HKstars

Romantická komedie kombinovaná s fantasy příběhem? I to je možné v hongkongské kinematografii - připravte se na cestu časem... Yuen Biao hraje Chinga, velitele stráží v císařském paláci. Ten však nedokáže zabránit svému "příteli" Fung Sanovi (Yuen Wah), aby znásilnil a zabil (vždycky oběť znásilní, zláme ji všechny údy a pak ji zabije) císařovu příbuznou. Ching tedy dostane ultimátum - pokud nenajde Fung Sana do dvaceti dnů, jeho rodina bude popravena (taková nabídka se neodmítá)... Fung San má ale lepší nápad - ukradne posvátnou sošku černého buddhy. Podle pověsti může (pokud usedne na Kolo věků) soška vlastníka přenést časem o sto generací dopředu. To se také stane (za rozličných efektů) a časový vír strhne i přibíhajícího Chinga. Oba se ocitnou v budoucnosti (ještě to nevědí), chvilku bojují a nakonec oba spadnou ze skály (takových 100-200 metrů ;). Brzy je najdou vědci (zmražené)... mrazící zařízení se ale porouchá a jak Ching, tak Fung San se probudí (jeden dříve, druhý později). Následuje humorná fáze "kde to sakra jsem?", největší čas si pro sebe samozřejmě utrhne Biao (Wah se opět objeví až ke konci), který potká krásnou prostitutku (Maggie Cheung)... Dál to asi znáte - tradiční gagy "k čemu je záchod" nebo "co je to elektřina", protkané rodící se láskou mezi oběma... Nutno říct, že i když byl podobný námět mnohokrát zpracován, dá se na to koukat, protože jak Yuen Biao, tak Maggie Cheung podávají solidní výkony (Maggie se stává mou oblíbenou herečkou). Ke konci dojde ke zlomu, když se Biao dozví (a pochopí), že Maggie je prostitutka, za což by jí v dynastii Ming popravili bez váhání. Naštěstí se objeví Fung San a bortící se vztah je utužen krizovou situací... Ching je donucen vypít "martial art ruining medicine" (tyhle "lahvičky" miluju ;), ale díky akupunktuře se z toho dostane a následuje velký fight na konci a pak samozřejmě happyend... Iceman je sice "tak trochu béčko" (je to poznat na všem - režii, kameře, kulisách, místy i na scénáři), ale zachraňuje to hereckými výkony (zvlášť Maggie Cheung prostě září) a na své si přijdou i milovníci akce v nadupaném finále - Biao i Wah (jeho spolužák z Pekingské opery a double Bruce Leeho) dokazují, že jim to dobře kope a že si troufnou i na vražedné stunty (Biao předvádí neskutečný pád přes záda do skla a na hlavu (z metru) do tříštěného skla na zemi... když jsem to viděl, myslel jsem že si zlomil vaz). Biao předvede (stejně jako Wah) i pár solidních kopů, nějakou tu akrobacii - všechno fajn. Jediné co mu neodpustím, že si v půlce filmu ostříhal vlasy... Až uvidíte Biaoa s dlouhými vlasy, budete si přát aby je nosil pořád... 50%

Válka hongkongské policie s překupníky drog je tématem, které se objevuje v každém druhém akčním béčku. Nejinak je tomu v Iron Angels a úvodní sekvence útoku tajné policie na sběrače máku je parádním rozjezdem, který jistě ocení nejeden fanda hromadného zabíjení... Úspěšná operace ale znamená velké ztráty pro mafii, která se začne mstít vybíjením vyšších policejních důstojníků. Na podobné akce je expertkou (tzv. sadistickou sviní) paní Su (Yukari Oshima), která se ve volném čase věnuje mučení vězňů a zabíjení nadřízených. Brzy se dostane až do vedení organizace, což ji chtě nechtě pasuje na post hlavního záporáka filmu (což je jedině dobře, protože Yukari s přehledem všechny přehrává). Hongkongská policie ovšem obdrží finanční injekci od americké tajné služby a tak je povoláno elitní komando "Iron Angels", které má celou mafii poslat do horoucích pekel a zabránit tak dalšímu krveprolití... To věru nebude lehký úkol, protože pokud jste už pár HK béček viděli, víte že cesta k happy endu je dlážděna mrtvými těly padouchů... Ačkoliv na první pohled film nezapře žánrovou příbuznost ke snímkům jako Ultra Force, Teresa Woo (je i autorkou scénáře) dovedla využít dobré obsazení a z banálního příběhu se pomocí dobře zvládnutého řemesla (což zahrnuje i vysokou úroveň kaskadérských kousků a bojové choreografie) stala klasika žánru, která si vyžádala další dvě pokračování. Není to perla na kterou byste roztáli blahem a i když přivřeme obě oči, stále se najde dost chyb (když pominu jednoduchý a předvídatelný příběh (který je beztak u podobných filmů v tzv. "povinné výbavě"), je to především relativní plýtvání některých herců, např. Hwang Jang Lee je odsouzen do role mlčícího statisty, díky bohu že na konci má alespoň dva krátké (asi dvacet sekund ;) souboje s Hideki Saijem), ale... jestli máte chuť na béčko, které se za svůj původ nemusí stydět a nevadí vám když ve filmu hrají ženy prim, pak tyhle "andílky" zkuste. S trochou tolerance nebudete litovat... 60%

Tak tohle je zákusek pro opravdové fandy bojových filmů: Americký komik Steve Oedekerk dostal praštěný nápad - vzal klasický hongkongský bojový film Tiger and Crane a nechal se do něj digitálně vkopírovat (a předaboval všechny postavy). Výsledkem je mimořádně ulítlá (a pro fandy těhle filmů), neskutečně srandovní parodie, která si nebere servítky před nikým a před ničím... Oedekerk hraje "Vyvoleného", který putuje světem s cílem pomstít smrt svých rodičů, které zabil tajemný mistr Pain (později přejmenovaný na Betty) sponzorovaný francouzskými mimozemšťany a ochraňovaný kung-fu krávou. Vyvolený najde útočiště u mistra Tanga a jeho sličné dcery a s pomocí podivného boha ze CNN a dívky s jedním prsem dosáhne úrovně mistra Paina (ehm, vlastně Betty)... Zní to šíleně? A to je to jen na papíře! Parodie, která rozhodně nebude sedět všem, ale jisté (uznávám, že minoritní) skupiny obyvatelstva se u ní nezřízeně pobaví (ozkoušeno ;), měla už jednou stanoveno datum české premiéry, ale posléze záhadně zmizela z výhledu (zřejmě kvůli tomu, že americká minority nedostatečně naplnila pokladny kin). Pokud film vyjde na videu, bude to katastrofa, protože většina vtipů je založena na dokonalém dabingu Steva Oedekerka. Pokud si myslíte, že by se vám to mohlo líbit, kupte si to na DVD. A... chraňte velryby ;). 70%

Yuen Woo-Ping honí po place Sammo Hunga? To by mohla být zábava... Rok 1978 byl rokem Drunken Mastera a Jackieho Chana, o rok později nastupuje Lam Sai-Wing Sammo Hunga! Hned ze začátku na vás dýchne atmosféra klasiky sedmdesátých let (a nejen proto, že Ping chytře obsadil řadu vedlejších herců ze Školy hada a Drunken Mastera ;) a nadšeně sledujete dobrosrdečného Lam Sai-Winga, který je vždy v nesprávný čas na nesprávném místě. A aby toho nebylo na Wingova záda málo, všichni kolem lžou a kradou, takže Wingovy dobré úmysly zapříčiní rozkol mezi Wong Fei-Hungovou školou (Wong Fei-Hunga hraje legendární (představitel Fei-Hunga již od černobílých počátků HK kinematografie) a jde mu to sakra dobře (viz štětcový souboj)) a školou mistra Ko, jež vyústí v ohromující duel na konci filmu (Wingových "pět zvířat" proti "pěti elementům" mistra Ko). Navíc do města přijíždí Wingův mladší bratr, jenž je však místními lotry dokonale popleten a nepotkat potulného drunken mastera (ano, Ping si tu skutečně ze svých starších filmů hodně půjčuje, ale až uvidíte způsob jakým to činí, rádi mu odpustíte) asi by přišel o peníze, ženu i život. S Yuen Woo-Pingem se prostě nemusíte bát nějaké nudy - mistrně kombinuje humorné situace s výtečnou choreografií a dokáže z tradiční dějové kostry vydupat maximum... Hungův Lam Sai-Wing dovede být statečný i vystrašený, dobrosrdečný i naštvaný, Lee Hoi-Sanův mistr Ko si oproti tomu vystačí jen s "evil" pózou, ale o to přesvědčivější je při exhibici svých bojových umění a aby byla jedna z nejlepších "fázovaných choreografií" skutečně z těch nejlepších, ve podpůrných rolích najdeme ozdoby typu Lam Ching-Yinga (zabiják s vějířem) nebo Yuena Biaoa (spolužák Lam Sai-Winga Chat, nenapravitelný frajírek). A na vrcholu toho všeho sedí ono proklamované finále - Sammo Hung vs Lee Hoi-San. Bez ohledu na to jestli se zakládá na existujících či neexistujících technikách, jde o jeden z nejlepších bojů v tradičním duchu a další rytinu ve zlaté síni klasických bitek... Ono vůbec na konci sedmdesátých let bylo těch rytin hodně, skoro by vydaly na telefonní seznam ;) Devadesátka na konci recenze však nemá stejnou hodnotu pro všechny, protože někteří fandové old-school filmy "nežerou" - souboje v nich nejsou na první pohled tak efektní jako Jackieho akční scény osmdesátých a devadesátých let, humor je dost svérázný a zvukové efekty na úrovni středověku. To může dost lidí odradit, ale pokud těmhle filmům přijdete na chuť, objevíte ty pravé základy žánru... stačí sfouknout prach, který se na nich za ta léta usadil a tyhle klasiky znovu zazáří v plném lesku. Tak foukejte, moji milí... 90%

Čínský trikový kolotoč s mimořádně nabitým obsazením... Zaujalo vás to? Pak čtěte dál... Snad jedině Hongkongská kinematografie si může čas od času dovolit adaptovat tak svébytný žánr jakým je anime. Tohle je jeden z případů, kdy se konverze povedla (i když... není to tak dokonalé jak by to mohlo být)... Příběh je tak trochu jeden velký chaos a hlavně ze začátku nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Děj sleduje postavu mladého hrdiny jménem Hero (hohoho, hraje ho Ekin Cheng ;)... ten je vybrán svatým velmistrem jako jeho žák, načež jsou jeho rodiče zabiti, načež on je pomstí (zabili je proklatí amíci), načež odjede do Ameriky (za lepším životem), seznámí se s mnichem (Ken Lo, zřejmě jeho největší a nejukecanější role)... to se ovšem stane až poté co o šestnáct let později dorazí do New Yorku jeho syn (Nicolas Tse) a setká se s Yuenem Biaoem... a ten... už vám z toho hrabe? No tak popořádku ;) Jak jste si zřejmě všimli, vysvětlit dějové smyčky tohoto filmu je nemožné, musíte to prostě vidět... Po první půlhodině se naštěstí vše uklidní (tak, abyste příběh stihli do závěrečných titulků vstřebat ;) a i když film až do konce poskakuje mezi současností (1930) a minulostí (1914-1929). Tyhle dějové zvraty jsou to jediné co drží první půlku filmu nad vodou (jinak je to bezbřehá romantika ve fantasy reáliích jejíž klidnou hladinu rozčeří jen krátký fight Biao vs smečka kovbojů)... Ačkoliv je tato část poklidná a bez velkých bojů, příliv postav nebudete stíhat (Hero, Grinchoidní potvor co se hýbe rychleji než zvuk a kope jak blázen, Yuen Biao, který se ve filmu jen mihne, Hsu Chi, Ken Lo, který funguje napůl jako vypraveč a napůl jako důležitá postava... a další a další... každopádně - všechny do jedné PODIVNÉ postavy)... V padesáté minutě ale jako by někdo lusknul prstem, objeví se japonští ninjové a filmaři začnou utrácet peníze naspořené ve vlažné první půli... Nastává vizuální peklo, fireball střídá fireball, ninjové se rozpadají na kusy nebo alespoň létají po stěnách... Triky jsou sice slabší, ale dovedou podržet atmosféru a vy sledujete souboj titánů... moc hezká podívaná, dočkáme se i nějaké choreografie, ale vcelku slabota, hrdinové jen plácají vzduch kolem sebe... nicméně dojem z "prvního pořádného souboje" je víc než kladný. Další souboje nebudu popisovat, protože už jsou jen dva, ale jsou NEUVĚŘITELNÉ... Pokud někdo pamatuje trailer na Volcano High... Zapomeňte na něj ;)... pokusím se ripnout kus souboje, aby to mohl... "vidět" každý... Moc se rozepisuji? Ale o tom tenhle film je! ;) Do prvního hodiny "naflákali" autoři tolik věcí, že by si rozhodně zasloužili zápis do Guinessovy knihy rekordů. Takovou hustotu událostí na jeden metr celuloidu člověk jen tak nevidí (snad jen... v anime ;). Ale ukončeme to... Ačkoliv má film řadu chyb a chybiček (místy pomalé tempo, chaos v ději, postavách, prostoru a čase), nabízí i řadu světlých stránek, kterými se vyplatí listovat... V celku pak představuje epos proti kterému je Zu Warriors (2001) jen puzzlem pro nemluvňata... Je to rozhodně zajímavý film... ale ne pro každého. pozn. úroveň triků v závěrečném souboji je taková, že to vypadá jako Mortal Kombat kombinovaný s DragonBall Z ;) Ovšem Ekin Cheng je moje sázka na ideálního představitele Raydena (sice mu chybí pár centimetrů do těch dvou metrů, ale jinak... ;) 70%

Vítejte v šíleném světě, který je našláplým drinkem mixujícím Brutální Nikitu, Základní instinkt a bůh ví co ještě s mimořádnou zručností hongkongských šílenců. Filmová realita ve které hrají prim krásné ženy, vraždící zločince (výhradně muže) na zakázku těmi nejvynalézavějšími způsoby. Jejich brutalita nezná mezí a hlavní mužská postava (Simon Yam hrající impotentního policistu, který nedokáže po smrti bratra, kterou zavinil, udržet zbraň) jen bezmocně sleduje, že do jedné z těhle smrtonosných koček se zamiloval. Začne to nařezaným penisem ve steaku a pokračuje to bojem o holý život. Smrtonosné kočky mají totiž jisté sklony k lesbické lásce a pro muže není v tomto krutém světě místo. Vyřeší to rej rychle putujícího olova nebo dojde k sexuálním orgiím? Lákavá otázka nutí diváka vydržet až do konce téhle akční eskapády... Bohužel ale není přiliš na co koukat - najdeme tu celkem solidní "hitwomanský" příběh, který ale není ničím co bychom jindy a jinde neviděli - snaha šokovat tak zůstá u rozřezaných částí lidských těl, popř. u agresivity ženských lovkyň, erotické scény však postrádají potřebnou chemii a těch akčních je tu naopak pomálu, užijete si jen parádní finále, ale to je trochu málo na celovečerák. Režisér Fok se snaží jak to jen jde, ale vymáčkne ze sebe jen pár uměleckých záběrů soulože ve standarním stylu a na pozadí předvídatelného příběhu mu trochu ujíždějí nohy. To je trochu škoda, protože kdyby se přidalo trochu akčního koření a poodhrnula se trochu rouška zakázané dívčí lásky, mohl být tento film něčím skutečně zajímavým - takhle zůstává na půli cesty mezi nadupaným erotickým thrillerem a podřadným akčním béčkem... Kam je to blíž už musíte zjistit sami... 50%

Po několikaletém harcování světem báječných hongkongských filmů už by člověk ani nečekal, že narazí na nějakou perlu, která mu dosud unikala. Svět velmistrů bojových umění je však obrovský a tak se občas stane i zázrak. Tenhle se jmenuje Prodigal Son a jde o jeden z posledních "old-school" filmů. A nutno dodat, že také o jeden z nejlepších. V době, kdy se hongkongská kinematografie od tradičních kung-fu filmů odvracela, se Sammo Hung rozhodl natočit film o legendě Wing Chunu Leung Yee-Taiovi... Hlavním hrdinou snímku je však Leung Jan (Yuen Biao), mladý frajírek, který si o sobě myslí, že je největším mistrem bojových umění na světě (nebo alespoň ve městě ;). Vyhrál bezpočet zápasů, ale důvodem nejsou jeho schopnosti, nýbrž bohatý tatínek, který potají podplácí všechny bojovníky, aby náhodou synovi neublížili. Krutou pravdu Leung Jan okusí až když se utká s členem hostující čínské opery, Leung Yee-Taiem, mistrem Wing Chunu. Leung Jan postupně zjišťuje, že mu všichni lhali a že by ho v souboji porazila i devadesátiletá trhovkyně. Zbývá mu jediné, přemluvil Yee-Taie, aby ho vzal do učení. Yee-Tai však nehodlá učit nikoho a neobměkčí ho ani Leung Janova vytrvalost... Osud však oběma přichystá pár překvapení a i Yee-Tai zanedlouho potká sobě rovného protivníka. Prodigal Son je všechno, jen ne učebnicový "old-school" film - zpočátku by se sice mohlo zdát, že se dějová kostra odvíjí podle předem vyjetých kolejí o zradě, pomstě, tréninku a nadupaném finále, ale scénář filmu vás překvapí hned po úvodní patnáctiminutovce, když se zvrhne v něco "mnohem serióznějšího" a vy sledujete vrstevnatý příběh velmistra, jehož umění se stalo prokletím a jeho žáka který ve finále poznává těžký úděl, který po svém učiteli zdědil. Ne, Prodigal Son není až takové drama, humorné scény výtečně odlehčují celý děj (a u některých se opravdu nasmějete), jen jsem chtěl zdůraznit, že "old-school" filmy nemusí být vyráběny podle jedné formy a občas mohou překvapit fortelným příběhem. Prodigal Sonovi se to daří na jedničku a je to i zásluhou kvalitních hereckých výkonů - Lam Ching-Ying v roli Yee-Taie sice bez obočí vypadá jako neúspěšný absolvent požárního výcviku, ale předvádí bezchybný výkon jak po herecké, tak fyzické stránce. Dvojice kamarádů z Opery - Yuen Biao a Sammo Hung mu zdatně asistuje a hvězdné herecké obsazení doplňuje Frankie Chan. A všichni mají plné ruce i nohy práce, protože Sammo Hung šlápnul pořádně na plyn a navíc si nechal s choreografií poradit od pravých Wing Chun mistrů. Souboje jsou bleskurychlé, pády ultratvrdé a modřiny byste nespočítali ani s kalkulačkou... Vrcholem však zůstává finální souboj, který je nevyhnutelnou hříčkou osudu, velkolepou pointou celého příběhu a jednou z nejbrutálnějších akčních scén všech dob. To všechno v jednom... tak by se dala popsat nejen tahle scéna, ale i celý film - najdete tu příběh, který chytne HK fandu za srdce, od plic se zasmějete při výstupech Sammo Hunga a při bojových scénách budete napětím zadržovat dech. To je snad dost na to, abyste se rozhlédli a začali Prodigal Sona hledat. Nenajít ho by byl velký hřích, tak se snažte... 90%

Děj filmu se odehrává na počátku dvacátého století, konkrétně v roce 1920. Navzdory názvu hlavní hrdina není škorpióní král, ale mladík, který sní o tom, jak se stát hrdinou s velkým "H" a jak chránit utlačované i slabé, chudý brát a bohatým.. vlastně obráceně :-). Svoje sny tento mladý muž realizuje (zatím) pouze díky přirozenému talentu ke kreslení comicsových kreseb. Film má ze začátku dost slušný odpich, příběh se začne odvíjet od jednoho ze snů, kdy se ocitáme v pravém wuxia filmu, maličko připomínající Robina Hooda, tedy spíš Iron Monkey :-). Právě při této úvodní pasáži jsem se docela lekla, že mě zrak (a paměť) klamou, když se v ní objevil herec Chin Kar-lok a evidentně to byla hlavní postava. A já si říkala, ´To že je Scorpion King, kterého si pamatuji z traileru?´. Naštěstí ne :-). Sen končí u praktické ukázky výuky čínského učitelského sboru vykládajícího o Shakespearovi, čímž se dostáváme do příběhu samotného. Ten vypráví jednoduchý děj o "náhodné" záchraně jedné dívky před prostitucí, těžkém životu otců a lehkém a darebném životu jejich synů ;-), přerodu obyčejného prosťáčka v hrdinu a vlastně o tom, jak se sny plní. Vedle tohoto robinovského, pardon iron-monkeyovského ;-) základního proudu, tu do hry vstupuje ještě osud francouzského Číňana a jeho školy výuky svalů (kulturistiky nebo čeho), který musel být nadevší pochybnost odkojen samotnou Alcmene, protože po svém papá Diovi zdědil nejeden sval. Dojem pravého nefalšovaného čínského Herkulese navíc umocňuje skoro po celou dobu filmu (nebo po celou jeho roli) to, jak chodí ve filmu oblečen (když zrovna neukazuje svaly, což je stejnak asi 1% záběrů s ním) a (ne)nápadně rozmístěné sochy na řecké olympijské motivy. Jedno stehno tohoto chlapíka by obědvalo 10 lidi a ještě by se přecpali (jo, to už je morbidní, ne? ;-)). Druhým na první pohled "zapadlým" (nebo dobře schovaným ;-)) motivem je starý dobrý nenápadný postarší muž, který v pravou chvíli ukáže své skutečné já a to, že ač do té doby ve filmu ani prstem kung fu nezacvičil, tak ho ovládá zatraceně dobře a stane se tak učitelem našeho skoro hrdiny. Tuto roli si zde zahrál Lau Kar-leung a když už o tom mluvím, je to tak trochu kapitola sama pro sebe, protože jde (pro mě) o bezchybný výkon. Jak v časti dialogové/dějové, tak v časti fightové exceluje a podle mého názoru i o hodně přehrává hlavního kladného herce Chin Kar-loka. Dostavám se však konečně k podstatnému přínosu celého filmu a tím je poslední motivek hlavního zlouna. Korejský herec Won Jin, který se zhostil role škorpióna, na mě udělal skvělý dojem. První samozřejmě svou fyzickou zdatností, se kterou provádí ve filmu všechny ty nemožnosti, příjemně mě ale překvapil i hereckým výkonem - to, že je škorpiónů král mu skutečně s klidem věříte. Udělala jsem drobnou "chybu", že jsem se nejprve nedočkavě podívala na film :-) a až pak prohlédla přiložené "Features". Kdybych bývala viděla nejprve rozhovor s ním, nikdy bych "nevěřila", co taková sušinka dovede :-). Ten člověk je fakt magor :-). To, co dělá se svým tělem, je za hranicí mého (podotýkám, že mého) chápani, a to teď vážení nemluvím o filmu, který oplývá značným množstvím drátů, až z toho někdy jde hlava kolem, ale mluvím o jeho sampleru, který je na DVDčku přiložen. Popsat se to nedá, to se musí jedině vidět. Abych se vrátila k původnímu tématu - Won Jinův charakter má zastupovat špatné hochy. Ovšem zrovna jeho postava zas až tak špatná není (jak tomu je asi u všech HK filmů), jeho dobrá stránka má spočívat v tom, že v podstatě jen chrání svého invalidního tatínka. Že se jedná o tatínka, který obchoduje s mladými dívkami a prodává je jako prostitutky, že pro handicap pouhých pěti prstů na každé ruce muselo být zlato v domě použito i na jeho zuby, že to zkrátka není žádný lidumil, to je vedlejší (yuk). Ono skutečné zlo reprezentuje tedy spíše on. Každopádně, ač je Scorpion King poloviční zápornou postavou nebo ne, u mě to vyhrál a já mu po celý film držela palce. (A pak ještě Lau Kar-leungovi, no :-)) Ostatně proti Králi stojí v přesile dobro (tahle věta má jako myšlenkově navazovat na tu před závorkou) schované za mladíkem v tréninku, Herkulovými svaly o síle 500set liber v úderu pěsti a v podobě postaršího, leč stále nesmírně zdatného kung fu mistra-kuchaře. A to už JE nefér, to musíte uznat ;-). V průběhu mého prvního sledováni, jsem se neubránila několika úsměvům, které vyvolalo pár scén. Kupříkladu onen čínský Herkules alias Arnie Schwarzeneger zastaví jedoucí auto (rok 1920, žádné moderní Porsche, ano?) tím způsobem, že se proti němu postaví a rukama ho nejprve tlačí zpátky, poté si s přední nápravou trochu zaposiluje ve vzduchu a nakonec si ještě s řidičem pohraje nad hlavou. Co mě trochu víc rozesmálo, byly scény, kdy si náš nehotový hero maluje bojové postoje a styly, aby si je lépe zapamatoval a naučil. Nic proti tomu, ale když to dělá i v okamžiku, kdy přisel vysvobodit svou dívku a rozbít těm zlým ústa, ke všemu v situaci, kdy se jeho mistr potí proti devítinásobné přesile (ne, že by je nezmáknul levou zadní), tak to už bylo na cenu :-). Nějaké další větší zápory jsem nenašla, snad jen to, že ve scénách, ve kterých zrovna není Won Jin nebo Lau Kar-leung, film trochu ztrácí na dynamičnosti a jen proloženi bojovými scénami udržuje vaši pozornost stále napjatou v přijatelných mezích. Bojové scény jsou docela dost létací, nicméně je v tom nádech značné originality (aspoň mně se to tak jeví) a všechny fighty mě nadchly. Závěrečný souboj je lahůdka, ten je vážně boží. (Won Jina na ty zdi museli snad lepit, jinak už potom nevím :-)). P.S. Jo a jinak jsou to naprostí šílenci. Minimálně po pěti stuntech by normální člověk už nikdy nevstal. Ten průlet/proskok proskleným oknem a dopad na schody... brrr, trnuly mi všechny zuby (tedy především jejich nekovové části ;-)). Já nechápu, jak to někdo mohl přežít. Pochopitelně je to efektně zpomaleno, abyste si to řádně vychutnali. A to nepočítám ty klasické pády přes židle, stoly, schody.., kterých si tu taky užijete dost a dost. 80%

Shaolin Soccer je bláznivou komedií na téma shaolinští mniši a fotbal. Fotbalista s přezdívkou Golden leg býval kdysi slavným hráčem, když ale zkazil penaltu, rozvášněný dav se na něho vrhnul. Nyní o dvacet let později je z něho mrzák. Na své fotbalové úspěchy si vzpomene až když vidí fotbal v televizi na jedné z rušných ulic. Ke kvalitě předváděné hry má ale za ním sedící mladík pár výhrad. Po chvilce se ukáže, že je to Mighty Steel Leg, Ocelová noha Shaolinu... na důkaz svých schopností odkopne plechovku, kterou po něm Golden Leg hodí. Ta zmizí v oblacích. Za pár minut se ale Golden Leg přesvědčí, že přelétla šest bloků a zapíchla se do zdi. Brzy se přesvědčí, že shaolinské kung-fu je pro fotbal jako stvořené, pro svou myšlenku získává i další shaolinské mnichy, bývalé kamarády z kláštera a dávají dohromady fotbalový tým. Ze začátku to není lehké, ale nakonec stanou ve finále národního šampionátu, přímo proti trénérovi Hungovi, který zavinil zranění Golden Lega. Ultimátní zápas může začít.... protivníci si ale trochu pomohli a pomocí prášků a bobulí vylepšili své schopnosti. Bude to ještě zajímavé... Tenhle film, krom toho že je šíleně praštěnou komedií (= velice zábavnou), obsahuje jedny z nejúžasnějších akčních scén, je to ideální skloubení triků (pravda vypadají levněji, ale jsou kouzelné) a wire (drátů) technologie. Už na začátku herci létají, odkopávají auta apod. v posledním zápase (trvá tak 20-25 minut) se ale dělají brázdy do trávníku hřiště, míče se trhají v nadsvětelných rychlostech a branky se vylamují ze země. Je to opravdu spektakulární podívaná, kterou by měl vidět nejen každý příznivec sportu. Buď to budete milovat nebo nenávidět, ovšem shlédnout byste to měli určitě. 90%

Kdysi dávno vysoko v horách a hluboko v Číně, žil jeden z nejlepších bojovníků na světě, který toužil být tím úplně nejlepším. Věštci mu předpověděli, že za deset let bude schopen porazit bojovníka jménem "Svatý Meč" a poté, že se stane vůdcem všech kung-fu klanů. Bude pro to ale muset něco udělat. Krom svého syna Frosta (a dcery Charity), musí nalézt ještě bojovníky jménem Cloud (Aaron Kwok) a Wind (Ekin Cheng) a vycvičit je. "Když se Cloud (mrak) a Wind (vítr) spojí, vznikne bouře - tím bude dílo dokonáno"... tak praví věštci a tak praví i úvod čínské fantasy Storm Riders, která byla jedním z nejbouřlivějších a přesto nejnudnějších zážitků mého života. Film z roku 1998 se hrdě nese napříč novým trendem filmů, které jsou napěchované triky a hrajícími popovými hvězdami (jak Aaron Kwok, tak Ekin Cheng zároveň udělali kariéru jako zpěváci), které povětšinu času poletují po bluescreenu (což je díky pidirozpočtu dost vidět) a máchají kolem sebe mečem v houšti zrychlených pohybů, zběsilých střihů a nechutně artistických prolínaček (tentokrát se dokonce prolínají statické obrázky, film a renderované sekvence... to už mé oči nevydrží ;). Ale budiž - když herci neumí pořádně bojovat, může pomoci kouzelná atmosféra a dobře vystavěný příběh. Bohužel - nedočkáte se ani jednoho. Atmosféru rozhodně nezajistí chabé digitální triky (skutečně jsem místy žasl nad tím co lze pustit na plátno) a standardní nasvícení, fandu hongkongských filmů už neokouzlí ani velké chrámy a kláštery, všude jich je totiž plno ;) O příběhu ani nelze mluvit, protože není o čem mluvit. Celé dvě hodiny jsou jedno velké nic, které je obaleno nečekanými útoky nových postav, takže v reálu to pak vypadá tak, že se z ničeho nic objeví tři nové postavy (jejich jména dokonce probliknou... asi aby byl divák v obraze ;), které jsou pro vývoj děje naprosto nedůležité a mají diváka pouze zmást a odvést od skutečných slabin filmu. A i když budete fanda (spíš fanynka) thymolinového úsměvu modrovlasého Aarona Kwoka nebo budete žasnout nad leskem vlasů Ekina Chenga (popř. nad kvalitou jeho hlasu, který se uplatní během několika scén), na filmu to nic nezmění - zůstane nudnou, zbytečnou ikonou HK filmového průmyslu do které bylo (soudě podle množství triků) nasypáno hodně peněz. Zajímavé, u recenze na Man Called Hero jsem naříkal, že chci Storm Riders vidět, protože podle ohlasů na zahraničních webech je prý lepší než Man Called Hero (oba snímky mají stejné herecké obsazení i štáb), ale... nakonec musím soudit, že Storm Riders jsou výrazně slabší. Doporučuji jen hardcore fandům s pevnými nervy. 40%