pohledná, ale i dost neodbytná, hazardní hráčka. Tentokrát vsadila na divokou kartu, protože Wayne se coby objekt milostné vášně pod jejími ataky téměř červená, ale, jak se říká: Kdo nehraje, nevyhraje. _____ Western stojí na dialozích, nevtíravém humoru i na nenápadných gestech a náznacích. Deanu Martinovi jsem těžkou kocovinu a bolestivé střízlivění po dvouleté chlastací jízdě uvěřila do posledního zachvění jeho alkoholem roztřesených rukou. /25. 8. 14./