rikitiki

Internetový seriál se dobře vypořádal s omezenými prostředky a chytře pro to využil finančně nenáročné prostředí televizního studia. A další trefa do černého je námět: kuchařských reality show jsou mraky, tak proč se nepodívat do jejich zákulisí? Jenomže, zatímco doprovodné pořady Vaříme s Mírou a Luxus na talíři mají sice jednoduchý nápad, ale svou kratinkou stopáží to unesou a jsou zábavné, tady byl pokus o větší rozvinutí děje, který ale úplně nevyšel. Tohle už nejsou komické skeče na téma vaříme blafy nebo vaříme pro snoby. Tady jde o drama (dejme tomu hororové), ale děj je moc řídký. Působí to natahovaně a některé scény zbytečně, právě jen kvůli protažení stopáže. I tohle by se dalo pohodlně natočit jen jako krátký skeč. Navíc ten nápad vážně není originální, už jsem podobný motiv viděla i četla vícekrát a série ho neobohatila ničím, její pojetí je pouze popisně konvenční.

Natahované vtipy, jejichž pointa většinou nevychází. Někdy kvůli načasování, většinou ale, protože je chabá. Opakující se gagy (paní, co loudí peníze na lístek/otrávený ostravský nádražák). Byl by to zapomenutelný počin, který se nevydařil. Možná jsou autoři unavení, možná to spíchli horkou jehlou. Co se ale odpustit nedá, je nepokrytý rasismus – černoch s manželkou prostitutkou, vyčůraný orientální prodavač kebabů… atd. A to ne jako satira ukazující na českou zaprděnost, ale jako jednorozměrné legrační postavičky, kdy si děláme srandu z cizinců, protože jsou jiní. Je to až odporné a zlé.

Zkrocení zlé ženy považuji za nejnablblejší Shakespearovu hru, která byla šovinisticky nepravdivá už v době svého vzniku. V renesanci byly povinnosti ženy sice jiné, ale stejně tak těžké, jaké měli muži. Navíc byla v podřízeném postavení, což uznávala celá společnost a Shakespeare hrou obhájil i použití hrubého domácího násilí k zotročení a zlomení ženy, která se nechtěla poddat. Ještě k tomu ji v mnoha různých ohledech znásilní neschopný buran, který si ji vzal jen pro peníze. V renesanci možná vtipné, dnes ubohé. ___ Takže jsem nebyla moc nadšená, když jsem v sérii ShakespeaRe-Told našla zrovna tuhle prasárnu. _____ Jenomže… Jenomže poprvé jsem viděla dobrou verzi, která to nandala stejně mužům i ženám, přičemž obě hlavní postavy – Kate i Petruccio – zůstaly sympatické. U obou je patrné, že jejich vztek a agresi způsobily vnější okolnosti. U Petruccia rozvod rodičů a odchod matky v jeho dětství, u drobounké a vzhledově nenápadné Kate to, že ji v její neprospěch vždy srovnávali s oslnivou sestrou Biancou. Hra zachovává hlavní motivy – Petruccio se žení pro peníze, Kate kvůli společenskému postavení (a později i z donucení), přesto je jasné, že tady hraje hlavní slovo nečekaná oboustranná láska. ____ Jejich hádky si ponechaly slovní obraty původní hry, ale změnily okolnosti, takže z toho oba vycházejí rovnocenně. Včetně situace, kdy Petruccio Kate nutí, aby o Měsíci řekla, že je to Slunce a o muži, že jde o dívku – Kate to udělá, ale za podmínek, které pro ni nejsou ponižující. Přestože nakonec pronese Shakespearem nadiktovanou hroznou závěrečnou řeč, že muži jsou pánové a vlastníci žen, a ty by je měly poslouchat a třeba si před nimi i kleknout, opět tím neztrácí důstojnost. Pár drobných úprav a z řeči otrokyně se stal proslov o lásce a vzájemném uznání. Stejně jako závěr, kdy si zcela prohodí typicky „ženskou“ a „mužskou“ roli a jsou s tím oba srozumění a spokojení. ____ Shirley Henderson a Rufus Sewell spolu tvoří sice nepravděpodobnou, ale krásnou dvojici, kdy ona svou drobnou postavičkou působí v jeho náručí jako panenka. /Můj komentář č. 2 000/

Elegantní Poirot a elegantní způsob vyprávění, tak jak je u této série zvykem. Tradiční Agatha s rodinnými tajemstvími, záměnami a cestami do ciziny. Jenomže, tenhle díl už nic dalšího nemá. Je velmi dobrý, ale v rámci série jen průměrný. Hodně postav znepřehledňuje děj. ____ Vyzdvihla bych ale, že snímek ukázal, jak Angličané dokázali s noblesou a mnohem větším zápalem i prostředky hrát už před desítkami let únikovky.

Dny plné slunce, nevázaného sexu a zábavy postupně střídají stále smutnější chvíle. Vzpomínky slavného spisovatele pomalu odhalují, že za laškovnými hrami se skrývalo hodně utrpení, kterého se ukazuje pořád víc, jak Maupassantovu dříve brilantní mysl rozežírá syfilis. Ze lva salónů a bouřliváka se stává blábolící troska pronásledovaná halucinacemi. Ve zkratce jeho propad z radosti k zoufalství vypráví krátký příběh veselé Mušky a její zoufalý, ale očekávatelný konec. Stejně jako Maupassant se ani ona neohlížela na následky a oba za to tvrdě zaplatili. ___ Je dobře, že film není typický chronologický životopis, spíš ze střípků skládá, co slavného muže ovlivnilo, ať už v dětství nebo v dospělosti. Ale přesto se mi snímek zdál poněkud chladný. Možná proto, že v něm bylo až moc postav a na ně bylo až příliš málo času.

Chaplin se snímkem obstojně vyrovnává s vlastním stárnutím, láskou k až příliš mladé ženě a svojí slávou. Stejně jako stárnoucí komik Calvero, který musí brát podřadné kšefty a proto na nich nechce vystupovat pod svým pravým jménem, muselo přece i Chaplina napadnout, jestli to pořád v sobě ještě má, jestli by dokázal rozesmát publikum, anebo jestli je už jen zavedené slavné jméno, které těží z minulosti. Je to hořký film o pochybnostech a žárlivosti na sebe sama, na mladého Chaplina, který točil jeden film za druhým a publikum se jim smálo, protože se opravdu bavilo. Chaplin ve středním věku, pokud by ztratil své jméno a nikdo by ho nepoznal, byl by pořád hvězdou, nebo by jako Calvero skončil mezi šmírou? Myslím, že by na to pořád měl, protože mnohé dialogy jsou vtipné nebo sarkastické, což u komika, který dlouho odmítal zvuk, dokazuje, že jeho smysl pro humor byl mnohem pestřejší než, že by uměl zazářit jen v grotesce. Snímek ale předělují dlouhá nezáživná baletní vystoupení.

Netradiční konec tradiční milostné romance o ztřeštěné dívce, která pomůže dospět až příliš serióznímu a obavami ze života svázanému mladému muži.

Užvaněná Kareena, které se pořád naváží do zlomeného Shahida, mě neskutečně iritovala. Pak ale snímek otočil o 180 stupňů, role se prohodily a příběh se zklidnil. Druhá část záchranné mise, jak někoho vytáhnout z deprese, byla rozhodně dospělejší a zajímavější. Nepochopila jsem zjevně kašírované makety vlaků a aut, které měly v první části zastupovat reálné dopravní prostředky. Tenhle výtvarný počin pak najednou skončil a neměl vůbec žádné vysvětlení.

Jeden bratr koktá, druhý šišlá. Jeden je vzorný, druhý kriminálník a oba se zapletou do tak zamotané historky, že asi ani jim samotným nebylo jasné, kdo, kde a proč jsou. Natož pak divákovi. Do toho tam občas psychedelicky běhá Shahid Kapur s klapkami na očích mezi stádem koní – nejspíš nějaká metafora, ale jen bohové vědí, čeho. Snímek může preventivně působit na dospívající mládež, protože velice názorně a drasticky ukazuje, kam může vést jedna jediná nevázaná noc bez ochrany.

Sportovní snímek o tom, jak prorazí outsider, tentokrát dívka v mužském družstvu, mi znechutila Rani. Ona je zoufalá komička. Jediný způsob, jak se snaží dosáhnout legrace, je křečovité přehrávání. Aktéři se chovají dětinsky a sportovní tématika zcela ustupuje milostné lince, kdy si mladý muž vynucuje rande vydíráním. Takže ani ten moc sympatií nevzbuzuje. Jediný moment, kdy jsem pookřála, byla vydařená parafráze na taneček SRK ze snímku Dilwale Dulhania Le Jayenge – a to včetně toho tyrolského kloboučku.