Damiel

Průměrná komedie o cestě jedné černošské rodiny napříč Spojenými státy. Ve snímku exceluje Cedric The Entertainer, ostatní mu dělají kompars.

2 % - U některých filmů je snaha parazitovat na jiném snímku tak zjevná, až to bolí. Přesně to je případ televizního dramatu Jidáš. Na obrazovky šlo letos chvíli po uvedení Gibsonova Umučení Krista a krátce po vydání DVD s tímto kontroverzním filmem vyšel i Jidáš. Ve srovnání s Umučením přitom vypadá jako nedochůdče. O „příživnictví“ na Gibsonově filmu svědčí i fakt, že Jidáš byl natočený už v roce 2002, ale dva roky ležel šuplíku a čekal na svůj čas. A „shodou okolností“ to vyšlo do doby premiéry Umučení Krista. Že šlo o správný obchodní tah, o tom svědčí i čísla: Zatímco film nemá ani 90 minut, s komerčními přestávkami na reklamu dosáhl v americké televizi skoro dvou hodin. Název slibuje náhled na události okolo Krista očima Jidáše (Johnathon Schaech), jenže nic takového vás nečeká. Jidášovi je sice věnován větší prostor, ale šance pokusit se třeba o hlubší psychologickou sondu do Jidášovy duše, která by naznačila, co ho vedlo ke zradě, zůstala nevyužita. Film je ušitý horkou jehlou a je pouhou snůškou klišé a známých biblických faktů, obalených řadou nelogičností (Kristus sejmutý z kříže vůbec není od krve). Nějaké emoce budete ve výkonech herců hledat marně, navíc představitel Ježíše (Jonathan Scarfe) se na roli vůbec nehodí. Vypadá jako vysmátý týpek z pláže, kterému chybí jen pestrobarevné bermudy a brýle proti slunci. Ježíšovým slovům ze Scarfeho úst nevěříte ani zlomek sekundy.

Charisma Louise De Funése je tak obrovské, že vůbec nevadí, že scénář patří mezi průměrné. Svým typickým podáním energického nerváka, který řádí jako tornádo a bez ustání „prudí“ své podřízené, dokázal vytáhnout prakticky kterýkoliv snímek do nadprůměru. To ještě umocňuje jako vždy skvělý dabing Františka Filipovského.

Jako komedie tenhle film až na několik sekvencí není příliš komický, jako parodie na špiónské filmy je zase málo rafinovaný. Scénář měl být určitě propracovanější, herecké hvězdy všechno nezachrání.

Kdo zná originál, hodně podobností najde (včetně tehdejšího hitu The Time of My Life). Snad právě proto dvojka nedosáhla výš – to by se tvůrci od jedničky museli zkrátka odpoutat. Znamenitý výkon ale podává mexický živel Diego Luna a také hudební část je dobrá. Jinak tuctový milostný příběh.

Za celý film Lewis v roli poslíčka nepromluví a vystačí si s pro sebe tak typickou obličejovou mimikou. Někdy to vypadá, jako by se po Miami Beach proháněl trochu živelnější Mr. Bean. Lewis si dokonce „střihnul“ i vtipnou dvojroli, když do hotelu v jednom okamžiku přijíždí jako skutečná herecká hvězda a paroduje tak ruch okolo známých celebrit. Btw, český distribuční název zní HOTELOVÝ POSLÍČEK...

První hodina filmu je výborná, diváka vtáhne do světa strachu a nejistoty. Jeho kontury zvýrazňuje působivá kamera a kompozice obrazu. Režisér Mathieu Kassovitz si s divákem hraje a drží ho v (ne)příjemném napětí. Závěr filmu je proto poměrně velkým zklamáním. Úvodní hodinka ve vás vzbudí velké očekávání, jenomže celý příběh se pak zvrhne do podoby podprůměrného béčkového thrilleru a veškeré napětí a strach se utopí v klišovitých kolejích tohoto žánru. Kdyby scénárista Sebastian Gutierrez víc zamakal, mohl z toho být parádní biják. Takhle navíc ani po skončení nebudete vědět, proč se to jmenuje Gothika Svým způsobem je tenhle film podobný Kassovitzovým Purpurovým řekám (2000), které po vynikajícím rozjezdu také ve finále kolísaly.

Kdo nemá v lásce konverzační filmy, ať tenhle radši vynechá, protože tady se nedělá nic jiného než diskutuje. Někdy možná až moc, takže ti, co se o II. světovou vyloženě nezajímají, se mohou začít nudit.

Zápletka je velice jednoduchá a dech vám určitě nevezme, ale zato výkony Depardieua a Rena vás dokonale dostanou. Komické situace a všemožné gagy nejsou nijak samoúčelné a hlavně – nikdy směšné a trapné. Z těch nejlepších je třeba zmínit například scénky s kradenou hračkou, která vydává kraví bučení, „odhození“ pouličního zloděje mobilního telefonu do kontejneru s odpadky nebo několikanásobné kradení aut (mafiánských, policejních i civilních). Vtipné tempo poleví až na posledních dvacet minut, kdy na scénu vstupuje albánská emigrantka Katia. Možná je škoda, že se ho nepodařilo udržet až do konce.

Tvůrcům se podařilo natočit svěží film, který má spád, výborný scénář a může se chlubit velmi kvalitními hereckými výkony, jimž vévodí duo Rickman – Nighy. Povedlo se prostě namíchat směs, která má chuť a říz.