KyleReese

Mistr deprese. Už jeho první filmy napovídali, že tenhle chlápek nebude zrovna typ pro komedie, ale že se stane fenoménem pro vytvoření strachu a hutné atmosféry, v rámci filmové projekce, tušil asi jen málokdo. Díky jeho stylu režie a talentem na výběr scénáře, s velkou oblibou dostane diváka do stavu kdy neví zda přijde další nečekaný zvrat či film již graduje a uhání do cíle. Hraje si s vámi až do poslední chvíle a když s úlevou vydechnete, přijde najednou šok jako rána kamenem do hlavy. Jindy zase po šílené katarzi žasnete nad pointou, kterou byste nečekali, ale k Fincherovi dokonale sedí. Jeho největší majstrštyky jsou temné jako ty nejtmavší ulice bez známek života, ale když taková místa objevíte v reálném životě, určitě vám budou Fincherovi filmy připadat ještě mírné.

James Cameron je jako iluzionista. Rád si hraje a vymýšlí nová kouzla v rámci filmových triků, ať už audiovizuálních a digitálních (jako třeba v Terminátorovi) nebo prostorových (jako v Avatarovi) ve 3D. Osobně mám raději jeho projekty z osmdesátých let, kdy ve spojení s Gale Anne Hurd, hodně sázel na scénář, což se o jeho tvorbě z přelomu tisíciletí už říci nedá. Pod jeho taktovkou vznikly některé filmy o kterých se vždy bude říkat, že byly v určitém ohledu přelomové a já jsem za to rád. Cameron však u mě bude mít navždy také velký vroubek za to, že natočil druhého terminátora.

Chlap, který dokáže na plátně navodit napětí, které by se dalo krájet. Nejde mu o okázalé trikové orgie, ale o pocit, kdy si divák říká "sakra, tak co se stane?" nebo "kdo bude další?" Pomalu vás nechává nahlédnout pod pokličku a pak ji zase na chvíli zavře, dokud není jídlo skutečně hotovo. :-) Váží si herců a proto v jeho filmech najdeme hodně nezapomenutelných partů i ve vedlejších rolích, jako Billy v Predátorovi, Karl v Smrtonosné pasti nebo kapitán Mancuso z Honu na ponorku Rudý říjen. Jen škoda, že jeho režijní filmografie není delší, určitě bychom se dočkali nějakých dalších kvalitních kousků.

Mám rád tohoto Francouzského vizionáře. Pokud jde o režiji, tak zejména jeho tvorbu z přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy se naplno projevovala jeho vášeň pro tajemství lidské duše a vizuální fantazii přenesenou na filmové plátno. Nikita i Leon jsou naprosto jedinečné postavy, které se vám zaryjí pod kůži a vy si je zamilujete. A to nemluvím o Hlubině, která má hluboké kořeny v Bessonově mládí, spojeném s mořem. I když nedodržel svůj tehdejší slib, že natočí jen 10 filmů a po přísunu financí z Hollywoodu se občas do nějaké té režije pustí, vždy je to kousek, který má určité osobité kouzlo a nádech originality. Je to také tím, že již od začátku kariéry si píše téměř ke všem svým filmům Besson scénáře sám a má tudíž jasnou představu co a jak už dlouho dopředu.

Zde se časem vyprofilovalo Lucovo druhé Já a to, scénárista a producent ve velkém, který zásobuje zejména evropský filmový trh akčními kousky, ze kterých se nezřídka stávají velice úspěšné série, jako Taxi, Kurýr, nebo 96 hodin. Těžko říct, jestli se ještě někdy od Luca dočkáme podobných majstrštyků, jako těch z počátku jeho kariéry, ale i kdyby ne, tak bavit nás jistě bude ještě dlouho.