HKstars

Shang a Si-Ming jsou už od dětství nejlepší kamarádi a společně trénují i kung-fu (Si-Ming trénuje v klášteře a pak Shanga potají učí). Nebojte se frackoidních sekvencí, Yuen Woo-Ping ze začátku naopak příběh seká trochu od boku, takže než se nadějete, loučí se Shang se svým otcem i mistrem a kamarádem v klášteře, aby udělal kariéru ve městě (jako holič!). Už od první minuty je jasné, že Pingův film se ponese v duchu zběsilé komedie a neméně zběsilých akčních sekvencí, jak už ostatně napověděl Drunken Master. Po jeho natočení se Pingovy a Chanovy cesty rozešly, aby se v roce 1980 tyhle dnešní modly setkaly, tentokrát jako soupeři v kinech. Buddhist fist šla přímo proti Young Masterovi. Hlavním hrdinou snímku je Shang v podání Yuen Shun-Yeeho. Ten byl ve svých mladých letech spíš klonem Jackieho Chana než dobrotivým "medvědem" z Dreadnought nebo Drunken Tai-Chi, takže roli naivního mladíka zvládá se stejným přehledem jako tancovačky během soubojů. Z holičství ho brzy vyhodí, protože jednomu ze zákazníků omylem oholí vousy (eh ;), ale v klášteře se mezitím stane mnohem víc věcí - někdo se pokusí ukrást cennou sošku nefritového budhy (naštěstí jí stráží věčně ospalý mistr - Yuen Siu-Tien - takže se není čeho bát) a Shangův kmotr náhodou přijde na totožnost zloděje. Takže musí "zmizet", což v naší hantýrce znamená, že zaklepe bačkorama. To ale hlavní hrdina neví, takže celých dalších padesát minut sleduje různé stopy, aby se před finálním souboje dopátral šokující pointy (zručný divák to stihne přesně devětačtyřicet minut před ním ;). Ale pohoda, pokud se nebudeme příliš rýpat v tom, že Ping si tu poprvé vyzkoušel kombinaci šílené komedie a nefalšovaného dramatu (a nevyšlo to úplně podle předpokladů, nejvíc to skřípe ve vyústění finálního souboje, kde je emotivní moment svojí bleskurychlostí dokonale zabit), můžeme si užít fajnovou akční jízdu. Buddhist fist je především o akci prokládané humorem a pokud jste měli rádi Drunken Mastera a líbí se vám ujetý humor dalších Pingových filmů (např. Miracle Fighters), budete skoro v sedmém nebi. Tahle nová vlna old schoolů měla svoje specifické přednosti a Ping z nich těží v každé akční scéně. A není jich tu málo, prakticky každá záminka k souboji je tu využita, i proto, aby se před kamerou vystřídali nejen členové Yuenovic rodinky, ale i další známé tváře (třeba Fan Siu-Ming nebo Lee Hoi-San). Choreografie je výtečná, ale až chanovsky překombinovaná, jsou tu vidět dozvuky z Drunken Mastera a občas to Ping s tou akrobacií a "humorným uhýbáním" trochu přežene, což ale není až tak na škodu, protože pak máte záruku, že něco podobného jinde neuvidíte. A to platí u Buddhist fist dvojnásob, protože mezi protivníky se objeví i zvoník od matky boží s dokonalým kloubním stylem nebo frajer, co má jednu nohu dvakrát menší než druhou. Kvůli souboji s oním kloubákem, nájemným vrahem, který má Shanga zabít dostanete několik záchvatů smíchu, ale zároveň musíte ocenit bezbřehou fantazii, kterou Yuenovi do přípravy téhle scény vložili. Pár vysoce psychedelických minut bohatě stačí k tomu, abych vám snímek doporučil, ale je tu i šachová kung-fu koncovka, souboj s vykladačem budoucnosti a další okamžiky, které stojí za zhlédnutí. Škoda, že mimo akční scény se toho příliš neděje a na hercích i scenáristově brku je vidět nedostatek zkušeností. Ale učený z nebe nespadl a Ping se v dalších letech "otrkal" i v tomhle směru. Výrabět výjimečné akční scény ale zřejmě uměl už od narození a právě ty jsou prvním a posledním důvodem proč Buddhist fist vidět. 70%

Bulletproof Monk, relativně nový comics, který svým čtenářům slibuje zachycení stylu HK filmů na bělostných stránkách křídového papíru. Tahle reklamní formulka zní dostatečně slibně, aby se na ní nalepilo pár producentů a pokud se v obsazení objeví jména jako Chow Yun-Fat nebo Karel Roden, je jasné, že se o tenhle film začneme zajímat... Jak to dopadne, když se Hollywood snaží obkreslit "HK-like" comics? Je to třeskutá akce, bláznivá komedie nebo pohroma biblických rozměrů? Od všeho trochu... Bulletproof Monk vypráví o tajemném svitku, který svému držiteli po přečtení propůjčí obrovskou moc s níž se dá konat dobro nebo zlo. Vzhledem k tomu, že první minuty nás zavádějí do Tibetu v roce 1943, je jasné, kdo bude stát na té které straně barikády. Jeden z mladších mnichů (Chow Yun-Fat) právě úspěšně dokončil zkoušky a stává se čestným ochráncem svitku. Po následujících šedesát let ho bude střežit jako oko v hlavě a zabrání jeho padnutí do cizích rukou. Aby to nebylo úplně nefér - ochránce svitku je imunní vůči stárnutí (zestárne až ve chvíli, kdy svitek předá svému následovníkovi) a každá jeho nemoc či zranění se zázračně zahojí (odtud název Bulletproof Monk). Ve chvíli, kdy starší mnich (Roger Yuan) předá svitek mladšímu, je prošpikován desítkami kulek přihlížejících nacistů (taky musejí být u všeho), jejichž velitel Strucker (Karel Roden) by rád vymazal ze slovníku několik nepohodlných národů a kouzelný svitek je přeci jen trochu účinnější než německé kulomety... Chow Yun-Fatovi se samozřejmě podaří utéct, ale nacistického pohlavára se během šedesáti let opatrování svitku nezbaví. Druckerova touha je sice postupem času motivována spíše omlazovacími schopnostmi svitku, ale jeho metody zůstávají stejné a tak má mnich neustále v zádech skupinku všehoschopných "mužů v černém", vedených Druckerovou vnučkou. A pak je tu Kar, mladý zlodějíček, s hbitými prsty, bystrou hlavou a flákačskou vizáží Seana W. Scotta (výborná volba). Jeho první setkání s mnichem sice zavání pořádnou boulí, ale vzhledem k tomu, že jsou tihle dva pořád na útěku, brzy v sobě najdou vzájemné sympatie. Kar je totiž typický frajírek s dobrým srdcem a virtuální bojovou průpravou, našprtanou při sledování kung-fu filmů, což mnicha postupem času vede k přesvědčení, že právě našel svého nástupce. Uplyne však ještě mnoho vody, čínských mouder a akčních scén než bude svitek v rukou nového majitele a vy si budete moci odškrtnout další úspěšně absolvovaný happyend... Nechci tím naznačit, že je Bulletproof Monk nějak přehnaně předvídatelný, ale debutující Paul Hunter musel už při čtení scenáře tušit, že pojede po mimořádně úzkých kolejích. Snímek naštěstí většinu času dribluje mezi mantinely lehké nadsázky a svižné akce a snaží se vás odradit od častých pohledů na ručičky hodinek jak to jen jde. Zásluhu na tom mají především herci, obzvlášť Chow Yun-Fat, který se nesnížil k vykrádačce Li Mu Baie z Tygra a Draka, ale naopak svého Neprůstřelného mnicha obdařil až neuvěřitelně vlezlou aurou. Jeho neustálé rozumování tak nepůsobí příliš klišovitě a šišlavý přízvuk paradoxně postavě neubližuje, ale dodává jí další, mírně roztomilý, rozměr. Seann William Scott tu odehrává svůj obvyklý průměr, ale spolu s ostatními herci se ocitá v hlubokém Fatově stínu. I tolik propagovaná účast Karla Rodena vyjde naprázdno, protože krom několika ďábelských pohledů a závěrečného souboje, si český herec příliš slávy neutrhne. Snad mu to v Hellboyovi vyjde líp. Akční scény se drží trochu v pozadí a víc než rukama se tu tluče hubou, což je docela šťastný tah, protože Paul Hunter trpí stejným neduhem jako většina jeho vrstevníků-videoklipařů: zvedá frekvenci střihů nad únosnou míru, za účelem "zvýšení dynamiky scény". Na první pohled je jasné, že to nefunguje, na druhý vás to znechutí a při desátém už budete jen smutně kývat hlavou. Pokud k tomu přidáme nepříliš objevné úhly kamery a odfláknuté dráty (nemyslel jsem si, že to kdy řeknu, ale... prostě je vidět jak při dopadech tahači pouští buď příliš brzy nebo příliš pozdě. Navíc některé použité techniky vypadají na drátech nepřirozeně), je malým zázrakem, že alespoň Chow Yun-Fat působí jako mistr kung-fu "věrohodně". Ostatní herci (především Seann William Scott a Jaime King) by si pro příště měli jakékoliv bojové kreace odpustit. Pro dobro nás všech ;). Pro studio MGM byl Bulletproof Monk sázkou do loterie. Vybrat si v době, kdy jsou všechny filmové comicsy založené na legendách svého oboru (Spider-man, Hulk, Daredevil, X-Men), předlohu na které ještě nedoschnul inkoust, to asi chtělo pořádný kus odvahy. Bohužel za statečné činy se v Hollywoodu metály nerozdávají a Bulletproof Monk není tak úplně neprůstřelný jak by se z názvu mohlo zdát. Výjimečně nechci sypat popel na hlavu Paula Huntera, ani na herce, protože ti všichni mají zásluhu na tom, že je film jakž takž zkousnutelný (i když... za akční scény zaslouží Hunter alespoň symbolický políček ;). Největší průšvih totiž tkví v samotné předloze - míchat dohromady tibetské mnichy, nacistické panďuláky a soudobé americké teenagery se možná vyplácí na stránkách comicsu, ale celuloidový pás takový guláš neunese. Takže se teď všichni pomodlíme a při svíčkách si slíbíme, že se tomuhle filmu v rámci možností vyhnete. Nepatří sice k tomu nejhoršímu, co by vás letos mohlo v kinech potkat, ale pokud nemáte vyslovenou slabost pro Chow Yun-Fata, těžko vás tahle comicsová jednohubka něčím zaujme... 40%

Kdo zná Karla Maku a jeho filmy (nemluvím teď zrovna o Aces Go Places, tj. Bláznivých misích, ale např. Skinny Tiger vs. Crazy Frog apod.), ten ví, že je třeba být přesně naladěn na jeho FM, jinak brzy odcházíte od obrazovky s nadávkami typu "infantilní" a "naprosto stupidní". Navzdory účasti Sammo Hunga je to případ i By Hook or by Crook. Snímek z roku 1980 je old schoolovou komedií, ve které se to přímo hemží zloději. Ten nejslavnější - Flower Kid - právě znovu zaúřadoval a okradl ctihodného milionáře. Hned jak na místo dorazí místní šerif Wing (jemný odkaz na Lam Sai-Winga, ovšem tuhle postavu hraje totálně hubený Karl Maka ;), začnou se dít věci. Je třeba vystopovat podvodníčka Skinnyho (Dean Shek), který jediný může Flower Kida vypátrat, ten je ale poháněn jen touhou po penězích a tak šerifovi nastrčí prvního troubu (Sammo), který chce být slavný a tak se ochotně za Flower Kida začne vydávat. Zbytek filmu překvapivě sestává z různých dějových zvratů, které jsou však založeny spíš na nečekaných zjeveních obskurních postaviček (kromě skutečného Flower Kida je to např. tajemný kovboj (Eric Tsang) nebo zabiják Golden Killer (Chung Fat)) než na pečlivé práci se scénářem. Gagy jsou tu na prvním, druhém i posledním místě a humor dokonale vytěsnil i akci (je jí tu skutečně jenom poskrovnu). Přiznám se, že ze začátku jsem byl docela skeptický, protože Dean Shek je sice fajn (určitě ho pamatujete z Drunken Mastera nebo Snake in Eagle´s Shadow), ale jeho šklebení má své hranice, stejně tak v případě Karla Maky. Ale každý film se nějak vyvrbí a s nástupem dalších postav se věci začnou měnit k lepšímu, resp. začne to být tak šílené, až je to roztomilé. Když přijde na scénu Eric Tsang s kloboukem a koltem a zazní hudba z Leoneovek (všechnu hudbu film vykradl odjinud a věřím, že Maka je na to hrdý ;), nemůžete skrýt spiklenecký úsměv, stejně jako geniální "zaplacená" bitka na které se dohodne Dean Shek s Lam Ching-Yingem. Nápady tu rozhodně jsou, jenže technické provedení není z těch přibíjejících do křesla. Nechci říct, že by Maka byl mizerný režisér, ale v roce 1980 tu byla spousta chytřejších, vizuálně mnohem pokročilejších a možná i zábavnějších snímků. Možná ne tak ujetých, ale rozhodně to jsou větší sázky na jistotu. By Hook or by Crook je opět volbou jen pro nejotrlejší, kteří by rádi viděli i průměrnější počiny hongkongské kinematografie, popř. mají dostatečně širokou toleranci, co se týče humoru. Je to možná škoda, pár akčních scén (nezrychlovaných, ve filmu jsou kapku "boostované") bych snímek dokázalo "standardizovat", takhle vás (dis)kvalifikuje přítomný humor. Buď se smějete, nebo se nudíte, zlatá střední cesta je tu proklatě tenká a hledá se těžko. 50%

Rice Pot (Sammo) a Chimney (Frankie Chan) jsou profesionální kapesní zlodějíčkové. Doma trénují na figuríně, na veřejnosti pak mají pár oblíbených triků a kontaktů. Stačí navodit modelovou situaci, vytáhnout zručně ukrytou žiletku a peníze se jen sypou. Zlaté časy snadného výdělku se ale chýlí ke konci, to aby nám filmaři ukázali, že ani zlodějíček nemá lehký život. Nejdřív jsou to gangsteři, nutící hlavní kvarteto (kromě Rice Pota a Chimneyho je to ještě jejich mentor a jeho náramně vyvinutá dcera) ke krádežím občanek. To přivolá nežádoucí pozornost policie, protože inspektor Wu (Richard Ng jak ho všichni známe a milujeme ;) nemá rád na policejní stanici fronty. A tak se naši hrdinové obrátí čelem ke spravedlnosti. Ne přispěním Wua, který je mírně řečeno maximální ťulpas, ale díky Sammově nové známosti - inspektorce Lung (Deannie Yip), která pracuje pro Scotland Yard. Sammo se do ní maximálně zabouchnul a tak udělá, co jí na očích uvidí, i kdyby to mělo znamenat sekaní dobroty. Naštěstí to není tak těžké, jak to zní, služba spravedlnosti totiž spočívá v okradení jiných zlodějů. I v tomhle oboru ale existují malé a velké ryby a tak mají ty menší brzy zaděláno na pořádnou kupu problémů (stačí naznačit, že mezi bodyguardy kšeftaře s diamanty nechybí Dick Wei a je vám jasné, čím bude vyplněno finále snímku... Sammovy počiny jsou v tomhle příjemně předvídatelné). Přeneste se přes amorální podtext (jediní klaďasové jsou v podstatě komickými postavičkami), držte si peněženky a můžete se dobře pobavit. V kontextu Sammovy filmografie lze brát Carry on Pickpocket jako podařenou přípravku na Lucky Stars filmy, se kterými má společnou řadu herců (dokonce i Yuen Biao se tu mihne v malé roličce taxikáře) a především žánrovou stavbu - humor se tu mísí s bláznivými akčními scénami (ta na diskotéce nabídne opět ukázku hongkongské módy 80. let, kadeřníci mezi vámi, mějte se na pozoru ;) a příběh v pravém slova smyslu vlastně neexistuje, protože niť, která drží pohromadě jednotlivé gagy je až příliš tenká, než aby unesla nějaké pnutí postav (tedy ne že by se o to Sammo nesnažil, viz namlouvání mezi ním a Deannie Yip na diskotéce, bohužel to vyšumí poněkud do prázdna). Jenže kdo by potřeboval nějaké dějové čachry machry v akční komedii, že? Dokud snímek zvládá bezvadný timing mezi aktéry a včas přidupne plyn, abychom se v závěru dostali do akční noty, není si na co stěžovat. Sammo je ve své pozici naivního losera neselhávající, Frankie Chan mu zdatně sekunduje a Richard Ng jako hongkongský Mr. Bean je tu jako bonus pro zasvěcené. Carry on Pickpocket má v sobě všechny ty věci, které např. moje rodiče, odkojené na Vesničko má, středisková, děsí a odpuzují. A kvůli těm samým věcem jsem si tyhle filmy zamiloval. Asijský humor může být naivní a trochu přihlouplý, ale je stoprocentně originální a hlavně je "svůj". Kdo mu přijde na chuť, ten už lžíci neodloží. 70%

Stanley Tong se v Hong Kongu proslavil jako jeden z nejlepších kaskadérů (díky své drobné postavě dubloval hlavně herečky) a ve své režijní filmografii má takové pecky jako Police Story 3 nebo First Strike (tedy Police Story 4). I on zkoušel své štěstí v Hollywoodu, ale byla mu připíchnuta jen megatrapná komedie s Leslie Nielsen zvaná Pan Magor (vycházela ze stejnojmenného kresleného večerníčku). Po téhle blamáži se Stanley zdravě naštval, sbalil kufry a odjel zpátky do Hong Kongu. Ještě v letadle zřejmě napsal scénář a během tří let dal dohromady nejen potřebné peníze (zřejme nezanedbatelnou částku), ale i vyšperkované obsazení, v němž se našlo místo jak pro nastupující hvězdy, tak pro veterány a nechybělo ani několik překvapení. Jedno nám Tong servíruje hned v úvodu, když jsou novopečení policejní kadeti, Darren (Aaron Kwok) a Alex (Wang Lee-Hom) svědky gangsterského vyřizování účtů. A to prosím přímo uprostřed módní přehlídky, na níž vystupuje Alexova budoucí snoubenka. Hoši to samozřejmě nenechají jen tak a zatímco Alex uhání tajemnou krásku Noriku (naprosto okouzlující Norika Fujiwara, kdykoliv vstoupí do záběru, muži omdlévají ;), Darren si dává rychloběh s letmým startem, aby dohnal číšníka, jenž má ještě teplou mrtvolu na starosti. K jeho smůle se z něj vyloupne korejská akční mašina Won Jin a i když je miláček ze Scorpion Kinga zlikvidován dřív, než se dostane do provozní teploty, jeho přítomnost jistě potěší. Brzy přijde řeč i na šéfa místních gangů, slovůtného Maa, který tráví dny obřezáváním bonsají a podepisováním šeků. Starý šéf zkrátka vyměkl a tak si na vůdčí post brousí zuby Tony, kterému už starý pán dlouho leží v žaludku a spolu s jeho bodyguardem (Ken Lo) už jen čeká, kdy nastane ta správná příležitost prohnat mu meč důležitými orgány. A ta šance je za rohem ve chvíli, kdy se na scéně objeví poslední figurka - americký drogový dealer Coolio (a ano, hraje ho Coolio), který hodlá Čínu zaplavit několika tunami solidního matroše. To se starému pánovi nelíbí a tak bude muset jít z cesty. Stejně jako policejní sbor i se zapálenými nováčky, kteří svou vytrvalostí a naivitou stihnou nadělat pěkných pár průšvihů mezi něž patří divoké honičky, souboje a taky pár nezbytných mrtvol. Tak to mají přece diváci rádi... Podobně zcela jistě uvažoval i Tong, když dal dohromady tak skvělý tým a chtěl z něj vymáčknout to nejlepší. Jeho vlastní scénář mu bohužel zkracuje žíly, kde to jen jde. Pominu taktně naprosto neuváženou a předčasnou likvidaci Won Jina (ten člověk svýma nohama táhne celý film... kde by bez jeho doublování byly obě popové hvězdičky v čele - pokud Aaronovi a Leeovi věříte, že umí sakra dobře kopat, je to především díky dokonalé souhře drátů a několika velice velice povedeným kombinacím ve finále, které Won Jinův rukopis prostě nezapřou), připustím i obsazení Coolia, jenž je ze začátku tím nejotravnějším gangsterem sezóny (není divu, že ho Mark Dacascos nesnáší, ani to nemusel mít napsané ve scénáři ;), ale časem si na to zvyknete. Ostatně to urážení čínské kultury a všeho kolem mu jde, lidově řečeno, pěkně od huby. Největším problémem však zůstává špatné vedení děje... Stanley Tong ve snaze zamířit zpět na americký trh a ukázat pomazaným hollywoodským hlavám jak dělat kvalitní filmy, zdá se trošku přestřelil. Je mi úplně jedno, že všechny postavy se snaží mluvit anglicky jak to jen jde (což přináší poměrně rozpačitý výsledek, protože většina postav umí anglicky velice špatně), ale onu nucenou hollywoodskou fazónu si nese i celý příběh - svádění, policejní výslechy, likvidace uvnitř mafiánské rodiny a opulentní přerody uvnitř postav... to všechno jako by vypadlo z nějakého hodně špatného amerického seriálu a i když se Tong snaží tyhle scény naoko parodovat a hranice mezi neúmyslnou stupiditou a lehkou satirou je v jeho podání mírně rozmazaná, ve výsledku se mu film rozpadá pod rukama. Možná to chtělo víc kvalitního lepidla, kterým jsou rozhodně jakékoliv akční scény. Tady Tong "zamachroval" a dostál své pověsti akčního umělce. Už úvodní "tréninková" scéna je vynikající, pochválit můžeme i akční honičku Lamborghini vs. formule a především finále, které se na první pohled zdá krátké, ale má výjimečnou gradaci. Krom choreografie je nutno vyzdvihnout hlavně kaskadérské kousky, které film v očích fandy hážou o pověstný stupínek výš, protože to co Tong v závěru vyvádí, skutečně nemá obdoby a "okenní souboj" považuji za perlu, kterou je nutno vidět. Bohužel jenom na akci (které tu není zas tak moc) film nestojí a Stanley si tentokrát ukousnul moc velké sousto. Možná kdyby zrušil několik příběhových linií o pomstě za padlé kolegy nebo o korupci pro dobro všech, a vešel se stopáží do hodinky a půl, pak bych možná zamával i sedmdesátkou. Takhle je to za "šede", především díky vychytané akční stránce a vybrané herecké smetánce. Ale bylo to o prsa. A že je má Norika móóóc hezký... ;). 60%

Tsui Hark je frajer. Stokrát ho můžu zatracovat kvůli jeho nedávným producentským a režijním počinům, ale pak se stačí ohlédnout zpátky a všechen vztek mě přejde. Po zhlédnutí postaršího Chinese Feast byste totiž v euforii Harkovi odpustili cokoliv, třeba i tu nešťastnou Černou Masku 2... A pročpak jsem tak shovívavý? ;) Protože tohle je prostě "žrádlo"... Chinese Feast je doslovným filmovým přepisem rčení o tom, že láska prochází žaludkem. Bojové umění tentokrát uhýbá před vařečkami a hrnci a klasickou turnajovou postupku nahradilo zápolení nejlepších čínských kuchařů. Hned první minuty se nesou ve znamení přípravy jídel, která zřejmě nikde neuvidíte, ale běda vám jak nebudete mít něco v ledničce. Bez něčeho k jídlu tenhle film nepřežijete, protože zůstat v klidu při pohledu na tu spoustu dobrot, to se prostě nedá... Hlavním hrdinou příběhu je Chiu (Leslie Cheung), mafián a finanční poradce (slušně řečeno, jinak je to prostě vyděrač s dvě semestry z ekonomky), který je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. To v tomhle případě znamená vyhrát konkurz na kuchaře v jednom kanadském hotelu, protože jeho dívka se odstěhovala právě do Kanady a jediný způsob jak se tam dostat, je odcestovat za prací. Problém je v tom, že Chiu vůbec neumí vařit a tak u konkurzu dokonale pohoří (stejně dopadne i jeho jídlo). I přes naléhání svých neschopných mafiánských poskoků se ale rozhodne pokračovat v honbě za správně upečenou křehkou kachnou a s pomocí kuchařského experta Lunga (Chiu Man-Cheuk) si najde práci v jedné zapadlé restauraci. Tam samozřejmě začíná od píky a to je zdaleka nejzábavnější část celého filmu, protože chaos, který tenhle nešika dovede rozpoutat (např. při souboji se stokilovou rybou) spolehlivě zboří hranice vaší představivosti. Po menší likvidaci interiéru ovšem Chiu narazí na šéfovu rebelující dceru Wai (Anita Yuen) a tak trochu (trochu hodně) se do ní zamiluje... Chiu však není jediné neštěstí, které majitele restaurace postihne. Z nablýskané limuzíny totiž vystupuje superkuchař Wing (Xin Xin Xiong) a po vyhecované předváděčce svého umění nabídne šéfkuchaři sázku o restauraci - Pokud se mu podaří na blížící se soutěži připravit jedno z nejnáročnějších jídel lépe, vyhraje padesát milionů. Pokud neuspěje, přijde o restauraci. Wing si navíc všechno pojistí tím, že na svou stranu dostane celý personál restaurace, což majiteli restaurace přivodí infakrt. Chiu a Wai tak musejí rychle najít náhradníka... Sami musíte uznat, že podobně originální romantické komedie se nerodí každý den a když se navíc povede slibný koncept dotáhnout do zdárného konce, je to malý zázrak. Tsui Hark je kulinářský fanda a tak věnoval velkou péči všemu, včetně výběru herců - Leslie Cheungovi to s Anitou Yuen nejen sluší, ale nemůžete jim při honičce Kantonem (při které Hark chytře spojuje partnery obou dějových linií) upřít ani slušnou dávku pověstné filmové chemie. Přesto je tu romantika zastoupena jen velice decentně a hlavní prostor dostává jídlo a s ním spojené gagy. Jestli máte rádi čínské pokrmy, zajisté si přijdete na své - ať už během gagů v kuchyni nebo při vaření před porotou. Hark tu složil nesmrtelnou poklonu tomuto umění a až uvidíte Xin Xin Xionga, jak švihá nožem a naběračkou, používá vyspělé technologie (tekutý dusík při úpravě medvědí tlapy) a servíruje dokonale vypadající výsledek, znovu vás popadne neuvěřitelná chuť si něco uklohnit. Chinese Feast tak naplní nejen duši, ale i žaludek. Ačkoliv se v Chinese Feast kolem jídla točí skutečně všechno, Hark stále zůstává v osvědčených vodách odlehčené hongkongské komedie, která si klestí cestu k vašemu srdci skrz nekonečnou řadu vtípků a narážek. Rozbité talíře, nevinné podvádění (např. když se v restauraci, kde Chiu pracuje sejdou dvě mafiánské organizace pro které pracoval předtím) a přísná pravidla gastronomie - z toho už se dá něco uštrekovat, zvlášť když máte svižný scénář a hromadu dobrých herců. Sto minut pak uteče jako pára nad hrncem a vy si jen postesknete, že těhle fajn jednohubek by mohlo být víc... Tsui Harkovi patří ještě jednou velký dík a protože moje lednička je beznadějně prázdná, vyrážím do čínské restaurace. Snad tam budou mít to fajn vepřové zatavené v ledu... ááách. ;) 80%

Každý příběh má svůj konec, ale pokud snad od Chinese Ghost Story 3 čekáte pokračování prvních dvou dílů, nechte si zajít chuť. Ching Siu-Tungovi se totiž nepodařilo sehnat do hlavních rolí Leslieho Cheunga a ani Wu Ma neprojevil o účast zájem, takže děj se rázem posunuje o sto let dál a začíná se doslova od nuly a na stejném místě - v klášteře Orchidejí, známém z jedničky. Právě tam dorazí dva poutníci, budhističtí mniši - prastarý učitel a jeho mladý žák Fong (Tony Leung Chiu-Wai) a chystají se přenocovat. Prokletý klášter však brzo dostojí své pověsti a duchové se začnou slézat. Tady Siu-Tung trochu mate diváka, protože ačkoliv film začíná několikaminutovým flashbackem, připomínajícím první film, o sto let později veškeré činy postav vybledly - Lesní monstrum se těší dobrému zdraví, Siu-Siu (Jean Wong) se nereinkarnovala, ale stále úpí v otroctví a film tak nějak připomíná spíš remake než pokračování... Po kratičkém úvodu dojde k prvnímu střetu s duchy (které reprezentují krásné sestry, expertky ve svádění) a navzdory Fongově zarputilé snaze držet se co nejdál od žen, nakonec přeskočí jiskra a Fong se zamiluje do Siu-Siu (nebo je tomu naopak?)... Překvapivě se to nelíbí nikomu - Lesním monstrem (které plynule rotuje mezi ženskou a mužskou polohou hlasu) počínaje, sestrám (které zrovna moc vzájemných citů nepobraly) a starým mnichem (který razí heslo mrtvý duch = dobrý duch) konče. První ostřejší střet však vyhrává Lesní monstrum a mnich je unesen do koruny tisíciletého stromu. Fong uteče, ale přísahá, že se pro mistra vrátí. Ve městě potkává chamtivého bojovníka (Jacky Cheung) s dobrým srdcem a základy černé magie, a pln elánu se vrací zpět do kláštera Orchidejí. Je připraven zachránit mistra i milovanou Siu-Siu... Chinese Ghost Story 3 patří do škatulky pokračování bez kterých by se filmový svět klidně obešel. Ani absence kvalitního scénáře a hlavní hvězdy série Ching Siu-Tungovi nezabránila ve spuštění kamer... "Náhradník" Tony Leung je sice jako mnich Fong roztomilý až běda, ale chybí mu ona Cheungovská ztřeštěnost, když k tomu ještě přidáme výrazně umírněného Jacky Cheunga, dovedete si spočítat, že vaše bránice si tentokrát odpočine a na úkor humoru se neurvale protlačí romantika. Samozřejmě nic proti milostným scénám, tím spíš, když se k rozkošné Joey Wong přidala Nina Li (manželka Jet Liho), to už je totiž opravdu na co koukat... Siu-Tung bohužel nedokáže v prostřední pasáži pořádně rozjet tempo a doslova se utápí v neškodném laškování, díky kterému příběh i divák netrpělivě přešlapují na místě. Finále snímku je pak sice tradičně šílené (a já opět koukám s vytřeštěnýma očima, protože Siu-Tung mě vždy ohromí nějakým novým výplodem svého šíleného mozku), ale trošku mu ubližuje nasazení počítačových triků (které přeci jen na počátku devadesátých let nebyly v Hong Kongu na nejvyšší úrovni). Třikrát škoda, že Siu-Tung věci uspěchal a nepříliš citlivě tak zakončil svůj úspěšný hattrick. První díl se stal klasikou, druhý byl víc než solidním pokračováním, ale třetí zůstává jen nevýrazným rozloučením s jednou z nejslavnějších duchařských sérií všech dob. Mít kapku lepší scénář a nesnažit se tvrdošíjně o opakování osvědčených klišé, mohlo to dopadnout lépe. Mnohem lépe... Takže sbohem důvěřiví mniši, divukrásné duchoženky a odporná monstra. Budu vzpomínat s láskou... 60%

Každý, kdo si zamiloval dobrodružství mladého učedníka ve světě plném duchů a démonů, si teď může oficiálně povyskočit. První díl měl takový úspěch (a natolik otevřená zadní vrátka pro případné pokračování), že se k němu Ching Siu-Tung o tři roky později vrátil. Děj bezprostředně navazuje na závěr jedničky - Ling (Leslie Cheung) doufá, že se mu podařilo Siu-Siu reinkarnovat a zajistit jí tak klidný posmrtný život. Rozloučí se tedy s mnichem Yinem (Wu Ma) a vydává se do města, což spouští řetěz nekontrolovatelných nehod: Lingovi je sněden kůň (místní řezníci si nevybírají a berou co je po ruce) a záhy je samotný Ling zatčen místní policií. V cele potkává moudrého starce, který mu nakonec pomůže uprchnout doslova hrobníkovi z lopaty a vyzbrojí ho na cestu svým jediným majetkem, tajemným talismanem. Právě tahle malá věcička odstartuje další kolotoč záměn, když Linga skupinka bojovníků považuje za moudrého Chua. Abychom se konečně přes tyhle malichernosti někam dobrali, v oné partičce jsou i dvě sestry hledající svého otce. Obě se do Linga (Chua ;) zakoukají, ale pro Windy hraje jeden podstatný fakt - jako by z oka vypadla právě Siu-Siu, Lingově lásce z prvního dílu... Romantické přemítání však během filmu ustupuje do pozadí, protože na scénu přichází taoista-začátečník v podání Jackyho Cheunga, a kde se zjeví tenhle komik, tam je o zábavu postaráno. Není divu, že děj pozvolna sklouzne do podoby neřízené komediální střely, skrz naskrz prošpikované duchařskými efekty. Možná je to tak dobře, protože ani v dobách, kdy Chinese Ghost Story 2 vzniklo (1990), se nedaly hongkongské make-up efekty považovat za zdařilé, takže většina duchů vás spíš rozesměje než vystraší... Ching Siu-Tungovi se však daří v jakékoliv poloze a tak vám při sledování jeho podívané nebude nic chybět - jsou tu souboje, strašidelná monstra, zajímavé vizuální efekty (většinu obstará taoista-expert (Wu Ma)) a hlavně tuny humorných scén, které jsou převážně dílem Jackyho a Leslieho Cheungových. Jejich vzájemná "freeze" scéna patří k nezapomenutelným výjevům v historii (nejen) HK kinematografie. Kdo si pamatuje legendární závěr prvního dílu, bude se divit, že tentokrát zůstává Siu-Tung podezřele v klidu a krom jednoho figurínového cucáka na nás nic nevybalí. To pravé inferno však nakonec vypukne a ti, kdož si mysleli, že gigantická socha zlatého buddhy byl vrchol, zbaběle pokleknou a začnou summonovat nějakou obranu, protože OBROVSKÁ létající stonožka je díky omezeným možnostem produkce nasnímána až surrealisticky a poskytne vám pohled na který se nezapomíná. A až si budete myslet, že už se nic "lepšího" stát nemůže, zařadí Siu-Tung vyšší rychlost a uštědří vám takovou podpásovku, že vás budou z křesla muset vysekávat... Ale což, Siu-Tung zas jednou dokázal nezměrnost své fantazie a především díky jemu a bezchybným výkonům herců letí hodnocení prudce nahoru. Druhý díl se vydal trochu jinou cestou než jeho předchůdce, ale rozhodně to nebylo na škodu. Křehkosti a originality jedničky už sice Siu-Tung nedosáhl, ale pořád zbývá dost důvodů proč po Chinese Ghost Story 2 sáhnout. p.s. Hláška pro ty, kteří jsou smutní z toho, že ve filmu nezůstalo moc romantiky: Ling: "Zakryju tě tělem, takže mě vlci sežerou jako prvního"; Windy: "Oh, ty jsi tak úžasný". Tady máte romantiku ;). 80%

Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50%

Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50%