allegria

Na rozdíl od mnohých zde komentujících jsem naopak zklamání čekala, ale mile mě překvapilo, že jsem se dobře bavila. Trochu to sice pokazil trapný konec, ale jinak OK.

Co víc v životě potřebujeme? Láska je ta největší síla. V posledních letech se k tomuto filmu čas od času vracím. Pokaždé mi dává sílu a nadějí. Všechno je v něm dokonalé, neotřelé: vtip, smutek, radost i dojetí, skvělí herci, děj má spád..., zkrátka vysoká kvalita navzdory žánru. Díky!

Komedie? Ani náhodou. Jediná sekunda filmu mi nepřišla vtipná, natož abych se s chutí zasmála. Trapnost na trapnost. Jednu * dávám pouze za zneužití(?) jinak výborných herců, kteří nemohli zachránit ubohost celkového dojmu. Navíc je to urážka všech seniorů, za celý svůj život jsem nepoznala nikoho, kdo by se v tomto věku choval jako idiot, tady se tak chovali všichni. To musel vymyslet nějaký nedouk, který nemá ponětí o skutečném životě.

Jeden z mála filmů, ke kterým se čas od času ráda vracím, a místo aby mi zevšedněly, bavím se čím dál víc. Pokaždé znovu objevím hlášky, na které jsem zapomněla, nebo je dřív přeslechla. (Rozespalý spolubydlící, když nad ním stojí poprvé v převleku Tootsie: "Mami")... Pro mě dokonalý film, kde jsou nevtíravě vtipné scénky, ale i hloubka, skvělé herectví, i trocha toho dojetí.

Pro mě dost nevěrohodný děj, nedovedu si představit, že by nějaká matka, jakmile už dítě vidí (a myslím, i když ho nevidí, vždyť je s ním devět měsíců před jeho narozením), tedy že by se ho vzdala, protože "ten chlap" je jeho otcem, nebo proto, že chce byt. Ale možná to má každá nastavené jinak. Ovšem co mi hodně vadilo, bylo přehrávání, neustálý křik jako na ochotnickém divadle, přestože v obsazení jsou samí dobří herci, a na Vilmu Cibulkovou jinak nedám dopustit. Ale třeba chyba režie :-)

Překrásné, milé, laskavé, lidské, a ještě vtipné. Skvost, který se mi neomrzí, ani kdybych ho viděla dvacetkrát. Nemám jedinou sekundu filmu, kterou bych vytkla, navíc hlášky mnoha postav se už staly naším národním kulturním bohatstvím :-)

Dobrou, dokonce skvělou komedii poznám hlavně podle toho, že když ji vidím podesáté, místo abych se nudila, protože už si pamatuji všechny scénky, těším se na ně už dopředu. Tohle je jedna z takových zlatých perel české kinematografie.

Film mě nijak zvlášť neoslovil, ačkoli životopisné příběhy mě hodně zajímají. Jenomže Amundsen mě zklamal i jako "hrdina", stejně jako kdysi Columbus. Lidi by asi raději měli objevovat svět kolem sebe, v němž žijí, do hloubky, dovnitř, a ne se roztahovat po planetě za každou cenu. Protože taková lidská rozpínavost, kdy jeden egoista obětuje všechno a všechny, nepřináší lidstvu nic jiného, než špatný příklad. Ale zpět k filmu: když už je celý s dabingem, nechápu, proč v nejzajímavější části na konci jdou jen německé popisky u autentických fotek. Musíme snad všichni umět německy?

Škoda Galatíkové na takovou ubohost a neházím do odpadu jen kvůli ní, která jako jediná hrála jako dobrá herečka (snad s výjimkou nočního tance, kde to taky moc nezvládla). Jinak ubohé, strašlivě přehrávané a nevěrohodné scény mě znechutily, jako by divák byl blbeček, kterej potřebuje hodně polopatě všechno předvést, aby pochopil. Škoda. Téma výborné, ale velmi špatně (až amatérsky) zpracované.

Dějově dost tendenční a neobjektivní, některé příhody ze Slavíkova života si autor půjčil ze života Paganiniho, a naopak zde předvedené ukázky ze života Paganiniho zas neodpovídaly skutečnosti (např. dojemná rodinná pohoda Niccola a jeho družky Antonie se synkem ve Vídni), přitom ta slavná věta, kterou Paganini prokazatelně na adresu Slavíka pronesl, ve filmu nezazněla: "Když vy hrajete, svět se chvěje." Také to, že si Paganiniho učitelé přehazovali coby žáka jeden druhému a nechtěli ho učit, protože uměl víc než oni, se tu předvedlo jako příhoda Slavíkova. Až na to, že Paganinimu se to stávalo v době, kdy mu bylo 5-7 let. Ale nejsem povolaná uvádět děj tohoto filmu na pravou míru, nestudovala jsem Slavíkův život, jak jistě učinil autor předlohy. Jako celek film nepadá pod úroveň běžných inscenací své doby.